Jak pohlížíme na problematiku propagace projektů a přicházející 

Když se o nás daný člověk, který by uvítal naši asistenci, nedozví, nezanechá u nás žádnou stopu, my o jeho svízelné situaci nebudeme vědět a horkotěžko mu s ní dokážeme pomoct, to dá rozum. 

Stejně tak je složité přijmout skutečnost, že ho to v tomto případě často odsoudí k nadměrně nákladnému, kolikrát až rozum neberoucímu placení v některém z čekajících okamžiků. Pořád lepší, než nenajít kvalitního lékaře a muset trpět, nebo skončit. Ale i to tak má z nějakého důvodu nejspíš být, když k tomu dochází...

Tak si hold nevyděláme ani "ká" a to čistě z důvodu, že jsme nebyli o "pár pozic" nahoře, člověk hledač byl příliš pohodlný na to, aby popojel o pár řádků níž, či se jednoduše rozhodl svěřit svoji důvěru inzerentům na prvních, placených pozicích, které si může zaplatit a "být tam" kde kdo s pomalu kde čím. Jisti si u těchto kolikrát narychlo spíchnutých webů ala rychlokvašek můžete být akorát tím, že peníze vražené do této reklamy budou chtít vydolovat zpátky "děj se co děj" a jestli pak uhádnete, kdo bude tím zlatým dolem? A jakmile přestanou platit kredit, zmizí jako pára nad hrncem "kdo ví" kam, na rozdíl od trpělivou a povětšinou dlouhodobě poctivou prací budovaných pozic v přirozeném prostředí.

Pohlížet na první příčky obsazené konkurencí přinášející o poznání dražší, žádné, nebo vyloženě katastrofické řešení, je stejně vskutku nervy drásající záležitostí. Potom nezbývá než bezmocně poslouchat z úst některých: "Škoda, že jsme na vás nenarazily dřív. To bychom zbytečně nečekali, neplatili, nebo nenaletěli tam tomu, to bychom se měli o poznání líp." Ten, kdo nemá silně vyvinuté pomocné mechanismy pro sebekontrolu, smíření a vyklidnění, si bezesporu vychutná onu skvostnou pachuť žluči u kořene svého jazyku.

Nahánět do spolupráce partnery, akorát si tak komplikovat život a vyplácet nemalé odměny, nebo se dostávat pod tlak dáváním desítek tisíc týdně do reklamy, které jdou nakonec stejně na váš vrub... To radši zacílíme přímo na nové poptávající a zlevníme jim službu. Proto prostě píšeme a doufáme, že nás vyhledavač vystřelí a na vyplozené se chytí někdo rozumný. To znamená, že se hledající při hledání dostane skrze vyhledavač k výsledku vyhledávání v podobě našeho písemného obsahu, který ho nejen obohatí, pobaví, ale také v něm vzbudí důvěru a jeho vlastní ostýchavá potřeba našich služeb ho přiměje k poslání vlastní poptávky. Potom děláme první poslední pro to, abychom ji uspokojili nejlépe, jak naše síly a možnosti dovolí. "Ani zubař nehoní svoje pacienty, nepodlézá, nevnucuje se, čeká na objednávky, teda není-liž zoufalý z nevyužívání jeho služeb, necítí akutní potřebu výdělku, pocit zbytečnosti, či nevytíženosti pravděpodobně kvůli praktikované apatii, hrubosti či nemotornosti..."

Nahánět poptávku nějakými nátlakovými metodami plnými vnucování "všude možně" zatím není nic pro nás. Takové to cpaní se lidem pod nos na sociálních sítích, kde to nikoho nezajímá, protože jsou, jak už název napovídá, určené primárně pro socializaci (seznamování, soukromý život) a ne neustálé sledování předvádějícího se exota snažícího se na způsob veřejné prostituce zviditelnit svoje podnikatelské aktivity a přihřát si polívčičku aspoň tady mezi svými "přáteli". Ono když nikde jinde by nikoho jiného pravděpodobně nezajímal a jaksi zrovna neví kudy jinudy se prosadit a procpat před zraky lidí své převratné služby. "Komu to vole cpeš? Mně to ku nezajímá. Každý je na tebe tak zvědavý. Přišel sem se podívat na to, co je nového u známých, pejsky, mimča, tipy pro inspiraci, nové klepy a hlavně jestli někoho náhodou najednou nezajímám, abych si nepřipadal tak osamělý, nejlépe nějaká ta žádost nebo zpráva od tajného ctitele, třeba co jsem potkal včera a neřekl ani žblept, ale snažil se dělat dojem v dobré víře, že si mně najde, přidá, napíše, nikde nic a aby toho nebylo málo, místo toho tady po sto první vidím ten tvůj slizký rypák ala kundí ksicht, kecy, které mě nezajímají, prázdno-tužbo-vycucano-vyscano-vytupělé pohledy pochycené na nedávném školení doprovázené otravně nesoudným honěním trika. No nikdo nebyl hned ze startu dokonalý, každý jsme zasloužili sklidit trochu toho pobouření, posměchu a hanby nejenom od ostatních ale taky sami před sebou. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, jasný, ale tak naprosto neintuitivně až pschopaticky se vrazit, kam to jenom je... Trochu té oduševnělosti, lidskosti a cudnosti. Když děláme, co nemáme, protože neposloucháme svoje pocity, jsme toálně odřízlí sami od seba přemotiovaně se za něčím ženeme, ani plody naší "práce" nebudou nic moc, no co, třeba i v té zmatečné rozpolcenosti objeví svůj směr a dojde pokoje. Zatím mu fandí max pár přátel, rodinných příslušníků a chvilku taky exotů, kteří se dočasně domnívají, že je to něco jakože fakt uáu. Od ostatních sklízí akorát tak energetické útoky plné výčitek, mírného vzteku až krajní nenávisti. Hnus mezi takové lidi něco vypouštět, to fakt už radši smáznout insta, nebo projevovat neaktivitu. Stačí pár neblahých myšlenek zrovna nepříliš pozitivně a energeticky naladěných sledujících a člověk má po "raz dva" náladě, či si dokonce odnáší trvalé následky těchto hněvivých vln. Pak aby se centroval a dával dohromady další dva dny. A proč, aby udělal dobrý dojem, rozveselil nebo poplesal na duši těch několik dobrých? To ať jim radši pošle zprávu napřímo. Cokoli hromadné je na hovno. Moudřejší se potom můžou uhledat políček pro: "Ztišit příspěvky i příběhy", nejsou-li konfliktní typy a chtějí-li být jednak milý a zároveň si nechat zadní vrátka pro případ, že by sledovaný znormálněl, nebo je začal znovu zajímat. Ostatní, přeteče-li v poháru přípustnosti přijatelná mez a jsou si jisti, že o daném už nechtějí jakježiv slyšet, volí nemilosrdné už nesledovat, či odebrat z přátel". Nakonec zjišťujeme, že nás už nezajímá snad skoro nikdo, nebo že je tehdy aspoň nejlíp, když necháváme cizí reality cizíma realitama, vracíme se zpátky ke kořenům a investujeme nutný čas do reálných zážitků. 

Pozn. red.:

Alespoň částečně na vině zhoršeným pozicím určitě bude i naše psaní na nepříliš úvěrová, zato z našeho pohledu pozornosti hodná a smysluplná témata. I když je otázkou, komu to cpeme, jestli si to vůbec u někoho sedlo na úrodnou půdu. Každopádně je pochopitelné, že strejdovi to není nadvakrát sympatické, když se úvěrově zaměřený, specializovaný web opustí, tlachá o jakési společenské situaci a prosazuje svoje "konspiračno-samaritánské" názory. Ještě ten někdy poněkud přirozený, přespříliš upřímný, jindy na sílu strojený jazyk. Takto teda ne, jakoby říkal tím, že ty pozice rychle krouhne, popadají jako švestky v létě a v popředí zůstanou zarytí žraloci, kteří se radši nepouští do větších akcí a zarytě se drží svého koryta, penězovodu. Nehledě na to, takový holistický přístup navíc zkousne a zaujme daleko zanedbatelnější  procento už tak poskromnu příchozích jednotlivců, většina nad ním akorát tak ohrne nos, odfrkne , v tom lepším případě jenom pobaví. Těm je pochuti adekvátní zářivost, mazaně namastit jinak nic. Otázka, jsou takové typy pochuti nám. Jestli si nevystačíme s tím "bezpředsudkovým" zbytkem a z těchto "povrchnějších" by nebyl akorát tak odpad, nebo problém. Možná tím vytříbíme zrno od pleva, kdo ví. Těžko se to kdo kdy dozví, tak nebo tak z nich nebudeme moct mít kšeft, když pro ně nebudeme představovat dostatečně seriózního partnera pro svěření svých finančních těžkostí do našich nedostatečně důstojných rukou. Jo, nemít kouzelnou schopnost komplikovat si věci, rutinně tak nadále vypisovat o nudných dluzích, nechtít to posunout někam jinam a nejít za čímsi smysluplnějším a naplňujícím, asi by bylo podstatně líp. Vystačit si se slušným výdělkem na chleba, nějakou tu radost a haura... Nadále tak předstírat nebankovního poskytovatele, který až se sklonem k altruismu půjčuje za neskutečně výhodných podmínek... Nejspíš by z toho bylo daleko víc poptávek ve finále samozřejmě vedoucích k více penězům. Je jedno, že možná nemáte páru, co slovo altruista znamená, ani že je to stejně sebemrskačský projev pýchy podobně jako přehnaná sebestřednost... Za všechno se platí daň a všechno je otázka obětí. "Něco za něco, přehršel za nedostatek, dar za oběť". Mohli jsme to psát na nově založený web prohledni.cz, či moudrujeme.cz, pravda, jenomže kdo by se tam k tomu dostal, skoro nikdo. A kdo chce v dnešní rychlé a příležitostmi nabyté vědomě vkládat (mrhat) kvantem energie a času skoro pro nic? Snad radši pojďme někam k vodě, nebo ne...

Někteří lovci zázraků a rozdavačů peněz snad zadarmo, se taky nechají čistě z povrchnosti a pomateného kompasu odradit názvem firmy, nebo stylem psaní a zanedlouho zavírají naše stránky z "to víš že jo ty šmudlo, to radši popřu svůj pud sebezáchovy a zvolím dobrovolnou smrt, než abych u tebe poptal a nechal si pomoct". Pak letí někam jinam a ozvou se až všude pohoří, totálně zoufalí za tři minuty dvanáct v totálně poslední štaci. Nebo radši zaplatí raketu navíc, než aby se nechali nalákat na psaní ve stylu: "lidské, mírumilovné, jakýmkoli podvodem či oškubáním naprosto nehrozící". Ne, to je jim málo. On je moc arogantní, píše skoro jak neandrtálec až dement, co je to za jazyk, divný název firmy, na co si to hraje hele, totálně samolibý blbeček. A výběrové řízení "kdo mě vytáhne z průseru veledůležitě vedené ve stylu "kupujeme si automobil, nebo ukládáme vydělané peníze" zpočátku uzavřené: "TOHO NEBEREME MARUŠ!" nakonec končí: "dobrý den pane Maček, víte, nedokázal byste...", nebo vlastním ukolébáváním po naletění do chřtánu nějaké naleštěné bídy: "určitě jsme dobře udělali, kdo ví, jak bychom u tam těch pochodili, určitě ještě mnohem hůř"... Někteří lidi jsou hrozní komedianti a k tomu, aby se navenek projevovali jako "prohnaní šibalové" nemusí nést znamení "opice", jako já. Trojitá salta pro pár peněz "jakoby nic".

Ale tak je potřeba k tomu všemu přistupovat pokorně: "ten, kdo si nás má najít, ten si nás taky najde...". Nikdo se nakonec nechceme zbláznit, utopit ve vzteku, žalu a stresu pocházejícího ze soutěživosti, nepřijímání dané situace, neprožitého života na úkor nadmíry pracovní činnosti atd. Potřeba prostě jenom postupně pracovat, s mírou převádět přidělenou energii v čin a přijímat to, co přichází. A přestože v dnešním světě plném systémem zdecimovaných jedinců, zlověstně, zatvrzele až zapřisáhle nepřejícím dobro druhým ztrácí člověk víru v to, že co vloží do hroy, se mu vrátí, jako ho spíš kolikrát přemáhá pocit, že přes všechnu tu neovladatelnou zlobu zhrzených a zdecimovaných spoluobčanů ala zanesených nechuťáků vysílajících na vyloženě odporné energetické frekvenci nemá šanci projít a i kdyby, nestojí mu tolik fekálních výplodů a zasažení tolikeru jejich špínou jeho adresy za to... Něco dělat musí a na druhou stranu to za ty občasné pocity naplnění potenciálu, úspěšného žití a v závěsu taky sama sebe stojí... Nezbývá než být víc anonymní, nedráždit tyto zapšklé hady bosou nohou, modlit se za vlastní ochranu i pomoc, sílu pro obrácení všech těchto pokroucených individuí a sám v sobě se snažit přepólovat a dát pryč každý nepřejícný pocit minimálně v nezájem, nebo lepe přejícnost. Stejně to člověk neovlivní, nevidí do toho, nezná zásluhy ani dopady a negativitou ubližuje nejenom středobodu jeho zlých myšlenek, pocitů a pomluv, především tím blokuje sám sebe a své případné potomky. Co dáš pryč v tomto životě, nemusíš řešit s potomky řešit v těch dalších. Karmu máš zdarma a jelikož je hluboko vevnitř, nenafejkuješ ji.

Nakonec buďme sakra soudní, určitě se najdou i takoví, pro které bude konkurence ekonomicky přívětivějším řešením, nebo minimálně tím zaslouženým, aneb "kdo chce kam, pomoz mu tam", čili "pro čuně bláto". Pro vlastní věc už toho taky beztak obětovali hromadu, je dost možné, že ještě mnohem víc, než my. Tak si každopádně zaslouží být odměněni po zaplacení vší té nutné daně. Všem nám to mám pocit dluží až dost. A pokud se chtějí někam drát na sílu, příliš brzo a zbrkle sklízet plody odvedené práce, beztak na to brzo dojedou, skončí to zákonitě přinejmenším výsměchem či ostudou, pravděpodobně též vydatnou pokutou. Vlastně nevíme, nepěstujeme příliš přátelské a vstřícné vztahy, nechodíme si poplakat na společné kávy. A hlavně pro klid duše razíme filozofii, že člověk by se měl starat o to svoje a ne pořád na zeleň sousedova trávníku. Už jenom z principu zachování a správného směřování svojí energie. Čumět se do cizích děl a realit, takzvaně "přílišné počumovat po ostatních kór s přestřeleným sklonem k nepřejícnosti" stejně vede tak akorát do pr... opasti a bl... okaci, natož k něčemu zázračnému, spokojenost a naplnění přinášejícímu, jakkoli užitečnému... Naopak spíš zabije spokojenost v přítomnosti, narušuje energetické proudění, rozbíjí ochranu a zapříčiní akorát tak "prolufrování" energetického přídělu následovaný příchodem vyčerpání, pocitu prázdnoty a niterní rozpolcenosti. "Live your life. Vnímej ty momenty. Sbírej vlastní zkušenosti."