Jak jinak než smysluplnou konsolidací půjček lze čelit napáchaným dluhům?

Dá se insolvence označit za konkurenční nebo dokonce výhodnější řešení? 

Kterou z cest je možné označit za optimální?

Na začátek si pro jistotu a klid naší duše ještě ujasněme...

Ne, skutečně se v našem okolí nevyskytuje žádný jedinec při penězích, jež by oplýval štědrostí a ze sympatie byl ochotný část z nich dočasně oželet čistě v náš prospěch. 

Ne, vážně nemáme nic, co bychom zpeněžili a čehož prodejní cena by dostačovala na uhrazení avizovaných dluhů. Nebo si náš život bez této věci zkrátka nesvedeme představit. 

Ne, opravdu nehodláme dožít zbytek života poněkud indisponováni bez užitečného orgánu, ani se vydat na nejbližší benzínku za účelem jiným než je natankování a pro jistotu s kuklou, ne snad kvůli tomu, že by venku mrzlo. 

Při choutkách na uprchnutí únikovými dvířky, které mají nad vstupem napsáno „vyhlášení osobního bankrotu“ raději uchovejte v paměti, že…

  • insolvenční správce ve většině případů přikáže zpeněžení majetkové podstaty, tedy auta, baráku, bytu, chaty…
  • alespoň 3 roky budete žít z možného minima a to pokud dokážete splatit 60% ze všech přihlášených pohledávek vůči nezajištěným věřitelům…
  • pokud se jinak nezvýší vaše pravidelné či mimořádné příjmy, než jakých jste dosahovali před vstupem do insolvence, ani vám posléze v průběhu oddlužení nebudou připsány žádné dary, potrvá tento „očistný“ proces celých 5 let…
  • dalších 5 let od oficiálního ukončení insolvence si nesáhnete na rozumný úvěrový produkt v žádné z bank, neboť budou vaše registry poznamenané velmi negativním „škraloupem“
  • celkově se těchto pár let života nebezpečně podobá nucenému pobytu na galejích

A to pomiňme fakt, že je poněkud nedůstojné napůjčovat si peníze a potom chtít ty, kteří projevili ochotu, „nenechali vás na holičkách“ a vyšli vám vstříc, bez okolků okrást.

Na obratu některých dlužníků jsou samozřejmě situace, do kterých se někteří převážně dostali cizím zaviněním. Půjčili si 100 „táců“ a vrátit po nějakých šlamastikách teď musí celých 400 „litrů“. Ty mimochodem nejsou z papíru a vody. A když je takových věřitelů víc, co jiného mají s takovými „prasáky“ dělat? Hold si pomůžou, když zrovna můžou.

Každý ať se nakonec rozhodne podle svého nejlepšího uvážení. Kdyby se tak nemělo stát, tak se tak ani nestane. Řídíc se tímto klíčem to tak má všechno být. Je potřeba učit se to přijímat. Netřeba se toho přehnaně účastnit, hodnotit, odsuzovat. Každý si za své konání ponese vlastní zodpovědnost. Řešme raději své zlepšení, myšlenky, pocity a činy.

Ne každému musí zákonitě být oddlužení povoleno. Ne pro každého, komu se podaří ho vyhlásit, je nakonec výhodnější cestou, než kdyby si vyřídil výhodnou konsolidaci.

Hrana mezi „morální oprávněností“ a „sprostým loupežnictvím“ je zde poměrně tenká. Nejenom z fungování karmických zákonů u každého z nás je v hodné být k tomuto ostražitý a vzít to při rozhodnutí v potaz.

Chci se k tomu postavit se ctí a poctivě urovnat, co jsem napáchal:

Počítáme, že nejsme jediní, kdo ocení snahu:

  • vzít starost řešení zbabrané situace vzniklé nezvladatelným předlužení na své bedra
  • dostát všem svým oprávněným závazkům a splatit je do poslední koruny
  • neutéct za tímto účelem „pod sukni“ přiděleného státního úředníka
  • postavit se k vyřešení rovně, pravdivě a se zdviženou hlavou
  • zatnout zuby a nepověsit na čelo cedulku s luzným L

Přesto, že je mnohdy potřeba pokorně přiznat vlastní pochybení, sklopit uši, oči a udělat šoupavý pohyb nohama, je zároveň důležité se nevzdávat a bojovat!

Na nějaké lítostné poplakávání a výmluvné přehazování viny na okolní osoby a jevy už je teď poněkud pozdě. Jediná cesta vpřed je kousnout se a jít si tvrdošíjně pro odstranění vzniklého problému.

Jednou jste se do nepříjemné situace dostali, tak se z ní taky vynasnažte vítězně vydolovat. Pokuste se nekonat nic na úkor čistého pocitu a připravit na vynaložení všech dostupných sil. Nakonec nelze vyloučit, že je tato zoufalá situace pouze dočasnou zkouškou, ze které po správném přehodnocení, postoji a postupu vede cesta ven. Jen si představte, jak ty ideální zítřky můžou vypadat. No nestojí to za tu snahu? Že k ním zatím žádnou cestu nevidíte a absolutně nemáte tušení, jaké konkrétní kroky byste museli podniknout? Sněžku taky nezdoláte na tři skoky. Učiňte rozhodnutí, vytyčte cíl (ideální stav), vytvořte vnitřní závazek a postupujte postupně. Když projevíte potřebné odhodlání a budete tak dostatečně průbojní, cesta se časem sama objeví.

Dvě rozhodnutí v matrixu mající vážný dopad:

Tak jakou pilulku se rozhodnete pozřít?

A)    Zvolíte obdivuhodnou reakci založenou na důstojnosti, která je v souladu s vaší lidskou přirozeností? I přes hrozbu vyšší náročnosti a značnějších obtíží se tak rozhodnete pro správnou cestu zachování čistoty, na které vám bude jistojistě svítit světlo pomoci, aniž byste se museli do budoucna strachovat a otáčet na ulici z obavy, koho z vlastnoručně podělaných lidí potkáte, obávat se z vrácení zlých skutků, červenat se při pohledu do zrcadla, nalhávat si různé odlehčující fantazmagorie a být tak na hony vzdálený své duši.

B)    Slušnost odložíte dočasně stranou, budete doufat, že se zrovna nikdo nedívá, nebo hold zkousnete tu hanbu. Čistý kalkul zvítězí nad dobrým pocitem. To, že to zákonitě musí mít negativní dopad na vaše čisté jádro, ze kterého tak nepozorovaně zmizí pozitivní emoce, oduševnělost a originalita, si buďto absolutně nepřipouštíte, nebo jste si to v dané situaci skrz přepálenou tužbu v zájmu lákavé pobídky ochotni risknout. Po nějakém čase a sérii ryze bezduchých rozhodnutí převládne uvnitř prázdnota, pokroucenost a závislost.

Ad. B) Uchýlení se k variantě b) povětšinou pramení z toho, že… Pro spoustu lidí je v dnešním světě založeném na ryzím materializmu holý fakt, že jsou pouze fyzická schránka a nic víc.

Jenomže co když má každý z nás taky podvědomí, energetické tělo a duši? Co když na ně má každá naše emoce vážný dopad? Co když se každý jeden náš skutek někde uloží a poneseme si za něho vážné karmické následky? Co když zde neexistuje pojem nespravedlnosti a za každý svůj prohřešek budeme pykat? Kdyby tomu tak bylo, chovali bychom se stejně? Utápěli bychom se ve stejných nastaveních mysli a náladách? Nemyslím si. 

Co když je náš svět dokonale fungující škola duše? Souhrn lekcí, zkoušek, jedniček a poznámek? Ta klasická má školní řád, kterým je nutné se řídit, jinak při jeho vážném porušení následuje trest. Ta životní funguje dle ověřených měření S. N. Lazareva principiálně podobně, akorát se řídí takzvanými vesmírnými zákony. Jejich neznalost nás v případě jejich porušení neomlouvá. Je proto žádoucí pro blaho nás všech, abychom je brali při svém žití v potaz. Jejich praktikování se ovšem neobejde bez vědomostí, k jejichž nabytí bude nutné alespoň zběžné studium. Je poněkud politováníhodné, že se spousta lidí těmto informacím zcela uzavře, neboť nebudou ochotni vystoupit ze svojí „informační“ bubliny a připustit si cokoli nemateriálního. Což je v pořádku, asi to tak má být. Alespoň do doby, dokud dokážou žít správně, nezačnou prožívat bolestné příhody a celkově nebudou bažit po odkrytí podstaty opravdového fungování světa kolem.

Podstatu pravé příčiny problému na úrovni osudu a zdraví si potom většina zvykne hledat někde úplně jinde, než kde se ve skutečnosti nachází. Koho by taky něco takového napadlo? Kdo by na takové „bláboly“ dneska věřil? No obávám se, že se alespoň jejich orientačnímu nastudování, zběžnému zapracování a základnímu podřízení do budoucna nevyhneme, pokud si to nebudeme raději chtít dobrovolně a poněkud zbytečně odtrpět.

ad A) Odhodlat se pro první variantu je respektu hodné. Hluboká poklona každému, kdo touží vykonat v rámci rozumných mantinelů vše potřebné pro dodržení svých slibů a závazků. Tomu, kdo se nemůže se dočkat dne, kdy doručí vyřčené a splatí půjčené do poslední koruny. Kdo nehledá zlomyslné zkratky, nezaprodá se a nepůjde proti svému dobrému pocitu.

Pro ty, kdo by snad na opravdovost, svoje dobré slovo a ksicht v dnešním světě zvysoka kašlali, to často paradoxně ve finále mnohdy bývá také finančně rozumnější volba. Nehledě na to, že člověk se v těch svých lžích snadno ztratí a napáchá tolik nepravostí, až mu nakonec na hlavu spadne všechen ten nevoňavý obsah, který sám vyprodukoval do pomyslného kyblíku. Zpětně se bude akorát tak zarážet, k čemu že všechno to konání v přímém rozporu s jeho vnitřním hlasem bylo vlastně dobré. Nenapadne ho přitom lepší odpověď, než tematicky poměrně příhodné: k hovnu.

Radši prosme o prozřetelnost, posvícení na cestu a sílu k dělání správných rozhodnutí. Abychom dokázali moudře rozlišovat a s odvahou se činit na dlouhodobě prospěšných věcech. Různé problémy budou do našeho života přicházet až do posledního pohybu naší pohrudnice. Zásadní v tomto směru bude, jaký postoj k nim budeme zaujímat. Zkoušek je žádoucí zhostit se s grácií, přistupovat k nim vědomě každý jeden okamžik. Nakonec platí, že co nás nezabije, to nás udělá silnějšími.