Placení za služby na dumdluhu.cz aneb proč to vlastně celé děláme?!

Neduh většiny dnešní populace: zakořeněná neochota odměnit pramenící z hluboko vryté averze k placení neboli škudlím, kde se dá: „Co jste to řekli, já že mám něco zaplatit? Doprovází: uch, ach, och, eee, kqq, que a automaticky následuje křeč, křik, blok, úprk nebo lest. Pořád dokola.

Pro mnohé to možná bude znít zcela groteskně, ale za svoji práci očekáváme odměnu. I když by si to většina očividně nadevšechno přála, vyslovení „díky a nazdar“, bonboniéra, stejně jako jiné nepeněžní a mnohdy předstírané formy vděku, nelze ani z daleka považovat za přípustné. Musíme pokrýt nemalé náklady. Všechno dneska stojí peníze. Za využití služby se platí.

Přestože jsme se doposud mnohokrát nacházeli v rolích zadarmo hrabajících kuřat a kvantum práce jsme vykonávali bezplatně, lépe řečeno ztrátově, nelze to zdaleka označit za optimální a nadále udržitelný stav. Spíš, než že by pramenil z našeho dobrovolného rozhodnutí, bylo na vině přímo alarmující množství pokrouceným povah poptávajících.

Jenomže takové množství lidí v sobě nese zhoubné známky alarmující neochoty zaplatit, došlo u nich ke zbudování regulérní blokády způsobující panický odpor k této aktivitě. Toto zablokování má pravděpodobně příčinu v závislosti na penězích. Ochota zaplatit za slušné jednání, sounáležitost a výpomoc povede nejenom ke zlepšení finanční situace, ale také k odblokování a správnému energetickému rozvoji. Naopak je s politováním nutné poznamenat, že neochota a zatvrzelost nejspíš nepovedou ani k jednomu z toho.

Jak si z hodin základů ekonomie jistojistě vybavujete, je dneska k ekonomickému přežití jednotlivých subjektů na trhu dosahování ziskovosti zcela nepostradatelnou součástí. Minimálně ve výši potřebné na průběžné pokrývání nákladových položek, bez kterých se vykonávání těchto podnikatelských aktivit neobejde. S takovou nám reálně hrozí, že velmi rychle dohrabeme. A to nebude pro nikoho znamenat nic moc dobrého.

To bychom se s takovou museli urychleně zařadit mezi čekatele na čerpání dotací evropského fondu, neodkladně se zapsat do programu pro peněžní podporu problematického a předluženého obyvatelstva, nebo se zúčastnit tendru o státní veřejnou zakázku nesoucí název „vytažení vydatného peněžního trnu ze zadnice obyvatel Čech, Moravy a Slezska“. K tomuto neuvěřitelnému milníku nám stačí už jen jedna poslední maličkost! Jak jste si již ostatně soudě dle posledně jmenovaného sousloví stihli sami pravděpodobně uvědomit. Museli by nejprve existovat.

Ano, už to nemůžeme nadále skrývat a musíme se Vám upřímně přiznat k jedné pro některé opodstatněné samozřejmosti, pro jiné však neuvěřitelné hanebnosti! TATO PRAVDA MUSÍ KONEČNĚ ZPOZNAT SVĚTLO SVĚTA.

Rádi bychom po všech těch letech taky někdy vydělali nějakou tu rozumnou korunu nad rámec všemožných výdajů. Ano, už je to tak. Chceme jít do plusu, vytvářet si dostatečnou rezervu a moct si z ní aspoň občas svobodně užít života. Abychom byli konkrétní, tak přímo prahneme po tom uspokojivém pocitu, že jsme dosáhli úspěchu, pomohli člověku, který nám je vděčný a zároveň si vydělali slušný peníz.

Pro některé je to, nechápeme, něco opovážlivého, nehorázného až neskousnutelného. Ale nadále už s tím nedokážeme žít, dopouštět se neustálého namlouvání dokonce i sobě samým, že jakoby vydělat si pro nás není důležité. O to nejde, hlavně pomáhat! Některé to nejspíš udiví, jiné dokonce roznítí, ale nežijeme s našimi rodinami v lese a neživíme se kořínky. I když to byla moje vize, než mně začalo rašit první ochlupení, nějak z ní časem sešlo.

Když už tím tolik z nás tráví tolik hodin ve dni a dní v týdnu a obětuje tolik z přidělené energie, která je na úkor tolika životních radostí investována do vás, tak ať jsme za to odměněni. Jak jste se právě dozvěděli, neplatí nás unie, stát a z dobrého pocitu se taky nenajíme.

Co tak říct závěrem? Jestli vám to přinese klidnější spaní, nebo vás toho zásluhou minou žaludeční křeče či pásový opar mající příčinu v nutnosti po zásluze nás odměnit za dobře odvedenou práci několika penězi… Slibujeme, že získané peníze smysluplně přelejeme do vlastních výdajů na přežití, rozvoj a zábavu.

Mějte toto na paměti, než se odhodláte k zaklepání na masivní dubové vstupní dveře Domu Dluhu. Než zde požádáte o peněžní pomoc, pokuste se smířit s tím, že za ni budete muset v případě zdaru zaplatit! Jinak prosíme promenádovat si to přímo o dům dál a ušetřit tak nejedny hlasivky a nervy.