Prožívání radosti brání vnitřní nastavení a nevlídnost okolí

Přestože si poslední dobou začínám uvědomovat moudrost rčení „štěstí je stav myslí“, okolní dění nám v prožívání radosti často brání. Nebo za to může naše neschopnost naladit se na vlny radosti, vystříhat se nadměrným negativním situacím a do zdravé míry ignorovat všechnu tu zátěž bránicí nám se uvolnit a zhluboka nadechnou? Může za to naše emoční nastavení a agresivita ať už vůči čemukoli, které si neseme z minulosti? Jsou na vině blokády, které jsme svým emočním balastem a různými nekalými skutky stihli způsobit? Neproudí v nás proto lehké pocity štěstí, cítíme se čímsi zatížení a slovo radost je pro nás cizí jakoby snad pocházelo ze slovníku hindštiny?

Asi se to nedá sumarizovat, někdy může být dokonce vině naše rodové zatížení, horoskopické předurčení, jindy jenom neblahé energetické důsledky špatného stravování. Ať už nám ve vědomém a radostném prožívání daného momentu (nebo celých dní, měsíců a let z našeho přídělu žití) brání cokoli, často to způsobuje naprostá neschopnost nebo neochota přeladit se na vlny bezdůvodné radosti. Výsledný stav je většinou kombinací všemožných faktorů, z nichž nemalou roli hrají též ryze materiální a vnější okolnosti.

Můžeme se „donekonečna“ dohadovat, jestli existuje něco víc než hmota. Tedy nejdéle do naší smrti. Já osobně jsem přesvědčený, že ano, ba co víc, že fyzické vzniká z energetického, kterému se tím pádem podřizuje a je jím ovlivňované. A že radost a štěstí jsou sice stavem „mysli“ (nemateriálního), ale zároveň očištěné od všech blokád a nánosů z minulosti a přehnaně se neupínající k žádnému bodu v budoucnosti. To znamená být harmonický v přítomnosti.

Co se ale týká čisté těch hmotných…

Vzpomínání hodné okamžiky musí být prodchnuté svojí unikátností a silnou emocí. Je bez pochyby, že na jejich prožití musíte mít dostatečný časový prostor, energii a klid. A toho máte dneska při všech těch nevyhnutných povinnostech a rušivých elementech docílit jak? Euforie se přelévá v depresi a síla ve slabost. V osobním životě se neustále snažíte hospodařit se zbytkem, protože většinu z těch vrcholů bez okolků sežere pracovní zápřah.

Nejste si jistí, jestli jste na vině vy, vaše nevděčnost a neschopnost volnomyšlenkářsky procítit, vděčně a poklidně prožít svůj vlastní den bez nutnosti neustálého shonu, abyste si z jeho prožití odnesli pocit uspokojení. Nebo vás k tomu nutí okolnosti jako rodina, blízcí, zaměstnavatel, konkurent, nebo celý systém. Nebo to má prostě být, když se to tak děje? Jasně, není to optimální, ale co my nakonec víme, co je pro nás fakticky dobré.

Jak můžete zažívat výše uvedené stavy, když nemáte dostatek času ani na průměrné prospání se, někdy ani vědomé zavázání tkaničky na pravé botě? Už i většinu toho víkendu znaveně prospíte a zamračeně proležíte, než abyste ho prožili a dohnali všechno to zameškané žití z pracovního týdne. Však nemáte energii ani na pořádnou procházku se psem za barákem, natož tak od rána někde čiperně výletovat. Nevidíte tak jinou možnost, než si alespoň pořádně odpočinout na další pracovní výkony.

Nebo jsem v tom sám? Zaráží mě ale, že přitom zatím nejsem ani zdaleka jedním z těch, kteří by se přes týden spokojili s 5 ti hodinami spánku, to ani zdaleka ne. Poslední dobou spím bez budíku tak, ať si tělo vezme přirozeně tolik, kolik uzná za vhodné. Tak by si jeden řekl, že musím mít snad naspané. Kdybych si to neodůvodňoval zděděnou přirozenou potřebou po dostatečném množství spánku a téměř nepřetržitým psychickým a fyzickým zatížením během bdělosti, jdu na vyšetření nějakého únavového syndromu, nebo čeho. Být takový ten pětihodinový typ, lehnu v pátek v 8 a vstanu nejdřív v neděli na večerní.

Řekneme, že byste se teď přece jenom rozhodli žít víc vědomě a naplno… Vzplane odhodlání, odkládáte strasti, zatínáte pěsti… Jenomže vžitá rutina vás rychle stahuje zpátky. Vždyť ono se to vůbec neslučuje ani s vašim zaměstnáním, podnikáním a už vůbec ne navyklým stylem života. A teď nemyslím jenom z hlediska času, kdy jste rádi za poklidné přežvýkání bagety.

Náplň práce a lidé, kteří vás při ní obklopují, vás blesku rychle odmrští na úplně odlišnou úroveň emočního nastavení, která se jaksi nedá označit pojmem „vést se na pohodové vlně“. Nějaké extra zážitky jsou to poslední, na co máte po ukončení pracovní činnosti chuť, náladu a energii. Maximálně tak propotíte tričko, abyste vypustili endorfiny a smyli ze sebe tu stagnaci. Nebo zalehnete k video produkci, jste-li manuálně myslící matador.

To je nevyhnutelné vynaložit k tomu oběti typu flákání, výpovědi či krachu? Zběsilé tempo neumožňuje vyhradit si dostatek času, dopřát si poctivý odpočinek a pamětihodný požitek. Váš den je skrznaskrz propletený soukromými a pracovními povinnostmi, při kterých se máte tu čest neustále se potýkat s pofidérními peripetiemi.

Večer jste rádi, že jste ho přežili bez větší újmy, natož abyste se ještě tak zvládli naladit na čisté vlny rádia štěstí, pohoda a prožitek. Sice ze sebe navečer moc necítíte, ale alespoň mělce dýcháte? V ústech vám chybí sliny, spojení se sebou samým kdosi odpojil, divně vám vibruje v místech, kde by mělo být srdce a centrum pozitivní emoce. „No co, taky by mohlo být hůř!“ Uklidňujete se při představě všech těch katastrofických scénářů, které vám bylo dopřáno postřehnout ve svém okolí a vaše představivost je dokáže doručit s ohromující přesností. 

A sakra počkat, co to permanentní peněžní pochybění? Jak si asi tak máte toho života trochu užít, dovolit si třebaže zasloužený oraz, když jste vlastně rádi, že po posledním poctivém nákupu na důstojné přežití pár dní vám na účtu zůstane tak na cigarety. Jak jinak byste bez nich to napěti večer vyventilovali? Na nějaké meditace není čas, cigára budou muset stačit!

Pro to a nic moc jiného se nakonec věnujete vesměs pracovním povinnostem každou tu hodinu, ve které se zrovna nedostavuje bytostně nepříjemná mdloba z totálního vyčerpání hrozící naprostým vyhořením, kterou předchází pocit utvořený z přemíry přetažení, prázdnoty a celkové nechuti. Žhavíte svůj styčný pud sebezáchovy, co to dá, jenom abyste daný měsíc dokázali peněžně vyžít. Co jiného vám zbývá, dává vám snad někdo na výběr, jak jinak si máte ty peníze přitáhnout do svého života?!

Ano, na konci každého dne a měsíce jste rádi, když si dokážete poplatit všechny ty k přežití nepostradatelné účtenky a…