Poněkud perverzní choutky a z nich plynoucí praktiky ichtylních individuí prahnoucích po dalším prosazování celoplošných opatření sloužících převážně k omezování, šikanování a už ne "hlavně dobrovolnému", ale "prostě povinnému" přinucování co největšího počtu současných planetárních příslušníků k nitrožilnímu oplodnění čímsi dlouhodobě přinejmenším podezřele účinkujícím na jejich zdraví, štěstí a svobodu.

Kéž by se jim přinejmenším ta pedofilie protivila a dali svatý pokoj aspoň těm nejmladším 15 -, jejichž penetrace je, pokud se nepletu, od nepaměti protizákonná"...

Aby bylo možné za všech (ne)myslitelných okolností pokládat na talíř natolik ojedinělý, slastně nejen se jevící, ale taky skutečně chutnající poklad, kterým hypoteční úvěr Grand bezesporu je vezměte jed, že...

V čem tkví tajemství naší kuchyně a recept na úspěšné podnikání:

Jít do toho, nechat to být, nebo s tím ještě počkat? Nikdy nekončící rozhodovací mašinérie, nutnost neustálého rozlišování, trefného přiklánění se k jedné z možností a rozhodného udělování nálepek ANO/NE, které vytvoří ucelený soubor a dají danému dílu výslednou podobu. Trefa do černého, nebo regulérní pohnojení? 

Ve více banální míře to známe to všichni. Jsme zvyklí každý den dělat hromadu rozhodnutí. Dát si, dopřát, podniknout to, či ono? Snažíme se logicky volit takové, které podle nás povedou k nejvíce uspokojivému výsledku. Avšak na rozdíl od investora pohybujícího se v poněkud větších číslech, jsou poměrně triviální a přehmat nás nestojí majlant, pověst a dost možná taky alespoň ekonomickou existenci. Těžké břímě velké zodpovědnosti jeho profese potom bývá důvodem povětšinou svěšených ramen. Za život už učinil tolik těžkých voleb, že z toho nedělá velkou vědu a jeho full focus je pokorně nastaven veskrze na tu nastávající. 

Co ho vyčleňuje z průměrného kolektivu a umožňuje dosahovat nadstandardní úspěšnosti?