Osobní blog: Jako když stavíte dům

I v úvěrovém světě je to podobné, jako v každé jiné profesi. Tak pro lepší představivost uvedu následovný příklad s „kapkou“ vlastní zkušenosti… Nebo by bylo lepší nazvat to „mořem“, no to už je jedno…

Proč bych se měl já například trápit jakožto technologicky, materiálově a obecně stavebně naprosto neznalý člověk se stavbou svého rodinného domu?

Pro vůbec stavíš?

Na místě je druhotně nejspíš i otázka, „proč si jako stavíš rodinný dům, když nemáš rodinu?“ „máš aspoň přítelkyni?“… „No, to sice zatím ne, ale mám psa“ odpovídám. Při dotazu některých lidí na to „a jakého?“ už radši mlčím, protože od zakrslé čivavy to nemá daleko… No ale tak dobře, kdyby náhodou i vás zajímala moje úvaha, „proč sakra stavím barák, kdy sem v poměrně mladém, produktivním věku…??“ Tady je… Je pravdou, že nemám rodinu a v nejbližší době nejspíš ani mít nebudu, protože k sobě zatím nemám potřebnou osobu, se kterou by bylo biologicky vůbec možné ji začít tvořit. Je pravdou, že mám zatím jenom psa, na kterého, když jdou děti z mateřské školky, musím dohlížet, aby ho jedno z nich nezašláplo, přitom co na ni hromadně polovina volá „jé čičí“ a paní učitelka je musí okřikovat „děti to není čičí, to je pejsek!“… Je pravdou, že můj domov, dá-li se vůbec takto nazvat, za posledních několik let vypadal spíš jako místo k přespání a „vyčistění zubů“, což jsou, zcela upřímně s rukou na SRDCI, prakticky jediné 2 aktivity, které jsem tady vykonával po večerním příjezdu a (relativně) brzkém odjezdu…

Asi ve vás o to více „bublá“ otázka nad tím, proč si takový člověk sakra staví barák? :-D No důvod je jednoduše, že mně to přijde jako daleko lepší rozhodnutí z ekonomického pohledu, než kdybych si prostě koupil byt, jak by řekl známý realiťák „jako tupá ovce“ ještě navíc na potenciálním vrcholu cen, které se za posledních několik let opravdu vyšplhali na naprosté „nesmysly“. Rozhodně je tak postihl daleko vyšší cenový růst než jednotlivé komponenty ve stavebninách, ze kterých svůj dům postavíte. Nebo dokonce i pozemky, které pořád je možné sehnat za rozumné peníze při troše snahy. Dobře, nebude to v centru města, ale taky ne každý potřebuje být v centru toho smogu, nemyslím jenom v ovzduší, ale i mezilidského a tím pádem taky energetického… A ve finále potom máte svůj dům, vlastní pozemek, chápete? Vlastní půda, jenom váš kousek této planety točící se v nekonečnu, zahradní domek, gril, bouda pro (většího) psa… Ne pár vnitřních zdí, protože ty vnější už patří sousedovi, stížnosti ze všech stran za pozdní příchody, hlasitou hudbu, včasně neuklizenou chodbu! NE, prostě máte svůj barák, totální svoboda… Žádný „kutloch ve skládačce“ táhnoucí se „do výšin“… A tak když už sem měl tu možnost získat hypotéku v dané výši a dostal tak na výběr koupit si 2+1 čku na sídlišti, nebo při „troše“ úporných opatření postavit jednopatrový nepodsklepený 3+1 bungalov na vlastním, 1000 m2 rozsáhlém stavebním pozemku…? No sem snad blbec, abych jediné, co udělám, prolezl pár inzerátů a zalezl do útrob té staré, vybydlené, komunistické bytovky? I kdyby to byla moderní novostavba nicméně s tou „astronomickou“ cenou za m2 plochy… Co tak úžasného získám? Dětské, často smradlavé hřiště za plotem, kam bych se bál pustit na toaletu psa, natož aby sloužilo k hraní si mých budoucí dětí? Že mám supermarket v blízkostí, dokonce i zastávku MHD a školku! To si milí páni makléři, strčte do svých … Sami uvažujete, alespoň většina, jako já a na tyto bláboly jenom lákáte chudáky lidi, hlavně aby se prodalo a to pokud možno za co nejvíc, vy měli dobré renomé a provizi na účtu… Zase neříkám, že je dům pro každého a není lepší jít prostě do bytu… Jenom tvrdím, že z toho může dneska být ekonomická sebevražda, kdy vám pád cen bytů, jakási korekce, která určitě ať už z ekonomických nebo třeba ekologických příčin přijde, srazí cenu hluboko pod jeho „pořizovačku“… Vlastně ani neříkám, že to nemůže poskytnout i domy, tedy všechny reality obecně… Co ale rozhodně tvrdím je, že ten postih bude daleko nižší, než kdybyste se spokojili s bytovou jednotkou… Na druhou stranu potenciál pro budoucí růst hodnoty je zde úplně někde jinde, pokud v obou případech postavíte za rozumné peníze, třeba takzvaně svépomocí: stavebniny, jednotlivý řemeslníc, znáte to...

No ale to sem fakt odskočil, pokračujme v textu před označeným kurzívou…

Co je to za hloupé otázky? „To je snad jasné, proč…“ řekne si člověk „vždyť ta stavební firma z to chce tolik peněz! To není možné, aby to celé tolik stálo. Ta na tom má tak dvakrát takový zisk dobře! Tss, to víte, že jo… Nebudu je přece vyhazovat oknem. Já nejsem tak bohatý, abych tady krmil nějakou firmu a hlavně jejího majitele.  Nejsem hlupák. S trochou snahy navíc to zvládnu sám a ušetřím nemálo peněz…“, nebo uvažujete jako já „na víc z hypotéky stejně nedosáhnu, aby celou stavbu dokázala některá z firem dokončit, a pokud ano, musel bych ubrat z požadovaného výsledného stavu a ostrouhat, aby to v takovém rozpočtu zvládla“, nebo „radši si to udělám co nejúsporněji sám, seženu si všechen potřebný materiál, seženu si jednotlivé řemeslníky, jejich práce jenom sladím do jednoho celku, postavím tak co nejlevněji to bude možné, čímž docílím ekonomicky nejrozumnějšího stavu: postaveno za co nejméně a současně hodnota je co nejvyšší“… Jojo, ono to zní všechno pěkně, stejně jako hodně představ, jenomže ty se potom můžou dostat do ostrého kontrastu s realitou…

 

Jdeme stavět:

Chápu to, člověk už často stejně bývá docela znuděný vlastním životem, prací a tak uvítá změnu, kterou starosti kolem stavby přináší. To co potřebuje, je takzvaná změna prostředí a aktivity.

A tak se nezřídka kdy děje, že člověk ukončí své zaměstnání, nebo zvolní pracovní vytížení na možné minimum, aby se mohl výstavbě začít věnovat naplno. Mnohdy tak jedinec ušetří víc, než kolik v práci za období výstavby vůbec vydělá. A navíc si tak vše dělá sám, nad vším má kontrolu. Jak se říká „na svém se vždycky snažíš o něco víc“. To by mělo ve finále přinést vyšší kvalitu při zachování nižších celkových nákladů. Na tím můžeme ve finále polemizovat, hodně záleží na schopnostech stavitele. Každopádně „to bude zážitek“, o tom není pochyb… A tak si člověk sežene kontakt ve stavebninách, domluví si zde slušné ceny (slevy), „posbírá“ jednotlivé řemeslníky a do díla se „opře“ takzvaně „na vlastní pěst“.

Jako důležitou poznámku musím zmínit, že proti takovému přístupu vůbec nic nemám, ani na něm vlastně nemusí být nic špatně. Někteří lidé jsou puntičkáři a chtějí mít vše „ťip ťop“, tak by stejně neustále kontrolovali kvalitu práce, mohli být velmi zklamáni z je kvality jednotlivých montáží od současných řemeslníků… Navíc ne každý je na stavbu takový „lempl“, jako jsem já… Má se stavbou zkušenosti a umí si vlastně postavit prakticky všechno sám. Takový člověk si k sobě přizve „jednoho, dva“ rodinné příslušníky a klidně si postaví celý dům „vlastníma rukama“.  A je pravdou, že pokud je člověk „řadovým zaměstnancem“, jeho příjem je vzhledem k průměrným platům u nás tak nízký a časová (energetická) investice v zaměstnání tak vysoká, že by se zkrátka „po při“ zaměstnání nemohl stavbě (kromě víkendových odpolední) věnovat vůbec, na rozpočet vyžadovaný stavební firmou nemá a třeba by tak postavit nedokázal. A především z pohledu „sčítací“ matematiky, když by za řemeslníky, stavbyvedoucího a různých přirážkách za materiál dal více, než kolik vydělá, proč by vůbec v zaměstnaní pokračoval při stavbě? Tím „tuplem“ když by na stavbu v takovém případě ani neměl naspořený dostatek peněz a příjem se zaměstnání by mu v čase rozhodně nestačil… Byla by to ekonomická „sebevražda“…

První, co člověk udělá, je, že si stanoví rozpočet, který pokud by přesáhl, bylo by zle, protože víc peněz na výstavbu mít zkrátka nejspíš nebude. A to je taky jeden z uvedených důvodů, proč se do stavby „svépomoci“ pouští, zkrátka nemá dostatek peněz na to, aby dosáhl na rozpočet stanovený stavebními firmami… Tito stavební profesionálové, kteří by celé dílo zorganizovali a zastřešili jak materiálem, tak technologiemi a prací, za své dílo z vašeho pohledu chtějí zkrátka příliš mnoho…

Že je rozpočet mnohdy stejně výrazně překročen a o kvalitě provedených prací by se dalo polemizovat, o tom až za chvíli. Člověk, který má tu čest stavit poprvé a nemá k sobě potřebného rádce, si začíná s každou jednou položkou postupně uvědomovat, že to bude o něco složitější, než si původně myslel. Že ti lidé, kteří ho varovali, měli možná i pravdu, když tvrdili, že to nebude žádný med. Že s ním po cestě k jeho cíli „postavení krásného a kompletně hotového“ domu bude chtít „vydrbat“ nemalé množství jednotlivců. Že prodávající jednotlivých materiálů se budou snažit přirazit si na každé položce a bude stát určité úsilí „držet je při zemi“. Že se řemeslníci budou rádi na stavbě „flákat“ a nebudou-li placeni od práce ale od hodiny, může se to docela prodražit. A pokud od práce, budou se z jednotlivých cifer „protáčet zorničky“. Že po člověku budou chtít rozhodnutí a volbu materiálů a postupů, které tak úplně nezná, nebo jako já nezná vůbec. Jejich nastudování, nebo alespoň zjištění od znalých lidí v okolí, opět zabere nějaký ten čas. Jenomže se názory lidí často liší a stejně tak i cena všech těchto rozhodnutí. Vybrat tak „tu nejlepší“ nebývá v daný moment nic snadného. Člověk musí zvládat organizaci práce, které často tak úplně nerozumí. Potom také komunikovat s lidmi, se kterými si často nemá vlastně moc co říct a spíš tak často mluví, aby mluvil a utišil tak řemeslníkovu touhu po pozornosti, důležitosti, než že by to mělo nějaký hlubší význam. Tito často hledí jenom na svůj profit, „umí v tom za ty roky chodit“ a člověka tahají za nos, jak se jim zlíbí. My se potom můžeme stavět na hlavu, ale řemeslník si udělá zkrátka po svém, a pokud se ti nelíbí, tady mně zaplať a nazdar! Což najít si dobrou náhradu, která okamžitě může dílo dokončit, je dneska dost obtížné, ne-li nemožné. Čeká se tak jeden týden, druhý, třetí. Z týdnů jsou měsíce, blíží se zima, člověk platí hypotéku, práce mu stojí, nehýbá se… Další řemeslníci tak nemůžou nastoupit, protože ta předchozí práce, kterou je nutné pro pokračování zhotovit, se „jaksi“ zasekla… Tečou vám z toho nervy, jezdíte „po všech čertech“ a pochopitelně investujete (ztrácíte) při řešení problémů více peněz, než jste původně očekávali. To jsme ještě nezačali s kvalitou práce a jednotlivých komponent, které často výrazně pokulhávají za vašim očekáváním a celkově „zdravými normami“. Každý se snaží „vyrýžovat“ na vás možné maximum a narazit na slušného a čestného partnera, který vám bude při stavbě opravdu ku prospěchu, na kterého se můžete spolehnout… Jo, tak to rozhodně není v dnešní době snadný úkol… Je potom pravdou, že máte-li někoho v rodině, nebo dobré známosti, které vám budou při stavbě nápomocné, rozhodně stojí za to se stavbě tímto způsobem „pověnovat“. Nicméně nemáte-li, můžete to mít těžké…

Ve finále, až stavba stojí, teprve člověk zjistí, že kdyby si tehdy najmul na výstavbu (alespoň hrubé stavby, nebo celého domu takzvaně „na klíč“) tam tu slušnou stavební firmu, kterou mu doporučil známý i soused… Měl by tak postaveno nejenom podstatně dříve, dům by tak nejspíš vypadal lépe a i kvalita provedení a materiálu byla vyšší. Tedy byla by tak zaručena vyšší odolnost a tedy delší životnost stavby. Možná žití v ní by bylo celkově komfortnější. Ale co je podstatné, což byl původně hlavní argument pro stavbu „svépomocí“, taky by i cena stavebního díla vyšla nastejno, ne-li dokonce levněji. Což zní poměrně paradoxně, když si to srovnáme s časovým horizonte přibližně dvou let vlastního „obskakování“ a nervů, tedy s nutností investice vlastního času prakticky každý jeden Boží den. Protože náklady, které jste „jako člověk neznalý zbytečně“ přeplatil na materiálu, práci, nutnosti neočekávaných oprav, prodlev, dovozů, přejíždění…. Zdaleka překročili vaše původní očekávání, plány a tedy rozpočty. Navíc jste se mohli po celé toto období naplno věnovat práci a vydělat si tak celkově nezanedbatelné peníze. To se v této matematice odečítá jako záporná položka, která jenom prohlubuje vaši „ztrátu“ ze stavby svépomocí. Jen si to spočítejte formou takzvané obětované příležitosti, tedy vynásobením vašeho měsíčního příjmů, kterého byste při plném pracovním nasazení dosahovali, počtem měsíců, které jste místo toho trávili kolem výstavby baráku. Není to malá položka, co?  Navíc jste se mohli místo toho naplno budovat svoji kariéru a teď být pracovně, tedy náplní ale i výší příjmu „někde úplně jinde“. Kolik bylo večerů, které jste strávili srovnáváním nepřehledných rozpočtů jednotlivých produktů a prací, vysedáváním nad optimálním postupem výstavby, použití materiálů, produktů, metod… Ty jste mohli také trávit v kruhu svých blízkých, děláním příjemných, relaxačních aktivit. Kolik života jste si mohli užít… Kdo ví, kolik času nám zbývá…

No dobře, stalo se. Zvládli jste to celé úspěšně a teď už vám ten vysněný dům, na který jste se tolik nadřeli a těšili, alespoň stojí. „Ten život bude tak úžasný až bude dům…“ „Už si jen zplodíme děti a budeme žít šťastný a ničím nerušený rodinný život. Dům bude náš přístav zaručující bezpečí! To bude nádherné!“ No a dům najednou stojí, „hypotéka jako prase“ na krku a co jako, co teď? Možná zjistíte, že vás více uspokojovala ta aktivita kolem stavby, ty každodenní starosti a „vyřizovačky“, které každý den zaměstnávali vaši pozornost. A které vás tak zatěžovali, alespoň tak jste to prezentovali před svými blízkými. Naopak to pro vás bylo spíše požehnání, řešit si svoje vlastní bydlení, jen si to přiznejte. No ale tomu je konec, dům už je hotový, a pokud se neobjeví nějaká závada, kterou s radostí uvítáte, protože máte zase „co řešit“, nemáte „co na práci“.

Stejně si rádi zajdete do města, jako dřív, sednout do kavárny, zacvičit do fitka a ideálně i na nějaké ty nákupy, na které po stavbě nemusí tak úplně být. Raději vypadnete pryč z baráku, chcete přece na výlet, na hory, k vodě, do welness, na dovolenou… Chcete vyjíždět a poznávat ne trčet v této „zlaté klítce“ a „být otrokem“ neustálých úklidů, úprav, dodělávek… Vždyť vlastně chcete jenom přespat a „mizet“. Na druhou stranu je ale pravdou, že tak konečně máte svůj domov, jakýsi středobod a útočiště, kam se můžete vždycky vrátit do prožívání domácího klidu a pohody. O tom zase žádná…

Jenomže taky začnete znovu pracovat od „nevidím do nevidím“ a na barák se tak často budete jezdit jenom vyspat. To abyste ráno zase začali nový pracovní kolotoč, ve kterém dům nehraje až tak podstatnou roli, rozhodně není styčným nositelem štěstí, jak jste si ve svých představách mysleli.  Může se tak na určitá období stát pouhou „skrýší pro přespání a občasné podvečerní sledování televize“. Která nejede od 8 do 10, ale kolikrát už od půl 5 do 11… Samozřejmě člověk, který může pracovat z domu, jeho zázemí ocení mnohem více. Zkrátka jenom zajde do své pracovny po udělání si snídaně, uvaří si vlastní kvalitní kafe, otevře notebook a okamžitě se začne věnovat svojí práci. Žádné přejíždění, kolony, nervy v běžném životě, pravidelné potkávání lidí na všech možných místech, které vám spíš bere energii. Alespoň si to myslíte, ale ve skutečnosti vám po čase někteří z nich můžou začít chybět. Začnete vyjíždět raději mezi lidi, sedat do kaváren… Protože sami si připadáte „prostě moc“ sami. Člověk je tvor společenský a ať už si připadáme jako jakkoli velký solitér, společnost dobrých lidí nám dělá pocitově dobře. Ani tak nemusí být dobré vytvářet si přehnané nadšení a očekávání, že až jednou bude ten dům, to auto, ta rodina… Blázne, nemusí být ani zítra, natož pozítří a proto je primárně důležité žít pro šťastný dnešek…

Nechci být přehnaně pesimistický, no v horším případě můžou taky „jako blesk z čistého nebe“ nastat následující scénáře…

Přítelkyně si po letech vaší tvrdé dřiny na baráku najedou, když už je konečně hotový uvědomí, že vás už nemiluje, nebo že prostě nechce žít jako otrok v tomto domě. Vaření, úklid, starosti tohoto ražení? Plození dětí a neustálá starost o ně? Hm, to není nic pro ni! Žije v 21 moderním století a chce si ho naplno užívat! Najde si jiného, většího „dobrodruha“, nebo prostě odejde z vašeho života. No a pro koho jste ten dům jako stavěli? Pro sebe samého? To těžko… Co ta rodina? S kým teď máte ty děti jako dělat?

Nebo se budete muset přestěhovat za prací, která je zkrátka příliš lukrativní a sebenaplňující, že se jí nehodláte vzdát. A jezdit takovou dálku každý den? Jedině jezdit jenom na víkendy, alespoň dočasně… Dům prodáte a přestěhujete se pryč, nebo budete spát většinu dní v měsíci po hotelech a ubytovnách, místo abyste víkend trávili poznáváním, budete jezdit domů dodělávat, co jste nestihli…

Nebo se v budoucnu podstatně zhorší vaše finanční situace, příjmy už jednoduše nebudou takové, aby stačili na pokrytí všemožných nevyhnutelných výloh včetně splátky hypotéky. Nebo na čas třeba nezaviněnou událostí za úraz příjem vypadne úplně. Nebo můžete být za způsobení nehody, nebo jakéhokoli jiného přestupku „masivně“ pokutováni, pokud tuto sankci nebudete moct uhradit, „skočí vám na barák“ a teprve potom uvidíte, či že to ta vaše složitě vybudovaná nemovitost vlastně je… I když je bez jediné „poskvrny“ v podobě hypoteční zástavy poměrně snadno může být přikázán její zpeněžení prostřednictvím prodeje v dražbě, aby se tak uhradila dlužná pohledávka vzniklá ať už čehokoliv. Nebo co tak přijde-li nějaká (například přírodní) katastrofa, a vy budete nuceni barák opustit, neboť se jeho vážným poškozením stane neobyvatelný…

Ale hlavně že jste při výstavbě „ztratil“ roky života a všechno muselo být naprosto, jak by řekli Němci a Rakušané, „punktlich“ s trvanlivostí minimálně na 200 let!

Ale ne, museli jste si to zkrátka „zkusit“. A to je v pořádku. Alespoň tak máte vlastní zkušenost! A tak je, jak se říká, k nezaplacení, nad zlato! Protože pro příště tak už víte víc…

Omlouvám se, že jsem se v tomto přirovnání tak „rozvášnil“… Vy máte nejspíš na starost jiné věci, než výstavbu rodinného domu. Jenom sem chtěl dát přiklad ze svého nedávného života, který se vyřízení obecně jakéhokoli úvěru a tedy i půjčky na konsolidaci v mnohém podobá. Zkrátka může být daleko lepší přizvat si na pomoc profesionála, který se celého díla společně s vámi ujme a je vám po celou dobu realizace k dispozici svými radami, kontakty, tedy zkušenostmi a znalostmi.

Musí se ale:

1.       skutečně vyznat v daném oboru

2.       neúčtovat si za své služby přemrštěné peníze

Taky rozhodně netvrdím, že by se měla stavba domu odfláknout. Naopak je to důležitý bod v životě každého z nás. Jak se říká „zasadit strom, postavit dům a zplodit syna“. Ani že se každý musí zákonitě potýkat s podobnými komplikacemi, se kterými jsem se potýkal já jakožto stavebně neznalé „nemehlo“, který jediné, čeho byl schopný, bylo, že si místo fitka vynosil cihly a další předměty s větší kilo gramáží na místo potřebné. Jak sem řekl, jedná-li se o člověka zručného, který je schopný si spoustu věcí udělat sám… A ještě k tomu současně má po rodině a kamarádském okruhu řemeslníky, stavaře, kteří jsou ochotni mu se stavbou „bezplatně“ pomoci. Je schopný si i materiál a jednotlivé komponenty zajistit levněji, protože má k tomu potřené známosti… Byla by přece hloupost dát dům postavit „cizí firmě“. O tom každopádně žádná…

Jenom říkám „hlavně v poklidu, všeho s mírou, všeho moc škodí“. Jakmile to člověk s čímkoli žene do extrémů, nemusí to skončit dobře…

 

O autorovi

O autorovi

Autor článku je:

  • Specialista v úvěrovém oboru
  • 8 let praktických zkušeností
  • Statisíce (cca 20 000 hodin) hovorů s poptávajícími a investory
  • Tisíce kladně vyřízených požadavků
  • Nespočet pozitivních ohlasů a recenzí

Tomáš Maček, zakladatel a majitel projektu DůmDluhů.cz

IČ: 88853225

Telefon: 777 465 451

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Důležité upozornění

Veškeré financování řešíme OD částky 400 000 Kč. Žádosti o menší peníze tak prosíme neodesílat.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Nebylo by to pro nás rentabilní.

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečný doložitelný příjem, bonitu.

Jako příjem se zde akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou nebo určitou u žadatele zaměstnance, nebo poslední 2 podané daňové přiznání pokud je žadatelem OSVČ. V registru se rozhodně nesmí nacházet záznam typu nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiálního ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze se zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky, kde musí být také splněna odpovídající bonita.

Poptávku na hypotéku na koupi nemovitosti, kdy žadatel má vyloženě špatný stav registru, nedostatečnou bonitu a třeba i žádné vlastní peníze. Není možné bez potřebného spolužadatele řešit.

Pokud chce klient financovat hypotékou koupě nemovitosti, nemá ale na kupní cenu našetřené ani 10%, je malá pravděpodobnost zdárného sjednání hypotéky na koupi. V případě zájmu o hypotéku na koupi nemovitostí je navíc dobré mít našetřeno alespoň 10% z kupní ceny vlastních peněz. Pokud v bankovním sektoru nebude možné takový požadavek řešit kvůli vyloženě špatnému stavu registru nebo příjmu a současně k sobě klient nemá nikoho s rozumným registrem a dostatečným příjmem... (bez zesplatnění, exekuce, insolvence) Nejsme kouzelníci a jelikož nebankovní hypotéka na koupi není obecně příliš vhodná, nebude s největší pravděpodobností v takovém případě možné hypotéku sjednat. Pro nebankovní sektor je potřeba mít minimálně 30% z kupní ceny našetřené a přispět ke koupi z vlastních zdrojů. Pokud našetřené nemáte třeba vůbec nic a v bance narážíte na vyloženě slabý příjem a nebo vážný záznam v registru, bude potřeba počkat dobu potřebnou k vyčištění registru, nebo na vyšší (doložitelný, dostatečný) příjem. Už i banky dnes nabízejí maximálně 90% LTV (10% z vlastního) a v nebankovním sektoru je to z pochopitelných důvodů ještě méně - většinou maximálně 50% z hodnoty a to za podstatně vyššího úroku, kterým financovat koupi není z našeho pohledu rozumné. To mějte prosím na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016.

U všech spříznených investorů tak dochází v rámci spotřebitelských úvěrů mimo jiné k posouzení úvěruschopnosti žadatele a tedy prověření jeho bonity vždy. Tato musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši. Nedochází ke zmíněným dvojím odměnám, které by se pobírali současně od poskytovatele a žadatele. Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a celkovou spokojenost. Je na jeho uvážení, zda-li je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude v ní pokračovat, nebo nikoli. V žádném z případů nám klient neplatí dopředu jakýkoli poplatek. Co jediné je v některých případech potřeba dopředu uhradit, jsou náklady spojené s provedením odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru.

Před zdárným sjednáním a vyplacením požadovaného financování klient v žádném s případů neplatí poplatek dopředu.

Tím pádem žadatel o radu nebo úvěrový produkt nic neriskuje a pokud se mu v průběhu vyřízení nebude cokoli líbit (například v našem celkovém přístupu nebo námi navrženém optimálním financování), nebude mu naše služba připadat užitečná, může kdykoli odstoupit a nic se neděje. Také v žádném případě nedochází ke dvojím odměnám. Nepobírá se odměna současně od poskytovatele a klienta.

Obecné informace

Šedesátá, 7015/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

info@dumdluhu.cz

+420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Právní podmínky