Smekáme před každým odvážlivcem, kdož se u sebe neobává z podělávky od nebankovní hypotéky, kouzelného znásobení úročení, dlužné pohledávky a připravení o všechno nemovité, ať už je na vině nevědomost z bídné informovanosti, mazanost poskytujících nebankovek, zaslepená naivita, víra v dobro, zabedněnost, anebo pouhá nevyhnutelnost vesmírné výchovy osudovou ranou pro změnu charakteru.

Nicméně, špatné se samo napraví a nesetrvá v současném stavu jedině tehdy, když se k tomu donutí hrozícím problémem, vyvstalým třeba z titulu poukázání...

Vskutku vystřiháváme obdivnou poklonu každému kurážnému jednotlivci (a že je Vás takových spousta), kohož půlky zůstanou klidné, místo aby opisovali pohyb třepotajících křídel poháněných strachem z náhlého zesplatnění zvolené nebankovní hypotéky, které je často následované nehorázným znásobením celkového zůstatku, anebo naopak předcházené zdvižením úročení rovnou na dvojnásobek jeho dosavadní číselné hodnoty. A to proč? No přece kvůli jedné "blbé", "max" dvěma opožděným splátkám, popřípadě porušení nějaké pěkně pitomé podmínky, o jejíž existenci jste dotehdy neměly sebemenších potuch. Ale tak právě o to jde, s informovaným člověkem se hůř vy......bíhá, že jo. 

Slyšíte dobře, co říkáme, jo? Pípne jim to později na účtu, nepřijde jim od vás nějaký pofidérní papír a jste v tom za dvakrát tolik. Pořád nic? Pro ty, kdož reflektující veskrze na jednoduchá tvrzení: Teď úrok, dluh, potom lusk prst, dlužíš, přeplatíš dvakrát tolik, zesplatněno = na vrácení všeho máš sotva pár týdnů, jinak koukej šmarovat, stěhovačka, pá pá. Ale jo, vlastně, vám se nic takového nemůže přihodit, nic podobného nehrozí, se vás naštěstí netýká.

Byť ve skutečnosti je na místě spíše otázka, jak vysoké jsou asi šance, že se zrovna vám něco takového nepřihodí. Střízlivou odpovědí je po zběžném proletění podepsaných smluv: odhadem velmi malé a nebezpečím se nebezpečně podobající těm na vyvarování se smrtelnému uštknut po strčení levačky do bedny plné vyhladovělých zmijí. Nechat uschnout váš autogram na jejich zápatí a přitom očekávat poklidné prožívání dnů budoucích je potom něco jako skočit bez padáku z letadla a přitom si dělat velké plány na víkend. 

Ale jinak vás tady nestoudně strašíme, pouhý marketing, co byste dávali na takové kydy a byli aspoň obezřetní... "Tady tito vypadají lákavě, hoplá...". A "do roka, do tří", "dobrý den, tak jste teda měli pravdu, chtějí po nás třikrát tolik, dokážete je vyplatit?"... Klasika... Tak teda na slyšenou... 

Pozastavuju se nad tím, "kde se v lidech sakra bere tolik suverénní sebejistoty", jestli náhodou nekonzumují nějaké zaslepující patoky, nebo nejsou cílem neviditelného vesmírného záření, které by je postupně přetvářelo v cosi nelidského. Nakolik jsou natolik kurážné prognózy předčasné, přehnaně růžové a ramenaté. Dělání unáhlených závěrů, jako by byl holub hovíc si to na střeše už v hrsti, a prostopášné porcování zajíců ještě před započatým honem se, jak je všeobecně známo, totiž většinou nevyplácí... Vážně klobouček za natolik nezlomnou nebojácnost, kór v dnešní, nikterak extra stabilní době s pramálo vyzpytatelnou budoucností.

To nezakládám jenom na tom, čeho jsem v často očitým svědkem u klientů. Uctivý obdiv opět rovněž vychází z vlastní zkušenosti, která je doslova nad zlato a bez níž by se žádné pořádné m(o)udrování neobešlo. Respektive bylo by pouhým mudrlantováním. 

Díky vlastní spořádanosti se mně poštěstí včasně poslat řádnou splátku v sekvenci poněkud opačně a sice tak jednou, dvakrát do roka... A to se ke všemu honosím bankovním krasavcem, s úrokem tak extrémně nízkým, že by o něho lízl čupřinou i zakrslý špic, se splatností roztaženou natolik, že by vyvalila oči kdejaká necudná, akrobaticky zdatná rozdavačka a tudíž i splátkou rozměrem tak skromným, že by si pro neadekvátní velikost snad byla bývala nedala říct ani ona. Jó, to já mít takovou "nebankovku", která si ráda "len tak zrazu" řekne o úrok raz taký třeba z titulu vlastního nároku na změnu smluvních podmínek, nebo nedodání jednoho z prazvláštních podkladů, už bych byl dávno jasný... Nanejvýš do dvou let bych měl exekuci na krku tak na třiapůlkrát tolik přezrálou v dražební prodej baráku pod cenou jak "víno".

Pevně doufáme, že alespoň v tomto ohledu byla "co k čemu" nedávná netopýří lapálie, přiotevřela vám oči a připomněla, že pýcha a přehnaně pozitivní prognózy předchází pád. Nežli dnešní skutky zakládat na zítřejších očekáváních a vystavovat se tím riziku naivních umanutí a lehkomyslných odfláknutí, to si radši pokorně a střízlivě představit nejhorší možný scénář a přítomným konáním se mu jen snažit vyvarovat.

Zplna sil a za každou cenu usilovat o jeho nenastání, doražení do jiné z realit. No a do toho se naplno a s chutí se aktivně věnovat naplňující malbě, zhmotňování svého vnitřní obrazu, jeho přetváření z říše představ do živého světa, přivádění do reality. Sice i jeho, stejně jako téměř všechno, jednou uchvátí propadliště dějin, ale jinak nám blažená budoucnost, po které všichni prahneme, ani nenastane. Byť bude mít bez debaty omezené trvání, pořád lepší, než naprosto nulové.

Teda v případě, že to přijde tak nějak přirozeně, harmonicky a neupachtíme se za tím total na silu, neznásilníme všechno a všechny, nevycucáme ze sebe i poslední zbytky sil. Potom to může mít spíš opačný, steskem doprovázený, hanby bodný, žalostný efekt. Když se to přespříliš vyhrotí při honbě za několika pomíjivými pozlátky, pak i jejich nabytí může znamenat prohru, protože už jenom ta samotná cesta k nim byla protkaná nepřiměřenou obětí a destruktivní snahou.

Si prach a v prach se dřív či později obrátíš. K čemu pak všechno to, když z života hovno? Ale tak pokud to nonstop nahánění bavilo... Asi mu tak mělo být... Ale abys jednou nelitovali... Dny máš cca spočítané... Můžeme se jen domnívat, jak by zesnulý miliardář zpětně naložil se svými majetky a časem stráveným za jejich shromažďováním. Možná by si to dal celé ještě jednou nachlup stejně, nebo osudově musel a jakákoli lítost nad "rozlitým mlékem" tím pádem není na místě. No pohlédni, vidíš tam ten ztrouchnivělý meďour z devadesátek, tak s vidinou jeho chvilkového užívání a medění si tam tehdy někdo podváděl, ničil, možná i zabíjel...  Zvláštní představa, co, pro takovou hromadu zrezivělého plechu, kterou by sis dneska nevzal, ani kdyby ti zaplatili... Nesoustřeďuješ na něco "brzo" podobného celou svoji bytost, nevynakládáš naprosto neúměrné, nepřípustné oběti? Pro pomíjivé vztahy, pro duchovno, pro mravnost, pro intelekt... Nenabádám k úplnému altruismu a vzdání se všech snů, jenom ke kráčení po zlaté střední cestě a ne strůjce svého osudu ala ďábel. 

Na druhou stranu se jen málokdo pochopitelně touží na svojí cestě potýkat s utrpením. No pravda je taková, že nám sklízení daných plodů nemusí být souzené hned, nebo v podobě, na jaké lpíme, proto přichází různé překážky, které je potřeba překonávat, příliš si je neprotivit a přijímat i jizvy a zlo k vesmírné výchově a posunu nutné stejně jako dobro. Moc se z toho nehroutit, nechlemtat po budoucím, prostě jít, vnímat, vybírat z toho, co k nám "tak nějak samo" zrovna přichází a vděčně to přijímat. Šak je to celé zázračné.

Nakonec, co si budeme, smiřme se s tím, že své místo na výsluní si budeme muset v průběhu života vydobýt, proto je to boj. O zdroje, o požitky, o svobodu, o naplnění svých niterních představ. Tak už je to tady hold zařízené. No taky je na tom něco vyzývavého, vzrušujícího, školícího. No možná to má být budované dlouhodobě, trpělivě, postupně, kvalitně, prospěšně, systematicky, bojovat čestně, spořádaně, probuzeně a ne na kamikadze špinavce, zákeřného hulváta, levého slizouna, či zajíknutého zbabělce. Ale to ať už si každý dělá, jak sám myslí, chce, zmůže, doufá, věří, je... Ostatně taky si za to každý sám poneseme svoje vlastní následky, kříže.