Půjčka pouze jednomu z manželů – bez vědomí, souhlasu a přistoupení tohoto druhého:

"Chtěl (a) bych od vás půjčku, ale manžel (ka) o tom neví, nesouhlasí, nebo si nepřeji do toho jakkoli "zatahovat". Je i přesto možné řešit a půjčit mně potřebné peníze?"

"No a kolik peněz ideálně potřebujete? A SJM máte, nebo jste rozdělovali, či zužovali?" 

Co když si chce půjčit jenom jeden z manželů bez přístupu a vědomí toho druhého? Jde to? Ano jde, ale... 

Společné jmění manželů a požadovaná výše úvěru hrají v tomto směru zásadní roli:

Nejednou se stane, že se na nás obrátí s poptávkou po půjčce jeden z manželů, který si zkrátka nepřeje, aby ten druhý o této jeho žádosti věděl. Není možné, aby dal písemný souhlas, jakýsi projev, že o tom ví, bere na vědomí a souhlasí. A už vůbec nepřichází v úvahu, aby přistoupil jako takzvaný spolužadatel k úvěru.

Když se jich na základě tohoto dotazu ptáme, jestli mají SJM, nebo si jej nechali v průběhu manželství rozdělit, případně zúžit, nechápavě kroutí hlavou a ptají se „To je co to SJM?“. Tento „zvláštní pojem“ jim ale, ani po upřesnění, že vznikl spojením počátečních písmen tří slov Společné Jmění Manželů, často tento nic moc neříká… Přitom má na tuto problematiku zásadní vliv…

To je přitom automaticky aktivní u všech manželství, pokud si manželé z vlastní iniciativy nepožádají o omezení jeho vlivu ať už jeho úplným rozdělením, nebo zúžením v plném jeho rozsahu. K tomu může dojít jak na úplném počátku tedy při svatbě, nebo kdykoli v průběhu manželství. Odpovídají často: „aha tak to jsme nic takového nedělali, tak to asi budeme mít to společné.“

Je přesto možné půjčit jenom jednomu z manželů, i když máme SJM „aktivní“, aniž by se o tom ten druhý musel dozvědět, být v tomto procesu sjednání půjčky jakkoli aktivní, figurovat v něm?:

Zajímá vás, jestli lze vyřídit půjčku jenom na vás, tedy aniž by musel být druhý z vás manželů v této věci jakkoli aktivní a ve finále figurovat na úvěrových smlouvách? Ano, v některých případech možné to je…

Protože se ale v případě společného jmění dotýká půjčka i druhého z manželů, i když nefiguruje na úvěrových smlouvách, bývá výše úvěru k poskytnutí omezena ze strany poskytovatele, někteří z nich toto neumožňují vůbec. Jednoduše vyžadují na spolužadatele i druhého z manželů. Můžou totiž v případě nesplácení půjčky a nutnosti následného vymáhání (soudního sporu a exekuce) vzniknout nepříjemné komplikace pro oba z manželů v případě, že je na úvěrových smlouvách přítomný jenom jeden z nich a současně bylo v době zadlužení aktivní SJM. Jinými slovy může prý relativně snadno vzniknout situace, kdy druhý z manželů (který v úvěru nijak nefiguruje) se nebude moct bránit u soudu, ale následně bude dluhy vymáhán (exekučně postižen) i na jeho (polovině) majetku.

Aby tomu poskytovatelé úvěrů předešli a vyvarovali sebe i vás manžele zbytečným nedorozuměním, jednoduše v takovém stavu SJM, vyžadují přístup k úvěru ze strany obou manželů. Potom v tomto směru není prostor pro žádné ALE („nedorozumění, bezpráví) Je to potom „jasné jako facka“, když jsou oba manželé (spolu) žadateli na úvěrových smlouvách, že byl úvěr (svobodně) brán v jejich (naprosté) shodě, (nejlepším) zájmu, tedy na pokrytí společných výdajů (domácnosti). Je tedy zcela v pořádku domáhat se dostání svého závazků (řádného splacení úvěru) na obou manželích (spoludlužnících) současně a stejným dílem.

I pro samotné manžele je to lepší z důvodů prevence budoucího „nemilého překvapení“ jednoho z nich, jeho následné nemožnosti se jakkoli vyjádřit u soudu (protože se ho soudní řízení netýká, není jeho účastníkem) a „protiprávného“ vymáhání i na jeho majetku… Asi je vám toto „pravidlo“ po vůli, jste-li zrovna v pozici toho, který o choutkách po úvěru své „drahé polovičky“ netuší, a kterého by se její zadlužení mohlo v budoucnu negativní dotknout… Na druhé straně máte nárok požadovat po poskytovateli, abyste byli na žádosti o úvěr sami, tedy aniž by se o tom druhý ten druhý z vás musel dozvědět...

Ano, máme SJM a chci být na žádosti bez své (ho) chotě. „Dobře, maximální výše úvěru ale nejspíš nepřesáhne 200 tis Kč a někde to nepůjde vůbec“:

Budete se ale muset spokojit s nižší výší úvěru. V takovém případě totiž bývá maximální výše úvěru k poskytnutí omezená. Osobně neznám na trhu poskytovatele půjček, které by byli ochotni (schopni) půjčit více než 300 tis Kč jenom jednomu z manželů, kteří jsou k sobě vázáni společným jměním. Alespoň ne takové, kteří by byli regulovaní a tak pro klienta bezpeční, navíc taky výhodní. Často se tato hranice nachází maximálně u 200 tis Kč. Přesahuje-li požadovaná výše úvěru tuto hranici, bývá k jeho zdárnému sjednání vyžadován minimálně písemný souhlas druhého z manželů.

Aby tak bylo možné úvěr řešit bez nutnosti přistoupení druhého z manželů, kteří jsou k sobě vázáni společným jměním, výše úvěru by nemohla přesáhnout určitou hranici, z mého pohledu orientačně 200 tis Kč. Při vyšších úvěrech bývá vyžadován alespoň písemný souhlas, že bere na vědomí a souhlasí i druhý z manželů. Většinou se ale setkáte s požadavkem na zařazení obou manželů do úvěrových smluv na pozice prvního a druhého žadatele, tedy takzvaného hlavního dlužníka a spoludlužníka.

Protože my řešíme z kapacitních důvodů financování od částky 300 000 Kč, není možné, pokud je společné jmění manželů, půjčit jenom jednomu z nich bez vědomí, souhlasu, ideálně přímo přístupu i druhého z nich.

Jak tedy získat úvěr bez druhého z manželů, když chceme řešit přes vás a požadovaná výše úvěru přesahuje řekněme hranici 200 000 Kč?:

Jak z výše uvedeného vyplývá, úplně jinou situací je, když manželé buďto v době uzavření sňatku, nebo kdykoli v jeho průběhu přistoupili k advokátovi, nebo notáři a provedli právní úkon zvaný úplné rozdělení společného jmění manželů. Nemuselo se přitom jednat pouze akt o úplného rozdělení SJM, ale taky o takzvané zúžení v jeho plném rozsahu. Dotaz, v čem přesně se tyto dvě varianty liší, to směřujte nejlépe na osloveného notáře, advokáta. Za mě bude rozdíl nejspíš minimální, ne-li z praktického hlediska téměř nulový.

Podstata se totiž ukrývá v tom, že pokud není rozdělené, nebo úplně zúžené SJM, může poskytovatel v případě nesplácení v rámci vymáhání požadovat splacení i po druhém z manželů. Toho se to tak čistě z lidského, ale i právního hlediska může týkat. Sice v rámci „soudního procesu“ je sice spor vedený pouze proti tomu z manželů, který figuruje na úvěrových smlouvách, i když byl úvěr brán v době jejich aktivního SJM. Ale „vymahači“ od exekutora se potom mohou domáhat urovnání dluhu i na majetku obou manželů.

Poskytovatel by proto měl před poskytnutím úvěru ověřit, zda druhý z manželů je o tomto kroku informovaný a souhlasí s ním, aby potom především v případě nesplácení úvěru sjednaného pouze na jednoho z manželů nebyl ten druhý „nemile překvapený“. Nejlépe když zrovna v rámci projevu tohoto souhlasu přistoupí k úvěru jako spolužadatel. Potom o tom není v případných budoucích sporech pochyb.

Tímto krokem můžete na celou tuto problematiku poměrně snadno, elegantně a „levně“ vyzrát. Stačí navštívit osobu k provedení takového úkonu oprávněnou a úplně tak za „pár tisíc“ zamezit negativnímu dopadnu zadlužení na vás oba. Druhého z manželů se tak zadlužení prvního přestane absolutně týkat, stane se vůči němu do budoucna zcela „imunním“.

A tak i kdyby se přestal daný úvěr splácet, nebo začali „padat trakače z nebe“, jeho se to nijak negativně nedotkne. Z mého pohledu je to v tomto směru férové řešení, pokud si nepřejete, aby se riziko nesplácení a negativních dopadů z něj nemohlo (majetku) druhého z vás dotknout.

Poté můžete bez problémů vystupovat každý sám za sebe, bez nutnosti informování toho druhého, bez (negativního, ale i pozitivního) dopadu na něj. Zároveň poté každý z poskytovatelů na trhu rád půjčí jenom vám bez vědomí, souhlasu i přístupu vašeho chotě…

 Ideální řešení nejenom z morálního hlediska:

V této kapitole si spíš zopakujeme, co už bylo v té předchozí v určité formě řečené… „A to jako proč?“ Protože už sem to napsal, tak lepší než to smazat… (moje ze spisovatelského pohledu ne moc v pořádku heslo, já vím) Tak třeba tam objevíte něco, co výše není zmíněné, nebo se na to podíváte z jiného úhlu pohledu a to vám pomůže pochopit…

Je poměrně nezodpovědné a ne zcela morální, chtít z tohoto pohledu po poskytovateli daného úvěru, aby půjčil jenom vám, i když máte SJM, aniž by o tom vaše „drahá polovička“ věděla… Aniž by o tom byla informovaná a souhlasila (což projeví písemným souhlasem), nebo se přímo přidala na úvěrovou smlouvu jako druhý žadatel, spolužadatel… Chtít po něm, aby tak vystavil i druhého z vás možnému negativnímu dopadu plynoucího z vaší případné neschopnosti splácet vámi poptávaného v budoucnu čistě ve svůj prospěch využitého úvěr... Aniž by o tom byl on sám dopředu informovaný a mohl tak projevit nesouhlas… To nepovažujeme za moc OK (v pořádku).

Pokud byste se někdy ocitli v roli druhého z manželů, kterého se sjednání úvěru sice dotýká, ale má mu to být zatajeno, počítám, že by se vám takové umožnění pravděpodobně příliš nelíbilo… Proto je to nejenom z pohledu „slušných mravů“, ale i v očích České národní banky a zákona obecně nevhodné.

A proto každý poskytovatel by z mého pohledu měl požadovat v rámci SJM i souhlas druhého s manželů. Často u vyšších úvěrů, řekneme nad hranici 200 tis Kč, bývá obecně vyžadován souhlas i druhého manžela písemnou formou. Při výši úvěru přesahující částku přibližně 300 tis Kč je nutný i jeho přístup k úvěru ve formě takzvaného ručitelství, kdy se musí zařadit (alespoň) na místo alespoň spolužadatele…

Ale my přece máme rozdělené (zúžené) SJM. Aha, tak to NO PROBLEM:

Úplně jiná tedy situace nastává, kdy mají manželé rozdělené společné jmění manželů, nebo došlo k jeho zúžení v plném rozsahu. A teď nemám na mysli jenom nějakou ústní dohodu, nebo „na rychlo sťápnutou“ smlouvu v šuplíku. Mám na mysli oficiálně u k tomu oprávněné osoby provedené a v patřičných dokumentech zaznamenané rozdělení, nebo zúžení.

V takovém případě totiž může vystupovat každý z nich sám za sebe, aniž by se to jakkoli dotklo toho druhého. To stejné platí i v úvěrovém světě, kdy si může jeden z manželů bez jakýchkoli „zádrhelů“ sjednat půjčku, hypotéku, nebo jakýkoli jiný úvěrový produkt čistě sám na sebe, tedy bez nutnosti souhlasu, natož pak přístupu druhého z manželů. Samozřejmě pokud splní i další podmínky pro získání úvěrového produktu v požadované výši o daného poskytovatele. Tím se myslí především adekvátní stav registru a výše doložitelného příjmu… Pokud mají manželé tímto způsobem upravené společné jmění, mohou bez jakýchkoli komplikací vystupovat každý sám za sebe jako dvě naprosto nezávislé osoby („jednotky“).

 

Optimální řešení - hurá k advokátovi, nebo notáři:

A tak řešením, pokud vážně nechcete, nebo zkrátka nemůžete přibrat vašeho „životního partnera“, je kromě omezené výše úvěru také rozdělení SJM, nebo jeho zúžení v plné výši. K tomu ale taky potřebujete říct alespoň „bé“ svému manželi, tento krok mu nějak vysvětlit a „přimět“ ho k němu. Jakmile toto budete mít splněno, můžete bez jakýchkoli skrupulí žádat o úvěr v „neomezené výši“ sami.

Stačí k tomu navštívit notáře (advokáta, právníka), který má k tomuto úkonu oprávnění, zaplatit přibližně 2 tisíce a „mít to z krku“.  To samozřejmě opět nebude možné provést bez návštěvy (souhlasu) od obou manželů. Takže budete hold i v takovém případě muset obeznámit druhou polovičkou s tímto krokem a nějak ho k tomu notáři „dotáhnout“. Ve svojí podstatě však můžete tento požadavek po vaší „drahé polovičce“ argumentovat vícero způsoby. Nemusíte tak říkat, odkud přesně „vítr vane“, „odkrývat opravdové karty“. Hlavní je, když s tím bude souhlasit. Vlastně mu tím ve svojí podstatě nepůsobíte žádné škody, naopak ho chráníte před vlastní případnou neschopností splácení úvěru. Účel tak v tomto případě světí prostředky. Můžete to „zaobalit“ například do jeho ochrany, „víš drahoušku, plánuju podnikat a tak může se stát cokoli, víš, lepší tak bude, když se tě můj případný neúspěch nebude ohrožovat“. Stačí, „hotové vyřízené“, tak to podepiš a je.

Má to i své rizika a stinné stránky:

Horší potom je, když si v rámci vypořádání, v případě že jednou rozvedete, budete chtít „zištně“ nárokovat jeho majetek, ale ten bude doložitelně nabytý po tomto rozdělení… V takovém případě nejspíš „ostrouháte“ a tak hodně v tomto směru záleží, jak movitý druhý je, případně jak bohatý bude v budoucnu. Pokud v něj takzvaně věříte, tedy že naplní své „velké vize“ a nezůstane jenom u „planých řečí, může vás jednou takové rozdělení SJM „zabolet“. Na druhou stranu se taky může zadařit čistě vám (takzvaně se okotíte), v takovém případě se potom může jednou „tlouct do čela“ ten druhý z vás, kterého k rozdělení, nebo zúžení SJM „přemluvíte, přinutíte“. Ten může při rozvodu „děkovat vesmíru, nebo taky proklínat tento den“, „že já idiot jsem na ni tehdy dal a to SJM s ní rozdělil“… U většiny zdravě smýšlejících párů by to ale mělo být jedno, je lepší SJM rozdělit, nepřenášet tak riziko na druhého, hlavně když se ho vůbec netýká a nemá na něj žádný vliv. Případný majetek si potom rozdělovat podle „zásluh“, aby kdyby přišlo na „nejhorší“ v podobě rozvodu, jste se jeden na druhého nemuseli „škaredě dívat“.

Skutečný příběh „z kanceláře“:

Často se s tímto požadavkem setkáváme především například v těchto situacích:

Manželka si nabrala spoustu drobných půjček, aniž by o tom manžel věděl. Že jsou hodně nevýhodné a že se ho „tvrdě dotknou“, pokud manželka přestane být schopná splácet, což se nezastavitelně blíží, je snad jasné. Řekněme, že všechny dluhy dělají půl milionu. Ano 500 000 Kč bývá orientačně požadovaná výše k úhradě všech vzniklých dluhů. „Kde si pro Pána nadělala tolik dluhů“ možná se ptáte. Ať už propadla hazardu, nebo nákupům „kdejakých krávovin“, to teď není důležité. Podstatné je, že po penězích ze všech těchto úvěrů se jenom zaprášilo a zůstali jenom vysoké úroky, zůstatky a splátky. Ona z toho chce vyváznout „v suchu“, hledá proto poskytovatele, který by jí půjčil peníze za výhodných parametrů na zaplacení všech těchto dluhů.

Má to ale jeden „drobný háček“. I když mají společné jmění, není možné, aby o tom manžel věděl. A taky je možné řešit jedině bez zástavy nemovitosti. Protože tu buď nemají vůbec, nebo ji vlastní napůl, nebo jenom manžel a tak s ní pochopitelně není možné ručit. První zkouší, jestli by se jí nedalo půjčit 30 tisíc. Píše v sobotu, ale chtěla by to do pondělí. Ne že by to chtěla, ona to potřebuje do pondělí! „Umíte to, pomůžete mi?“ Ptá se…

Když je jí teda po všech těch upozorněních napříč celými našimi stránkami znovu oznámeno, že řešíme financování od částky 300 000 Kč, upřesňuje, že dobře, že její dluhy dělají dohromady orientačně 500 000 Kč. Tak říkám, že se na to podíváme, že už se teda zkusí řešit kompletně, aby se ideálně vše poplatilo jedním co nejvíce výhodným konsolidačním úvěrem. Poděkuje. Následuje ale dotaz, jestli jí do pondělí pomůžeme s těmi 30 ti tisící, které musí nutně zaplatit, aby jí nezačali nasakovat zbytečně drahé pokuty, nezačalo „tvrdé vymáhání“. Odpovídám, že na to nemáme možnosti a nevím o nikom, kdo by jí dokázal prakticky přes neděli takové peníze půjčit za rozumných parametrů. Rychlá reakce zní: „a co mám dělat, když nějaké splátky mám po splatnosti a nějaké budou v pondělí?“. Měl sem sto chutí napsat, že nic, že měla dát vědět prostě dřív a ne v takovém časovém presu, kdy jí doslova a do písmene „hoří koudel u zadku“. To sem nenapsal, ale možná už je pozdě, aby se jí dalo pomoct, registry už budou příliš špatné, i kdyby to bonita dovolila.

Zavolám jí v pondělí a uvidíme. Pro možnou pomoc se udělá, jako vždy, maximum. Je ale možné, že už nebude možná… Dostala jasně za úkol se mezitím domluvit s manželem, protože pokud to přestane být schopná platit, což v jejím případě reálně hrozí výhledově do 2 dnů, bude tímto chudák dost nemile překvapený a poznamenaný i on. V tomto případě je to jasně v jeho zájmu, aby o tom věděl, protože bez toho nebude možné jim pomoct na 100%. Mají SJM a bez přístupu manžela na úvěr 500 tis Kč ani ťuk. Navíc ten tak pomůže manželce, zastabilizuje tak situaci a bude moct začít činit do budoucna „ochranná opatření“, aby se nic takového do budoucna už neopakovalo. Odepsala: „juju“… Tak uvidíme…

Spíš to ale vidím, že na to nesebere odvahu a radši bude dál ztrácet energii a čas hledáním po internetu a dopisování „kdo ví komu všemu“, než se to na ně celé „zhroutí“. Než aby energii investovala správným směrem, tedy do „nalití čistého vína“ manželi, klidně v podvečer při vůni svíček a červeného vína, hlavně ať při tom sedí, kdyby s ním náhodou seklo… O stavu by měl být každopádně jasně informovaný, protože dluhy jste si vzala v období společného jmění manželů a tak i když on sám chudák o tom nevěděl, nevědomost ho v tomto případě nejspíš neomluví a neuchrání před vymáhání i na jeho majetku.

Je proto i v jeho nejlepším zájmu, aby s vámi situaci řešil! Proto se s ním domluvte a nám dejte zkrátka vědět až tehdy, jakmile budete oba dva „ready“. To znamená ochotni přistoupit si jako spolužadatelé k novému (samozřejmě ideálně co nejvíce výhodnému) konsolidačnímu úvěru, kterým by se všechny (samozřejmě ideálně všechny) dluhy zaplatili a byl klid. Kdo ví, třeba ani manžel není „úplný svatoušek“ a má taky nějaký ten úvěr, který by se přidal a ulevilo se tak trochu i jemu, když už k tomu přišel „jako slepý k houslím“. Nebo si může zažádat o nějaké peníze navíc, když už k úvěru musí sám přistoupit, ať už na cokoliv, třeba na dílnu, kolo, motorku, nebo třeba střelnou zbraň, aby mohl někde ventilovat, vybít zlost (samozřejmě myšleno na střelnici v ideálním případě)… Začněte to ale řešit co nejdřív a společně, protože bez něho nejspíš nezmůžete vůbec nic…

Závěrem:

Je pravdou, že málo kdy se na nás s takovým požadavkem obrací jeden z manželů například s poptávkou na hypotéku. K té jsou většinou ochotni přistoupit oba dva, i když to nazývají jako „zbytečné“, protože jeden z nich třeba nemá zrovna příjem. To ale nevadí, splní se tím podmínka, že mají-li SJM, musí přistoupit společně. Tečka. Pokud si v případě podnikatelských úvěru přeje úvěr čistě na sebe pouze jeden z manželů, většinou už mají rozdělené SJM a tak to ani v takovém případě není překážka k vyřízení co nejvýhodnější hypotéky na trhu, která bude v daný čas k dostání… Většinou se jedná právě o předluženost a žádost o konsolidaci, která se paradoxně už dávno dotkla druhého z manželů a je v jeho nejlepším zájmu začít situaci s vámi řešit. Argument typu „ale to by on nepřežil“ sice chápu, jeho život je rozhodně přednější než nějaké peníze. Jenomže se to dozví tak nebo tak. Když ne od vás zavčas, abychom s tím mohli něco udělat, tak posléze od vymahačů, kdy už s tím nepůjde dělat vůbec nic a dluhy navíc „jenom porostou“. Tak si můžete vybrat, za mě je první varianta lepší, než ta druhá. A mimochodem i šance na jeho přežití jsou podle mě vyšší…