Placení za služby na dumdluhu.cz aneb proč to vlastně celé děláme?!
Ach ten neduh dnešní populace: hluboce zakořeněná neochota peněžně odměnit druhého pramenící z neustálého počítání penízků, potom jejich přehnaného uctívání a nakonec hluboko vryté averze k nechání se o ně připravit, neboli škudlím, kde se dá.
U některých jedinců jakoby z toho vznikala záliba a oni se v tom špekulování a vyhýbání zaplatit vyloženě vyžívali. Prostě si ho nedokáží odpustit. Jak se jim nepodaří vyhandrkovat slevu, nejdou domů, alespoň ne spokojení.
„Co jste to právě řekli, já že mám něco platit? Často následují pazvuky vyřčené do tmy typu: uch, ach, och, eee, kqq, que, které automaticky doprovází sklopená hlava, zarudlý výraz v tváří evokující spíše přišlápnutou holeň, nebo spíše jednu ještě ostýchavější tělesnou partii umístěnou mezi třísly, na sílu hraný úsměv a automatický spuštěný mechanismus přetvářky, jako by o to nešlo, "peníze nejsou problém, chápu, že z něčeho musíte žít", přitom se v závitech obratem roztáčejí obrátky na 118%, jak by to tak mohlo jít ošulit dřív, než na zádech vyrazí pásový opar a žaludek poctí svojí návštěvou nejeden vřed.
Křeč, křik, blok, úprk nebo lest. Pořád dokolečka. Přitom je to každému prozíravějšímu nad výsost jasné, ještě než zákazník stihne vítězoslavně pronést plynulé souvětí, že s tímto budou problémy. Ještě totiž ani nepromluví a už šrotuje, jak by s tím co nejvíc vypekl. Neuvědomuje si, že na podprahové úrovni je toto jeho lpění cítit na hony daleko a spíše se dříve či později dočká zrcadla. Prahne po braní klidně za cenu poškozování ostatních? Bude mu bráno a škozeno.
Tak se dámy a pánové pozná takzvaný člověk peněžně závislý a to v tom horším slova smyslu, neboť na penězích jsme do určité míry závislý všichni, jenomže tento až moc do hloubky. Označení otrok peněz není ostatně od věci.