and reality check:
"Na čem si jinde vylámou zuby, my v pohodě překousneme, zatímco se proděraví a zataví jak vypadlí z oka ementálu, vytvrdnou jako beton či herkules, melou z posledního napodobujíc přitom výraz pana presidenta, hlavu mají jak meloun a celí hoří jak vatra či v poslední době dekret základních práv a svobod občanů ČR v důsledku celé série katastrofických událostí,
se my pomalu rozehříváme, dostáváme do varu a teprve jejich definitivní vyhoření, zhroucení dá časem vyniknout našim skutečným, prvním okem špatně postřehnutelným přednostem.
Zatímco oni vysypou hned ze startu všecky trumfy z rukávu, pyšní jak pávy, hárající klokani, dávají druhým na odiv i to, co nemají, aby z nich byli paf a uměle oslňují svými květy, které jim co nevidět odhnijí, my spíš nacházíme zálibu v záměrném oškliv(hnus)ení se jim, jen ať se sami proderou přes trochu toho trní, chtějí-li se s námi hřát na výsluní, jsme v tomto směru jako poupátka chryzantémy, do krásy rozkveteme a své skvosty tak druhým ukážeme až po nějakém čase za zásluhy, věrnost, nebo jako boubelka ukrývající to nejlepší pod povrchem..." Prostě žádní prostituti. :-)
Každopádně to, co Vám alibisticky naslibují, my balisticky doručíme a přesto Vás po kapitalistické stránce vyjdeme ve srovnání s nimi minimalisticky, tak snad ještě nejsme zas tak strašní, jak o nás někteří anonym(hater)ové píšou, ať si to zkusí, ukáží se sami, že jim vzkazujeme, by rychle roz(e)sypali, tipujeme, velcí kritici, nepřejníci...
No Jasné, zadarmo pro určité, typicky se chovající archetypy jdoucí po točitém schodišti dolů už nehrabeme, na zadek si z nich nesedneme a už vůbec se z nich z něho nepokakáme, odpadu je v dnešní době hromada, tak i že i v něm pár uplakánků, když těch pár spokojených je ticho, jevíme se po tom zlořečení jak černokněžníci...
Přitom v porovnání s těmi upachtěnci KU svato(d)ušci, no na svět naruby už jste si snad taky zvykly.
Srovnatelné asi jako exces vs. excel, kecy vs k věci, pomóc vs pomoc, fanatické vs fantastické, utopie vs tutovka, Máček vs Mač(c)ek, mrčet vs mlčet, či sráč vs rváč.
12 let, byť letmo ledabyle, no skoro každodenně odváděné práce hold jen tak nepřed(ch)čí, viz čipy, džípy či džíny z Číny rok 2012 a teď.
Jen ještě neházet perle sviním, chytrým napovídat a hloupé taky nakopávat, nejen doufat, že je stejnou intenzitou druzí, sám vesmír...
PS: drobet toho povyšování (egotr(vt)ipu) snad ještě strávíte...
Ilustracia: Původní zdroj = z důvodu rozmazání nám neznámý, snad i podobně bezkonfliktní. Zachycený objekt = osoba právě "tupě tlemící, čili čumící do blba", kochající se krásou okolní krajiny a zázrakem různých, v ten moment se dějících dějů, přičemž má možná úplně prázdno a jen čeká na ten správný impuls, pozastavuje se nad ptákovinami, oddává mírné sebereflexi, čili rekapitulaci svého dosavadního pozemského putování a hodnocení stávajícího rozpoložení své současné inkarnace. Možné místo: na molu spíše u jezera než u moře, možná kdesi v blízkosti Štrbského plesa. Výstižný popisek = ako by istotně a naozaj trefně povedali aj naši bratia Slováci: možno si za všetko možeš aj ty sám, lebo si ako frekventovaně užívaná a dávno nevynesená kadibudka, vnútri zaplněná fekáliemi naozaj až po prkénko a páchnoucí čímsi nelibovým na sto honů...
Přesně v místě jejich kolapsu jsme připravení převzít štafetu, na laťce v pro ně zatím rekordní výšce, kde by sotva vyskočili s pomocí trampolíny, si dáváme první pokus, tam, kde se cítíme komfortně, by oni fofrem zkoprněli, volně dýcháme, kde by se už dávno zadusili, kde padají na držku a celí vyklepaní řvou z plných plic se teprve začínáme pomalu soustředit, na biceps zvedáme po deseti opakováních to, co mají naložené na benčpres celí rudí a hrdí z dosavadní maximálky a i přes jištění se jim pod tíhou všech těch deka podlamují ruce v loktech, a když už vyflustle opouští cvičící zónu, se teprve dostáváme do aerobní zóny, provozní teploty a přitvrzujeme, v páce jako bychom snad přetlačovali vzduchoprázdno, po svých běžně ujdeme, kolik ještě neujeli na kole, na kole nadrženě urazíme vzdálenost, co by oni ledva dali na motorce a ještě to jaksepatří omrčeli, do posledního patra za mírné námahy vyvlečeme to, s čím by zůstali celí uřícení bezradně trčet s vyhřezlou plotýnkou na první etáži, zatímco trumfneme trasu stupněm náročnosti na horolezecké stěně odpovídající tak 8C připomínající přitom veverky, nebo zajíce běžící po rovné zemi, oni dají sotva 5A s pěti pauzami a odřenýma nejen ušima vypadajíc přitom jak velbloud ve vodě či tučňák na skále, rozdíl v rozevření nůžek zachycující rozdíl našich znalostí od těch jejich je ještě propastnější než mezi manikůrními a zahradnickými, či u studentů těchto dvou stupňů na základce..
Hlavně že když se buď posmívají, pomlouvají, nebo podkuřují, předstírají nezájem, znechucení, nebo to prostě jen polehčují (bagatelizují), jakoby o nic nešlo, to samo, my prostě jen proplouváme, staráme se o svoje rozpoložení a prospěšnost, sem tam se přemáháme, vybíjíme a dobíjíme baterku přirozeněji a samovolněji než elektro či chytrý mobil..
Uplavat co my už jsou asi po třiatřicáté utopení, zatímco neurvale tlačí na pilu jak smyslů zbavení naprosto KO produktivně do durch zhuntování, až ji zlomí, sami se pořežou a pak naříkají, pravidelně putují za mantinel sebe obětovávání všemu možnému, přirozeného řádu věcí, přičemž kolem sebe máchají jak smyslů zbavení při plavání kraula z posledního proti silnému odlivu a zachovávajíc tak zhruba stejnou vzdálenost od pevniny, či se od ní celí zoufalí ještě vzdalují, my si paradoxně pracujeme podle vlastního pocitu, jedeme pohodičku pěkně na prsa, bez přehnaného podléhání komu a čemukoliv, tvář si přitom opalujeme nad vodou, vesměs odevzdaně a stejně s chutí se jí oddáváme, klidně necháváme unášet proudem, sáláme pokoj, čerpáme síly a trpělivě čekáme na jeho otočení, a suma sumárum jsme stejně dál, tam dřív a svěží ready to go, jedeme si freestyle jak na prkně, děláme si triky, které chceme a kdy na ně máme chuť, oni celí to upocení tlačí na sílu jak klíny a stejně nic, ztracení, nepředurčení..
Týmové sporty jim jinak v realitě jak nám nejdou ani na počítači, ve vyspělosti hry mezi námi vězí doslova propastný rozdíl asi jakoby váleli za mladší přípravku a my juniory, pročučet za počítačem a očima připoutanými k displeji co my v čistém podobně jak Kajínek za mřížemi zpětně těžce frustrovani z všeho toho prošustrovaného času, tak se jim vypálí a zaklíčí do židle či skončí v Kroměříži...
Zato zcela jistě by u nich propukla na první pohled postřehnutelná osobnostní porucha, celková anti lidská fobie, nutkavá potřeba po odříznutí, všeobecná averse a apatie, nebo zjevné šílenství jak vyšité po tolikerém vyslyšení všelijak naladěných, povětšinou úzkostlivých klientských hlasů a spatření vesměs utrápených či upachtěných obrysů tváře, že to nemají šanci postíhat, natož se od nich nadobro oprostit, ani do konce své přespříští reinkarnace, kdyby se na ně taky tak nalepili, zježili by se jim chlupy od věnce až po zátylek, a ty od ofiny po kořen navěky zplihli, sami pak celí sklíčení jak na rozlučce propadli fatalismu jak vepři a ne tak aby si ještě zvládli zachovat špetku té vitality a toho smyslu pro humor...
Za svůj krátký život jsme vyzpovídali víc lidí z těžkých finančních hříchů a trablů jak kdekterý postarší kněz z těch duševních, a neboť udělovat rozhřešení nám alespoň prozatím nepřísluší, žehnali jsme, kárali, trestali a především usilovali o přímou materiální výpomoc, jak se jen dalo, celkově jsme jich stihli po mentální stránce vysvléct donaha víc jak mentalista, kabinka, inspekce či sprcháč, stali se ušními či očitými svědky vícera prekérních situací, smutných a na hlavu postavených příběhů jak sestava sanitky či chirurgové na urgentním příjmu a nezachytit tak to všecko na vlastní smysly, neuvěříme jim ani zdálky jak Tomášové..
Mít oni tutéž čest a k tomu při toliké snaze čelit tolika křivárnám, křivdám a romáckým tahům a přitom od skoro žádného Roma, že zlatý Rom, Kalousek a křivák, zklamáním, levárnám, podlostem, neschopnostem, lenostem, že by z toho celí sklíčení už nevyklíčili ani nevykličkovali do konce svých žití, vyhrabávali by se z toho zhuntovaní a zdecimovaní dlouho jak postkomunistická země po pádu komunismu či přehnaně pyšný a připoutaný milenec po odkopnutí a ignoranci od svého miláčka, dávali by se do kopy jak po těžkém kovi průběhu, byli smutní víc jak mládež po filmu s tragickým koncem hlavního hrdiny, dávno by jim popraskala srdíčka samým žalem, vlasy by jim dřív vypadaly jak splihly, oči měli čistě pro pláč, s okamžitou platnost přestali věnovat svoji pozornost tolika pí a ko navíc total mimo sféry jejich moci, vlivu, kontroly, dosahu, dopadu, vážili si všeho jako by měli co nevidět zkapat, konec viděli vzhledem ke stavu společnosti docela blízko, ke druhým by už tolik úcty a respektu nechovali ani zdaleka, zapomínali na slušné vychování jak na jejich jména a stáli o nová kamarádství asi jak o peskování, potraviny se silně projímavými účinky, návštěvu kontrolora či neoblíbeného rodinného příslušníka, fungovat tak reálném světě doslovně rčení nechat si druhými pít krev, už by z nás byla jen kost a kůže celí vyschlí na troud, či muset tak čelit tolika klientským vrtochům, manýrům, gestům a gustům jak my, zůstali by nadosmrti víc doplašení jak kuny z na plné kule ohulené plašičky, mít tak každodenní harmonogram celkově rozmlácený jak mističku z porcelánu, rozházený jak papuče na štědrý den, několikanásobný otec těsně před porodem a dlouho po něm, režim spolehlivý asi jak předpověď počasí a rozvrh horkotěžko organizovatelný jak u dělníka linky, kontrolora kvality, jejího garanta a zároveň operátora v jedné osobě, který se převážně bezvýhradně a náhodně podřizuje tomu, jak se zrovna kdekdo vyspí, kdekomu zachce, a na co mu ještě zbývá sil, aby se zítra nesesypal, být taky tak vytáčení jak horká linka, ve styku s více ojebávači jak prodavač v zastavárně či hotovci v herně, muset se vlastníma rukama prohrabat setinou odpadu než by našli jeden diamant, rychle by ztratili všechnu víru v dobro lidstva i jeho osudu, odevzdaně se mu odevzdali jak kojenec klínu a prsu své matky, lpěli čistě na jeho čistotě jak pedant na čase, s jistotou by nedokázali identifikovat sever, polohu své hlavy či příjmení matky za svobodna, to velké machrování a utahování by je vmžiku přešlo, vystřídalo ho spíš podlehnutí čirému pobláznění jak jen ztrátě soudnosti, zoufalý, podťatý pískot i šílený, zdecimovaný výzor, a chlupy by jim stály nejen v nose, to samé muset tak zamítnout víc o úvěr žádají(doní)cích lidí jak pojišťovny těch o proplacení pojistné události jako bychom snad byli limitka od lamba, na níž se čekají dlouhatánské fronty, ale nakonec se dočká jen pár vyvolených, vyslechli tolik smutných hlasů, osudů a storek podobně jak linka bezpečí a důvěry, že by nesvedli zastavit proud slz do konce svých dnů a být tak bez šance jim po peněžní stránce pomoct podobně jak onkologické oddělení po té zdravotní, nebo namlet tak svými hubami (do) naprázdno (a) pomalu víc jak přežvykováním vlastní stravy, víc slov jak jejich kávovar zrnek k následné degustaci a stejně se tím po všem tom štěbetání, do něho vynaloženého energetického výdaje víc jak v reaktoru štěpením i toho časového než svým štěňatům společně s vnoučaty a přinejmenším roztrojením osobnosti zavánějícím rozštěpení pozornosti na padesát a půl stran v jedné půlminutě v ideálním případě si pro jakžtakž zvládání vyžadující minimálně tři trojníky a nakonec se tím dopachtit podobného výsledku jak candát z posledních sil sebou mrskající na prkénku či Tom uhánějící Jerryho, neboli natřepat tak toho tolik co my při vyřizování obchodních záležitostí a ze všeho toho vyčerpávajícího žvanění mít za odměnu akorát tak hromadu odpadu, že by nad ním pracovníci mega smeťáku lamentovali, remcali, nemělí ponětí, kam s ním, a záložku select x zaplněnou tolika definitivně nedořešenými případy jak akta x a rozdělanými jak hrubá stavba pracemi, jede a cvaká jim huba až do hallelujah, k němuž by se shodou okolností začali neprodleně po zastavení, zotavení z rozpadlé deziluze a zpětném ohlédnutí, čili rekapitulaci tím docíleného výsledku shodně uchylovat a to dosti vehementně, při dalším navolávání by na to schválně nemysleli, nebo si ničím podloženě vyjma pár sotva postřehnutelných změn čili naivně namlouvali, že u další várky se jim už zaručeně zadaří lepší vyřídilka, převážně aby nemuseli jí kopat kanály okamžitě. Totéž rozčarování, zhrození a zhroucení, by je zajisté potkalo, kdyby si předtím za svůj život byli bývali dopřáli asi tolik trvanlivějších momentů výhradně věnovaných ničím nerušenému prožívání osobní blažené Ameriky, že by jim vlezli tak akorát za malíčkový, předevčírem až do polštářku nešikovně zastřihnutý nehet, pozornost měli ve většině z nich roztříštěnou do vícera směrů jak střepy rozmláceného talířku, spíš pro jistotu byli v permanentním zápřahu jak bojoví oři či mravenci trpící nespavostí, méně svobodní jak repliky novodobých otroků a každý sebemenší přísun volné energie okamžitě vráželi do roboty jak roboti, bez jevení známek větších energetických a emočních výkyvů jak perpetuum mobile, efektivní pomalu jak umělou inteligencí řízená strojní výroba, dospaní jak dělníci po noční směně strávené na lince, fokusovaní na to svoje jak jestřáby, klidní jak chronický neurotik, od narození skotačiví, šibalští a mazaní jak opice, oni ještě daleko víc odrzlí, dokonce i oplzlí akorát s jedním docela zásadním rozdílem, a sice že žádné opice nejsou... To by zčistajasna bylo víc zlomených psychik, pocitů ublížení, hluboko zakořeněné zapšklosti a touhy po mstění jak od neurvale zavržených, přecitlivělých milenek pomýleně pomalu počítajících s oltářem a malýma...
Kvůli surové upřímnosti, záměrnému přezírání trendu a plavání přímo proti jeho proudu na prosté bárce z možné pravdy, kterou pomýlené a přelétavé stádo nepříliš valně a poněkud zaslepeně vnímá coby nehoráznou lež, nepokoru a drzost asi kvůli separování se, jakémusi vyčnívání a neztotožňování se s jimi čerstvě vsugerovanými myšlenkami a od velkého bratra převzatými názory, jsme se vědomým porušením snad milionu pravidel pro úspěšnou propagaci a vypouštěním svobodo myšlenkových hesel pro prodej čehokoliv seksi asi jak bombarďáky či gatě do zvonu a podobně jak ony i cenzurované, neb jdou v rozporu uhlazenou, nemastnou neslanou a hlavně nikoho nepohoršující celosvětovou i proevropskou (podtrženo systémovou) politikou, jimiž jsou přímo prošpikované "kontrolní algoritmy" většiny vyhledávacích, mediální činnost regulujících a nežádoucí (netematický) obsah banujících robotů ze zadání nemajících příliš v lásce a tak i znevýhodňujících obsah takto veřejně se prezentujících dobrodruhů, připravili o bezpočet poptávek a tím pádem i profitu, navíc chceš-li před publikem kór tak utrápeným uspět, platí krom klasického předstírej jednostrannou jednoduchost, dobro činnost i srdečnost víc než kdy jindy nepřehnané sebevědomí spojené s notnou dávkou soucítění, podobně zepsutého rozpoložení a stejno vlnného nazírání na okolní dění, ideálně buď naladěný na tu jejich jeblou vlnu, opovaž se vyvyšovat, hýřit přehnaným sebevědomím a pozitivismem, vymykat se z rámců jejich představ, to smíš jenom trošku, aby si tě vůbec všimli, uvěřili, že si na jejich straně a k tomu ne takový krizák, abys neměl tu moc zlepšit ten jejich všivý život.... Ale stejně nás, jak už to tak bývá, paradoxně zrovna ti největší ulízanci, závisláci, přetvářeči, prospěcháři, strkači hlavy dop..ísku, házeči noh na ramena při první horší (sráči), třepá, kecá ala ťápá listi, permanentní podržtašky, plašiči, huli a honi brci, podlézači, pohůnci alias poskoci, vyhlášení prostituti a vášniví oblizovači cizích genitálií dokolečka vykonávající činnosti triviálněji repli(dupli)kovatelné jak kakání, celí doplašení u toho víc jak opět kupříkladu ty kuny z plašičky, hrající to velice chutňucce na jistoty a bezpečí jak kandidát či pojistka přitom čučíc čistě na vlastní okocení, zpětně osočují, jak kdyby sme byli největší hrdopyši, zlouni, zbabělci, ulhánci, egaři, ješiti, manipulátoři a kdoví kdo eště všecko. Hlavně, že když šlo do tuhého, začala jim padat všechna ta zácpa na pokrývky hlavy a právě v ten moment měli možnost se vzepřít, projevit svou hrdost i testosteronové mačo vlohy a tvrdý odpor, ztuhly jim akorát řitní stahovače, aby se náhodou neposrali, a hrdě drželi pevně jak věšáky v předsíni, no spíš toaleťáky či štětky v držáku, takže při bitvě jich fakt nebylo a po velkých kapitánech ani stopy, čili vidu či slechu... A ještě stíhali nenávistně štěbetat jak šulíni, v partii poučovat a šikanovat druhé nezaujaté jak hlouček žáků, štěkat po svých spoluobčanech jak rozčílené čivavy za plotem, a to je teď velkého divení a mrčení, když na hlavu postavená, heroická opatření proti něčemu začínají páchat tak stokrát větší škodu než chudák to, proti čemu prý měli původně sloužit, a že to ani zdaleka nevypadá na konec všech jejich destruktivních dopadů, jako spíš začátek konce... To je to teď, kdy je to všude samé sladké a chlast za hubičku, reklama na přípravky s pro změnu antidepresivními a nikoliv erektilními účinky, coby drobné záplaty na nervy rozházené jak střepy z rozmlácené skleničky po zemi aspoň na chvíli zalepila hubu tomu stádu než se jim definitivně zhroutí, nebo konečně vydají do ulic, zrazu samý vyvalený pant a nářek na nesprávných hrobech, místo aby ten svůj hnus vysílali tam, kam právem patří, skutečným viníkům a osobám, kteří se tomu pozdvižení a neštěstí vědomě či pomateně přičinili, zas ho perou na pár politiků a jinak sobě rovné, teda na ty ještě šťastné, čili relativně zabezpečené. S takovou se jim co nevidět vydají po krku a majetku... To bylo velkého ukvapeného souzení, haurování, strachování, a teď, když není ani na chleba, který je navíc tak dvakrát tak drahý, je z toho akorát těžká schíza, To se člověk může uvarovat a upravdovat, ale stejně se mu dostane vesměs posměch, pohrdání a odsuzování, a pak se mu všechen ten hrot otočí akorát tajný obdiv, zatímco oni zrazu fasují facky od reality jak od klička, pěna u držky jak u zpěněného koňa, brada spadlá jak vrata od chléva a růžová líčka jak dívčí pi..., pardon, barvička.
V neustálém riziku jak povodňová oblast v období dešťů, zvyklí na různé tlaky jak večerní čištění zubů, sám kartáček, parostroj či papiňák čili tlakový hrnec, radši a naschvál přehlížející všechny ty možné hrůzy, neustálé ohrožení a potenciální blízkost konce jak kožní výrůstky či mniši, úplní ignoranti či psychopati radši naladění na jinou, o mnohem víc jak jen cosi veselejší frekvenci jak anténa vysílačky či rádia na vlnovou délku Evropy 2 z Proglasu, přesto prosti všeho poklidu kolikrát i při přijímání potravy či vykonávání potřeb, nonstop se vyskytující na pokraji sil jak ukňouraní ztroskotanci či čivavy, přirozeně zatížení jak dětské kolo zápasníkem sumo či kolečka traktorem, nervová soustava zdravě vytěžována přenosem neuronů jak součet všech dopravních uzlů ve špičce auty přemísťujícími populaci z práce do práce a zboží z výroby do prodeje, pod neustálou palbou často prakticky neovlivnitelných a přesto životně důležitých okolností jak Ronaldo pod tou výkonovou a mediální či mariňák v poli, klíčových věcí absolutně mimo kontrolu víc jak stonásobně víc jak těch přímo pod ní, ve střehu a plné polní jak chuděry srnky vyplašeně pelášící před po výstřelu a krvi lačnícími, obdivuhodně vyzbrojenými, v křoví se krčícími myslivci, hrající vabank jakoby nám doktor včera sklesle oznámil mega smutnou zprávu a spíš živůtek než život nám měl utéct před očima za týden max měsíc, ale neměli ani vindru, veškerý energetický příděl vrážíme do pracovní činnosti jak mitochondrie, prahnoucí po pořád lepším, pohodovějším žití a zážitcích pro sebe a své blízké okolí pomalu jak nymfomanka po lofasovi či odkopnutý krizák po "své" princezně, ženoucí se za nimi takřka bezhlavě jak smyslů zbavení hotentoti, poletující povětšinu času někde v oblacích a po návratu do reality hlavy vyčerpané z takřka nepřetržitého přemítáním furt nad čímsi jak šelka po big sejls, postupně obsazované cizím balastem jak přírodní prameny a vodní zřídla po vyschnutí planety lidmi a vodní krizi, zabahňované jak bažina či horák po projížďce po dešti a zaprasené pak jak plech po pečení, už v úterý navečer vyždímaní jak hadry po (se)praní, odvaření jak broskve v konzervě, pomalu se přiklánějící k názoru, že hen dva pracovní dny by aj bohatě stačili...
Nechtěně se stáváme středem neláskyplného hodnocení ba přímo proklínání ze strany naprosto cizích lidí alias vševědů i všeumělů jak nároďák po debaklu, olympionik těsně pod bednou či červené políčko na šipkách, prošpikovaní jím skrz naskrz jak při lukostřelbě ze tří metrů, před očima se ze vší té energetické těžkosti točí jak Prátr z centrifugy, smráká jak při setmění v pralese a hvězdičkuje jak jasná noční obloha, huba vibruje jak umrtvená analgetikem, sucho v ní ve jak finále heroického shazování či při sušce na kocábu po velkolepé chlastačce, přesto pevně držíme na svém místě jak nástěnné držáky na bicykl, po vyčištění a seřízení se vracíme se na své pozice jak ony po závodech.. Jinak permanentně přepnutí do jiné dimenze jak intergalaktickým čudlíkem, šťastní jak blechy za každý bez větší úhony do 20:00 přežitý den, ochuzení o normální život a jeho krásy jak dnešní potrava o původní živiny v ne moc super marketu či tvarohový dortík o skutečný tvaroh, a jen Bůh a hrstka vyvolených ví o co všechno nechtěně a proto nevědomky obohacení, neustále hledající chybějící štěstí, rovní jak včera vybroušené fošně, pomalu vyspělejší jak účastníci srazu válečných veteránů, spolužáků po padesáti letech, babince a osazenstva domu seniorů pospolu, bezvětrní jak nedávný hurikán na jižní Moravě, rozhrkaní jak pouťové hračky při zátěžovém testu, harmoničtí jak hrůzostrašně rozladěná harmonika, rozlétaní jak vrabci po zimě či hospodské lítačky ve westernu, životní styl zdravý jak neustálé sezení, konzumace dávno prošlého či dočerna spáleného masa, opotřebovaní jak pětapadesátiletý plpoš samá brázda, překombinovaní jak masokombinát či kýčovitá čmáranice, životy zvenčí jednotvárné jak krychle, monotónní jak D dur, v jednom kole jak pekárna či pikožrůt, dny "dík" tomu letí jak mesršmit a splývají do sebe líp jak chladné barvy či vodka s džusem, zhruba od úterý zoufale upírající svůj zrak na neděli jak kdejaký zajatec na své propuštění na svobodu, ochuzení o kusisko osobního života jak dlouholetý trestanec, těšíc se na víkend a den volna podobně jak na happyend, čekajíc na něho jak na samo smilování, tlačíc na hodiny zbývající do započatí jak nepojízdné auto či početí, o páté v pátek úleva jak kráva jak kdyby z lidstva spadla ona sama a k tomu obtěžkána tunou a půl kameniva plus kovadliny, kdy u většiny konečně nastává volnost a blažené pocity s ní spojené, rozvzpomínají se na své lidství a že vlastně žijí život, a že je to odpřáhnutí ku cítit, jak začne vyvěrat ta značná radost kdesi z hlubin soláru, hlavní vlna pocitové svobody a pohody však vypukne až v sobotu kolem 4, neb i přes tu se vzhledem k nedávným událostem a tlaku jak v papiňáku stále více člověků ještě nervózně plahočí..
Ale tak alespoň si většina z nich ještě nenechala vzít den sváteční, pomní ho světit alespoň pokojem, v neděli se zastavují a nedělají. To pak člověk cítící se konečně zase jak člověk a ne nadutá koza vzdává chválu Bohu za to Blaho, jak za radostné osudové okamžiky, extrémně ceníc ty prchavé časové úseky, kdy se konečně většina stáda dožene, dodělaní lidé dodělají a začnou si dělat, co a s kým chcou, dají druhým pokoj, věnují svému životu, žijí ho podle sebe, samovolně zapomínají na ty hrůzy všedních dní a dokonce se přitom tváří docela lidsky a přátelsky, jak lid za starých dobrých oduševnělých časů, ten klid ve vzduchu je cítit hmatatelně jak vůně fialek, že kdyby vás v ten den vypustili měsíc zavřené z nory, musí vám být na první dobrou jasné jak facka, že je to neděle, a já potřeba si plnými doušky užít to blaho, načerpat z něho, než zase přijde 0:01 pondělí a započnou nanovo ty hody neurotismu, bujarého, štěstí a pocit borectví a letu přinášejícího rozstříkávání přes víkend nastřádaných energetických rezerv, jejich úterní vybíjení zbytků, dotažení nadrženě rozdělaných nápaditých projektů a už o poznání zhoršená, byť pořád ještě jakžtakž obstojná originalita, iniciativa a kvalita odváděné práce, ve středu přejetí jak f(r)etky po fest profetovaném fesťáku, včil to chce zas čil jak cip, kruhy ze zase nevyspání vyčuhující nad lícními kostmi zpod popraskaných žilek zrudlých a zpuchřelostí zalepených očních důlků jak alergických na pil kazících kukuč a jinak celkový výzor a mozkový výkon ala unga bugna gif, regulérní dojezdy, čili projevy nedostatku čeho všeho, kritická úroveň baterky, opotřebování a zanesení po dvou dnech takřka nepřetržitého provozu, výplody jedna velká mizérie plodící akorát frustraci, depresi a sklíčenost, spíš nefakčenko na styl aspoň do čtyč dělat že dělám, přirozené řvaní si těla o odpočinek, z radosti z blízkosti víkendu jakžtakž uspokojivě odfungovaný, snad i různými relaxačními aktivitami proložený čtvrtek, a pak už je to na spadnutí, pěkně se nám to rýsuje, poslední ladění naplánovaných aktivit, či jen polykání slin z ponechání všeho vlastní chuti a osudu, tak už poď na max, vytlač ze sebe ten zbytek, už se není na co šetřit, v pět už vypínáš a máš padla pátek, tak už jenom cca třicet let, které očividně uletí jak triskáčem, a jak nás něco s ohledem na nedávné události spíš čirou náhodou, supr čilostí a ryzí štěstěnou předčasně neskolí a akorát hup ho pod hlínu, tak hurá do důchodu s funkčností tělních orgánů a tak i kvalitou životní úrovně jak po přežití hirošimy, zkrátka než zas zkraje týdne nahodí mód odlidštěného autopilota povinně odbavujícího i sobě se příčící úkon za úkonem svázaní vším možným jak při sado masu úchylem, vesměs zbytečně moc zrychlení jak Tesla, přesto zacyklení jak v koloně či cyklón, přehnaně závislí na všem možném jak drogově, na jejich život má přehnaný vliv daleko víc lidí a věcí, než by se jim kdy líbilo anebo bylo zdrávo, sami v různé míře dennodenně dotírající na druhé důležití přitom jak sado maso dozorci a užďobávající na jejich úkor jak z dortíčku, užiteční pro ně asi jak vidlička k čisté česnečce či bez špiček, naučení se vnitřně i vnějšně vydírat výčitkami z nicnedělání jak kdoví k čemu učit hromadu neužitečných ptákovin či pořád podřizovat kdejakému ptákovi či dobytku.. Z části vinou profesní deformace se socializujeme s chutí typickou pro introverty alias asociály, v pořád dokola se opakujících soukromých debatách na jedno brdo rozebírajících nepodstatné ptákoviny, tlachajíc tak o ničom snad z jakési setrvačnosti nacházíme zálibu asi jak v navštěvování nejen zubního lékaře či dobrovolném přejíždění automobilem furt tam a zpátky po stejné trase jak dežoti až do úplného vypatlání, povětšinou šlapeme na nejtěžší převod jak šílenci čistě pro lepší pocit a potom, jako tím snad šlo vypálit, vypotit a smýt ze sebe ten šit, utéct před jeho dopady, anebo to ještě dotáhnout do profíků, nebo to byl býval ten jediný způsob, jak otevřít svá srdce, vyplavit hlouček endorfinů a chvilkově pocítit dětskou radost jak z přihrádky se sladkým množstevních slevách v Lídlu mlsnému či ta s chlastem cenově citlivému alkáčovi, dočasně se očistit v očistci, pozapomínat na všecku tu bídu jak s Alzheimerem a na krátký moment pocítit sám sebe jak na horách. Neustále se vyskytující na nějaké té hraně rizika, opatrně na ní balancující jak provazochodci na laně v desetimetrové výšce, nebo to prostě "hlava nehlava" valící jak rota odevzdaná ruce osudu, šrotující pak furt na čímsi jak profesionální šachisti, každý krok je nezbytné alespoň třikrát pořádně přeměřit a pak stejně našlapovat opatrně a s citem jak na slaboučkém ledu někde uprostřed Sibiřské pustiny, zvyklí na neustálé pendlování mezi dvěma nejlepšími kámoši Tužbou a Strachem i Euforií a Vyhořením jak Pendolino na trasu Olomouc-Praha či oheň na horko, snažící se ve všem udržovat balanc jak výživová či manželská poradna, niterně takřka nepřetržitě našponovaní jak kšandy vyp(r)aseného pracovníka, povětšinu času tak v křeči jak po přisednutí ohradníku, přežvykující křeček či vystrašený pavouk a když se pak konečně vysvobodíme, ulejeme, uvolníme a vypneme hlavu, budíme v druhých lidech dojem akorát tak dobrých dobrodruhů, spíše retardovaných, vymaštěných tragédů, mimozemských návštěvníků až vetřelců, vrcholových sportovců či Čechů na výletě a když zrovna nic neděláme povypínaní jak lampiony po výpadku proudu či paušál po opakovaném nezaplacení, jen se snažíme nasbírat co nejvíc duševních sil v nejkratším možném čase na to, abychom pak zas pokud možno s chutí a tak co nejkvalitněji, nejefektivněji (=nejsmysluplněji) dokázali něco dělat a to co možná nejdéle, ale jinak si z toho koloběhu stereotypního asi jak zasekané stereo, vstávání či jakákoli jiná, každodenně opakovaná aktivita, z níž se časem často stane rutina, povinnost a tím pádem i otrava vítaná jak vězení, můžeme zatím celkově dovolit na delší dobu úplně vypadnout asi jak člověk hlavou z balkonu bytu v jedenáctém patře přímo na beton... Celkově svojí činností druhým ku prospěchu a přitom odvádějíc špinavou práci jak spalovny, pohřebáci či popeláři, doposud za to v porovnání s těmi posledními neplacení o za o tolik víc královsky, pro mnohé přísně vyhlížející podivíni od plenek, tajně ukazujícími prsty opakovaně osočováni z regulérního autismu, nejen rodinou vážně podezřívaní z opačné orientace, čelící časté palbě kritiky ve smyslu "toto fakt není normální!", osamocení jak Segal, vězeň na samotce, pařez na paloučku či kohout odskočený od ostatních a stejně si v ní hovící jak ve vířivce, větší samotáři jak Samotáři sami, po odpojení od systému chvílemi vnitřně unavení jak vzoroví vampýři po požití výživné porce neurolu, výslechu či trhání, mozek kolikrát prolezlý tolika cizími hlasy jak žížalami žížaliště, zdecimovaný jak po fest prohýřené noci a zásobník dopaminu v něm vyčerpaný jak na déčku, emočně pak proměnliví asi jak obsah mixéru, jak víc na volno svázané lidské bytosti se cítící od pátečních 17:00 a úplně až od sobotního odpoledne do pondělního svítání a přestože za den ošemetných stanovisek a rozhodnutí k nutnému zaujetí a učinění víc jak předminulý president, zatímco každé jejich dedukce stojí za starou belu, za sebou víc aktivit z drtivé většiny záživných jak pálení žáhy, drobných jednání a vítězství jak vysloužilý velvyslanec, psychologické dovednosti přirozenou cestou vycizelovanější než přeštudovaný psycholog, schopní vycítit cizí emoce a definovat jejich povahu i původ jako by šlo o výkal přichycený na podrážce, na mrknutí oka tak přečíst i myšlenky druhých jak obdarovaní telepatií či čítanku pro prváčky, rychlým úsudkem schopni vás rozluštit jak luštěninu mezi obilovinami či křížovku pro začátečníky až mírně pokročilé, odhadnout jak vzdálenost pár metrů, rozebrat jak dětskou skládanku a prohlédnout vaši zlo či dobro vůli jak pořádkumilovným pedantem doslova vyšinutým na čistotu vyleštěnou výlohu, viděli víc za-hran chudoby jak delegace v rozvojových zemí, jak extra ulevili asi tolika lidem jak voltaren extra, podali pomocnou ruku více lidem jak solidarita Čechů či červený kříž, uchránili více domácností od hotové pohromy jak hromosvod, protipovodňová opatření či parašutistický a partizánský odboj dokopy, vyplavili mezi ně víc peněz než řeka vody bez nich či úřad práce, oddlužili jich víc než insolvenční komora či Robin Hood a sečteno podtrženo jim jich ušetřili víc jak evropské dotace a heuréka dohromady, bez poděkování a zcela nezištně odemkli víc lidských potenciálů jak (ne)mastné pomůcky všech motivačních řečníků, koučů osobního rozvoje a biohekrů dohromady, bezplatně karmicky modifikovali a potunili víc lidí jak vědci geneticky potravin, sto-pro přírodní cestou jich tak udělali bezdůvodně šťastných a pomohli od depresí podobně jak antidepresiva, přinesli jim spoustu dobrot jak mikuláš byť mražených jak family frost, udělali jich tím bezdůvodně šťastnější, klidnější a mírnější víc jak thc a cbd společnými silami, vzpružili jich víc jak sýpka či argin maca a klavin pér per annum, vyčistili celé zašmudlané od tak silně zaschlých nečistot, že ani nešla poznat jejich původní barva, jak Persil Magic, Mistr Proper, či králiček Azurit, projasnili tím víc aur jak jak vizínky očí a pootevírali víc čaker jak těžký alkáč lahváčů, vylepšili jim tím osud jak sekání latiny, správné modlení, meditační mantry, propocené tričko, klid a pokoj, mág či láska, max jich tím vyléčili jak doktor z hor bo max, naučili je uvažovat zdravěji jak testy všeobecných studijních předpokladů, rozesmály, rozveselili a zvedli jim náladu jak koktejl z padla, Veselovského a vtipné kaše, pobavili jak Simpsonovi, no krom radosti je rozplakali i stestem jak popíjení pálenky či krájení cibule, ukázali jim lepší cestu jak mapy od Googlu autem či Seznamu pěšky, posvítili jim na ni a rozzářili je jak blesk a posilnili je jak snikrska, rozebrali je na malé částečky jak liána duše či stavebnici od lega, aby se pak sami mohli dát znovu dohromady, no taky jich tím rozčílili víc jak šéf, vláda či vzteklina psů, taky zamotali víc hlav jak hlavolam či natočených a kadeřníkem rozčesaných či ustřihnutých chuchvalců svých vlasů a fousů, rozhořčili víc jak tonik zapíjený Radkem, pohoršili jak současné čelení vulgarizmům a zesměšňování od blízkých osob, pouráželi jich víc jak Zeman či cech komiků, pokárali jak jejich třídní, udělali si z nich tolikrát kozy jak pasáci, prdel jak apríl a podobně schválně tak příjemní či jak příjice, vysmáli jich tolik jak oni Somálců, satirická skupinka či černý humor, natropili žerty jak čerti, zostudili či rozesmutnili jich víc jak erektilní disfunkce či impotence, zklamali víc jak bedny či sazka, asi je nepotěšili jak lékař či četník, znechutili jak vulgární krkání či přepečené čevabčiči, nasrali si jich tím víc jak mušky při čtení, že nás mají teď v oblibě a lásce asi jak záporáky na nově či pavouka u postele, uškodili si tím víc jak šišláním, pročistili tím víc jak koviďák či králíček azurit, jsme jim sympatičtí asi jak zubejda či návštěva zubaře a ozvou se nám stejně jak jemu až těžce krajním čili bolestivém případě, kdy se krom na agonii samotnou nedokážou soustředit na nic jiného, nezaberou ani na chvíli a nezabere ani morfin či šarlatán... No zkuste si volat do lesa jinak, než se z něho neustále ozývá, nebo zachraňovat vosu z medu, či divoké prase z bodláčí. Chce to vysokou míru lásky, otrlosti a opatrnosti... Jinak se s vámi celí žhaví spěchali hned podělit o každý nový poznatek jak zamlada na zmrzlinu za drobné vyfasované od mámy, nebo nadržení za bývalou v reakci na její volání s odvážnou výzvou na oprášení prý nerezavějících, těch příjemnějších vzpomínek, celkově si vzali hubu na špacír, naťápali toho, čili nesobecky druhé obeznámili o tolika vlastních vychytávkách a moudrech, na než jsme si za úměrné oběti sami postupně přicházeli, bez materiální odměny odtajnili všechno z vlastní kuchyně a pro sebe si nenechali ani jedno schválně utajené souvětí, jen tak pro jistotu a případ, že bychom měli zítra odejit a vzít si je s sebou do hrobu, přitom žádné plané, násilně transformační plkání ve výsledku destruktivnější jak napalm, tank či sám Čmolík... No zas bychom si bez takového ventilování sami neuvědomili spoustu věcí, takže cajk. Všechno vždy něco stojí, je něco za něco... Celkově nad námi ohrnulo své frňáky víc ku... prašivých jak nad kapavkou, museli odignorovat víc lidu jak hlasovka a vytočit jich podobné množství jak on ji, do toho zamotali víc hlav jak hlavolam.. Skrytě jim dopomohli k očistě jak vyprošťovák k úlevě od kocoviny či stovkový voltaren od bolesti, hloubkově přehodnotit své postoje a překopat vnitřní hodnoty jak po nahmatání bulky v podko(pa)ží. Převychovali jich víc jak dospívání, družina, utrpení či tábor, ukázali jim, jak správně uvažovat, jak nápověda, obrátili jich na víru a duchovno víc jak loch, rak, Jiří Procházka či křížové výpravy, nebo v prach jak demolice k ní určený objekt, udělali jich tak dlouhodobě láskyplnějších a šťastnějších jak šňupání spolu se sypáním těžce krátkodobě a pak totální dno, umožnili najít sebe víc lidem jak dospělost, hory či meditace, uvolnit svůj potenciál jak kompilace motivačních videí, střepat se balastu jak povedená modlitba... Sami se přitom hrabající z ohromných hoven jak vlastní hloupostí v hnoji zahrabaní hraboši a nemající tak o sobě příliš valné mínění, místy ztracení jak bez Google map, o to odhodlanější nesejít z objevené, správné stezky. V písmu upovídaní jak na piku, v reálu pak hloubaví jak na houbách, ale vpravdě čistí jak lilie, sekající dobrotu jak na podmínce... Na slovní výrazy bohatí jak věhlasný spisovatel, vášnivý čtenář, kdejaký knihomol, zarytý češtinář, vysloužilý filolog, kompletní lexikon či sám mluvčí pan Ovčáček, všeobecné znalosti a přehled jako bychom dokončili PhDr a ne Gympl, že bychom s nimi rozlítili i lovce a stejně si žijeme jak gladiátoři na podobně dobrovolné bázi donucení k činnosti, na pořádné dovolené jsme byli naposled s našima, zazobaní cca jak Bohuš po finální změně závěti, vděční aspoň za hodinku denně čistě pro sebe a blízké, že hajzly nemáme na zahradě a když zůstane nejen na hypo, obstojné "papu, cígo", ale i nějaké to zřídkavé povyražení si z kopejtka poskromnější povahy. Dočkali se vděku jak sobotka a to nám ještě v mezičase odpočinku zejména v nedělku nezbývá než jen modlitebně doufat v to, že se to přičiněním nějakého toho nedopatření a zabráněním zázraku sakumprásk nedosere...
No co naplat, dělat můžeme jen to, co zmůžeme a to v době k tomu určené, tzn. kdy můžeme a chceme. Odmakat si to svoje, pak hold mazat a na to, co už v ten moment stejně neovlivníme, naprosto srát. Všechno totiž chce i má svůj přicházející čas, tak se mu pokuste v neustálé snaze o předbíhání ostatních neprotivit, nepředbíhat i jeho, akorát si tak ošklivě nabančíte, radši pocitově rozlišujte na základě apetitu k dané aktivitě a na něho se přímo navázaného energetického přídělu.
Když ten na to není, nectíte to, tak to prostě nemá být, nikdo to po vás nechce, dokonce snad ani sám Bůh NE, ignorovat to, protivit se tomu a tlačit to na sílu přes hranu vnitřního odporu je stejně často k číči (JE zač), tzn. krom dostavující se nespokojenosti a stále hlasitěji vykřikujícího vyčerpání pořádný výsledek nulový žádný, trest za zabedněnost. Jenomže k tomu je potřeba naučit se výhradně Mu důvěřovat, upozadit myšlenky a upřednostnit pocit, čehož chápeme, že ne zdaleka každý je v dnešním nastokrát přešrotovaném světě s nulovou vnímavostí vůči nemateriálnímu schopný...
Ale aspoň jsme konečně jakžtakž hrdí, tzn. blbci se kvůli čemu všemu a nakonec stejně ničemu křečovitě neponižující se před tolika pablby, že hrůza pomyslet, úleva jak kráva a nikdy víc. Hlavně s druhým za každou cenu (strojeně) udržet dobrý vztah, na silu nekonfliktní i při sraní na vlastní hlavu a až za hrob... Jsme ve fází hlavě dát na pocit a jinak vesměs nasrat a klidně i rozmazat.
Ale to je pořád do py..tla jakéhosi při...hlouplého pindání, posmívání, závidění a nenávidění, sou samé pomluvy aj výmluvy, místo aby šupali podrážkami a soustředili se na to svoje mistrovské veledílo, když už festovně zapšklí z vlastního selhání a šedivého podprůměru nejsou za mák ani nic jiného na světě schopni (do)přát štěstí aspoň druhému, vysílat našim směrem lásku místo nenávisti, nebo nás alespoň totálně ignorovat, když už si nemůžou absolutně pomoct, kořeny té ubohosti jsou zapuštěné příliš hluboko a sebemenší úspěch a štěstí bližního je dráždí víc jak instagram nadržence či červená býky, nejradši by zadupali štěstí druhého do země a típli ho jak nedopalek a jeho neštěstí je celkově těší víc jak usoplence nová hračka.. No, ještě že je nahoře o všem plus mínus rozhodnuto, věci jsou dopředu dané a dopadnou tak, jak mají, bez ohledu na ten jimi vypouštěný toxický paskvil, jímž si ti nechutní hegeši akorát tak přivodí herpes či mrtvičku a k tomu vykoledují rodovou blokádu chudákům svým potomkům nejkratčeji tak do pátého pokolení... A k čemu to všechno, když je z toho akorát karmická kalamita? Propíraný ba spíš prošpikovaný člověk zrovna kvůli nim stejně nadvakrát polevovat pravděpodobně nebude, naopak spíš ještě tak dvakrát tak přidá, a tak z toho ty všiváky, nedají-li si pokoj, či alespoň neobrátí-li tu svoji odpornou pozornost jiným směrem, taky brzy mohlo regulérně švihnout, dočkat se leda prasknutí žlučníku, potažmo si tím emočním balastem nešikovně natropit extrémní "aty(o)pické" ekzémy, "(pod)pásové" opary či hnisavé bé(r)cové vředy jakožto právem zasloužený trest za nestrávené kritizování, ba přímo odsuzování individua, o jehož skutečné povaze, cestě, nutné změně i oběti vědí jedno velké kulové hovno.. A co teprve o opravdovém vnímání Boží vůle... Když správně chápat je zásadní a vnitřně skutečně směřovat ještě zásadnější. Jenom ať se nesnaží nikomu tvrdit, že oni nemají lautr co zlepšovat a jsou ve všem vzor vší dokonalosti a ctnosti, když přitom v realitě jsou sami baj očko základní jak místní škola, v deziluzi uvažující, zoufale se hledající a ukazující jak většina tamních děcek, triviální jak čítanka pro prvňáčky, sympatičtí jak nejeden státní úředník či svátek přesunutý na neděli, originální asi jak ponožky či punčochy pod stromečkem, možná i proto stylem svého odporného jednáním nebezpečně připomínají nezvladatelně přemnoženou havěť, špinavce jak prasata, ježky či fleky, a celkovou úrovní vodní hladinu vypuštěného rybníku, komedianti jak v pěkně trapném pořadu na rádoby zábavném kanále, vymýšlející si víc fantasmagorií jak na tom fantasy, pod rouškou nevinnosti nosící víc jedu jak zmije převlečené za užovky, povrchní jak omítka, (cizo)škodolibý tzn. libující si v cizí škodě jak pijavice, sami toho míň vybojovaného a skutečně vstřebaného jak pážata, do(vy)mýšlející si jak bajkaři, natlachaného toho víc jak do vzduchu sněmovny, celkově vyčuraní jak ihned po kakání, už včera nevynesené nočníky, důmyslné symboly ve sněhu či jejich prostěradla po sebemenším bu bu bu, páteřní jak úhoři, přesto se naparují jak hárající krocani nosící se jak hovna pávů na palici a přitom druhé ke svému životu potřebující víc jak gambler točení či mačkání, takže spíš jak smažák stlačenou ba dokonce skandální stříkačku, zranitelní cizími vrtochy lehce jak pírko a tak jim odkázáni prakticky napospas, hodnoty rozházené jak oblast po prohnání tornáda a to pak ve svém životě směřují správně asi jak kamikadze pilot, zahledění sami do sebe jak narcisy do zrcadla a kašlající na ostatní asi jak rakovinná buňka, tupí pomalu jak tužka po frekventovaném používaní bez ořezávátka, pohodlní jak vodou plněné lehátka, líní jak lenochodi či nadlabaní lvi a dlabající na to jak tupé dláto, nevyvinutí jak embryo, neustále, horlivě a poněkud povrchně se mezi sebou poměřující jak penisy, jako by snad na ně byl každý zvědavý, měl se z nich posadit na zadek či postavit na zadní, svět se točil čistě kolem nich, nikdo snad neměl nic jiného na práci, než řešit tu jejich tvrdou práci, úkony, výkony, cíle, sny, povinnosti a úspěchy, neměl (by alespoň mít) dost těch svých, tak komu je sakra cpou, co koho po tom, ať si to dělají nejlépe v tichosti sami za sebe, pro sebe a podle sebe a nazdar, paradoxně to často to bývají ti nejvíc závistiví, kteří cizí úspěch jen stěží kousají a tak se radši ze všech sil staví do role řešených, jinak by byli bývali členové skupiny ty úspěšnější nejvíc řešící, starající se o ně jak kojná o batole, cucající přitom jeho příjmení v hubě s větší pravidelností i zapáleností jak obráceně ono její bradavky, též se z něho snažíc vysát výživné složky pokud možno až do poslední, v jejich představách se vyskytuje častěji jak erotika či oplzlost a přesto docela podařeně dělají, že ten progres u něho nevidí, snad i sami sobě tak dlouho nalhávali, že je to jako vůbec nezajímá, až se jim podařilo se přesvědčit tom, že jich se ty tužby a s nimi často neodmyslitelně spjatá potřeba kešovice k úhradě účtenek za jejich plnění a žití na vlastní radost nijak netýkají, přitom po nich, bankovkách a ideálním mamonu slintají jak smečka rozčarovaných čoklů a uvnitř agresivní jak velmi vyhladovělé krysy v kanálech, pak hákliví na kdejakou ptákovinu, popudliví hůř jak fifleny a vznětliví snadněji než rafinérka či Pablo na zlomku své kariéry plně připravení zadupnout do země popřípadě sežrat každého, komu by bylo dáno tu jejich bídu konečně trumfnout, možná ještě zkusí, jestli by z něho něco nekáplo, kdovíkdy a zásluhou čeho se s asi tak tím smíří, pobouření, uražení či napučení jak přecitlivělé individuum též holdující hýřivé životosprávě a tvrdším drogám, chovají se naprosto nepředvídatelně a kolikrát u toho kdákají jak kvočna o svých dnech, jejich vztahy, názory i stanoviska mají kratšího trvání a mění je častěji jak kraťásky střih, to člověk nikdy není jistý, pod jakým úhlem na něho zrovna nahlíží a s jakým jednáním se zrovna vytasí, radši to prostě fakt moc, asi nejlíp vůbec neřešit a zuby nehty se dívat do sebe, ladit na zachovávání svého rozpoložení.. Jiní zřídkakdy zavadí o skutečnou prospěšnost někoho jiného, než sebe samého, a když je samotné někdo poškodí, čili ujme si na jejich úkor víc, než by se podle jejich soudu patřilo, můžou se z toho ze...sypat, odpouští hůř jak zákon, zato ale druhým často rádi dělají věci, které sami od druhých přímo nesnášejí, schopní a ochotní vnímat a zohlednit cizí stanoviska hůř jak na bezbranné útočící generál či kohout. Přitom plní emočního balastu jak Lidl důchodců v pracovní době či půda slimáků po slejváku snad přímo z jeho kapek promptně vzrostlých, jak laserovým lejnem pak nepříjemně propalující druhé pal(la)č(t)ivým pohledem, pod jehož náporem pak kolemjdoucí chudáci i oběti jimi do jejich biopole na dálku praných vln dočasně ztrácí sami sebe, že je kolikrát tak stokrát lepší těm hegešům vyhýbat a radši vůbec jim nelozit na oči, natož se tak obtěžovat cokoliv jim vysvětlovat, bo z nich pak akorát zhuntovaní jak hovado... Kéž by tak s podobnou vervou investovali tento přebytek své volné energie správnějším směrem, do něčeho tvůrčího majícího přímý vliv na jejich životy, tu moc je zlepšit, to by byly jinačí pokroky, progress spíš svinskými skoky než kroky... Ale to oni ne, oni radši těžký zevl, prý spokojení s tím svým lejnem a hlavně na tajnačku, jenom ať se to nedozví, zespodu ukazovat prstem jak družina neslušných spratků na procházce, přitom všecko v jejich životě všední jak středa, šedé jak myši, falešné jak silikony, za zády zákeřňácky pomlouvající lejno druhých, ale do očí se přetvařující věrohodně jak bižuterie čili falzifikát, milion jakéhosi švihnutého domýšlení a švitoření, ale ani náznak přímého dotázání či konfrontace dotyčného zavržence vnášejícího akorát tak vzrušení, nějaké to téma k řešení a sluneční záři do jejich všedních dnů jinak šedivých a jednolitých jak roztavená rtuť či mléčné mraky, a vzhledem k tomu, že jeho jméno omílají častěji než samo počasí, by měl být možná pasován na přízvisko Koranteng či Borhyová... Takové je dávno přerostlé jedince, kterým genialitou nesahají ani po genitálie a pílí už vůbec ne, pak udávají jako divoši o duši, mile rádi by je čímkoli přibrzdili v dalším rozkvětu, škodí jim kudy jen lozí jak štěnice či klíšťata s vzezřením chutným ala hovnivál, zato tuze si oblibují družení se sobě rovnými, podobně smýšlejícími břídili, projevují slepou poslušnost nadřízeným elitám, přikyvují přitom hlavou jak sošky po vhození mince celí vděční za to ponechané málo, nebezpečně se jim podobají též svojí převážnou vyprázdněností, bez známek odporu si nechají z vrchu kálet na hlavu (i do ní) ochotněji jak měděné okapy průjmem poznamenané holuby, nechají si hrát na city jak kytara c dur na struny, brnkat na nervy jak na cimbál a ze sebe dělat tak akorát dobré šašky jako by snad právě procházeli akademií humberta, nebo koko.. či čurá.. ve výrobní lince na moderní robertky, stačí jim k tomu pár dobře mířených manipulací a souhlasných podnětů z okolí, do kterého se pak tuze rádi poohlížejí pro získání pevné opory svých žalostných rozhodnutí a zpětného potvrzení svého pošibaného počínání připomínajíc u toho supy na komíně či spíš fašouny v zákopu, toužebně prahnoucí po chlácholení od podobně se zachovalých imbecilů, kteří za svůj život taktéž stihli mylně přečíst víc situaci jak krátkozraký cedulí. Vytřepaní zejména ze zbabělosti jak krátce abstinující narkomani z nitrožilního detoxu, mrskající sebou jak ploutevní ocasy na suchu či ty šťastných raťafáků, strachují se o sebe víc než klaustrofobik ze setrvávání ve stísněném prostoru, čučí si čistě svého a k tomu kolem sebe tupě jak vybledlí a zpuchřelí puci právě vystřelení z ledu, smutní jak smajlík na něm za jménem podepsaného hokejisty zdrceného po nedávném rozchodu, mračíc se něco na způsob Rumburaka či Trautenberka, či s ksichty kyselejšími než kdyby přežvykovali šťavnatý šťovík či maču, celí zatrpklí, nakrknutí a nešťastní čumí z tam a zpátky projíždějících plechovek a ze své ubohosti je nenapadne lepší lék na alespoň částečnou ventilaci své frustrace z zpackaného a nezáživného života, než veledůležitě okřiknout, ostříknout, nebo najet na cyklistu, ujít sami pár kroků, shoří jim plíce, nechť je na o(d)plátku co nevidět schvátí mimořádný opar, bércový vřed, či jim ne-štěstěna pořádně přišlápne úsměv i šulina, sami fekální jak hovnocuc, víc na překážku jak jen k hovnu jak všude poházené zpomalovací pruhy a přechody pro asi imaginární chodce, odporní jak sama nekrofilie, emoce potlačované až napěchované k prasknutí jak střívka v tlačence, přitom podušení jak špenát, umělí jak hmota, emočně potlačení nastavení do módu extra silného vysávání všeho kolem jak vysavač nevšímajíc si těch nečistot, zatímco reverzní režim je pro ně jedna velká neznámá, vidět se tak v mládí v televizi, nad svojí postavičkou by se ze zděšení či lítosti rozplakali, nebo zhnusení poblinkali... Svoje emoční "tělo" poslouchají hůř jak rozmazlení fracci svoje rodiče, v ryze vlastní prospěch a pošahané představy se snaží překroutit přirozenost, bezohledně znásilnit realitu, karmu i kamarádství jak staří perverzáci a bio-harmonogram jak účinná antikoncepce, s invazivní upachtěností slídí po nových kontaktech jak nenapravitelný pedofil po malých holčičkách za všech myslitelných okolností připraveni skočit po každém "kolemjdoucím" chudákovi, který se jim přimotá pod ruku, mistrně ho pak motající jak námořnické lano či bílého koňa, kolem něho omotávající pavučinu jak Slíďák kolem uloveného hmyzu, usilující přitom o jeho příjemné ovívání jak motýlek svými křídly, poletující kolem něho otravněji jak mouchy při opalování, příjemní jak trny při trhání ostružin, v jádru i podobně dobromyslní, manipulující jím jak usa volby či televizní obsah sledujícími naivkami důvěřivě až slepě žeroucími každý tamní hlod jak zamilovaní nejen hlodavci, podstatě si svým přínosem tykající s trny ostružin, užitečnější zbytečnější přitom jak
Celkově se nechávají ovlivňovat snadněji než průměrní voliči či kozí stádo, ovládat jak přeposilovaný volant a oblbovat jak telata, cejchovat na čelo písmenem P pochopitelně představující pitomce, přesvědčení pak o své míglé pravdě jak Husák, držíc se jí pevně jak klíště, hájící ji víc jak své ratolesti, svěží jak zatuchlý vzduch či loňský poprašek, přeskakující ze jména na jméno a názoru na názor jak splašené ropuchy na leknínech, velice sečtěle (naučeně) přemílají (reprodukují) furt to samé dokola, dochází jim osobní zkušenost i fantasie↓, jestli je vidí jejich prarodiče, o vzdouvání pyšností nemůže být řeč jako spíš obracení v hrobečku, potažmo odvracení zraku či plácání po čele v nebíčku, a kdyby tak jenom mohli, zlískají je za to jejich uvažování, řeči či činy do červeně či klubíčka... Když se mačovsky v popředí prsili jak surikaty či klokani před pářením jsme ze sebe dělali blbečky, ať je pak co dohánět, čím mile překvapit, hrbili se v pozadí nejistí sami sebou jak před prvním stykem částečně z nenasytnosti a z ní pramenící věčné nespokojenosti, možná i nízkého sebevědomí a celkového přesvědčení o přebytečnosti, převážné škodlivosti takového vystupování, protože pak akorát milion rozbitých vztahů, ve skupince největší borci a posmívači, sami neviňátka a cukroušci, často hájící špatnou stranu barikády a celkově přelétaví sýkorky či špačci, podobně dohořívající či típnutí, musí víc a mají míň věcí než kdy chtěli, na oplátku mají zbytečně moc těch, které fakt nikdy nechtěli a celkově si mohli doposud tak málokdy dovolit být tak svoji, jak chtěli, že už pořádně ani neví, kdo jsou a co že to vlastně chtějí, a zatímco oni svou hlavu soukali do latexu a mazali gelem, aby s ní mohli bez většího odporu proniknout do cizí kloaky, nebo ho naopak s citem navlékali na opačné přirození, aby mohli olizovat lepší příchuť a neměli pak pachuť v papuli coby vrchní rozkuřovači, nebo povolili bez známek odporu penetraci té své, spodem, horem prošpikovanější víc jak ptáček slaninou či pornoherečka Mišel, a pak se stejně ocitli vyplivnutí a celí zdecimovaní jak vyžvýkaná žvýkačka, hovadem onošená rouška či párátko na jedno použití na zemi, nebo vysazení jak cenově dostupnější kurtizány na D1 s hubami do O jak Panenkovi nohy, načež akorát tak velké kulové krom utrpěného traumatu po všem tomto násilném v(y)jebání všude možně jim bylo jasným důkazem toho, že ta už na první, promptně potlačené pocity, kterých se v nich mimochodem doposud stihlo nastřádat víc jak střívek v želatině řádné tlačenky, jimž se patrně přišila dehonestující událost či kooperace, jejímuž nastání stejně nakonec dali zelenou čistě zásluhou kalkulu, za to ve finále fakt že nestála, a celkově se před druhými na první dobrou prezentovali jak nadpoloviční supermani, přitom zbytkově namixovaní s béčkovými, už nějaký ten pátek šlapajícími, veřejnými prostituty, jsme se my pro jejich test, svoji jistotu a snad i jakési rozveselení jejich očím radši schválně či podvědomě škaredili, protivili, ztrapňovali, a potom, když nás odstavili na cca šestou kolej, se prostě jen sami přemáhali s tím, že je aspoň o článek ke starání, selhání a zklamání míň, postupně si stavěli svůj domeček na písku, snažili se je nepouštět příliš k tělu, hrdě se stavěli na odpor, distancovali, zachovávali si selský rozum, konzistentnost i loajalitu k těm pár zasloužilým, pravým, ale stejně zastávali druhých, možná už jen ve vlastní deziluzi dobrých a bezbranných, nastavovali za ně holý krk, sic pokulhávajíce ale snad i připraveni se všeho vzdát, vlastně pořádně ani nevěděli proč a čím máme začít dřív, teprve popouštějíce její uzdu↑ a odšpuntováváme své špekulovacích přednosti společně s prostranstvím pro jejich předvádění. Přesto se v duchu udivujeme nad tím, kde berou to až nezdravě sebestředně neprolomitelné sebevědomí k tomu, aby se poměrně pokrytecky a trošku i povýšeně nazývali Ti LEPŠÍ, kdežto my se kolikrát možná až zbytečně, ne moc hraně podceňovali a navzdory mírně předstíranému tváření se navenek jako suveréni uvnitř popravdě poněkud marně pátrali po pilířích chatrně podpírajících naše EGO před zhroucením na dno propasti, zabraňující tak našemu odosobněnému já altruisticky se rozplynout do okolního éteru a pomáhajícím nám v sobě překonat pocit jakési bezvýznamnosti, upozadění vlastních potřeb na úkor druhých, naopak vědomě vyzdvihnout vlastní kvality, pevně hájit vlastní zájmy a ospravedlnit tak naše případné přítomné preferování, vítězství na úkor druhých. Každý ať si ale dělá, jak si myslí, že je nejlepší, stejně si to nakonec nanejmíň na úrovni karmy odsere sám jak (nenasytný či laxní) komár a řečí bible tak sklidí přesně to, co (ne)zasel...
Rčení "komu nebylo dáno, tomu nebude pomoci" hold opět potvrzuje svoji nestárnoucí moudrost, nadčasovou pravdivost...
Jo a pro velice činorodé, na(t)ivní střážce spravedlnosti, důležité za(o)chránce (suše konstatováno z naší profesní deformace, snad už prošlé, neplatící zkušenosti, perspektivy většinově) po(z)kažených ov..bčanů svatě(ouškovitě)jších než sám papež, ať jim nemusí s vyplazeným jazykem a rudolícíma se ušima po vzoru kolegů rozdávat pokuty po večerech, parkovištích, u kostelů... vybírat nedobrovolně veřejné příspěvky na bohunelibé, ""progresivně-liberální"" bojůvky, pomáhat a chránit zájmy státu, po lidech místo toho spíš šlapat, jít, slídit (šmejdit), zaklekávat, kádrovat, (po)stíhat, kasírovat, vymáhat, schrastit, ještě více dorážet, dál ožebračovat zmrzačené, už tak durch vydojené obyvatelstvo v půlce bohoslužby z ní před hanbou prchající, bo nemající ani co (drobné prachy k hození) do kasičky, že vás nefackuje... hlavně že máte komu blafat, stálý příjem, že? Ach vy státní úředníci, ekonomičtí nevolní(otro)ci nad/národních koncernů, výzkum(zdravot/práv/finanč...)níci.. uděláte cokoli nelidského, co vám řeknou, lidské rase, svým spoluobčanům? Nějaká ta hrdost, čest, ochota (kuráž) říci ne by tam náhodou nebyla, sle(tu)p(n)ě poslouchat se musí, by nebylo na hypotéky a do fabriky "fachat" se nechce, co? By si naše práce zasloužila spíš čestné státní vyznamenání (metal) národních hrdinů za nesčetné projevy nebývalé chrabrosti, humál(č)nosti, samostatnosti, než šťáru, čili infiltrace za cílem penalizace, perzekuce... když mnohem více vysloužilé čekatele (adepty), kteří by měli mít správně přednost v řadě na vaše interakce, hony na "bývalé", ↑ zločinné čarodějnice, politické(cejní) procesy, navíc bez nutnosti následné rehabilitace, máte přece všude kolem habaděj, jen by to nejspíš byl méně (pod)placený, snadný, snad i bezpečný děj... To raději dělat na povel ze starých dobráků nové žebráky v těžké výhodě a pak velké bouráky (frajery), hlavně, že po zuby ozbrojení, vybavení moderní technikou, roky trénovaní, strýčka Sama (byť už mele z posledního a brzy ho i oficiálně vymění o poznání systematičt(pořádkumilovn)ější Chen), televizní seriály za prd...ozadím, to se to dovoluje, dělá hrdiny, skoro samo, má stádo pocit (dez/iluzi) bezpečí, komu bonzovat, volat o pomoc, podávat hlášení, trestné oznámení, je co dělat, že? Myslím se nadřízení nadřízených nadřízených nemůžou dočkat, až už budou (vás moct vystřídat) ti roboti a vám ne muset vymývat ty mozky, abyste jim sotva z 80 % slepě plnili rozkazy, se hodili do krámu. Hádám si dokážete živě představit, co to bude znamenat pro většinu z vás při zachování současného ved(l)ení? Služeb(poráž)ka. Jestli (i tady platí, že) je pán uvnitř úplně stejný typ jak jeho psi(zrůdy), tak to potěš pán Bůh i s námi, je konec. Zatím je naštěstí venčí na vodítku a pravidelně jim nasazuje náhubky... Horší jak je pustí ze řetězu, teda jestli za něma zrovna nepřestane stát, pak, bych se vůbec nedivil, kdyby z nich (z)byli už ani neštěkající, natož kousající mopsíci...
Pro Vás ostatní: zkuste se moc nenechat strašit či citově vydírat, oblbovat, ani rozmazlovat, podvolovat, coby užiteční hlupáci zneužívat k realizaci nedobrých záměrů, nedělat přílišné kompromisy na úkor či(e)st(n)ého pocitu, nezavírat před tou do nich bijící, pravdy ⇄ lži (realitu) překrucující manipulací oči, nebýt slepě poslušní posluhovači systému, převlékači kabátů, vzpomenout na pana Parsonse, jednou na to stejně "do jednoho" dojedete, až si soudruzi ve vedení umanou přitáhnout okovy, přestanete se jim líbit, vlézat do různých limitů, tabulek, o(ne)tvorů, nebo kvůli jiné, další, opět náhle a samo že i nešťastnou náhodou či třídním nepřítelem způsobené události, a když ne Vy osobně, tak vaše ratolesti či reinkarnace, určitě strašně šťastné, co jste jim tu po sobě nechali, takovou totalitu, že si bez stra(š)ně totálně (p)oddané tonality nedojdou ani na toaletu, žijící v neustálé nemoci, válce, nejistotě, kontrole, závislosti, nedostatku, nekvalitě, pravidelných přídělů a pravověrných projevů dvou minut nenávisti denně, strachu o život, nebo už ani tom ne, kdy (zvyklí na to, že) lidi kolem mizí jak zmizíkovaní, ale hlavně že době údajné nadprodukce. To snad nechcete, nebo jo? Co s tím, sám nevím, asi se jedině tužit, nebát, nezištně oběto(jebá)v(áv)at, čili riskovat jak ty prasata automat(klas)icky i s nejbližšími, případně stihnout včasně zdrhnout... no nevím, zda to má s takovou kam, šance uhnout, upřímně se obávám, že na dlouho, tak třicet let, ne, ovládají toho Víc, než se zdá, by se musela přidat, postavit na stejnou misku tuna muších nebo pár supertěžkách, aby jim taky pořádně zafučelo do ksichtů, zahřmělo nad hlavami, přimělo přehodnotit plány, ne těchto přizdisráčů. Mají fest Převahu, navrch, za zády systém a dávají nám to (svou nadřazenost, naši pod) jaksepatří najevo, sežrat. Hold jsme zaspali, nechali si ujet vlak, je nás stále víc a víc a jim k ho...uby platní. Navíc nejednotní, bez koordinace, zjemnělí, vymněklí (rozmazlení), ohleduplní, pohodlní, hod(opatr)ní, ty ty ty zlobivý chlapeček podívej na Aničku u jogurtíčků a televize vychovaní, zasekaní, ustrachaní, sobečtí, vyčuraní, čekající, že se to samo, druzí za nás, asi zatím nedostatečně zničení, bolestiví, zarputile pomstychtiví, nemající co ztratit, konkrétní představu, kdo, co je reálně ohrožuje, s tím... to nebude jen tak, jak přislíbit účast na společné akci a pak noo, nah, eeh, vííš, jáá, něco mně do toho vlezlo, mám svých starostí dost, něco lepšího na "práci", bacil, nakonec nejdu, ani ne poloviční účast... musí být jasné jak facka, hotová věc, zbožné odhodlání, srdce, žádné hodlání to zkusit, když tak zabalit... Pak se jedině separovat, žít si svůj vlastní (od)boj nebo po staru jak proléti... Doufat, že už dál dají svatý pokoj, se zrovna Vám nic nestane, nebo přidá k zdravé jádro. Jít příkladem se tomu myslím říká. Pak být jedině konformista, osoba vysoce přizpůsobivá, zase to (za)hrát na jistotu, komfort, klidně všechny světové strany a hlavně umět zavírat oči před tím bezprávím, se hluboce klanět, mít ty správné názory, měnit je na lusk(p)nutí prstu, ovladače, čas od času zapomenout na nějakou tu událost, odpustit si komentáře, spočívat v nevědomí a (udatnost) na to někoho udat, mrskat prdelí, jak druzí pí(r)skají, pro hodně z vás údajně nic nového, jo a nezapomínat, že nás sle(bo)dují, být poloprázd(pl)ná nádoba, se sebou ne spo(ko)jená, opravdová (upřímná, sama sebou, na jiné si před jinými pořád hrající, sebe měnící, přetvařující, ztrácející) a pak se divící, že přetékající balastem, je to celé nějaké divné, prázdné, nevíme, kdo jsme, co chceme, máme, čím ne/jsme, co ne/máme, prostě si to tady nějak si pře(od)žít, v napůl probuzen(citnut)ém (bdělém)/otupělém stavu, hlavně (že) absolutní averzi k riziku, strachu o tento ne/život, z nemoci... pak stejně, možná i proto před(s)časně odejít, jen se nezmoci na nic moc nadčasového, spontánního, odvážného. Přitom motiva(ovlivňova/ada)telní cukr či bičem, vydíratelní, uplat(n)itelní jak politici, pocity, nepocity.
Jo a trochu té konspirace, pro propagandisty: víte, (že) i do zblbnutí opakovaná lež či informace schválně ochuze(zkresle)ná o mnohém vypovídajícím B, je pořád jenom lež, dezinformace, manipulace, má krátké nohy, daleko s ní nedojdete a ten, kdo se dopouští nesprávné interpretace, by měl být správně (po zásluze) odsouzený k samotce, nuceným pracím, co třeba na Sibiři, zániku? Pravda, utvrzuje v ni (televizi, jiné média s tím správným názor(arativ)em a ty vaše za moc nestojící, s účinkem se zatím míjející spartakiádní cvičení, smuteční ceremonie, piety s cílem demilitarizace a transkripce civilistů - translate: žádná slavná budoucnost a a(na)rcha(ist)ická (tajná) transakce informace nás ještě dlouho nečeká, trans, sankce, slave, sláva...) stále ještě věřící, často souč(hl)asně měnící názory jak programy, i když "nechápeme", jak jim můžou po těch letech do očí bijícího balamutění, věšení bulíků na a vodění za nos pořád ještě věřit, ale tak snad aspoň řídnoucí, provádění vašich (proti)opatření (ve skutečnosti totalitních manýrů, čistek, zločinů proti lidskosti jak vyšitých ve finále sloužících jen k dosahování mocenských cílů motivujících jednotlivé aktéry na úrovni jednotlivců, firem, států, jinak primárně nadnárodní) tak (za bouřlivého skandování) kvitující (pod)množinu obyvatel, což vám stačí a vůbec, co vás vlastně po nich, stejně je zas v moment, kdy se bude lámat chleba, promoříte do morku kostí pro jistotu celoplošně všechny, ať mají svých starostí se vstáním z postele dost a od nich tím pádem na centrále aspoň pár týdnů, po těch starších (moudřejších, ne tvárnějších, produktivnějších, celkově postradatelnějších, nejen důchodový systém jen zatěžujících a navíc vám kazících mládež svým starým, dobrým, zdravým uvažováním, za zásluhy, odměnu, ty dekády sužování) při troše štěstí, smůly napořád (těm přeživším čekatelům ho hold hodláte oddálit), aby si mohla nerušeně podělat všechno, co potřebuje, co? Předhodí jim tam pár svých ocasů, ať to vypadá demokraticky, co půjde, volby, zákony, si pošmelí v zákulisí, seniorátu... Škoda, že ho nedá i nám, musí v těžké Přesile tvrdě zakročit proti neposlušným, naštěstí spolu nespolupracujícím sviním, dezinformátorům, kteří jí do toho chudince hází vidle, dráždí prudce jedovatého, zrůdného hada bosou nohou, sejí vítr a tak se nemají co divit, že sklidí bouři... Zabedněnci. Nemohou se na tu "chvíli" někam uklidit, nebo si nechat něco líbit a třeba se i dožít chvíle, kdy uděláme evropu great but "little" chinese again, copak neví, vo co go, nevidí ten skrytý, nevyhnutný rozměr determinace, geniální záměr i provedení, jak to máme těžké, ne na výběr, myslíme dobře, pro ně nejlíp... Ne? Se podělte. To ne, bychom nepochopili, se (možná) vzchopi(moh)li k protestům, se tak nedělá, nemůže, že, raději hrát dvojí role, metry, je exemplárně potrestat. Primitivy, co si z dlouhé chvíle, krátkého vedení, velkého idealizování, předstíraní solidarity nebo postrádání smyslu, lepší životní cesty hrají na velké detektivy, vševědoucí spasitele. A přitom ví nic, by na našem místě ne/jednali stejně. Tvrdě. Je přejde chuť na hrdinství, fantazírování raz dva, se rozprchnou jak vrabci, nebo zmiznou pod zem a ti naši jarabáčci po nich ani nevzd(l)ych(k)(píp)nou, ještě budou většinově jásat radostí, jak jsme s těmi pro... troly zametly. Ty vo..go asi jo... Tolik cavyků pro nic, je ještě začnu chápat, ekonom(demograf/technolog/krat)ický cyklus, vrchol... mít rád, to by mi tak chybělo. Diskriminace většiny na úkor menšiny jak vyšitá, když najdeš. Ale hlavně že oni nic, muzikanti, "smutně" přihlížejí a hrají do rytmu tomu umíráčku, mezitím dají párkrát megafon k rypáku neuvěřitelným prasatům, totálně podružným tématům a prasárnám, aby upoutaly pozornost osazenstva chlívku a to ji se spadlou bradou chvilku věnovalo jinam, než na ty jejich, přitom si "pomalu" ale jistě zvykali na kadenci té dekadence, už je v kontrastu s ní nemělo velice co překvapit, zatímco tam měli pod tou svou lampou co největší tmu. Geniální strategie i za ní zas tak nepokulhávající provedení, vojenská systematičnost, neústupnost, striktnost, chladnokrevnost, smekáme valašské i hanácké klobouky, opravdu k pok(l)adě(puká)ní... Jen se moc nezlobte, že ne každý si nechá z vrchu jen tak, bez projevů známek odporu, vám to zblb(abě)le baští i s navijákem, bude se založenýma rukama (nečin(hyb)ně) čekat, kdy se uráčíte toho nechat a alespoň se tu vámi pl(r)ozenou, rozdmýchávanou nenávist, občanskou nepokoj(rozděle)nost snaží ob(d/v)racet proti pravému, byť vzorně zapravenému původci (nepříteli?)... Pevně věřím, že je nás mnohem víc než odhadovaných 5 %, zatím hodných naštěstí jen vhození do hluboké jámy oplocené plotem s ostnatým drátem a ne zákopů na cizím území, které jste v kampani za přizvukov(bék)ání jednodu(vylízaněj)ších spoluov..bčanů tak vehementně vylučovali z eventualit přitom vzhledem k profilu své dosazené figur(lout)ky téměř tutových, jasných jak facka, ale tak to nemůžete vědět, dokud to konečně nevyprovokují, nezavelí do útoku, teda pardon, obrany, posledního, i vašeho muže, který ještě může, tím svým mužným hlasem, a váš vlhký sen, idol, se ze dne na den změní v n(m)oční můru, největšího idio.a, že... či rovnou hromadné porážky na tom našem, aspoň si budeme moct vybrat, lepší, než jít proti bratrům, byť s bratry, za cizáky. Jinak nebezpečná podobnost s holokaustem je, hádám, zatím stále čistě náhodná..? Pravda a láska prý (z)vítězí nad lží a nenávistí. Tak uvidíme, kdo ji opravdu má, po jak velké bolesti vyjde(tryskne) najevo a kdy. Snad kopne do trysek, nebude se vléct jak šnek pěknou řádku let, opět minimálně tak 20, zato pak značně zkreslená, polovičatá, paličatě hozená na hlavu několika obětních beránků, a škody (na životech) minimální, se na to zavčasu vys..kad..šlete, nebo se vám to vyj...mkne v prackách. Zdá se Vám, že však už je pomalu po všem, na východní frontě i jipce relativní klid, jen na ministrestvu černo(pra)chové obrny a rakošana vítka bezúhonného alias pravdomluvného (o těch stínových protektorech radši nemluvit) sem tam někdo zapl(str)aší, v lídlu kýchne, zakašle, zbytečně malujeme čerta na zeď? Jen počkejte, co se teď povracíte z dovolených, do školních lavic, pracovních pozic, skončí letní prázdniny, trocha odpočinku od všeho toho shonu a do toho marasmu, ticho před další bouří, rozjede ozubené kolo, že z toho po..zvracíte, to dusno, napětí, nervózno ve vzduchu by se dalo krájet, ještě se toho má spoustu co pokálet, že aspoň ti psi to cítí. Snad nečekáte, že to po tom všem, ani ne v půlce tažení jen tak zabalí, sbalí si svá cingrlátka a odtáhnou dopr..yč, nebo že Rus uhne o územní, nerostnou píď, pustí si tu bezpáteřní, slovo nedržící, prolhanou, místy doslova odpornou sebranku (hnusáci) do baráku, až předsíně, nejlépe pro ni obýváku, podělí se o zásoby z komory, které si, narozdíl od ní, neprozřetelně neprožral, a ještě se u všeho toho samoobslužného pohostinství, znásilnování, rabování bude spokojeně usmívat. Ne že, tak pak nezbývá, než to nějak zaonačit, polopatě vysvětlit tomu tup...bystrému stádu, proč nemají na výběr, jaké ušlechtilé, "bohulibé", státnické pohnut(zámin)ky že jim to velí tam vniknout za každou cenu, aby bučelo souhlasně a ne b(f)ůů(j). A když to sborově prohlédne, nebo shled(uzn)á, že už se z jejího popudu (odkazů) samo natrpělo (jim uzmulo od pus, ve vlastních zák(t)opech, to reálně hrozí a ochranou jejich pr..ozadí nemá lautr co dělat) dost a své meze má i "nespoutaná podpora, velkorysá výpomoc", ještě když vidí, že druhá strana moc dobře ví, že v tom není zdaleka tak nevinně, duhově, jak se to jeví, prezentuje, sice vehementně děkuje, ani si toho upřímně neváží, nasype si na hlavu popel a opustí potápějící se loď, prospěch(záchran)ářsky jiné barvičky, začne projevovat nelibost, tak je s ní prostě neskrytě vzít po hlavě, jen ať vidí, kdo je tady pán, pokrytě chutňučký, jinak odporného cosi... Už se taky dojemně napřetvař(křik)ovali dost, až je z toho bolí, jak vlka z karkulky, nejvyšší čas sundat masku, ukázat zrůdovou, zdechlovskou, voldemortovu.. tvář. Vlak řízená krize (střela) do mezistanice výplach, "vyprovokovaná" výprava, lupičská steč směr zakarpatská rus, ZOO, BOOM před dalším technologickým, nový "světový (po)řád(ek)" už vyjel, ještě zdaleka nedojel do cílové stanice, přijel na pátou kolej, není cesty zpět, chvilu počká na opozdilce, obecenstvo a jede se dál, něco se zajisté zase chystá, že by teď přece jen už ten platební systém, další dvě mouchy jednou ranou, zahraniční banky celé rud(obl)é už snad stihly odlét všechen vysátý kapitál, ztratit kredit, důvěru u většiny okradeného, ne(z)retardovaného "retailu"... Jen se zkusit pohodlně usadit, nenechat příliš vykolejit, str(odstři)hnout, no nechat pod polštářem aspoň na ty sladkosti, cigarety i alkohol (nervy)... PS: kdyby nás chtěl náhodou někdo onálepko(sočo)vat podporovateli (zaplacenými od) nevíme če(ko)ho všeho, nebo, v tom horším scénáři rovnou za(a)ten(tá)tovat, jak je dneska v módě mezi ""liberálními pro(a)gresivci"", tak jsme podle nás ti největší neutra(humani/pacifi)sti, jediné pravé neziskové organizace, jaké kdy svět viděl, ale tak na pořekadle chceš-li mír, pořádně se připravuj na válku, zbroj, taky něco je, ne že ne, protože někteří evidentně slyší jen na fyzickou sílu, hrozbu, strach, jinak dál beze(uz)dně ukájí svůj hlad, jít na ně, domluvit se s nimi po dobrém prostě nejde, to ani nezkoušejte, na vlídná, laskavá, rozumná slova neslyší, se vám jedině tak vysmějí, jste jim ukradení, v jádru chtějí (motivace je) jen b(k)rá(s)t, to všechno ostatní, komedie kolem, na venek, oko, dělání, aby dělali... Co takhle jít hrdinsky pomáhat tím, že vymytíme pravé agresory, škůdce, ne že jim ještě budeme prostitutsky po chuti, vymaštěně, agresivně přízvukovat, uhm? Samo těm, kteří utíkají, nechtějí položit svůj život, kór za zájmy švábů a mu podobných, toť vše, proti těm, kteří je nedobrovolně drží v zajetí (za koule), nutí, propouštějí pár kusů za kusé propustky (výpalné) a ještě (do běla a třasu) straší z mobilizace, vydírají zpětvzetím, povoláním k "ochraně" vlasti, ostatní nechat, ať se mezi sebou potr(t)kají, jak je jim libo. Ale to ne, by bylo na mnoho rusů jaksi málo, že... Tomu říkáte to dobr(blah)o veřejné? Máte pocit, že by si ukrajici naší pomoci nějak zvlášť upřímně vážili? To jako vážně? Myslíte to krečovitě přednášené, před zrcadlem špatně naučené vďaka češia, ty evidentně přikázané izolace, ofrklé scény v nákupácích, agresivní, ne že nevděčné, ale totálně neúctivé až nenávistné vystupování už jen na tom blbém fotbale? Já ne. A to sem (byl?) ku... rovnostářský charakter a chápavý k nešíření zrovna té nejpozitivnější energie na světě, když jim doma válčí a umírá kdo ví kdo, ale v tomto sem cítil ještě něco jiného, jakoby vědomě zastíraného, provinilého, možná jen ten pocit a taky tu možná budeme mít co nevidět takové cizojazyčné gangy, zdivočilé zvířata ovláda(korigova)né kdovíkým (vládním), že se nebudeme stíhat divit, zato si moct tím tuplem z plna plic sborově zazpívat "KDE DOMOV NÁŠ, KDÉÉ DOMOV NÁÁŠ?!" a pak vzájemně poplakat na ramenech, v minutových městech nebo ostnáčem obehnaných příkopech. Za dobrotu, odměnu, na žebrotu, obměn(rod)u domoviny, národnosti, však to už znáte, stejně jako jistě (snad) i staré české přísloví, že za blb(neprozíra/řipraven)ost se platí... No jak se na toto dalo, sám nevím, co dál mám hrubou představu, záleží na mnoha proměnných. Tak první dobročinné sbírk pro UK, OK, pak palné zbraně, KO, dotřetice jednotky a máte třetí světovou. A kdo ji zavinil, vojensky vytáhl (zaútočil, projevil vnější agresi) jako první, když už nebylo zbytí, možnost uháj(brán)it své pozice jinou cestou, se v zákulisí normálně (po dobrém) domluvit a tak musel (po zlém)?
Tlač(lep)it se tak na nějakou jinou velmoc (OČIVIDNĚ) ze všech stran, určitě je naprosto klidná, humanitární, hlavně ať se (za)líbí progresivně a liberálně smýšlejícím ov..bčanům vyspělých zemí, čeká u kuchyňského stolu se založenýma rukama, až to do ní budete mít pár kroků, coby dup, kamenem, teda raketeou s krátkým doletem, něco vám přeletí přes(d) nos(sem), ještě provokačně či zástěrečně vypuštěné z vlastní stáje, a uráčíte (teda budete přinuceni) vkročit a samoobsloužit se, že? Že zrovna tato neměla uzavřené lautr žádné pakty se svým sousedem, z nichž sám dlouhá léta (tě)žil, najednou ukázal záda, možná i v předklonu holé pozadí, z něhož se vys..kad..šlal na veškeré své úmlu(slib)y a přitom se obrátil s otevřenou náručí, možná i pusou a tou zadnicí na západ? Ale notak, nechtějte nás rozesmát a byť rozplakat byste jistě tuze rádi, ne smíchy, nebo tou vaší krut(odporn/tup)ostí...
Ať už, můžeme jen od(do)hadovat, pochyběl v tom, že došlo k podcenění konstituce politické reprezentace, špatnému odhadnutí společenské konstalace, (pod)placení svého souseda, nechání se přeplatit západem, odmítnutí se s ním "spravedlivě" poděli(a)t (půl na půl?), to ne(z)ní zas tak jednostranně, zaujatě, asi nemohl naslibovat tak "zářné" (totalitním sluncem zalité) zítřky, UK nezradila jen tak, spíš dostala nabídku, která se nedala odmítnout (tak naslibovala obyvatelstvu mír a přitom jim tím přivodila válku), R přijmout a další nepřišla, to už Z asi vyšlo líp ukončit jednání, ignorovat požadavky, domluvy, varování, vědomě tak vyprovokovat, rozpoutat, vést válku a vzít si to po sv(zl)ém na pozadí další, neodvratné, do mozaiky mocenské expanze, blahodárného exportu demokracie do "rozvojových", naopak importu imigrace, degradace do těch "dosluhujících", dlouhodobě připravovaných tahů globální šachovnice, taky se jim válka trochu hodí do krámu, nebo tak trochu další divadlo na oko, důvod, proč musíme my Evropané trpět, ještě víc se zadlužovat, nechat si brát od a držet huby, no ty nám, nalejme si do nich čistého vína, zas tak nemají co padat, že už je to na spadnutí, docela sodoma, gomora, babylonská věz, velká potopa, noemova archa... nemá velice kudy, kam, (mikro i makro ekon(l?)o/demograf/politicky) uhnout, jsme tak nějak všichni vnímávě(citlivěj/oduševněle)jší tušili, jen teda ne, že to soudruzi vezm(utn)ou tak hopem, radikálně, od podlahy, cugrunt... "Pěkně" po staru (antislovansky, autoritářsky, r(d)e(a)gresivně) a přitom pod rouškou prý jakéhosi progresiv(liberal)ismu... A už vůbec ne, že je v tom ještě bude takový dav slovanů, podvratných živlů, zase zhypnotizovaně podpor(vzbuz)ovat, vztekle usurp(buzer/zesměšň/poniž)ovat své (u)krajany, kteří to i s těmi krpci myslí dobře, bojují i za ně a ty jejich budoucnosti (vesměs těžce rozmazlené nebo zanedbané spratky). No opět nic, co by slunce už tak pět(set?)krát nevidělo... Smích? Přejde. Jen co (brzy) začne to hromadné propouštění. Zase se to hodí na P, o důvod k nenávisti, ofenzívě navíc, zachrání to za pět dvanáct spasitel z "ne"podmíněného nebe, a na ty vaše protiopatření (přijímané proti naší prosperitě (svobodě), tedy přes stvořeného nepřítele, aby měli své opodstatnění) bobek?
Ale tak celkově je v tom R spíš nevinně (vynuceně) a tomu, kdo naprosto předpis(ukázk)ově nenávidí rusy a jejich zastánce podobně jak ještě nedávno neočkované (antivaxery) nebo Hašek, soptí u každého televizního spotu a propagandistického článku už asi nebude pomoci a ten, kdo ne, už je dávno vyrval ze zdi, přestal ode(te)vírat, vlastně potřeba nic tak vzevrubné(banální)ho cpát, (při)otevírat oči, hlavu, ústa...
Ano, správně, právě v tom máte tu hodně ne/úplnou (objektivní) pravdu, nebyli jste to vy, kdo fyzicky (viditelně) zaútočil, se dopustil agrese, vytáhl jako první do boje(obsazení), podív(víd)ejte to oni, my nic, nechťa, ti hodn(dobř)í, v tom nevinně, nemáme vůbec prsty, náhodní kolemjdoucí, vůbec ne se na ně odevšad, neodbyt(otrav/dotěr)ně tlačící, co vás to nemá, podnikáme jen samé hezké, odvet(bran/osvět)né akce, odpovídáme tomu agresorovi zaostalému my vyspělý (přitom až po uši ve sračkách) západ, ukazujete prstama jak podvraťáci na základce, hned utíkaj(letí)ící bonzovat třídní (společnosti), jen co druhému přeteče pohár trpělivosti, si to přestane nechávat líbit, začne potyčka, boj, ale co jste vyváděli do této eskalace, k ní vedlo, se skrývá pod vrcholem všeho tohoto ledovce, že jste třeba vyryp(uk)ovali první, vyprovokovali ji tím, že se chovali hůř jak rozmazlení zme(spra)tci, ml(je)eli si svou, neposlouchali, porušovali jednu úmluvu za druhou, museli dostat výprask, za vyučenou (uši) nikdo ani necekne, nic nového pod sluncem, vámi stokrát krpácky opakov(hr)aná takti(básnič)ka, jak to okabát(narafič)it, aby prachobyčejný útok na ně vypadal jak ušlechtilá ob(ch)rana, uhmm, co nepřítele vybur(he)covat, případně ho bezostyšně vytvořit, hra na jednu, stejnou, naruby obrácenou strunu. Tak na tuto vaši všivou stranu (koalice konečně kvalitně podplacených, samolibých, jednodušších či strojových loutek (za)sloužících k (se o) nahnání nás do úzkých koutek, do(při)hlížení, dřív aspoň nějaký přínos, dnes pokrytě jen za škůdce, hold nová doba, směr, na němž se vůdce shodl), skrz naskrz prolezlou (samá korupce) od velkého bratra se mám postavit a pak za ni i padnout? Ne vlastně vlastní domovinu, že? Tím myslíte ten rozhár(za/pro/d)aný Kocourkov, který se divže ještě nežere mezi sebou navzájem? Tedy fyzicky, zásluhou vaší korekce, fakticky korigováním pří/odtoku, pumpováním velkého kapitálu do a odsávání z ekonomiky, jinak ekonomicky už dávno a bez servítek, ohledů.) Jen aby bylo mezi námi jasno... Jo? Tak to už d(s)u celý žhavý,(i) když jediní, před kým je potřeba je (těch pár lidí dobré vůle a drobného vzrůstu, ty ostatní, drtivé většiny si klidně nechte) ve skut(pol)ečnosti chránit, jste vy sami, vlasti(Boha, firem i lidství)zrádní žoldáci (posluhovači koncepce jednotné EU, zrozenci p...olitické líhně Číny, Tchajwanu, nebo kdo si ji to koupil), nepřátelé suverenity, svobody, lidství, jimž to (zlo, pasáctví, mikrofon snad implantovaný místo mozku, možná i z toho pramenící ta tu(sle)pota, neumětelově naprogramovaná) přímo čiší z očí. Každopádně zejména tento fakt si my pěšáci musíme vtlouct do hlavy(palice), ať je nám nad slunce jasný, odnést ze stotisící první televizní reklamy a bez jediného mrknutí oka, známek(stínů) pochybností ze sebe vyhrknout(pravit), i kdyby nás agenti ministerstva lásky přepad(robudi)li uprostřed noci, jinak zatýkali v suterénu, mučili, propouštěli až do boje, nebo rovnou vaporizace, ať mají veřejnou podporu (souhlasné pokyvování hlavou) pro ty své vojenské (OBRAN(DVET)NÉ, humanitární, NE ÚTOČNÉ, !!!) operace, výpady, mašinérie... nejlépe (panuje potřebná shoda) jak od jednoho člověka či vůdce jedné, shodou nešťastných, geopolitických okolností ekonomicky zrovna docela zdecimované, vazalské "republiky", jenže diktaturní zřízení tu žel pro ně zatím ještě nemáme, tak to honí všemi mož(dostup)nými, zpravodajskými kanály... Že to oni se agrese v žádném případě nedopustili, jen podnikají odvetné, záchranné akce, jsou v právu a vy tím pádem podporujete ty správ(hod)né strany, jak v černé a bílé pohádce hrdinně reagujete na ty zlé agresory a byste byli jimi byli vy ti váleční štváči, ať vás hlavně ani v tom snu, koutku hlavy(ně) nenapadne, se nepřestanete chovat tak hod(povol/velkomysl)ně. Žádné fašisty, černokně(loupe)žníky, no fujtajbl, těm byste přece v žádném případě, ani životě nefandi(pomáha)li... Nebo že by přece jen nakonec jo? Hodní až blbí, to bolí, nebo jen to druhé, v zájmu vlastní ochrany, nahnané až za ušima, nebo dokonce dotace, pachtovní pachtění, hm? No smrdí to (smrtí) řádně od samého začátku, hlavy, mediálně medicínského zázraku, tak pohotového zákroku se totiž beztak nenadáli, a vsaďte se, že bude až po dopad, ocas, a zatím pořád po dobrém vám radím hřbet této leka(fialově)jící ryby v ryze vlastním zájmu co nejdřív opustit a radši se pořádně uskromnit, než vás stáhne s sebou do hlubin sedmi pekel, stejně přijde váš soudný den dřív, než se nadějete. Nezapomínejte, že jsme spíš studijní, počítačové, hospodské typy na vál(č)ení dobré, ne udatní bojovníci, tak ať až rozdráždíte medvěda, zavane nám severní vítr do líců, nasadí přilby a bohat(mocn)ý strýc se zas stáhne do zámoří i s těmi svými apo(ka)li(p)tickými kumpány, vás mu tu nechá samotné napospas, nebo vyšle do doupěte, nespadnou maskáčové trenky, nebo neuletí jinak zbarvené klobou(b)ky. To bude na omluvy za velké nenávistné mluvy, nevidění si do pus, obávám se, příliš pozdě, tak se zkuste do(vy)pouštět jejich různé interpretace s plným vědomím této, hrozby, konsekvence, snahou prevence budoucího zodpovídání se, nesení následků. Nerad bych nás podceňoval, no něco mně říká, že jim v R vyrostli jinací jiná(bu)ci, tak nevím jak vy, no já osobně bych moc nevykřik(RIP)oval (ne, že by na osobní potyčky, předvádění střeleckých dovedností, natož poměřování tělesných sil (ran) muselo zákoni(nu)tě dojít, nestačilo pár "dobře" mířených raket, obohacených o pár vzácných, shodou okolností radioaktivních prvků chemické tabulky, samonaváděcích dronů, družic...) a když se na jejich stranu přidá pravé právo, sám Bůh, čemuž bych se osobně přihlédnuvší nejen k všem těm těsným až zázračným spádům nabraným nedávnými událostmi vyhlazovacího (atentátního) charakteru vůbec nedivil, spíš přikláněl, nevypadá to s námi, chlapci "zlatí", vůbec dobře, se můžeme utřepat do bleda, takže i variantě vyklidnění, zasednutí k jednacímu (mírotvornému) stolu, předejití dalším konfliktům, obětem dřív, než začne to dusno, zahráním do autu a přepnutím na třeba se nám tu jako mávnutím kouzelného proutku rozmoženou migra(nemo)ci, Aláha, střelby, sucho, oteplování, ekologické, vesmírné hrozby, "přírodní" katastrofy, kolaps další systémové in(pro)stituce, menšinové krize identit..., kvůli kterým se ti, co z toho pořád ještě neubudeme, budeme, zadlužení až do třetího kolene, dál dobrovolně nechávat omez(klešť)ovat, pesk(buzer)ovat, chudnout, třást stresy, strachy, zimou, hladem, žízní, špatnou stra(životosprá)vou a přitom držet drkotající panty u sebe, od nichž nám budete ve jménu (pod záminkou) preventivního boje proti nim vesměs jen brát a sem tam přijde nějaká ta špatně mířená, dota(stříka)ční injekce... a pro všechny ne/zištné udavače, kontrolní orgány tímto neschval(podpor)ujeme žádný druh agrese, ať už projevené a už vůbec ne té skryté! No obě mezi námi žel byli, jsou i budou, v ob den se měnících intenzitách, ne/projevené, zkuste někomu, kdo na vás perverz(neodbyt)ně dotírá, ohrožuje na vaší adrese, porušuje jeden slib za druhým, nedá si říct i s vaším dlouholetým sousedem, který s ním proti vám kušuje, dělá příkoří, přestože jste mu za ta léta prokázali celou řadu laskavostí, nepřehradit cestu, jednu neu..vp..lepit, ustupovat až po zadní plot své zóny, no to je jedno, mar(trap)ná snaha vám něco vysvětlovat, stejně si dál pojedete svoje a je otázka, jestli nám za pravdu, jež je jen jedna, dáte až v hrobě, vsadím se, že se zardíte až umlátíte do čela, jací jste byli... a pak repete, šup zpátky na zem, "nanovo". *jsou to jen subjektivní pocity, predikce jednoho "nestranného" pozorovatele, rekreačního střelce (z luku), nikoliv ověřená fakta, válečného stratéga, veterána **autorská práva nevyhrazená, si s tímto materiálem (své)vol(veřej)ně zacházejte, jak sami uznáte za vhodné, jen na vlastní riziko eliminace a se s tím moc neflákejte, ať to (nás) dřív nefláknou do popelnice dějin v zájmu redukce slovní, lidské zásoby, nebo tato vaše "preventivní" odvaha, od níž si slibujeme otupování těch prevítů (způsobováním jim škod, ztrát všemi dostupnými prostředky, ať je to oplácení stejnou mincí taky trochu bolí) mající potenciál vést ke snížení svrchované moci, míry dovolování si elit, destrukce jimi přijímaných opatření (primárních cílů), už nebude aktuál(riskant)ní, až o tom bude ťápat kdekterý Franta Lojza na každém druhém rohu, trápit to bude akorát jejich staré, a každý druhý kolemlezoucí hotntót se usmívat jak sluníčko na dotačním hnoji, bude na vaše velké hrdinství (vyskakov(léz)ání, najednou ze všemožných nor jak čertíci z krabiček, kde o vás doteď nebylo ani vidu, ani slechu) trochu pozdě, což by vzhledem k odhadované délce běhu na docela dlouhou trať vedoucí ke zvrácení této zvracené ideologie na dlouhou dobu hrozit, tedy ne až tak ty pasivní příjmy, no poslušnost za ně, cenzura názorů...
Když ten, kdo vlastní dluhy ČR, a že jich není málo, přibývají, vlastní, jak známo, i ji, tak pak není divu, že se chová, jak se chová, posvátně k zájmům sv(zl)ého vlastníka, klidně zločinně k obyvatelstvu, jsme schodek po schodku sestoupili až na samé (A)DNO. A někdo celou tu srand(útrat)u a skanzenovou vizi zaplatit musí... Co takto zatím neprožra(vytěže)né UK, R...?
Update 16. 9.: Jo a každý zk...syn(ka), který má na svědomí, se jakkoli podílí, podporuje, nebo kryje ta zvěrstva páchaná na lidech (Češích), práškování, noční pištění v uších, ať jsou přes den jak mimózy, bludní holanďani, sotva lozí unavení v polospánku jak těla bez duší, pořádně neví, kde jim bolehlav hlava navalená jak ve stojce stojí, ani co je za den, jste zas podělali ve vládě, natož kde je sever a co z něho s takovou co nevidět přiletí, se nezmůžou na nic moc, normální fungování, podávané výkony (produktivita) podprůměrné (nula, nula ho...), hlavně vaše otravo(kontrolo)vání, strkání nosů do věcí (experimentů), po kterých je jich nic (exkrement), když k němu i jsou (jsou víc a víc v pr..., letargičtí, mrzutí, upadající do depresí, možná i ze židliček s županem kolem krku, nepozorní, po(z)volní, poddajní, podveditelný, v režimu přežití, autopilota, imunitní systém nalomený, bujení nemoci jak slimáků po slejváku, no prostě neškodné trosky) a počasí maskující útok (vyslání raket) na Rusko, ať shnije v base, zajde i s těmi svými multifunkčními fidlátky, s nimiž tak rádo zachází, a shoří v pekle. Klidně bych do něho dal ruku za to, že tam mají minimálně ještě jednu, třetí, denní frekvenci, jejíž délka elektromagnetických vln z nás přes den pro změnu dělá neurotické magory, konzumní krysy, dyndá poslední zbytky sil, nebo jimi prostě jen jsme, v kombinaci se všemi těmi soci(vizu)álními vjemy, a nebo kolektivní vědomí, a a nebo jejich kombinace v kombinaci s tou nepotravou...
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Najdete nás:
Tř. Tomáše Bati 1547,
760 01, Zlín
DůmDluhů.cz jde přirovnat k virtuální navigaci vedoucí poptávající k vytyčenému úvěrovému cíli tou nejkratší a tudíž časově, energeticky i ekonomicky nejúspornější cestou.
Ambicí je propojovat je i nadále s tím správným průvodcem (úvěrářem) nebo přepravcem (půjčujícím) schopným ve chvíli našeho oslovení ze všech nejp(i)lněji uspokojit jejich na/stávající peněžní představu a potřebu.
Ze všeho nejvíce si zakládáme na propracované analytice, nadstandardních možnostech realizace (znal(ám)ostech), spolehlivé servisní péči a zejména celk(n)ové vyzpytatelnosti, tzn. předvídatelnosti, i nakládáme ze všech nabízejících tržnice beztak nejvíce zátěže.
Srovnáváme jednotlivé nabídky partnerských poskytovatelů úvěrových produktů z ne/bankovních, soukromých a veřejně dostupných zdrojů pro spotřebitele (zaměstnance) i podnikatele (firmy), uzavíráme vítěze z hlediska momentální dostupnosti, ceny a kvality. Máme vlastní kapitál, což nás staví do role přímých poskytovatelů, k tomu uzavřené smlouvy o obchodní spolupráci se všemi slušnými ne/bankovními ústavy, družstevními záložnami i privátními investory. Dále provozujeme činnost nezávislého dluhového poradenství na základě živnostenského oprávnění. V neposlední řadě využíváme nástroje realitního trhu k dosažení rychlého zpeněžení klientovi nemovitosti v horní cenové hladině. Kromě standardního prodeje se specializujeme i na okamžitý výkup, zpětný leasing, družstevní (nájemní) bydlení a tak podobně. Předvádíme (chvástáme) se tím, že nám nevadí pro banky problémová klientela a nepodvádíme!
(Pro)hlášení mající informační a preventivní charakter před nedorozuměními, spory a pokutami:
První - letmý nástřel:
Všechny číselné údaje, které jsou k vidění na těchto internetových stránkách, mají čistě informativní povahu a tedy sloužit k utvoření si orientační představy, neustále se mění jako nálady či počasí a proto bychom rozhodně nestrčili nohu do soudní síně za jejich doručení každému jednomu čtenáři. Pokud si přejete počíst, či od nás vůbec můžete s něčím počítat, popř. čím skoro a přesně, jak by vypadala ona slavná, Vás nejvíce oslnivá hypoteční či realitní nabídka, na níž se zmůžeme, s výslednými hodnotami rozhodujících ukazatelů její zajímavosti zaokrouhlenými na (de)setiny, je nezbytné se s námi alespoň telefonicky zkontaktovat, nebo sejít, podělit o všechny směrodatné konkrétnosti ke své záležitosti a není problém vytvořit. Ostatně to od nás máte vždy bezplatně, nezávazně a diskrétně, takže ostrouháte jen několik jednotek času plus mentální síly a když Vám nepadne do oka, jednoduše na ni zanevřete.
Druhé - ach ta legislativa:
Děláme, seč nám síly stačí, abychom svou, legislativně ostře sledovanou činnost vykonávali v souladu s výkladem paragrafů novely zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb., která platí od 1. 12. 2016 a má za úkol ji regulovat.
Tzn. co se dá, tedy skoro nic jiného, abychom splňovali povinnosti a ne/prováděli úkony jím ukládané, zakazované při uzavírání i správě všech pohledávek majících mezi nimi co pohledávat, tudíž zběžně přeletěno:
Patřičné prověřování úvěruschopnosti úvěrovaného před jejich poskytnutím podle jím předepsaných metrik a jejich momentálních limitů a to zejména bonity (příjmů vs. výdajů) dostatečné k získání vyřizovaného spotřebitelského úvěru. Dopředu negarantujeme kladné vyřízení, nežádáme žádnou formu úplaty, předsmluvní formulář i smluvní dokumentaci dostává žadatel k nahlédnutí s dostatečným předstihem a prostorem bez jevení známek tajení i vyvíjení nátlaku, při čerpání si neúčtujeme dvojí odměnu, ani jedna z posléze inkasovaných plateb nepřesahuje arbitrem schvalované meze, dlužník má právo kdykoliv předčasně splatit a to nanejvýš za k tomuto úkonu věřitelem účelově vynaložené náklady i dalších, asi "sto šest" příkazů, které si dle libosti prostudujte na tomto externím zdroji: 257/2016 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru, nebo v informacích trvale přístupných spotřebiteli a reklamačním řádu.
Třetí - mírné výluky aneb výjimky potvrzující pravidlo:
Na ostatní nabízené produkty a služby, za něž jmenovitě považujeme podnikatelské úvěry pro osoby právnické (společnosti) a fyzické (živnostníky) i realitní služby, se tato legislativa nevztahuje, aniž by jevili známky jejího obcházení, nebo jakkoli jinak inklinovali k záměrnému zaměňování zaměstnanců s živnostníky kupříkladu kvůli nižší, nejen administrační zátěži.
Čtvrté - za plagiátorství na galeje:
Na vědomí se dává, že vaše plagiátorství porušuje naše autorská práva a po zásluze se trestá! Jazyk juristů tvrdí, že se jedná o takzvanou krádež duševního vlastnictví, tedy nejen sprostý, ale i ze zákona trestný čin, kdy vám po prokázání viny hrozí i v naší malé zemi nemalé peněžní postihy a doživotní odnětí licence i svobody až na 2 roky, nevzpomínaje raději karmické a jiné kárné postihy. Vyvarujte se proto jeho neblahým dopadům na vaše blaho nepro(od)váděním na tomto portále! Nehodláme dál dobrovolně (bez odporu) chodit za bezmeznou dobrotu na bezednou žebrotu. Za další implementaci námi pracně vymyšleného obsahu jedna ku jedné očekávejte odvetný akt.
Nejdietnější peněžní ob(d)nos, na který si u nás můžete přijít, dělá 500 000 Kč, slovy půl milionu korun českých, o prostší porci Vás proto poprosíme neprosit, kór sprostší mluvou.
To platí jak u bez i zástavních úvěrů, kdy je na vině zejména naše omezená energetická kapacita a nerentabilita vzhledem k výnosům z celorepublikového vyřizování menších částek.
U desetitisícových úvěrů by musela být platební zátěž pro klienta natolik vysoká, že by to hraničilo s únosností a smysluplností vůbec.
Enormně úročené nebankovní mikro úvěry nabízené na trhu jsou toho jasným důkazem.
Prostý TIP: Chcete-li míň, zkuste banku, nebo jednu z renomovaných nebankovních společností, máte-li tam dočasně z nějakého důvodu zavřená dvířka, vřele doporučujeme zatnout zuby, toto období přečkat bez přílivu nového(půjčeného) kapitálu a mezitím, je-li to možné, usilovat o odstranění v tomto snažení bránících závad. Pořád lepší, než skočit z louže a skončit v blátě... Nebo najít jiné, nedluhové východisko a bez úvěrování se tak obejít úplně. Žádný dluh = značka ideál.
U úvěru bez zástavy je ponovu nutné býti alespoň majitelem nemovitosti, která v sobě ukrývá potenciál prodejní ceny (likvidity) vyšší, než je jeho požadovaná výše
a se v krajním případě dlouhodobého nesplácení (jiné delikvence, insolvence, nedodržení a nemožnosti domluvy) zpeněží (likvidace), použije k jeho splacení
a na rozdíl od jiných "dobrodinců" dojde k navrácení celého "přeplatku" z utržené částky na účet (už minulého) dlužníka (nyní bohatého člověka).
A pro nás nemajetné by aspoň něco nebylo? Pardon, no v momentální nabídce nemáme zhola nic, řídíme se přísně upřímným heslem:
"Nic nemáte, ani nedostanete."
Jedině, že by Vám s ní ručila třetí osoba (zástavce). Jinak pro Vás vlastníky stále dokážeme peníze obstarat i bez zástavy nemovitosti, no pouze ve výjimečných případech (na výjimku).
Vyjma onoho již zmíněného háčku (podmínky), že ji žadatel o půjčku musí vlastnit, přes což u nás vláček s jeho žádostí už žel nepřejede, jen tedy nebude jednosměrně tlačený do ručení s ní,
i dát pádný důvod (relevantní argument), proč už nám ji zrovna nemůže dát do zástavy, a třetí jasně najevo, že nám ji dokáže navrátit v dohodnutém termínu a rozumném stavu, popř. další proměnné.
Polehčující okolnosti toho milníku, k němuž jsme dospěli opakovaně neblahou osobní zkušeností (podvodníci, neplatiči, insolvence...):
Odedneška jsou pryč ty časy, kdy jsme se mohli usm(n)ažit, abychom lidem zhola nemajetným, zato však zplna hrdla zadluženým sloučili jejich dluhy do jednoho, o parník výhodnějšího konsolidačního úvěru.
Dalo to práce jako na kostele, odpad z toho byl teda požehnaný, odměna i vděčnost nevalná a té následné splátkové delikvence, mdloby i hanba pomyslet...
Z jedné strany to shazovali investoři jako na běžícím stole hákliví na kdejakou ptákovinu jako staré na měsíčkách, z druhé se to pak táhlo jako smrad vinou těžce nechápavé anebo letargické klientely občasně se snoubící s našimi letadlovými (offline a jet leg) stavy z přetlaku, vyřízení a averze.
A pak to najednou začalo přilétat jako kulové blesky z čistého nebe, vícero zdvižených prstů od životů, je regulérně ohrožující události, zdravotně varovná znamení, že takto už to dál (níž) jednoduše nešlo, takže jsme přestali meškat, váhavě váhat, odkládat neodkladné a málem neslyšně z posledního zbytku sil praštili do stolu, načež pronesli ono pověstné "A DOST".
Časy se hold mění, ne vždy se hodí zkostnatěle lpět na starých, dneska už nefunkčních vzorcích uvažování, a v této pohnuté době je celý žhavý půjčovat jen tak ledakomu bez patřičné nemovité opory leda dobrý dobrodruh...
S eskalující hrozbou hromadného propouštění jakožto doprovodným jevem roz(v)orání soukromého sektoru, s ní přímo spjatých výpadků příjmů, platebních neschopností, k tomu strmých pádů cen nemovitostí coby podkladových aktiv, peněz drahých jako čert a ztrácejících na hodnotě jako krypto, rozhodně není radno očekávat žádné extra rozdavačné tendence.
Závěrem:
Vás poprosíme o respektování tohoto našeho rozhodnutí a my na oplátku zase slibujeme, že vyvstane-li znovu na obzoru něco tak velkorysého a zároveň lidového, jak si obojetně představujeme, čili bezpodmínečná
střelhbitě vezmeme toto preventivní varování na tabuli houbou, tento z popela povstalý, nezastavovaný úvěrový produkt opět vykreslíme křídou v nejvyparáděnějším možném světle na inzertní ceduli, s níž nad hlavami pak v cuku letu bohorovně vyrazíme na slavnostní promenádu do internetových ulic.
Do té doby poněkud úlevně vyhlašujeme nevratného šlofíka, "dobro" došli, ENDE ŠLUS, dasvidania, nebo "pro nás za nás" hasta la vista, ať příliš nezníme jak proruští švábové...
Dále u něho platí, že stav ukazatelů úvěruschopnosti jako jsou příjmy, výdaje, dluhy (bonita), registry úvěrovaného i účel využití, hraje při rozhodování o jeho (nezajištěného financování) ne/poskytnutí a podmínkách neposled(úhlav)ní úlohu.
Výhodnost a štědrost námi nabízených půjček bez jakékoliv zástavy musí být něčím vykoupená, tím je větší náročnost na lukrativnost stavu vašich registrů, příjmů a výdajů (bonity).
Tím netvrdíme, že by museli být v naprosto dokonalé kondici, aby ji šlo řešit, to byste si ji snad vzali v bance, no ani to nemůže být vyložená katastrofa, sociálka.
Tyto kvality jsou totiž bez podmínění podkladového aktiva jedinou zárukou řádného zacházení a včasného vrácení peněžních prostředků.
Proto představa, že je dodatečný poskytovatel majetkem nezaručené, zároveň dostatečně vysoké a výhodné (ne mikro, často likvidační) půjčky přejde zcela bez povšimnutí, je zcestná.
Za A se kvůli vám nebude chtít dostat do křížku se zákonem o spotřebitelském úvěru, až se jednou provalí, kdo ví, třeba i na váš popud(vel), že vám půjčil, aniž by ji, vaši budoucí schopnost řádného splácení, řádně prověřil, splnil(i jste) všechny předepsané metriky,
za B abyste mu zůstali viset, mu u vás trčet stovky tisíc v dnešní, jemu legislativně hodně nenakloněné době, takže třeba napořád, nebo do pět let, ale záplaty dle vašich možností a samozřejmě bez úplaty!
S obří mírou benevolence se setkáte jedině u těch miniaturních, nebankovních půjček, které jsou na úkor toho i vysoce předražené, neboť poskytovatelé dopředu počítají se stejně vysokou mírou nesplácení, percentilem (pravděpodobností) delikvence.
I tam už by ale měl půjčující provézt zběžné proklepnutí žadatele alespoň základním způsobem z titulu prevence před nezvladatelným předlužením ekonomicky slabší populace a ta se pak nemusela ve velkém hrnout do exekuce, insolvence, hranice chudoby.
Dokládané a zkoumané podklady:
Jednak u nich automaticky dochází k nahlédnutí do registrů, z nichž se bere v potaz řádnost zpětného splácení využitých úvěrových produktů a jejich momentální zatíženost, neboli žadatelova úvěrová angažovanost.
V rámci závažnosti poškození registrů platí, že by se v nich rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo nedávno oficiálně ukončené insolvence bez ohledu na splacenou část.
Pokud jsou tyto záznamy u žadatele evidovány, nabízí se řešit se zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky. Jiná věc do zástavy se prozatím nepřijímá.
V rámci příjmů pak bývá u zaměstnance vyžadována pracovní smlouva na dobu ne/určitou a dokládací procedura: potvrzení o výši příjmu za posledních 6 měsíců, výpisy z účtů a výplatní pásky, nebo určitá kombinace.
U podnikatelů OSVČ tvoří základ pro doložení jeho příjmů daňové přiznaní často zohledňované za poslední 2 roky, faktury, výpisy z účtů, obraty, výkazy zisků a ztrát, bezdlužnost vůči státu a opět různý jejich poměr.
K tomu je u obou samozřejmě možné připočítat i různé druhy příspěvků, přivýdělků, rent, důchodů...
ani ve zlém... Pamatujete?
Manželé, kteří mají aktivní společné jmění manželů (SJM), si coby spotřebitelé musí "ze zákona i rozumu" žádat společně, žádné za zády, tajnůstkaření.
SJM neboli zkratka stvořená z počátečních písmen těchto tří slov: Společné Jmění Manželů totiž neslouží pouze k tomu, aby automaticky docházelo ke spravedlivému rozdělování (ne)movitého majetku, který po sňatku nabyde jeden z jeho účastníků, se svou drahou polovičkou v pohlavně rovnoprávném poměru 50/50, přestože se ona sama na žádné listině stvrzující její vlastnická práva zrovna nevyskytuje.
Podobným způsobem totiž může dojít k samovolnému přenášení a podvojnému přiřazování i toho dluhového, tedy úvěrového zaangažování (zatížení), které si za dobu manželství odváží "pořídit či převzít čistě sám na sebe" jeden z manželů za absence písemného souhlasu a tudíž snadno i vědomí toho druhého, kterého se tak i přesto mohou v budoucnu negativně (do)týkat případné spory vedené v souvislosti s řádným neplněním s ním spjatých povinností, přestože na úvěrových smlouvách o něm opět není ani zmínka. Jinými slovy pak, třeba z důvodu nesplácení, může dojít k věřitelovu (vymahačovu) uspokojení takto vzniklé pohledávky i z dlužníkovi poloviny majetku spadajícího do společného jmění, pokud nedisponuje žádným, výlučně vlastním.
A proto, aby byla plně zachována jakási partnerská transparentnost, musejí si u nás manželé k žádanému úvěru pokaždé přistupovat společně, mají-li mezi sebou v době podání žádosti společné jmění plně aktivní.
I zadlužení je totiž záležitostí mající důležité vazby na vzájemné soužití, k jejímuž mlžení by proto nemělo docházet už jen z principu lidskosti a zmíněné průhlednosti. O příjem silně ochuzená sestava žadatelů pak stejně v drtivé většině případů nevychází ani bonitně, což je další pádný argument pro neprodlené přesvědčení druhého z manželů k jeho přímé spoluúčasti na akci alespoň z pozice spolužadatele, potažmo budoucího spoludlužníka, který bere vítr z plachet narážkám hrdopychů typu: "Snad jsem už dospělá, plně svéprávná osoba oprávněná si rozhodovat sama za sebe a jednat, jak se mně zlíbí?!" To na každý pád jste, no též můžete být ve svých snahách zvenčí omezována, ohrožujete-li svým jednáním život bližního jako v tomto případě - (do)životního partnera.
Abyste se tak nedělo a Vy si pak mohli začít plně přetavovat své peněžní představy v realitu bez potřeby ohlížení se na rozmar manžela a žadonění o jeho souhlas, je nutné mít SJM zúžené, ideálně pak úplně rozdělené (zrušené). K tomu lze dospět buďto sepsáním předmanželské smlouvy upravující pravidla pro rozdělování společného jmění, nebo potom takovou jeho změnou provedenou kdykoliv v průběhu manželství třeba u notáře. Ten Vám po společné návštěvě (ne vážně nestačí, když přijdete sami) za pár tisíc rád rozváže křidélka a Vy si budete moct žádat a vystupovat každý sám za sebe, jak jen se Vám zachce bez nutnosti přizvání k účasti a výhledově i možnosti negativního zásahu toho druhého.
Tato tématika samozřejmě má své "světlé i tmavé" výjimky a potvrzující pravidla, stejně jako každý takový krok pochopitelně má své vlastní individuální specifika, pro i proti a tak i nároky na vhodné provedení, které je potřeba zohlednit a do výsledného díla všestranně zapracovat tak, aby sedli jako "hrnec na zadek" nejlepším zájmům obou manželů.
Více informací k této problematice si můžete přečíst: RADY A TIPY: SJM jak ho otočit ve svůj vlastní ekonomický prospěch
Že nemáte nic našetřené, ani do zástavy, ale máte vyhlédnutý bará(byte)ček, který byste do ni dali? Jo a zrovna si ještě vzali navíc na všechny dluhy, kterých máte pro změnu požehnaně, jestli by to bylo možné? Ne, nebylo.
Ale že jste si našli takový, který se prodává pod cenou, za padesát procent reálné prodejní? Jo a můžete mně říct, proč by ho majitel zrovna Vám prodával za 50 %, když by mohl jinému za 100? No, je to známý, soused, nájemce...
Jo a to odkdy stačí k tomu, aby se připravil o stovky tisíc, neřkuli miliony, v dnešní době? Že by Vám, možná, půjčil vajíčka na nedělní oběd, bychom ještě pochopili, padesát na cestu do práce a zpět, dokud byste ani ty nevrátili, ale toto?
Není tím pádem těch 50 náhodou 100? Když za víc, ani o tisícovku, patrně nemůže, nemá komu? Z naší zkušenosti v drtivé většině případů ano. Proto zní preventivní odpověď před vzájemnou ztrátou energie ne. A otázka, přesvědčíte nás o opaku?
Na samotné myšlence vyměnit placení stále se zvyšujícího nájmu za splácení hypotéky na (jednou) vlastní bydlení sice nevidíme nic zcela zcestného, no
nemáte-li nic našetřené, dalšího do zástavy, zato šílenou platební minulost (morálku) a úvěruschopnost ano, pak už ano a v realitu ji přetaví jedině "podvodník", který vás ve výsledku vyjde daleko dráž než nájemník, na to vezměte jed.
Ani banky, které si půjčené peníze cucají z prstu, teda pera, teda vašeho elektronického podpisu, nedávají víc než 80% z ceny a to musíte mít všechno pünktlich, cajk, nehledě na to jejich nedávné lichvářské vybarvení a neumazání dodnes.
Po soukromníkovi pak nemůžete chtít, aby se svými řeholí vydřenými a nastokrát zdaněnými penězi kouzlil kolem sta procent kupní, poté zastavované a možná i prodejní hodnoty pořizované nemovitosti a nejlépe je ještě úrokově podstřelil, abyste ho divže neukamenovali za to, že je nejen škudla ale i nenažranec.
Ještě chvíli nám tady budou nořit, válčit, strašit a omezovat pod nosem, nezaměstnanost vyskočí jak z trampolíny, výplaty a tržní ceny sletí za výdělky z většiny podnikatelských činností jak po skluzavce, vy mu přestanete platit dřív, než se jeho zástavní právo stihne na katastru uvelebit, zabydlet a mu nezbyde než ji střelit se ztrátou třeba třiceti procent, ne-li hůř, nebo v ní zůstat finančně trčet s prsty zkříženými i na nohách a dlouhé večery se potají modlit za brzkou otočku, výstřel a co největší pohojení toho pohnojení, nejlépe vývar. Zatímco vy si to budete spokojeně lebedit zpátky v nájmu, nohy v luftu, dlouhý kouř a nulová ztráta. Při vší úctě, to víte že jo...
Taky mějte na paměti, že první dekádu stejně jde i v bance většina splátky na úmor úroků a dlužná jistina vám ubývá poskromnu, takže toho po pěti vážně moc neumažete, tak to taky nemusí být žádná sláva...
Samozřejmě taky záleží na tom, v jaké fázi vývoje cen na realitním trhu se k tomuto kroku "dokopáváte". Vzhledem k tomu, že ten býčí již asi máme na jistou dobu za sebou a ztuhle hledíme medvědovi do očí, tím spíš může být úprk do pronajaté nory vítězná, životní úspory zachraňující strategie, neb zmíněný propad ceny slavnostně zakoupené nemovitosti pod tu pořizovací, natož zůstatek hypotéky, je pramálo příjemná záležitost a pradávno známá zase ta, že tomu, co umí v krátkém časovém úseku samo násobně vrůst, nebude činit zas takový problém padnout stejným tempem a dílem hubou dolů. A držko pády málokomu chutnají.
Zkrátka a jednoduše, pokud tedy nemáte vyhlédnutou nemovitost, na kterou se nemůžete vynadívat, při jejímž obývání vám plesá srdce od samé radosti, máte to štěstí, že jste ji vyštrachali za vyloženě směšné peníze a nebo vám přináší extra užitek (výdělek v podnikání), které by případný pokles vykryli, byli dostatečné silnou záplatou na to "vykrvácení", pobýt si ještě v nájmu, rok, dva si počkat, jak se situace vyvrbí, když už jste to vydrželi doteď, nemusí být zas tak špatný nápad.
Riziko, že vám doteď jak o život uhánějící vlak ujede ještě dál a jaktěživ už na něho nestihnete naskočit, je z mého pohledu značně menší, než že po této "menší" zastávce začne sjíždět dolů kopce a na nespočtu jednotlivých zastávek cesty bude trpělivě vyčkávat na sporadicky a opatrně naskakující cestující, pokud teda nevykolejí a nevydá se střemhlav na výplach pánevního dna, z něhož se bude roky pracně sbírat. Po přihlédnutí k okolnostem a své skeptické nátuře bych se přikláněl, nebo minimálně nedivil krasojízdě jako na horské dráze ve stylu č. 2.
A nevyužitá (promarněná) příležitost může být lepší než trpká zkušenost...
Navíc, nedosáhnete-li na hypotéku ani ze vznášedla, netřeba to řešit a už vůbec ne věšet hlavu. Nemáte zač...
To si zase nalejme čisté info. Ne, vážně Vám nikdo nezaplatí celý vysněný baráček za miliony, když jste si na něho doposud nenašetřili ani korunu (dvacet tisíc fakt nic neřeší), nemáte co dalšího zastavit a navíc byste dle prokazatelných příjmů a zákonných ukazatelů bonity bezpečně neutáhli ani dvoutisícovku měsíčně navíc, nebo jsou vaše registry jeden velký paskvil, takže dát se tak vsadit na vaši schopnost řádného splácení, respektive absenci opožděné splátky, máte to s kurzem tak 46:1 v prospěch vašeho selhání to dokonce hned v prvním roce kalendáře.
Přibližně počítejte, že minimálně 20% budete muset "někde vyškrábnout", anebo hypotéku do-zajistit další nemovitostí v této hodnotě. Pokud byste se tím náhodou dokázali dostat na LTV nějakých 60%, může Vám toho být odpuštěno mnohem víc, neboť to je zhruba strop u nebankovní hypotéky Standard, avšak "na oplátku" u ní počítejte s podstatně vyššími provozními náklady.
Taky pochopitelně můžete mít tak absurdní štěstí, že se Vám podaří sehnat nemovitost s tržní hodnotou 5 milionů za 3. V takovém případě však počítejte s našim okamžitým dotazem: "Proč by vám ji kdo prodával za 3, když by ji mohl prodat za 5?". Nebude-li ve vaší odpovědi obsaženo něco ve smyslu rodinného příslušníka, dobrého kamaráda, nebo obchodního partnera, spíše počítejte s našim nesouhlasným stanoviskem.
Stejně tak, ostatně jako všude, může pomoct, podaří-li se Vám si k sobě sehnat takzvaného spolužadatele, který dohání vaši tristní ziskovost, nebo platební morálku. Natvrdo se tak však může stát, že začnete v úvěru doslova zavazet, překážet (mu) v jeho vyřízení. Ano, víme, že jste si ho k sobě dočasně přibrali, a chápeme, že opustit ho, nechat hypotéku i kupovanou nemovitost čistě na něm, není nic moc, ale hold jinak to kolikrát nepůjde, a navíc mezi námi děvčaty... Jestli ho potom z žádosti vyvážete, až se registry či příjmy "vyléčíte", nebo ho v ní nahradíte, vyjde prakticky nastejno, čili je prašť jak uhoď. Jen je potřeba dopředu vyladit a přednastavit.
Novely zákona o spotřebitelském úvěru, jimiž nám zákonodárci a různí kontroloři vykonávající dohled nad úvěrovým trhem "zpestřují" profesní životy již od roku 2016, se "zuby, neht(rv)y" snažíme dodržovat na 101%,
abychom my i všichni spříznění investoři dodrželi všechny zákonné stanovy u každého jednoho obchodního případu spotřebitelského ražení jak před poskytnutím tak při správě pohledávek jdoucími za spotřebiteli a je ochraňující.
Jako hlavní můžeme jmenovat povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity doložením příjmů i (zejména dluhových) výdajů za poslední období a jejich potvrzením v registrech dlužníků.
Rozdíl mezi zákonem žádoucím způsobem prokazatelnými příjmy a výdaji (na život a dluhy - splátkami) žadatele musí být vždy dostatečný a splňovat tak zákonem předepsaný limit ho (jejich poměr) vyjadřujícího ukazatele DSTI, aktuálně stanovený na 50%.
Zároveň nepobíráme dvojí odměny od úvěrujícího i úvěrovaného zároveň.
Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Vše se vždy vykonává v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.
Počínaje tím, že nám dostatečně prověřený a všechny ⬆ rysy úvěruschopnosti splňující úvěrovaný před vyplacením jemu s dostatečným předstihem a bez náznaků zatajení i nátlaku předložené a jím přijaté nabídky úvěru NIC neplatí, ani dvojitě při něm, a konče...
Životní časy, energie, nervy, administrační, provozní paušály, amortizace, benzíny, ani ty sladkůstky a kávy, bez kterých by to nešlo a neměly spolu tu čest, nic z toho nejde za vámi, pokud si nesáhnete na slibované peníze.
V žádném z případů nám žadatel neplatí poplatek dopředu.
V každém případě je možné účtovat za předčasné splacení pouze administrační náklady, které se s tímto úkonem přímo pojí.
Ceník všech uplatňovaných poplatků a potenciálních pokut splňuje zákonem ustanovené limity, jejichž překročení by znamenalo praktikování takzvaného nadměrného obohacování, které se řadí mezi neoprávněné a tudíž trestuhodné přestupky...
Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na vlastní dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). To nerozporuje výše zmíněné, nebo ani jedna z těchto plateb nejde v náš prospěch.
Dále... Dopustíme-li se v průběhu sjednání hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.
Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225.
Vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele.
Hypoteční mág, realitní makléř, soukromý investor...
WBO: written by owner / not AI nor copy
Copyright © 2012 - 2024 DůmDluhů.cz
Vaše renomovaná dluhová speciálka