Prožívání radosti brání vnitřní nastavení a nevlídnost okolí
Přestože si poslední dobou začínám uvědomovat moudrost rčení „štěstí je stav myslí“, okolní dění nám v prožívání radosti často brání. Nebo za to může naše neschopnost naladit se na vlny radosti, vystříhat se nadměrným negativním situacím a do zdravé míry ignorovat všechnu tu zátěž bránicí nám se uvolnit a zhluboka nadechnou? Může za to naše emoční nastavení a agresivita ať už vůči čemukoli, které si neseme z minulosti? Jsou na vině blokády, které jsme svým emočním balastem a různými nekalými skutky stihli způsobit? Neproudí v nás proto lehké pocity štěstí, cítíme se čímsi zatížení a slovo radost je pro nás cizí jakoby snad pocházelo ze slovníku hindštiny?