Když je mým chlebodárcem zaměstnání a výhodně úvěrovat hlavní potřebou:

"Jsem zaměstnanec, moje měsíční příjmy a vytvořené rezervy nejsou pro pokrytí zamýšlené investice dostatečné. Proto potřebuji získat peníze výhodnou půjčkou nebo hypotékou. Jaké jsou teda moje vyhlídky, když mě živí zaměstnání, aneb zdrojem mého příjmu je pracovní činnost v rámci zaměstnaneckého poměru?!"

Takovou investicí může klidně být i refinancování a konsolidace současných závazků (dluhů), které zbytečně "užírají" z vašeho měsíčního rozpočtu více, než by bylo zdrávo. Úsporu, která vznikne po jejich vyplacení a sloučení v jeden podstatně výhodnější, je taky možné považovat na zisk. Jestli z úvěru ušetříte, nebo vyděláte, to je ve finále "prašť jak uhoď". Ani na Vás podnikatele se nezapomnělo, je Vám věnována poslední část článku...

1. Peripetie řadového zaměstnance, aneb nemáš to jednoduché představiteli "prostého lidu":

Když našetřit si by trvalo možná i desítky let:

Řekněme, že se vám právě naskytla možnost zajímavé investice. Máte možnost vložit „svoje“ peníze do věci, která by vám mohla v budoucnu relativně „jednoduše“ a bez přehnaného „rizika“ přinést (vydělat) další peníze. Ať už nárůstem její hodnoty po zakoupení, díky takzvanému dobrému (výhodnému) koupi, nebo přinášejícím užitkem, za který by šla odměna do vaší kapsy jakožto jejím „právoplatným“ majitelem. Váš jediný příjem by tak už neplynul jenom z neustálého otáčení se v práci „od rána do večera“ a počítání sice zasloužených, poctivě získaných, za to ale relativně „tvrdě vydřených“ korun. Nebo co když si zrovna potřebujete pořídit věc, kterou striktně ke svému životu potřebujete, nebo po níž už „dlouhé roky“ toužíte?

Má to ale celé jeden „háček“. Jak si máte na pořízení takové věci, tedy na úhradu celé její prodejní ceny, našetřit peníze? Když celý váš příjem tvoří pouze výplata ze zaměstnání, jejíž výše měsíčně nepřesáhne průměrnou mzdu v ČR, která se aktuálně pohybuje orientačně u 32200 Kč. Poplatíte si svoje životní náklady a odložit „na potom“ si dokážete při nejlepším 2000 Kč měsíčně. To je za rok 24 tisíc, za 10 let pak 240 tisíc. Když k tomu připočtete „nějaký ten“ úrok zhodnocení, pokud je vkládáte na adekvátní spořící produkt... No taky na druhé straně, ať je to férové, odečtete inflaci, která vás „den co den a rok co rok“ postupně obírá o hodnotu vašich, náročně uspořených peněz… Ale jenom ta „blbá“ televize stojí 15, dovolená 30 a auto 300 tisíc. Co ta nemovitost za 3 milióny? A za co potom nakupovat „celou hromadu“ dalších věcí, které člověk časem potřebuje, nebo po kterých tak „prahne“… Kde má člověk „nabrat“ tolik peněz?

Tržní ekonomika z pohledu „řadového zaměstnance“:

Jak to má asi tak dokázat „běžný smrtelník“, řadový zaměstnanec, který za každou hodinu svého života, kterou z drtivé většiny věrně věnuje zájmům svého zaměstnavatele, dostane několik „stovek korun českých“ do svojí „kasičky“? A že by se zaměstnavatelé dobrovolně předháněli v tom, kdo dá víc, to se zrovna říct nedá. V „sortě lidí“, kteří se na nás obrací, je možné jednotlivce dosahující svým průměrným příjmem za několik posledních měsíců na průměrnou mzdu považovat za „boháče“.

Spousta z nich se mnohdy ani po spoustě přesčasů (a dokonce ani ještě dalších brigád) se svojí měsíční výplatou nemůžou moc „vytahovat, rozšoupnout“… Výše jejich zaměstnaneckého příjmu za měsíc často stačí tak akorát k tomu, aby pokryli životní náklady, které musí vynaložit, aby tento měsíc přežili… Na žádnou „extra další parádu“ to není… Pár tisíc měsíčně by se jim nejspíš při troše uskromnění mohlo podařit dát bokem. Ale tím si našetří tak na průměrnou dovolenou jednou za rok, aby se „zhuntovaní“ z něj dali „jakž takž do kupy“, než aby z toho jednou za dlouhá léta dokázali financovat nákup třeba auta, natož nemovitosti. To vážně musíte život takto prožít, jenom pracovat, odkládat abyste si mohli „na staré kolena“ danou věc dovolit? No, pokud nevezmete zodpovědnost do vlastních rukou, kam „tak nebo tak“ stejně patří, a nenajdete způsob, jak si vydělat dostatek peněz, tak nejspíš ano. Nemá to jednoduché ten pracující lid.

Ale až bude nejhůř, stát se postará…

No alespoň stát pracujícím lidem nabízí všechny „sociální výhody“. „Jenom pracuj a jednou se o tebe, na staré kolena, postaráme. Zajistíme, aby si mohl prožít důstojné a relativně zaopatřené stáří, nic se neboj…“ Na staré kolena dostaneš důchod, k dispozici skvělé nemocniční prostředí… Že z důchodu bude při současném demografickém vývoji skoro „prd“ a ještě větší „prd“ si za to po pádu hodnoty peněz inflací koupíte… Že v nemocnicích si už teď chudáci důchodci, kteří pomalu nemůžou vstát z nemocničního lůžka, musí házet do kasičky pod televizi desetikorunu, aby se na ni mohli vymezený čas dívat… Jakmile dojde kredit, mají „po ptákách“. To snad stačí jako živý důkaz toho, jak moc si stát svých „odsloužilců“, kteří celý svůj život poctivě pracovali a odvedli do státní kasy „hromadu peněz“, váží. To že tam hrozí regulérní úmrtí z vyhladovění, nebo z úzkosti, kdy není důchodce navštíven personálem celé hodiny „připoutaný k lůžku“. Rozhodně neříkám, že je to lehká práce, ale s jakou apatií, laxností a nelidskostí ji někteří vykonávají…  To onen je živý důkaz starostlivosti státního aparátu. Nebo spíš neustále se prohlubující ubohosti zdravotnického systému… Kdy je mnohdy lepší léčit sám doma na kuchyňském stole, kde si nezpůsobíte tolik zbytečných zdravotních újem, jako v nemocnici? Navíc, co myslíte, že je dneska ve vládě „koho po tom“?  Většina dnešních představitelů tehdy ještě tahali kačery po světnici a neměli z toho vůbec nic. Ti co byli „u moci“ už jsou nejspíš „pod drnem nebo si užívají důchod v plné hojnosti někde na bahamách“ a nikoho moc tento neproduktivní lid nezajímá. Tam jim přidáme pár stovek na důchodu, jenom aby „nebrečeli a volili“, i když nikdo pořádně neví, kde tyto peníze „vydolovali“, hlavně že je chvilku klid… Tam ať si „čučí“ na televizi, na seriály, v nemocnici jim to ještě „zpeněžíme“ a ať si klidně co nejdříve… Myslíte, že o vás bude jednou postaráno líp?

Při dnešních mnohdy přemrštěných cenách všemožných produktů a služeb… Kde si má takový člověk sehnat peníze na pořízení některé z tak drahých věcí jako je auto, nebo nemovitost, když se ani z „kolem projíždějícího vlaku“ nepodobá profilu jedince, kterému je minimálně pětapadesát a který celý svůj život zasvětil poctivé práci, šetření (mnohdy až chorobnému) a neustálému odkládání peněz na potom (a s nimi i všemožných životních požitků, které z nich mohl mít)? Sice si života moc neužil, přespříliš radosti a zážitků z něj neměl, což o to, ale za to poctivě a tvrdě pracoval a nějaké ty stovky tisíc mu teď na účtu leží. Možná je dokonce milionář. Našetřil milion a půl za celý svůj život. Dřív by to byl majlant, ale co dneska? Za to si ve Zlíně nekoupí ani byt 2+1, v Praze pomalu ani garáž…

Jsme mladí, chceme naplno žít:

Na takovou životní filozofii to u spousty dnešních (mladých) lidí stejně nevypadá. Vzhledem k jejich způsobu života často se řídící hesly jako „žijeme dneškem, žijeme teď a tady, tu a teraz, budoucnost je věc nejistá, vychutnej si přítomný okamžik, jak to jenom jde, zítřek nebyl nikomu z nás slíben, gádže nemíňajů love…“, v nich není „zdárně pěstována“ zrovna nějaká extra spořící tendence a schopnost… Otázkou je, jestli za to může jejich „vzpurnost a touha po svobodě“, nebo ovlivnění „velkým bratrem systémem“, který je vábí k „utrácení“ reklamami, kam se jenom podívají. Ono ekonomika taky moc nemusí „přehnané šetřílky“. Kdo by potom roztáčel její kola? Kdo si bude kupovat všechny ty produkty a služby, kterých je na trhu tolik? Kdo bude tvořit ono HDP a zajišťovat hospodářský růst, když ne poctivě pracující, utrácející a daně odvádějící lid. Když ne mladí lidé… Možná je to kombinací obou faktorů… Neříkám, že by bylo pro ně nějak lehké je dneska vydělat. Systém se je, asi jako tomu bylo vždy, snaží zařadit stylem „vystuduj, zaměstnej se, moc se neohlížej a pracuj“. Než se člověk vypracuje, než jeho mzda dosahuje důstojných výšin, trvá to. No když už se jim to podaří, chtějí si splnit své „materiální sny“, pro které tak tvrdě pracovali. Peníze se u nich zkrátka moc dlouho „nezahřejí“.

Na jednu stranu je to v pořádku, člověk by měl naplno prožívat a co nejvíc si užívat přítomný okamžik. Žít tak, ať si z každého dne odnese aspoň trochu té radosti. I Ježíš Kristus říkal „blázne, ještě tuto noc budeš muset odejít a k čemu bude všechen ten majetek, který si nashromáždil?“… V přeneseném slova smyslu to ale znamená spíš varování před extrémem hrozícího workoholismu (přepracovanosti), kdy člověk už má sice dostatek, ale touží po tom hromadit ještě víc. Nevěnuje se dostatečně (nebo vůbec) sobě, ani svým blízkým, zapomíná na život. Chce víc, chce hromadit, žene se za tím. Práce pro něj představuje vše. Přehání to. Neznamená to, že má člověk teď rychle a neuváženě „rozhýřit“ všechny peníze, které má a přitom vůbec nemyslet na svoji budoucnost s heslem „však ono to nějak dopadne“… I to je totiž extrém a totiž nezodpovědnosti vůči své budoucnosti. Je to podle mě celé myšleno čistě duchovně, nemateriálně. Člověk by měl být uvnitř vděčný za každý jeden přítomný okamžik, za život, za ten zázrak, který se děje kolem, když tady proplouváme nekonečnem na točící se kouli. Za to, že se tady může točit, pozorně vnímat a uvědomovat si tu krásu kolem…

Myslím na své materiální zítra:

Každopádně by ale měl z materiálního hlediska zajímat i o zítřek, svoje hmotné, finanční zajištění. Když by dřív člověk žil jenom „pro dnešek“ tím způsobem, že by slavil, hodoval, všechny zásoby si „rozšafně“ pojedl přes léto a nemysleli přitom vůbec na zimu… Ono přece jenom šance, že se jí člověk dožije, je vyšší, než že do té doby „skončí svět, nebo jeho pozemské putování“… S takovým přístupem by ji nejspíš nepřežil a byla by to jenom jeho vina… A tak nemyslet vůbec na budoucnost, nebýt na ni lautr vůbec připravený, je špatně statně stejně jako každý extrém… A tak ani přehnané lpění na budoucnosti, nebo strach z ní, nejsou dobré. Ubližujeme tak stejně vážně svému vlastnímu zdraví, jako když nemáme doopravdy vyřešenou vlastní minulost, neseme si z ní nezpracovanou (nebo nesprávně zpracovanou) událost, která nás oslabuje a zároveň často naplňuje smutkem, vztekem, nebo třeba depresí. Dneska k žití a přežití potřebujeme peníze a tak pokud si neodložíme dostatek bokem, „nevytvoříme rezervy na zimu“, může se stát, že budeme taky o hladu. I když je pravda, že na něj v dnešním socializovaném světě asi nezemřeme… Pomůžou buďto sociální dávky, relativně snadno sehnatelná práce, no když bude nejhůř, na ulici se někdo snad slituje… Každopádně i pro nás bude mnohem lepší, pokud přistoupíme ke své finanční budoucnosti zodpovědně. Jako „mimoděk“ se potom nebudeme ani muset zbytečně a kolikrát též draze zadlužovat…

Jako ve filmu:

„Tak trochu“ mně to celé připomíná povedený film Vyměřený Čas. Jeho hlavní pointou je, že se v něm nevydělávají peníze, ani se jimi neplatí, vlastně tam vůbec nejsou. Místo nich je tam jedinou a hlavní komoditou vlastní životní čas. To je jejich odměna za odvedenou práci i měna, za kterou od druhých nakupují. A tak, jak pro většinu z nás představují naše vlastní peníze jenom číselnou cifru v bance ukazující se na „našem účtu“, v tomto filmu lidem běží na digitálním ukazateli zobrazeném na jejich předloktí. Když odvedou svoji práci, připočte se jim za odměnu čas místo mzdy. Když chtějí něco koupit od druhého, přičtou část svého životního času právě jemu. Naprosto jasně tak ví, kdy zemřou, pokud si nevydělají další životní čas, což jsou v přeneseném významu na dnešní svět vlastně peníze. Dneska to funguje podobně, akorát máme svoje konta a někteří staromódní z nás i peněženky. Jejich obsah je taky vyjádřitelný v číslech. A dojdou-li nám, znamená to prostor pro velké, mnohdy životní problémy. Teda zatím nejsme až tak napřímo a bez „skrupulí“ vystaveni smrti. Smíříme-li se s nadcházejícím obdobím výrazně snížené kvality žití, pokud jsme byli zvyklí žít v peněžní hojnosti, a nerozhodneme-li se tak raději zakusit „jaké to je viset za kus lana upevněného kolem krku bez jakéhokoli kontaktu se zemní, nebo jak se dýchá rybičkám pod vodou, či jestli například náhodou nestavíme projíždějící vlak vlastním tělem“… Pořád můžeme požádat o podporu, uchýlit se do insolvence, najít si nové zaměstnání… Nějak se z toho „vyhrabat“. Pořád je šance na „světlo na konci tunelu“… Ve filmu tuto šanci nemají, jakmile jim dojde čas, okamžitě na místě umírají. Ruku na srdce. Kolik by nás tady na tom světě zůstalo chodit živých? Když si vezmeme, kolik lidí je dneska v dosti mínusových číslech… Nejenom že nemají našetřený žádný vlastní kapitál, za který by dokázali vyžít… Oni ještě dluží… Někdy dokonce doslova „kam se jenom podívají“ a to za úročení katastrofálními úroky a sankcemi… Proto není od věci, shlédnout tento film a představit si, že peníze fungují stejně, jako životní čas v něm. Rozhodně doporučuju si to nejenom představit, ale taky se podobným scénářem řídit, jako by tomu tak ve skutečnosti vskutku bylo. Určitě při zastávání takového „postoje k penězům“ ubyde lehkovážného rozhazování nejenom těch vlastních, no mnohdy i půjčených peněz… Mezi „utrácením“ a „investováním“ peněz, tedy jejich „zbytečným plýtváním“ a „moudrým vkladem“ je poměrně velký rozdíl…

Povinné versus dobrovolné náklady:

Je vhodné rozdělit si vlastní náklady na povinné, jejichž neuhrazení by pro vás znamenalo velký problém, a náklady „dobrovolné“, které si můžete „dopřát“, pokud na ně zůstane. Na dobrovolné položky se ale u mnoha zaměstnancům už nedostane. Nezůstane jim na ně z platu dostatek po úhradě všech povinných nákladů. Je to pro ně zkrátka „luxus, který si nemůžou dovolit“. Tak si na pořízení většinou těchto dobrovolných (někdy při zhoršení finanční situace i povinných) častou berou „na první pohled nevinně působící“ dluhy. Právě ty ale řadu z nich z dlouhodobého pohledu dostávají do finančních problémů. Takový člověk z „běžného zaměstnaneckého platu“ je rád, když zvládne uhradit měsíční platby za to, může ten měsíc někde bydlet (nájem, inkaso, nebo hypotéka / vybavení domácnosti)… Že má za co jíst a pít… Že si může pořídit nějaké věci osobní potřeby (oblečení, vybavení…). Že se vůbec může přemisťovat jinak než pěší chůzí (auto, mhd, vlaky). Do toho náklady na záliby a relax, aby na celý ten kolotoč mohl „aspoň na malou chvilku“ zapomenout, odpočinul si, prožil chvilku radosti a jakž takž si dokázal zachovat duševní zdraví („nejeblo“ je z toho všeho)… Poslední položka už se ale dá zařadit spíš do dobrovolných a mnoho lidí na sobě v tomto ohledu „šetří“. Nedopřejí si moc radostí naplňujících aktivit. Teda někdy krom „večerní televize a piva“... Zkrátka si svým měsíčním příjmem poplatí takové statky a služby, aby mohli v dnešním světě vůbec žít a ten měsíc přežít… Do toho odvedou za všechnu svou (příjmovou i výdajovou) aktivitu daně do státní kasy… A nezbyde jim skoro nic… A to z pohledu systému docela záměrně, musí přece udržet lidi v „provozu“ (ekonomické aktivitě), ještě aby si „vyvalili pupek a užívali života, chodili od ničeho k ničemu“. To by tak vypadalo… Musí přece dál investovat většinu svého životního času a energie do další poslušné práce pro svého zaměstnavatele, aby získali další peníze, které budou následně opět prakticky komplet použité na to, aby mohli přežít i ten další měsíc. To aby nemuseli na ulici, žebrat o drobné, nebo přepadat druhé, aby vůbec přežili a „nezemřeli hlady“, jako ve výše zmíněném filmu… Ostatně musí být možné je něčím ovládat. Penězi to jde poměrně slušně…

Čelem vpředu, krok sum krok:

Tak jak si můžou takovým způsobem zaměstnanci našetřit na pořízení jedné z mnoha věcí, které k životu potřebují, nebo po kterých uvnitř touží? Nějaké vyhlídky do budoucna, na ty se teď může s klidem zapomenout. Postupovat je potřeba postupně. Z bodu A do bodu B se dostanu jedině krok za krokem. Teď je podstatné „přežít další měsíc“. Vypadá to celé „krutě“, ale jak jinak chcete, kdybyste byli vy tam nahoře, celý systém tržní ekonomiky udržet funkční a „pracující lid“ udržet v pracovitosti? Jak by celý tento systém jinak mohl fungovat? Než tak, že se vyvine tlak na potřeby člověka prostřednictvím nedostatku peněz, bez kterých dneska nemůže vůbec nic. Jak by to vypadalo, kdyby měl každý hojnost peněz a mohl si dělat, co sám chce, uzná v daný moment svého života za vhodné… Kdo by jako pracoval na druhé, na stát? Aneb každý má tolik osobní svobody, kolik má peněz. Proto jsou peníze vždy až na prvním místě, ať se vám to líbí, nebo ne… Chcete žít kvalitní život? Že ano? No, potřebujete peníze… A jejich získávání vás nejspíš připraví o svobodu… A bude stát nemálo vašeho času, energie, nervů… Vydělat balík a nemuset je jedna cesta. Druhá potom vydělávat tím, co vás baví. Potom je to v pořádku, protože pracujete a současně žijete, bavíte se, máte něco ze života, zlepšujete se, poznáváte…

Pokračování:

Řekněme teda, že se nacházíte v situaci, kdy na pokrytí kupní ceny dané věci potřebujete „balík“ peněz. Ty ale nemáte šanci ve výhledné době získat ze svého čistého měsíčního příjmu. A čekat celé roky, než byste si je dokázali našetřit, to se vám moc nechce. Současně není možné potřebné peníze „vydolovat“ ze svých rezerv, ani prodat nějakou svoji věc za adekvátní cenu, ani oslovit někoho blízkého, kdo by vás teoreticky „založil“…

Chcete na pořízení dané věci sehnat co nejvýhodnější úvěr! Proč jinak byste se taky nacházeli na tomto webu zabývajícího se úvěrovou tématikou… „DumDluhu.cz, tak šílený název, ještě abychom ho navštěvovali jenom tak, z nudy si ho pročítal po večerech třeba…“

Zůstatek z vašeho zaměstnaneckého příjmu po pokrytí všech vašich dalších nevyhnutelných („životních“) měsíčních nákladů, zdaleka nedosahuje dostatečných výšin. A tak, než byste si odkládáním z něj na „zamýšlenou investici“ dokázali naspořit, trvalo by to „celá léta“. Navíc by se to celé s největší pravděpodobností neobešlo bez spousty dalších hodin strávených prací (přesčasů), během kterých byste „ze života“ nejspíš neměli „už vůbec nic“. Váš každodenní život by se tak dal alespoň v rámci pracovních dní kategoricky popsat jako: brzké vstávání, polibek nejbližším (jsou-li), odchod do práce, příchod v pozdních hodinách znavený s minimálním zůstatkem životní energie, postel, sladký, alespoň 6 ti hodinový spánek a celé pěkně nanovo… Nejspíš by to bylo „z globálního pohledu“ v pořádku takto si vydělat na věc. Hold když něco chci mít, tak si na to musím (umět) taky vydělat. A kdo ví, třeba by vás „pod tlakem“ napadla nějaká ta „zkratka“, podnikatelský nápad, který by vám podstatně urychlil získání potřebných peněz, nebo je svojí výší a tempem výdělku dokonce neočekávaně předčil. Na druhou stranu se takové „chování spotřebitelů“ moc nenosí. Reálně by tak hrozilo, že si na výstavbu nebo pořízení onoho vysněného domu, bytu (ať už za účelem vlastního užívání, nebo následného pronájmu), automobil, nebo rozjetí podnikatelského záměru, vydělají při současném tempu výdělku až někdy kolem příštího života… A taky by to bylo v pořádku, hold vám daná věc není souzená, nedokážete-li si na ni vydělat svoje peníze. Ale když dneska jsou lidé lákáni k okamžitému uspokojení jejich potřeb. Vždyť je to v zájmu všemožných obchodníků, výrobců stále více „šizených věcí“, které vydrží pár let a potom znovu „kupuj, plať“. Je to v zájmu systému.

Jak jsme si už prošli různé alternativy… Rodina ani známý Vám nepůjčí, protože taky nemají, nebo se zkrátka nepotkáte s ochotou z jejich strany. Nejste pro ně takzvaně „důvěryhodný adept“. Dědictví vás „nějakým záhadným“ způsobem minulo, nebo by znamenalo více problémů (hodnota převzatých dluhů), než užitku (hodnota zděděného majetku). A zpeněžení nějaké vaší věci nepřipadá v úvahu, ať už protože nic tak cenného nemáte, nebo je váš vztah k ní natolik silný (vřelý), že v žádném případě nehodláte ustoupit z pozice jejího vlastníka… „Ano pravda, o tom už se psalo, tyto možnosti nemáme, proto chceme získat co nejvýhodnější úvěr na koupi, který je na trhu k mání…“

2. Jsem podnikatel! Aneb když mým je „chlebodárcem“ podnikatelská činnost, ať už funguji na sebe jako fyzickou osobu, nebo na osobu právnickou (s.r.o., a.s., …):

Pokud je zdrojem vašeho příjmu naopak ryze podnikatelská činnost, nicméně nejste v očekávání proplacení žádné větší faktury, která by vám přinesla peníze v dostatečném množství pro financování vašeho záměru…

Nebo se váš drahý zákazník (odběratel), řídíc se hesla „váš pán“, ráčil odložit její proplacení na „termín neurčitý“ a vás tak (ať už z důvodu opravdové aktuální a doufejme, že taky dočasné platební neschopnosti, nebo v horším případě prostě vyčůranosti, neochoty platit) zařadil do seznamu „faktur k úhradě - čekej.cz“, který, aby toho nebylo k vašemu neštěstí málo, začíná svojí délkou tak trochu připomínat řeku Nil. Nebo i když má dojít k brzkému proplacení, částka na ní uvedená není zdaleka dostatečná pro pokrytí vašeho investičního záměru v jeho plné výši. Současně jste si z předchozích „kšeftů“ nevytvořili dostatečné peněžní rezervy, do kterých byste si teď mohli pro potřebné peníze sáhnout… Obchodní partneři buď volné peníze nemají a ti, kteří disponují „nadbytečným“ volným kapitálem, Vám svoje peníze nepropůjčí ani za navrhovanou úplatu v podobě úroku, který jste ochotni za zápůjčku zaplatit. Dokonce ani za spolu podíl na plánované akci, o který jste ochotni se podělit. Ani barter, který jste ochotni za půjčené peníze poskytnout jako protislužbu, jim nic neříká. Zkrátka se jim váš záměr (business plán) nezamlouvá, možná jim přijde příliš riskantní, což by mohlo vést k vaší neschopnosti zapůjčené peníze vrátit, nebo mají možnost své peníze „zaparkovat“ za „více lukrativnějších“ podmínek.

Ani nejste majitelé movité, či nemovité věci, kterou byste si mohli dovolit zpeněžit jejím prodejem a tyto peníze následně použít na zamýšlený záměr. Samozřejmě většina z vás jste majiteli nějakých strojů, pozemků, nebo komerčních budov, ale ty nevyhnutelně ke svému podnikání potřebujete a úplně o ně přijít jejich prodejem by pro vás znamenalo nemalé finanční ztráty.

Pokud jsou vaše vyhlídky zhruba takové, jaké jsou popsány výše, nezbývá, než pouvažovat nad sjednáním „v(ý)hodného“ (smysluplného) úvěru. O ten se jedná především tehdy, pokud mají tyto ztráty představovat větší čísla, než představuje úplata, kterou si naúčtuje ten, kdo vám peníze poskytne, většinou v podobě úroku a všemožných poplatků „na vstupu, v průběhu a na výstupu“.

Když je součet všech peněz, které budete muset celkově na takovém úvěru přeplatit, nižší, než kolik vám peníze z něj vydělají, nebo kolik vám celkově ušetří na případných škodách, které by vám bez peněz z úvěru jinak vznikly, tehdy pro vás nejspíš bude načerpání takového úvěru správným krokem. Zkrátka platí „zlaté pravidlo“, kterým je možné se řídit:

„Pokud vám peníze získané z úvěru ušetří po úhradě všech nákladů s ním spojených více peněz, než kolik byste museli „obětovat“ bez něj (načerpání a následného využití úvěru)… Nebo naopak vydělá investice z úvěru více peněz, než kolik bude váš celkový přeplatek na něm, tehdy vám dává úvěrovat velký smysl…“

 

 

 

O autorovi

O autorovi

Autor článku je:

  • Specialista v úvěrovém oboru
  • 8 let praktických zkušeností
  • Statisíce (cca 20 000 hodin) hovorů s poptávajícími a investory
  • Tisíce kladně vyřízených požadavků
  • Nespočet pozitivních ohlasů a recenzí

Tomáš Maček, zakladatel a majitel projektu DůmDluhů.cz

IČ: 88853225

Telefon: 777 465 451

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Důležité upozornění

Veškeré financování řešíme OD částky 400 000 Kč. Žádosti o menší peníze tak prosíme neodesílat.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Nebylo by to pro nás rentabilní.

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečný doložitelný příjem, bonitu.

Jako příjem se zde akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou nebo určitou u žadatele zaměstnance, nebo poslední 2 podané daňové přiznání pokud je žadatelem OSVČ. V registru se rozhodně nesmí nacházet záznam typu nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiálního ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze se zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky, kde musí být také splněna odpovídající bonita.

Poptávku na hypotéku na koupi nemovitosti, kdy žadatel má vyloženě špatný stav registru, nedostatečnou bonitu a třeba i žádné vlastní peníze. Není možné bez potřebného spolužadatele řešit.

Pokud chce klient financovat hypotékou koupě nemovitosti, nemá ale na kupní cenu našetřené ani 10%, je malá pravděpodobnost zdárného sjednání hypotéky na koupi. V případě zájmu o hypotéku na koupi nemovitostí je navíc dobré mít našetřeno alespoň 10% z kupní ceny vlastních peněz. Pokud v bankovním sektoru nebude možné takový požadavek řešit kvůli vyloženě špatnému stavu registru nebo příjmu a současně k sobě klient nemá nikoho s rozumným registrem a dostatečným příjmem... (bez zesplatnění, exekuce, insolvence) Nejsme kouzelníci a jelikož nebankovní hypotéka na koupi není obecně příliš vhodná, nebude s největší pravděpodobností v takovém případě možné hypotéku sjednat. Pro nebankovní sektor je potřeba mít minimálně 30% z kupní ceny našetřené a přispět ke koupi z vlastních zdrojů. Pokud našetřené nemáte třeba vůbec nic a v bance narážíte na vyloženě slabý příjem a nebo vážný záznam v registru, bude potřeba počkat dobu potřebnou k vyčištění registru, nebo na vyšší (doložitelný, dostatečný) příjem. Už i banky dnes nabízejí maximálně 90% LTV (10% z vlastního) a v nebankovním sektoru je to z pochopitelných důvodů ještě méně - většinou maximálně 50% z hodnoty a to za podstatně vyššího úroku, kterým financovat koupi není z našeho pohledu rozumné. To mějte prosím na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016.

U všech spříznených investorů tak dochází v rámci spotřebitelských úvěrů mimo jiné k posouzení úvěruschopnosti žadatele a tedy prověření jeho bonity vždy. Tato musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši. Nedochází ke zmíněným dvojím odměnám, které by se pobírali současně od poskytovatele a žadatele. Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a celkovou spokojenost. Je na jeho uvážení, zda-li je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude v ní pokračovat, nebo nikoli. V žádném z případů nám klient neplatí dopředu jakýkoli poplatek. Co jediné je v některých případech potřeba dopředu uhradit, jsou náklady spojené s provedením odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru.

Před zdárným sjednáním a vyplacením požadovaného financování klient v žádném s případů neplatí poplatek dopředu.

Tím pádem žadatel o radu nebo úvěrový produkt nic neriskuje a pokud se mu v průběhu vyřízení nebude cokoli líbit (například v našem celkovém přístupu nebo námi navrženém optimálním financování), nebude mu naše služba připadat užitečná, může kdykoli odstoupit a nic se neděje. Také v žádném případě nedochází ke dvojím odměnám. Nepobírá se odměna současně od poskytovatele a klienta.

Obecné informace

Šedesátá, 7015/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

info@dumdluhu.cz

+420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Právní podmínky