Morová rána, destruktivnost dopadů a pomýlenost populace:

Všude se testuje jako o duši, přitom výsledky tak 96 % testovaných jsou negativní a u spoustě z oněch 4 % se ani neprojeví příznaky. Jednoduše by neměli ponětí, že v jejich tělesné soustavě kdy něco tak "zákeřného" kolovalo, kdyby jim to byl býval zástupce "zdravotnického" personálu laskavě neoznámil. A spousta z těch, kteří by měli co dočinění s vážnějším průběhem, by ho za pomocí spánku, běžných procedur a prášků dokázali doma vyležet.

Upřímně ani netuším, jak se nazývá tak miniaturní číslice, která by dokázala procentuálně zachytit zanedbatelnost počtu pacientů s natolik vážnými příznaky, že by pro jejich propuknutí muselo bezpodmínečně dojít k hospitalizaci. A co potom těch, kteří by dokonce bojovali o svůj "holý" život, čelili svému pozemskému konci, natož z tohoto souboje vyšli jakožto poražení? Nedivil bych se, kdyby to byla řádově řeč o nanejvýš o miliontinách.

Opravte mě, jestli se pletu, ale to kvůli tomuto se dělá takový povyk? Kvůli tomu tady celý rok tolik z nás tristně trpí? Kvůli tomu se prostřednictvím všemožných opatření likviduje život tolika lidem, že by jich tolik samotná nemoc nepokosila ani za 30 let neřízeného řádění? To je ten pravý důvod, proč do sebe do jednoho musíme bez invazivně a bez rozmyslu vpravit "protilátky" přikořeněné kdo ví jakou příměsí? 

Viděl někdo z vás venku ty bledé, zoufalé, ztrápené obličeje napůl skryté pod moderním náhubkem, při jejichž pouhém míjení ztratí člověk chuť do života a víru ve všechno dobro? Vždyť ty dozajista předčasně odpraví nikoliv ona nemoc, ale celá ta maškaráda kolem ní a než se tak stane, sníží kvalitu jejich života k nepoznání.

Když byste disponovali "kouzelným" kukátkem, které by vám umožnilo v horizontu několika let spatřit množství mrtvých přímou vinou Covidu a vedle nich leželi na hromadě ti, jejichž konec zavinily všechny ty sprosto-komické omezení a uzavírky, možná byste se s údivem pozastavili nad tím, že těch prvních je pomalu míň než loni zesnulých na chřipku, s ostatními nemocemi že se to nedá absolutně srovnávat podobně jako morbiditu babky versus mochomůrky a že by jim s klidem vystačil i vesnický hřbitov, zato že ti druzí by zaživa hravě osídlili velkoměsto a že se co do počtu zas tak neliší od množství lidských obětí druhé světové. 

Pro různé typy "rypálků, hnidopichů a oveček", ne, opravdu nemám k dispozici přesná čísla, skutečně jde pouze o osobní pohled, názor a odhad a klidně mě opravte, jestli se vyjma medii zkreslených blamáží nějak drasticky liší od reality. Klidně budu označen za dezinformátora, šiřitele nepravdivých, poplaš(e)ných, zkreslených zpráv či konspiračního teoretika. Je to pohled přes moje síto pravdy, mám to někde v sobě, nemůžu si pomoct, tak pardon.

Pokračovat ve čtení

Prožívání radosti brání vnitřní nastavení a nevlídnost okolí

Přestože si poslední dobou začínám uvědomovat moudrost rčení „štěstí je stav myslí“, okolní dění nám v prožívání radosti často brání. Nebo za to může naše neschopnost naladit se na vlny radosti, vystříhat se nadměrným negativním situacím a do zdravé míry ignorovat všechnu tu zátěž bránicí nám se uvolnit a zhluboka nadechnou? Může za to naše emoční nastavení a agresivita ať už vůči čemukoli, které si neseme z minulosti? Jsou na vině blokády, které jsme svým emočním balastem a různými nekalými skutky stihli způsobit? Neproudí v nás proto lehké pocity štěstí, cítíme se čímsi zatížení a slovo radost je pro nás cizí jakoby snad pocházelo ze slovníku hindštiny?

Pokračovat ve čtení

Hraní rolí, neupřímnost a nepřirozenost. Podléháte sklonům k předstírání a často tak panuje neshoda mezi tím, co je uvnitř a co se snažíte „prodat“ navenek?

Kdybychom viděli dovnitř:

Znáte takové ty bytosti, které se tváří jako největší andílci, přitom prostá pravda je mnohdy taková, že uvnitř jsou to pouhou přetvářkou skrz naskrz prolezlí pokrytci. Znáte to, navenek se snaží tvářit vznešeně, vstřícně a dobrosrdečně, no pohled na jejich skutečný vnitřní stav skýtá na míle vzdálený obraz. Tam na místo hrané pokory, pozitivity a čistoty čpí přemíra pokřivenosti, sobectví, kdy z přehnané tužby míchajíc se se strachem konají ryze ve svůj vlastní prospěch.

Pokračovat ve čtení

Můdra o bytí:

pozor na povyšování, odsuzování a ponižování, PE (osobní zkušenost), nezpracovaná minulost, nepřijímání událostí, protivení přicházející přítomnosti, přehnaná připoutanost, poškozené struktury, rostoucí agrese a schéma spuštění programu sebezničení


Pokračovat ve čtení

 M(o)udrování o plnosti prožívání

přinuceni pracovitosti, přešlap pro přítomný profit, pokrok přitom pravděpodobně představuje příčinu pozdějšího pořádného průseru, pořád přetíženi, peněžně přiškrceni, permanentní přežívání, pracovní přepětí, potřeby přes příjmy, půjčkové peripetie, pozor připoutání pomíjivému, prázdný pocit (ne/na)plnění


Pokračovat ve čtení