Nebankovní hypotékou a zpětným leasingem k trvalé ekonomické invaliditě a ztrátě vlastní nemovitosti za zlomek její ceny obvyklé:

Přinášíme Vám další díl se série Pravdivé události a komentáře z naší hypoteční kanceláře.

Ten protentokrát pojednává o bezskrupulózně podvedené zákaznici, kterak se z ryzí neznalosti, naivní důvěřivosti a zbrklé nerozvážnosti nechala připravit o svůj milovaný domov hluboko pod jeho tehdejší reálnou prodejní hodnotou.

Opět Vám přinášíme sestřih paměti(ne)hodnosti, která se nám vpravdě přihodila v průběhu včera uplynulého dne, kdy nás v jeden okamžik ze židle a nám žluč, tlak i cukr zvedla další klientská historka kategorie "z kůže sdírající kakofonie", kterou jsme si vyslechli přímo z úst poškozené paní, jež nás oslovila s prosíkem (žádostí o pomoc), jestli bychom ji z nastalé Šlamastiky náhodou nedokázali vyštrachat a uhasit tak koudel pomyslně hořící u listu vlastnictví jejího domu.

To se ví, že jsme ji, stejně jako každého, kdo nás z nouze (ctnost) osloví, pozorně vyslechli, abychom se posléze ze všech dostupných sil vynasnažili o zajištění proveditelného a pro ni nejlevnějšího možného řešení.

Aby něco takového bylo s jakžtakž přesností vůbec možné a my vyloženě nestříleli do větru od pasu, bývá potřeba si vytvořit celistvý obrázek a tak jsme se i u ní zvědavě (zaujatě) doptávali, pídili po kořenech vzniku takové ohromné pohromy, přičemž se stačili dovtípit řady vlastních postřehů a souvislostí, o nichž se s Vámi z jakési dobročinnosti (srdečnosti?) dělíme níže.

---

Teď už přestaňme pindat a pojďme si (dovolte nám) představit další, od kalosti a cíle zvýšit úroveň jejího zákaznického štěstí a blaha na světelné míle vzdálenou, jako spíš adeptem na obrání (odrbání) dekády regulérně zavánějící praktiku podle skutečné události typicky založenou na taktice přezdívané:

"Hlavně z ní za každou cenu vyždímat maximální možné množství peněžních živin (prostředků)."

Zkrátka a jednoduše platí, že pokud to s vámi jejich poskytovatel v jádru nemyslí dobře, předem se patrně nemíní spokojit s rabatem, na němž jste se jasně dohodli, je veškerá úvodní snaha z vaší strany o rozumnou domluvu na lukrativních, posléze uplatitelných parametrech marná.

"Na první dobrou" se může navenek jevit jakkoli zlatě, ale pokud mu prostě chybí páteř, stejně mu pak nebude činit sebemenší potíž najít si bezpáteřní cestu, jak Vás obrat do morku vaší zástavní kosti...

Poznat se to dá třeba tak, že Vám žádném případě není schopný (ochotný) předložit jasný a celistvý ceník nabízeného produktu a tedy jakousi soupisku veškerých nákladů, které jsou s ním jednak pevně spjaté a Vás tak až do posledního kroku jeho splacení (včetně něho) jednoduše neminou i těch, které hrozí v případě porušení povinností, načež neopomene ani je přehledně rozepsat, a následně se pod to celé podepsat ve smluvním zaopatření.

Místo toho, aby Vám garantoval jejich neměnnost a odpustil si spoustu matoucích úhybek do obchodních podmínek, dělá si v nich za vašimi zády skrytý zálusk na další zarobení na Vás a to v horizontech "když už tak" milionů jak "trapných" statisíců, připravuje si úrodnou smluvní půdu na pokuty mastné jako svině, splétá různé smluvní pavučiny a pletichy, jen aby Vás při splácení nachytal na holičkách a finančně vysloveně sežral.

Nevěříte? Věřte. Nebo nevěřte. (vlastně si dělejte) Jak chcete (NO jen se tomu PAK, prosím Vás, velice nedivte, nebuďte z toho PAF)...

V případě, že se Vám tomu (Tomášovi) nechce jaksi věřit, zase se Vám na tom celém (tvrzení) něco nezdá, nebo naopak zdá nějaké podezřelé, že Vás určitě taháme za nos a v zájmu vlastního kšeftu vám kolem něho pouze věšíme bulíky, zkuste to tu plni předsudků a zhnusení nezabalit a ráčit si číst dál, nebo přímo vytočit naši horkou linku, toužíte-li se toho sami ustřežit a už Vám všeho toho necitlivého strašení bohatě stačilo. Jinak samozřejmě na každém šprochu pravdy trochu...

↓Níže máte další jasný důkaz toho, že na Vás, coby odběratele jejich peněžních služeb, zvládnou mít zhola zdrcující efekt a znamenat totální finanční fiasko.↓

A to místo slibů, na které Vám v tomto konkrétním případě rozhodně doporučíme nedávat... A radši třicetkrát přeměřit, než jednou zaříznout...

PS. Jo a pokud se Vám vážně nechce číst, jelikož je tento styl vstřebávání informací těžce proti vaší srsti, písmenka vašim očím vyloženě nešmakují, před zrakem zorniček jako by se rozmazávali, vaše těžce pře-excitovaná, dyslektická či slepecká mysl by luštila jeden odstavec snad celou věčnost, (bez sebemenšího sklonu k posměchu, sám to znám, každý máme jiné přednosti a ne vždy příhodné podmínky, čas či chuť) a proto si žádá minimálně audio...

Je nově možné ho vašim uším dopřát třeba před spaním v podání líbezného mužského hlasu "Google" asistenta, který Vám ho na vyžádání a pár kliků vpravo nahoře tuze rád celý předčte a to bez reklam, placení či jiných zaječích úmyslů na revanš...


Úvodní odskok k přeskoku s klidným srdcem: Přikláníme se totiž k názoru, že když už se podobné lumpárny pomalu zaměnitelné za zločiny proti lidskosti dostanou člověku do zorného pole a je tak v jeho možnostech (profesní pravomoci) pomoci druhým tím, že jim je osvětlí a tím na ně upozorní, měl by se touto cestou taky udatně ubrat a ne je na ignoranta tutlat. Už jen v rámci jakéhosi zodpovědného přístupu ke svému okolí by měla povinnost každému kázat neházet úplný bobek na jejich dobro a přinejmenším jim na ně přisvítit reflektorem, nebo je něčím dostatečně viditelně označit dřív, než na ně v přítmí při troše nepozornosti naletí a krutě doplatí. K čemuž jinak dost pravděpodobně dojde, nebudou-li vyzbrojeni patřičnou jasnozřivostí či obeznámeností(zřetností), které postrádá větší počet domácností, než by si kdo nezasvěcený kdy pomyslel a bylo bývalo zdrávo, nebo se jim "pořádně" nepoštěstí při výběru dluhového partnera... Tím tuplem, prodává-li řešení, jež má tu moc je před nimi uchránit. Aspoň tak spojí povinné, příjemné, i užitečné, udělá si reklamu, někomu helfne a ještě mu to něco hodí. Značka IDEÁL... Ostatně jak jinak se to asi tak má přestat opakovat, když se o to nikdo neobtěžuje zasazovat? A kdo tak má asi tak udělat, když každý má svých vlastních starostí už tak až dost, jich plnou hlavu i nad hlavu, zdraví ze stresu, zepsutí a životosprávy zhuntované, je pomalu rád, že ještě žije, anebo ji má z jistých prapříčin prostě jen zastrčenou někde jinde v nepatřičných místech zastávajíc stanovisko, že toto fakt není jeho starost a jestli, tak jedině až jedna z těch úplně posledních. Zatím se jeho priority musejí hold ubírat jiným směrem: vlastního přežití či užití. Na nějaké vznešené hraní si na dobrodince a filantropy teď vážně není prostor ani čas... S tímto ať si tam "hore" láme a dělá těžkou hlavu plus přidělává na ní vrásky někdo jiný, ten, kdo je za to placený, což on/a na každý pád není. Z přidávání na seznam svých starostí, věnování jí životní energii a pozornost nemá nic krom nabalování série dalších starostí, negativních energií a jediné nehmatatelné potenciální odměny v podobě dobrého pocitu. Ale za ten si nic nekoupí, že ne, takže nic. A stejně, co by s tím ze své pozice asi tak nadělal? Ledva by tomu rozhodil tkaničku na sandálech či počastoval zadnici škrábancem. To za ty obětí na osobní frontě fakt nestojí... Určitě tak bude rozumnější, když vypne pozorovací (vnímací, rozlišovací) funkci svého senzoru a tento problém tak zcela vytěsní ze své reality. Zkrátka bude dělat, že nic negativního neexistuje, jen aby si náhodou nepokazil náladu, nebo si to ještě hůř, nedejBůh nepřitáhl do svého života, všechno je jen hezké a pozitivní, o opaku nehodlá poslouchat. V podstatě si tak vytvoří svůj vlastní svět, v němž si bude s klapkami na uších i očích poletovat po své imaginární růžové zahrádce. A když ne to, tak jednodušší a pohodlnější rozhodně ano... A proč ne, taky cesta, byť v přehnané míře dost možná vedoucí do ústavu pro psychicky nemocné, blázince... Aspoň ho tak nebude podporovat (krmit jeho růst) svou pozorností, zbytečně si tím ubírat na hladině štěstí, snad se nějak vyřeší sám a když ne, třeba se mu vyhne, nedožene ho, nebo časem přijde na způsob, jak se mu postavit čelem. Do té doby, dokud mu nezkříží plány a nehodí mu do nich či něho vidle, přece nebude jak dobrodružný odbojář bojovat s větrnými mlýny, radši si zachová klid a nohy v teple a v mezičase naplno zaopatří vlastní existenci, případně ty ve svém (ne)přímém dosahu. V první řadě se přece musí starat o svoje přežití, potažmo jeho kvalitu a svou pozornost (energii) naplno upínat směrem poražení (eliminace) jejich přímého ohrožení. Přinejhorším mu mezitím někdo zničehonic prostě zhasne, co nadělá... Byť je jasné, že čím déle se bude v boji s globální "krizí" otálet, o to víc bude narůstat a hůř se s ní bude v budoucnu pasovat, stane se takřka nevratnou, popř. větší odpor bude klást. Ale tak co už... Asi to tak má z nějakého důvodu být, když už se to děje a taky se to samo zastaví, když už to bude stačit a bude se to mít zastavit. Byť to bude trvat a bolet, jakoby asi dost...

Při troše sklonu ke zjednodušování a zlehčování by ji šlo shrnout do této zaříkávací formule, jíž jejím směrem její vše jen NE věrohodný, natožpak hodný "věřitel" nedávno vyřkl (vykřikl):

"Abarakadabra, ztrojnásob se dlužná částko nebankovní hypotéky tvé, respektive odkupní ceno zpětného leasingu, tu mně rač okamžitě vysolit, anebo vysmahni, ať už tě tu nevidím, si pryč."

To jakože fakt, to si takhle soudruh soukromý investor, jemuž byla dlužná už tak výsostně zpoplatněný obnos, zjevně zběhlý v malé násobilce, jednou vzal do ruky jedno kuličkové počítadlo, aby na něm za účelem určení dlužné částky k navrácení provedl tuto poměrně banální početní operaci:

propůjčená částka protentokrát KRÁT TŘI...

Čímž z ní vzhledem k hodnotě zástavy vyždímal, co se jenom dalo.
O moc víc už by se mu tam totiž do její reálné prodejní ceny nevlezlo.
No a pak už jen luskl prsty na realitku a zamával inkasní hůlkou.
Neb kde má asi dneska žena s x dětma na krku vykouzlit 6.4 MEGA?
A stejně, stála by ta snaha vůbec za to, když barák běžně stojí stěží 8čku?

---

Ale postupujme postupně podle sledu událostí, "jak šel čas":

S touto zhruba pětačtyřicetiletou paní, která pochází z Jihočeského kraje, jsme shodou náhod měli tu čest slyšet se už podruhé, byť první společný kontakt dělila delší, zhruba roční odmlka.

To se tehdy, jak se rádo říká, vyskytovala ve velmi složité (tísnivé) finanční situaci, do níž se dostala zásluhou spousty menších dluhů, které si postupně nabrala (nasekala) kolem své hypotéky na domě.

Ta nakonec dospěla do taková fáze, že jí majitelé vzniklých pohledávek hrozili přihazováním mohutných pokut, zesplatněním, exekucí a nakonec dražbou zástavy, na níž jí jakožto jedinou opravdu hodnotnou věc všichni naskáčou.

Společně jsme řešili, jak z této slepé uličky nejlépe vypochodovat, hledali nejkratší cestu ven, aby tak nestalo, ona nakonec tratila co nejméně a dům ji zůstal i nadále. Předložili jsme jí nějaké proveditelné nápady, no už dopředu můžeme prozradit, že ty se nějak nepotkali s jejími představami...

---

Obecně ke vniku dluhové pasti:

Jakmile člověku z příjmu, nebo rezervy pochybí na nějaký výdaj, takzvaně mu přestanou vycházet peníze, svádí to k jeho pokrytí dluhem, pokud nemá co prodat, nebo se uskromnit, nebo nechce ani jedno z toho.

Zasvrbí-li ho jednou prsty, nechá se svést a učiní rozhodnutí se kvůli tomu zadlužit (půjčit si na něho), jež založí převážně na víře, že mu bude v budoucnu lépe a tak se podaří ho v pohodě splatit, může to mít, jak dobře známo, vysloveně katastrofální následky.

Ono totiž, i přes různé mota volebních sloganů, líp být nemusí. Ba naopak, se může dost dobře taky ukázat, že dobře už bylo dávno a od bodu vzetí dluhu být jen hůř a to jakoby klidně i daleko.

To pak jeho splacení není ani zdaleka taková hračka, se původně zdálo, myslilo, ba naopak se ukáže jako jediná cesta k přežití v přítomnosti další (ještě větší) zadlužení (vzetí si peněz z) do budoucnosti. Ostatně naděj, že se to nějakým zázrakem stihne otočit do startu příštího splátkového kolotoče, umírá poslední...

Jenže ani to se, světe div se, jaksi neděje, člověku nezbývá, než si dál stavět své dluhové domino, nebo domeček z karet, jenže to logicky nejde donekonečna a zákonitě dojde k jejich zřícení, které s sebou většinou smete jak dlužníka, tak i veškerý jeho majetek.

Jediným řešením je opět včasný dobrovolný prodej nejvyšší nabídce, jejich slastné smazání spanilou insolvenční jízdou alias kam se všechny ty nadrobené dluhy najednou poděli, kde náhle jsou, v níž jeho prodej stejně dost reálně hrozí a to již za znatelně méně atraktivních cenových podmínek, nebo původně ryze úvěrový produkt zvaný konsolidace, který umožní naházet všechny závazky do jednoho balíčku, který jeho nositel (dlužník) v pohodě unese (utáhne) zejména zásluhou delší prodlevy k vrácení (splatnosti) a lehčího zatížení zpoplatněním (úrokem).

V poslední řadě však existuje ještě jeden mutant, který se v poslední době rozmohl, jímž není nic jiného než prodej (výkup) s následným nájmem a odkupem zpět, nářečím odborné veřejnosti přezdívaný pouze dvouslovným spojením: zpětný leasing.

A přesně pro ten se paní tehdy nadchla. Jestli dál zůstane hrdým vlastníkem někde na listu ležícím na katastru jí bylo upřímně poměrně "na párku". Hlavní pro ni bylo získat potřebné peníze za minimálních průběžných (provozních) nákladů a moct dál bydlet. A v tom všem jí bylo vyhověno. A o tom, že z nájemnice už to má při troše smůly či horší smlouvy jen krok k vetřelci v kdysi vlastním hnízdečku a tomu, aby ji jednoho dne vypakovali s pár igelitkami v ruce a ona o něho nadobro přišla "kotel" hluboko pod polovinou jeho hodnoty, tehdy jaksi nechtěla slyšet, veškerá snaha byla nadarmo, hučení zleva zprava přišlo vniveč. Ostatně to smíme sami dosvědčit...

---

A tak se před dost podobnou dobou rozhodla přepsat svůj domeček v přepokládané tržní hodnotě 8 mil Kč na společnost, která jí za to tehdy vyplatila cirka 2.5 mil Kč "na dřevo" s tím, že ho bude moct i s dětma nadále obývat a užívat jeho zázemí bez výraznějšího omezení vyjma jediného. Tento další pobyt bude probíhat v režimu placení nájemného 15 tisíc Kč pochopitelně bez energií (inkasa), které šlo za ní, a koupit si zpátky, jen co se jí někde naskytne příležitost získat k tomu poté potřebných 3.5 mil Kč a zdařile ji přetaví v realitu. K tomu jí měl být dán prostor jednoho roku prý s možností eventuálního prodloužení...

Vedení sáhodlouhých disputací na téma, zdali se jedná o cenově nehorázně přestřelenou, nebo naopak ještě relativně solidní nabídku zpětného leasingu, mohou nezasvěcení provádět zhruba donekonečna, nicméně výhradně na vlastní zodpovědnost i nebezpečí. Každý nechť si na to udělá svůj vlastní, "nestranností" vyznačený názor, byť je dost pravděpodobné, že se budou do značné míry lišit a jistě neuniknou jistému zkreslení kvůli neznalosti všech okolních souvislostí, zařazení do společenské kasty - navyklosti na velikost kapitálu k běžnému operování, nebo různě vyvinuté úrovni sociálního cítění každého jednoho pozorovatele.

Jestli se ptáte, co na to říkáme my, tak za nás je to rozhodně hodně, hromada peněz takto "vyhozených z okna" za tak krátkou dobu, o tom nemůže být sporu. Na druhou stranu nemůžeme tvrdit, že už bychom kolem sebe nepostřehli i daleko horší nákladové podmínky a hlavně výsledné stavy vzniklé podobným počínáním, kterým označení absolutní finanční katastrofa do jisté (značné) míry ještě ubírá na skutečné síle. V této ranné fázi takzvaně pořád slabší odvar, čili nic, z čeho (za co) by se muselo nutně "střílet", zato z nestřídmě strmého spádu, jaký nečekaně nabral další vývoj události, už by se střílet regulérně mohlo a to do slova a písmene, o čemž se ostatně už brzo sami přesvědčíte dalším čtením této "novodobé kovbojky"... 

Tento plus mínus jeden rok setrvávání v roli nájemníka však (nejen jí) utekl skoro jak čas na stopkách měřících vodu v peřeji a tvrdit, že by se mezitím situace nějak zásadněji změnila k lepšímu, by bylo nebetyčné rouhání. Aspoň že jde (větší) část viny za vše hodit na bedra koroně, zvyku na karanténu a tuhým časům. Horší že spíš teprve zabalených v plenkách...

Aby bylo jasno, tak ona se jí slečna (ta situace) ani neobtěžovala s nijak zvlášť dlouhým přešlapováním na místě, jako se spíš rozhodla vydat přesně opačným směrem, tedy ještě dolů níž z kopce, a to jako na potvoru prakticky ihned po podpisu a následném přepisu a umanutě a nezastavitelně jako buvol. Klidně by se normálně i vsadila, že si z ní někdo tam nahoře tropí kruté žerty a zkouší ji tvrději, než by bylo zdrávo.

Snad ani netřeba dodávat, že sehnat ani z mrakodrapu tomu podobný balík peněz se jí ve stanovené lhůtě a v tak těžké době, kdy banky utahovaly opasky těsněji jak lunt v gatích půjčených od vypaseného pána, navíc ostošest zhoršovali podmínky, jak kdyby jim firemní kalendář ukazoval apríl každý druhý den, a ke všemu jí příjem vypadával častěji než elektřina, sehnat nepodařilo. Vždyť byli rádi, když bylo (za) co (pořídit potravu) do huby...

Paní se to ještě pokusila zachránit (prý milým a včasným) požádáním o prodloužení nájemného a posunutí termínu k možnému odkupu, čemuž (údajně) v předkupních ani nájemních smlouvách vysloveně nic nebránilo, aniž by se (opět prý) do té doby dopustila nějakého výraznějšího pochybení, no na druhé straně s ní (prý) udělali rychlý proces: odpojili pomyslné sluchátko i schránku a prostě přestali komunikovat.

No a pak už to s nimi šlo celé od devíti k pěti, teda spíš od tří a půl někam k sedmi, a ráz naráz z majitelů, přes nájemníky až na cizí vetřelce ve vlastním domě.

"Dočasný" majitel jim jen oficiální cestou oznámil, že vlastnictví nemovitosti právě převedli na cizí společnost, která se s ní spojí pro další informace postup, čímž v ní začala pomalu ale jistě vyhasínat i poslední naděj na jakoukoli rozumnou domluvu. Přesto plamínek, že se s ním bude dát domluvit a nechá je tam dál bydlet za únosné nájemné, tam pořád svítil. I ale uhasilo studeno sprchnou psaníčko, s nímž se na ně uráčil zhurta vyrukovat, které po přetlumočení do přímé až hrubiánské řeči zněla nějak takto:

"Na nájem laskavě zapomeňte, já chci jedině prachy. A to všechny a ideálně hned. Takže mně je navalte a já vám zase navalím zpátky váš barák, nebo z něho honem vyvalte. Jo a jen tak mimochodem, se vším všudy to teď dělá 7.4 MILIONU, to jen aby bylo mezi námi jasno. Za míň vám ho nestřelím ani náhodou..."

Po prošvihnutí krajního datumu daného na odkup zpět do svého vlastnictví se tak s nimi nikdo nijak nepáral. Bez rozpaků jim přikázali zaplatit bezmála celou tržní cenu, nebo si sbalit své "saky paky" a vypadnout "o dům dál". V tomto případě lze právě tento milník považovat za zlomový moment, po kterém jim povolili základy, celá spředená pavučina se sesypala na hlavu" a ztratili všechny šance na další "štace". Tolik přece nedává pomalu ani sportka...

---

Shrňme si to ještě jednou... Barák prostě a jednoduše přeprodali jiné firmě, což by samo o sobě ještě nic tak hrozného, teda kdyby u ní mohli pokračovat v režimu dosavadního "splácení a zůstatku".

To se ale jaksi nestalo ani z hodně vzdáleného a zrychleného vlaku. Od jistého pána, který ji zastupuje a asi spoluvlastní, se jim zanedlouho dostalo oslovení se stručným obsahem:

"Dům dáváme do prodeje, pokud si ho od nás nekoupíte, opusťte jeho prostory i se všemi svými věcmi."

Možnost dalšího nájemného nulová žádná. No jo, jenomže kde má samoživitelka s průměrným příjmem naráz sehnat takový balík? Ještě když si jeho veličenstvo zčistajasna řekne o 7400000 Kč. Ano počítáte správně, sedm celá čtyři kule, to máte necelý trojnásobek. Asi aby si o něm nepomyslela nic zas tak extra zlého a nevysílala jeho směrem negativní energie, dodává, že koupit za tuto sníženou cenu má možnost pouze ona, když tak neučiní v nejbližší době, jiný kupec už to pak bude mít za "plnou polní"...

---

Abychom nezapomněli... Náš první společný hovor s paní proběhl před nějakým rokem, ano shodou okolností zrovna v době, kdy si vybírala vhodnou nebankovní hypotéku ke konsolidaci svých předražených nebankovních dluhů. Ve stručnosti byla první společná historická zkušenost taková, že nám po vzoru mnohých přestala brát po úvodním hovoru telefon, jakoby ho tehdy byla bývala utopila v Atlantiku, ale on byl oceánu odolný a osazen baterií s rekordní výdrží, takže zatímco on tam opuštěně vyzváněl, když se jí námi pověřený, rovností políbený investor, který by ji ve finále vyšel tak na desetinové prachy, pokoušel opakovaně dovolat pro další řešení nabídnuté nebankovní hypotéky, nad níž dost možná dotčená z příliš vysokých splátek a pravdy vyřčené do očí nevěřícně až dotčeně kroutila hlavou, zatímco se tam spokojeně ukájela sladkými řečičkami těchto přestrojených spasitelů. Ostatně kdo by taky neusiloval o získání oscarového ocenění herecký výkon roku za takové hrachy, že ano. Vždyť za ty by to stálo, i kdyby se jí tam měla láskyplně věnovat půlka osazenstva kanclu půl druhého roku na full time každý Boží den...

Naše kontakty jakýmsi nedopatřením asi poztrácela a jak šel čas, zcela na nás zanevřela. Teda až do včerejška...

To jsme jí pravděpodobně vytanuli na mysli, protože došlo k naplnění našich nejčernějších prognózy a jejich přetavení v realitu. Jako drtivé většině i jí tak poněkud opožděně (až se tak stalo) docvaklo, že jsme tehdy asi nebyly tak úplně mimo, "vedle jak dvě jedle", když jsme ji dopředu varovali, konfrontovali s reálnými vyhlídkami a směřovali k zapojení dcery. Ale to ne, to jí přišlo příliš otravné, komplikované. "Trapní opravdu, zatěžují mě, otravují se zbytečnostmi, to tam ti sympaťáci vůbec nechtějí, a ještě jsou levnější o dobrých pár tisíc, nic, je rozhodnuto, to jasné, jdu k nim." úplně slyšíme, jak si přemílá v duchu, nebo švitoří pod nosem.

To nám se smutným prosíkem (úzkostí a urgencí zaplněným hlasem) zavolala do epického roku a dne, jestli bychom jí náhodou nedokázali z nastalé šlamastiky vydolovat. Samozřejmě se omluvila za předchozí komplikace v komunikaci a my jí samozřejmě odpustili. Jak mohla tehdy vědět, že my jsme ti dobří, když jsme jí nevolali čtyřikrát za den, nesnažili se ji očarovat všemohoucností a milostí v hlase, "na oko" snést i modré z nebe, při osobní komunikaci si nenavlékali igelitové pomůcky na obličej, nezačleňovali lákadlo na všemožné tělní otvory do přesvědčovací taktiky, a dokonce ani nepřišli s tou nejlevnější nabídkou. Jenomže proč? Protože cena v ní byla konečná a ne teprve připravená k cestě na vesmír.

Ještě ten den to skončilo naším vyjádřením: pardon, ale 7.4 Vám už teď vážně asi nikdo nedá... Škoda, že jste se tehdy rozhodla, jak jste se rozhodla. Mezi námi děvčaty to na centrále po bližším posouzení jen interně okomentovali slovy: "kdo si co zaslouží, to dostane." A ŠKRT... Snad vám nepřipadáme příliš zlomyslně či škodolibě. Nevyžíváme se v cizím neštěstí, opravdu téměř vůbec ne. Byť to nedáváme najevo, žluč nám při dozvídání se takových novinek vystoupá někam k mandlím a měřit si tlak a vědět tak, co je infarktová hodnota srdečního tepu, už si voláme rychlou. A když si představíme ty almužny, které si v porovnání s tímto účtujeme my, a to nám tam ještě padají tak často jak velkokapacitní letadla, pokouší se o nás mozkové příhody...

Jo a když toto píšu, shodou okolností mně volá pán, že mu kvůli nějakým 3 dnem prodlení se splátkou jedna nejmenovaná nebankovní firma zrušila údajnou VIP službu a zvýšila splátky z 10 na 17 měsíčně, jo a přestože mu půjčila milion a měla chtít zpátky 1.2, prý porušil smluvní povinnost tím, že nedodal pojistku v potřebné podobě, tak po něm teď chtějí 1.5... Což má, ok, daleko i pouhému násobku, ale být v jeho kůži, i tak to v dnešní situaci dost zabolí, nasere. Když si vzpomenu, jak sem se čertil jak čert, když mně tam nedávno napařili dvojku za elektřinu... A to šlo o 3 měsíce, ne usrané 3 dny.

Tak co, ještě stále si myslíte, že si vymýšlíme a že to my jsme tady Ti Špatní?

---

Pro prevenci před případnými připomínkami dopředu pro jistotu ještě podotýkáme:

V této a ne jiné podobě jsme si její příběh vyslechli z jejích vlastních úst. O pohled z druhé strany barikády (poskytovatele) jsme se bez nalezeného řešení neměli moc důvodů zajímat. Zohledníme-li však všeobecně známý faktor, kdy mnozí lidé tuze rádi inklinují k zapomínání na celou sérii vlastních pochybení a následnému prezentování celé události jako já nic, já andílek, zato ti druzí satani, vůbec bychom se, i s přihlédnutím k vlastní předchozí zkušenosti, nedivili, kdyby v tom celém paní nebyla až tak nevinně namočená, jak se nám snažila dávat najevo. To jen aby nevznikl éter prodchnutý čistě dvěma extrémními náladami a sice přehnaně: odsuzující nevraživostí z počínání zloduchů / soucitnou lítostí nad ubohým chudákem v roli oběti. On totiž celý díl viny jen málokdy vězí jen na jedné straně, často se vzájemně přelévá a tak jen málokdo ze zúčastněných bývá zcela bez ní, byť to na první, ani třetí pohled zvenčí nemusí být zjevné...
PS. Ano, víme, bonzujeme. Dokud to jde. Aspoň to vytočení jednou nezůstane jen u nás, rozhodí sandále a roztáhne zorničky i někomu jinému a kdo ví, třeba právě díky tomu taky někdo prozře a ozve se zavčasu, než se zatáhnou sankční mraky a začne podobná peněžní bouře, nebo ho to v průběhu vyřízení přinutí vylovit své mobilní zařízení z nepatřičných míst...

---

PuSu pod čarou:

Konkrétně jmenovat (snitchovat) nechceme, možná ani nemůžeme bez rizika soudní obsílky, ale tak taková malá nápověda by snad projít ještě mohla:

Shodou okolností nesou obě dost sexy názvy, žádné hrůzostrašné, odporu plné Dům Dluhů s obsazením negativně znějícího, odpu(ra)zujícího slova hned v názvu, taková marketingová chyba, pomalu jak Dům Děsů (hrůzy), kdo by tam dobrovolně do prdele asi tak lezl, maximálně tak jako poslední pokus, naděje, šance, štace...

To je snad každému jasné, že se s chutí a celí natěšení radši vletí k firmě, která zni jak z reklamy na trendy a svěží (velice chutňučké) názvy..
No ani nevhodně postavené (z naivní citlivosti, idealismu zvolené) nákupní preference nejsou čistě náhodné... Vždyť už naši praotcové tvrdili, že co kdo nosí v sobě a vysílá, to taky přitahuje. Jenomže podobné hesla se do dnešní konzumní rozmazlené společnosti příliš nehodí, stejně jako ani rozebírání jiných vážných témat, chudoba, vězení, emoce, nemoc, smrt... Každý to chce mít pěkné, vidět přes růžové okuláre, slyšet o své zářné budoucnosti, každý dopředu sto-pro natvrdo počítá s tím, že ji má, v přítomnosti na to vsází all-in a lehkomyslně zanedbává to důležité

(poznámka: netvrdíme, ze mu bez peněz, nebo zodpovědnosti za druhé a tlakem na ramenou i hrudi moc zbývá něco jiného, ani když to hold miluje, tak to tak má asi být, něco překousnout, obětovat, všechno, každé konání a rozhodnutí je v podstatě oběť druhé nejlepší (pro nás nejdůležitější) aktivity k vykonávání, v ekonomii označovány jako náklad obětované příležitosti. Každý okamžik tak v podstatě promrháváme čas a příležitosti k většímu naplnění, nemrhejme jimi, vědomě si jich važme, ni ani z toho nedělejme přehnanou vědu, schízu, nakonec je to jen hra a jsme pouhé figurky zasazené do svých rolí na časové partii)...

Jakési dům dluhů tvl to jo tak hrůzy, jdu dál... Ejhle ti to mají pěkné, barevné, samý obrázek, video, přehledně opsané, klep klep, je někdo tam, ach och, vás žeru, beru, jasně že tam těm už to nezvednu, s těma bych si teda pomohla, to jo, i zněli nějak divně, s těma bych svůj dům akorát dostala do drahých dluhů, chi chi, máte pravdu, ze jsou to darebáci a nemusíte se bát, už to budu řešit jen s Vámi, nechám to na Vás...

Škrk, bum, prásk, rok se s rokem sešel a haló, Vy tam, malér, pomozte, prosím, prosím, je to špatné, zachraňte mě, ubohou, nechceme se stěhovat... ano, už jsme spolu mluvili, víte o tom? no, je to možné, no a tak jak se má situace teď, tak začal smutný popis dávajíc si záležet na tom, hlavně aby z něho nebylo pokud možno patrné, ze se na nás tehdy zvysoka vysrala, a vyšla z něho jako úplný chudáček, který je v tom namočený bez vážnějšího přičinění.

BTW:

Ostatně hlavně ať nikomu jeden nejmenovaný konkurent netvrdí, že je náhoda, když si při nepříliš dávném zakládání svého projektu umanul upozadit své skutečné, od předků očividně ne moc hrdě převzaté příjmení, načež se s touto psychologickou pomůckou pro lepší prodeje na paměti v jeho názvu přejmenoval z nepříliš libozvučného na o poznání atraktivněji znějící... A to kvůli tomu ani nemusel lozit na matriku jak osel, stačilo vyplnit jinou koncovku v doméně, za objednaným www...

Ale tak třeba se tak doopravdy jmenuje jeho rovnocenný obchodní partner, kolega, no spíš leda tak údajný plyšák ve skříni na kanclu...