Perverzní praktiky

Zveřejněno dne: 16.11.2021
Autor: Tomáš Maček

Poněkud perverzní choutky a z nich plynoucí praktiky individuí prahnoucích po dalším prosazování celoplošných opatření sloužících k omezování, šikanování a "hlavně dobrovolnému" přinucování co největšího počtu současných planetárních příslušníků k nitrožilnímu oplodnění čímsi dlouhodobě přinejmenším podezřele účinkujícím na jejich zdraví, štěstí a svobodu.

Kéž by se jim přinejmenším ta pedofilie protivila a dali svatý pokoj aspoň těm nejmladším 15 -, jejichž penetrace je, pokud se nepletu, od nepaměti protizákonná"...

Velice nerad Vás pohoršuju a doufám, že tvůrce funny.sk promine za zapůjčení a sdílení tohoto poměrně výmluvného obrázku. Samá sprostá lež pro sobecké uspokojení vlastních potřeb a navíc plno popírání a zesměšňování potenciálních pravd.

Pro tentokrát by mu i šlo dát zapravdu:

Jak by to dozajista křičel Andrej na celé kolo, teda kdyby měl zrovna bránit vnímání vlastního jména ve společnosti a enormní ekonomické zájmy, nikoliv pouhé životy a strohé úspory celého národa: "CELÉ JE TO JEDNA SPROSTÁ LEŽ, KAMPAŇ A ÚČELOVKA!". V tomto případě bych s ním bezvýhradně souhlasil a navrhoval se tímto argumentem inspirovat.

Pojďme zkusit k celé této záležitosti přistupovat jako k předem připravené, uměle vykonstruované, jasně načasované, pečlivě organizované a nestydatě vylhané kampani cíleně vyvolané za účelem celosvětového pozdvižení, spuštění vlny neklidu, strachu, útlumu a házení přímo obřích klacků téměř pod všechny nohy ještě stále chodící po planetě zemi. O hlavních cílech a fázích tohoto projektu, či snad sociálního experimentu se můžeme jen dohadovat, ale vypadá to na co dočinění přinejmenším s důkladnějším pročištěním a roztříděním, lepší kontrolou a ovladatelností, odlidštěností a ovlivnitelností. Které z nich jsou již zdárně splněny, ve které fázi se tudíž momentálně nacházíme a jakých běsů se ještě plánují dopustit, to ví jen čert a jeho iniciátor.

Každopádně se tady zkusme malicherně nenimrat v maličkostech, rozezleně ukazovat na postavičky ve spodní hierarchii a namísto na kozla skákat na vepře, zatímco nám očividně uniká většina styčných části celku, které celí zaboření do jednotlivých detailů zákonitě odmítáme, povrchně přehlížíme, nebo zaslepeně ignorujeme. Tak třeba je to celé jedna nešťastně šťastná náhoda, jako když tenista trefí vítězné prasátko a hned po zdvižení omluvné pravačky ji použije k radostnému gestu, nebo není? Nehrozí vám daleko dřív přivození mozkové mrtvice ze všech těch šaškáren kolem toho "stafylokoku", než statut nebožtíka jeho zapříčiněním? A po sté první: vážně jsou tu kvůli němu, nebo on kvůli nim?

První se naučme rozlišovat jednotlivé symboly na kartách, než se dáme do hraní pokeru o skutečné peníze, jinak budou stát naše rozhodnutí, požitky ze hry i dojmy zanechané u kolemsedících za starou belu. V lepším případě nás budou považovat za ostudy hodnou bačkoru, v tom horším je pak v důsledku toho nasadíme obě dvě...

Znáte to přirovnání s ledovcem a maximálně špičkou vyčnívající nad hladinu? Myslíte, že tady vám, veleváženému davu, byl okamžitě poodhalen komplet celý? Že za tím není nic a to, co vidíte v televizi, je prostě všechno? Že by se s námi podělili o veškeré zákulisní záležitosti a my tak byli snad poprvé v historii obeznámeni o všem a za oponou nezůstalo vůbec nic? Jak velké šance tomu dáváte, vážně stále stoprocentní, po tom všem? To jste pořád zaseklí u té verze nezbedného netopýra, se kterým je prý onemocnění kompatibilní asi jako apple IOS s androidem? A říká vám něco ta historka s lodí, co si dělala ze všech na okolo dobrý den tak dlouho, že ho pak přehlédla a šla komplet celá ke dnu? Je pravda, že mám poměrně živou fantasii a část z ní utváří různé filmové počiny, ale máte snad pocit, že by se spousta z nich nezakládala na skutečnosti? A to mnohdy až děsivě realisticky? Je naivní ten, kdo tomu věří, nebo nevěří?

Zkusme se na to podívat z globálu, ujasnit si fakta, udržet určitý distanc, zdravý nadhled a zejména chladnou hlavu.

Při pohledu z vrchu možná spatříte víceúčelový, nadvládní, makroekonomický nástroj, který byl ukut k co možná nejpreciznějšímu splnění svých účelů, jako je např. vyvolání krize, útlumu, restrukturalizace a tak i přispění ke změně chodu světa takřka k nepoznání.

A taktéž se vám dozajista podaří orientačně si představit mizivou pravděpodobnost, s jakou se jim tyto okolnosti mohli v daný moment sejít čistou, natolik šťastnou náhodou... Prostě už to celé bylo přehřáté, všechno a moc, museli to "uměle" zchladit a kdoví čeho všeho tím docílit. Jednotlivých etap a cílů bylo zjevně povícero...

I přes všechny ty nechutnosti pevně věříme, že nejen v tom negativním slova smyslu. Třeba převážně v tom dobrém. I když to zrovna tak zatím nadvakrát nevypadá. Vlastně vůbec. Ale tak třeba si jednou řekneme: "Jendo vidíš to, toto by bez toho trápení nebylo. A jak je to dobré...".

Ale tak třeba se mýlíme... A taky si neděláme iluze, že bychom tím něco zásadnějšího změnili, když nejsme ani panáčkem na šachovnici, max tak jednotka čísélka milion a víc na monopoly kartě pohozené v rožku hrací podložky. Ale alespoň tak, byť dosti zespod, teď trochu vidíme, jak se ta hra nahoře zhruba hraje... A kdo ví, třeba ji po několika závažných chybách, špinavostech a průběžným prosazováním vlastních pravidel jednou hromadně přetvoříme převážně ve vlastní prospěch a blaho. Jenom to chce trochu té snahy, bolesti, oběti a taky času... A postupně se podaří vyplenit podobné průšvihy. Všechno zlé je pak k něčemu dobré...

Ale jako když to vezmeme suma sumárum, ohlédneme se zpátky na všechny ty dávné konflikty, hladomory, epidemie, zas tak otřesně se nemáme, to se jim musí nechat... Vlastně se máme přímo báječně. Jenom si to uvědomit.

A totálně odfiltrovat všechen ten negativní plebs. Prostě se mu stranit, dokud se nás přímo nedotýká, nenechat se jím jakkoli zasáhnout. Zkrátka musí dělat takový povyk, jinak by to nesplnilo svůj účel. Můžeme se celí strachovat, že nás vážně skolí tato rýma, nebo že na nás pošlou něco horšího, ale taky, jak to tak taky u většiny z nás vypadá, se nemusí stát ani jedno z toho, a místo toho mezitím se nám může ucpat jedna cévka třeba zrovna z těchto stresů, nebo se budeme přežírat, nehýbat, zkrátíme si zbytečně život, dostatečně si neodpočineme, zachybujeme na cestě a o život připravíme nejenom sebe, z celého rozladění uklouzneme, zlomíme si kdo ví co všechno... Tak jestli to bude mít přijít, tak ať to přijde, no ne? Co tomu máme jít stresováním naproti. Nahoře už je stejně dávno rozhodnuté. Nevěříte? Váš problém. Zkusme se místo toho radši naladit na radostnou vlnu a dělat, co zrovna dokážeme, jak nejlíp to dokážeme, pro to, co dál chceme. Vážit si toho, co máme, protože zítra už nemusíme mít ani to. A osobně bych se vsadil, že netopýří peří nebude právě tím, co nám to odnese...

tam někde nahoře se někdo nepochybně perfektně baví

Kdo by jim to pak věřil a nekonspiroval o sto šest:

To je po všech těch kiksech najednou velkého divení, že to určitá část populace po právu považuje přinejmenším za nedůvěryhodné a těžce podezřelé, že vznášené návrhy, respektive "hlavně nenápadné" rozkazy, nátlakové praktiky a motivování alias "med a bič" jako z učebnice "Mistrovská manipulace" hodnotí jako zcela neakceptovatelné. Ta odporná rádiová reklama apelující na poslední tečku, která zněla jak z intergalaktické, totalitní reklamy na vesmírný zubní kartářek z roku 2122, a když se mně prvně vedrala do uší při procházce kolem přehrady, měl sem tak sto chutí vyzvracet večeři, skočit pod vodu a už odtamtud nevyplavat.

Když už člověk ve svých rukou žádný lepší "obranný" nástroj nápravy nemá, snaží se je raději nevnímat, aniž by to mělo moc co společného se zbabělostí. I přes všechnu tu snahu o ignorantství k ní občas to invazivní, přízemní a nechutné představení prosákne a to potom zbledne, zkoprní a zeslábne, jako by ji zaklepala na rameno sama smrtka. Jestli si nedá dobrý pozor a vícekrát se vystaví té vaší hrůze, tak se zanedlouho taky stane. A kdo za to bude moct? Správně. Byť je nám jasné, že to si za rámeček, ani do žádných statistik nedáte. Stejně jako hromadu dalších, nejen nepřímo zaviněných smrtí. Ještě by bylo vidět, že je tady ve velkém rozséváte a ne eliminujete. Aby se pak takový vnímavý člověk nebál, že mu spíše uškodíte, než jakkoli pomůžete a to včetně té vaší slavné POSLEDNÍ TEČKY, kterou se tím pádem stále jaksi zdráhá udělat. A to nejenom proto, že se z ní v průběhu jeho nedlouhého odolávání zčistajasna vyklubali rovné TŘI a že to by se takovým tempem taky mohl zanedlouho dostat do bodu, kdy bude opíchaný od hlavy až k patě, jako by se snad oblil medem a mihl vosím hnízdem. Což by ho trápilo podstatně míň než všechen ten sajrajt uvnitř. PS. Přirovnání s heroinem sem si chtěl původně odpustit pro jeho celkovou nevhodnost, ale nakonec možná přece jen bude o něco vhodnější. To pak najít místo vhodné pro další vpich může být stejně zapeklitý úkol jako u pana Vladimíra pro další tetování. Ale to samozřejmě přeháním... Nás spíš nestíhá udivovat ona většina, které není na všem tom neurvalém nátlaku podezřelého lautr nic. Ta, jež je bytostně přesvědčena o tom, že jí předkládáte všechny skutečnosti, hovoříte nic než pravdu, věří těm vašim prašivým pindám a baští všechny ty vaše apokalyptické pohádky. Vskutku úctyhodně se vám je podařilo za ty roky vypláchnout, aby poslouchali na každé jedno vaše slovo, nechali se plně uchlácholit pravou příčinou s neposlušným netopýrem v hlavní roli a ve velkém se vám tam hrnou jako na zázračnou protilátku na Ebolu. Ale co, každý ať si dělá, co si myslí, a klidně se vám našpulí a podrží kolikrát jen chce. V tom spočívá krása "svobodných" rozhodnutí, že je za ně zodpovědný každý sám za sebe a tak svého osudu strůjce.

ÚNIKOVÝ PLÁN

No co na plat, z dosahu jejích ubíjejících účinků se vymaníte jedině tehdy, máte-li dispozici chatu v odlehlé oblasti, dostatek paliva pro přežití a zároveň se nijak negativně nedotýká vašeho příjmu, zaměstnání, či podnikání, nebo jste už "dávno za vodou", těšíte z dostatečné rezervy, předčasného důchodu a prožívané hojnosti. Zbylým, zhruba 98% nezbývá, než si to odtrpět "se vztyčenou hlavou", zastávaným postojem "co nezabije, to posílí" a přístupem ve své podstatě co možná nejpozitivnějším. Těm, které tady lautr nic nedrží, svedli by se "sakum prdum" spakovat a spokojit s mrazivým severským podnebím, se naskýtá ještě jedna možnost... Představitelé tamních států (jim i si) totiž už konečně řekli něco jako: "A DOST! To už by snad i stačilo! Nebudeme tady na naše milované občany dělat šaškárnu na objednávku, vědomě je psychicky šikanovat, hrát na ně nějakou děsící habaďůru podle toho, jak někdo jiný píská. Odmítáme mezi ně nadále neopodstatněně vmetat tuto strašící vlnu, ať se klidně kdo chce staví na hlavu sebevíc! Přece existují milionkrát nebezpečnější hrozby, kterým je potřeba důsledně věnovat pozornost a ne tady ve velkém vypouštět planý poplach, krmit lidi polopravdami a nesmysly, kosit je od stresu, aby pak nevěnovali pozornost té skutečné.". ANO, ve státech jako je Norko to očividně pochopili, ke svým obyvatelům jsou už nanejvýš solidární a tento hrůzostrašný a smrtelný virus zařadili tam, kam svojí nebezpečností pro jejich zdraví taky patří - mezi běžnou chřipku. A NAZDAR! Žádné další nestydaté celoplošné plašení a šikanování kvůli tak nízkému stupni jejich ohrožení, žádné hadříky přes hubu a už vůbec ne "dobrovolné" štípání! Prostě to budeme zcela ignorovat a pokud ho dostaneš, vyležíš ho v karanténě a arrivederci! Jó, po takových modelech by se ti naši mudrlanti a papaláši mohli poohlédnout! Víc na sever, než na západ, směrem k lidskosti a ne totalitě. Než jim tam začne mizet populace. Navíc tam ještě mají panenskou přírodu, zimy jako za mlada, tak hurá lopaty, sáňky, prkna přes ramena a pryč z této navoněné BÍDY. Alespoň ty Vánoce si užít na sněhu, dopřát v pokoji, klidu a míru... A ne dýchat všechen ten kolektivní tres pronikající odevšud na okolo.


Výstižný traktát:

"To bude můj náhrobek dřív označovat cedulka s nápisem: "spadl ze schodů, zlomil si nohu a při její operaci mu selhali ledviny vinou přehmatu personálu", než že se mně stane osudnou tato viróza. A strašíte mě s tím ze strachu o mé zdraví dobré dva roky? Cpete mně to snad před sítnice a lalůčky alespoň z jedné deseti tisíciny s tak enormní mermomocí, neúnavně a otravně? Jste vůči tomu natolik pozorní a starostlivý, že kvůli tomu zastavujete chod v celé republice a výrazně tím zhorčujete život deseti milionům lidem, teda pardon, 7.7 miliardám?

Krom toho decimujete ekonomiky, investujete miliardy miliard do vyhlazení všech schodů a pro jistotu i veškerých podobně nebezpečných hrbolů a nerovností s takovou důkladností, s jakou kosili a pálili všechny ostnaté porosty ve filmovém ztvárnění Šípkové Růženky?

A ani zde to stejně nestačilo, jeden stejně unikl jejich pozornosti a nakonec splnil svůj účel. Byť ani zde se k ní nedostala nešťastnou náhodou jako spíš na babiznin popud, záměr. Z toho plyne krátké ponaučení, že to, co se má stát, si najde cestu a je jedno, kdo a za jakým účelem přesně to chce...

Teda né, že by mně to při mém samolibém zahledění do sebe samého samo o sobě nelichotilo, ale nezapomínáte náhodou na všechny ty ostatní úmrtní příčiny, které přivodí konec tak sto tisíckrát více lidem kolem mě, že???

Já jenom, že jste za posledních cca 700 dní jejich prevenci nevěnovali snad ani odstavec ve spodní části předposlední strany tištěného týdeníku a s tím mým ojedinělým karambolem děláte hotovou paseku napříč celým mediálním univerzem... Pro jistou znova zopakuju, že si toho vážím, ale nepřipadá vám to dost jako nepoměr? Umíte si, počítám, spočítat následky a že tím v celkovém znění daleko víc uškodíte, než pomůžete? Že je to vlastně celé postavené na hlavu, totálně ANTI produktivní, bezohledně i nedohledně destruktivní, neboť byť je čtvrteční zapálení pro tyto ostatní skutečné civilizační choroby namísto "bacilu zapalujícího plíce", jejich osvěta, prevence, péče, a naopak celoplošné nestrašení, ekonomické nezruinování, invazivní nepíchání a kdo ví co všechno, by jednak zachránilo a navíc prodloužilo o tolik víc lidských životů, že by svedli osídlit tak půl Číny...?

A tak se pak nemůžete zlobit, když vás při všem tom úmorném snažení, Faux pas a Covid pas podezírám spíše ze zločinům spáchaných na nich, hereckých výkonů par excellence a nejedněch vedlejších úmyslů.

"No upřímně se obávám, že tam spíš brzo bude: "odvážil se veřejně vystupovat proti globálnímu projektu s názvem trefně odvozeným od slovesa ku*vit"..."


Zato pro všechny přeživší to ještě bude pořádná podívaná:

"Zakázkové likvidování hromady lidských životů v předstírané snaze o jejich záchranu" by mohl ve svém životopise uvézt jako dovednost nejeden posluhovač a nejen státní zaměstnanec, jakmile to celé praskne a bude si muset hledat novou práci. A okrajově ho zkrášlit: "dokonalá schopnost alibistického předávání zodpovědnosti čistě do rukou předhozeného škůdce a skutečně poškozovaných".

Teda ne, že bych se o tyto "my nic, my muzikanty" jakkoli obával, snad se o ně systém na oplátku alespoň dobře postará. Leda by si odpykali odevšad vydupaný a podle dostupných zdrojů koneckonců rovněž zasloužený trest za majestátní velezradu občanů a zločiny spáchané proti lidskosti. A až by je šeredně zneuctěná, rozběsněná společnost hnala "přes náměstí" k zodpovědnosti podobnou vervou jako oni k vakcinaci, vedoucí nad nimi dali pracky pryč, anebo se zčistajasna ztratili jak pára nad vroucí plotnou po sepnutí větráku. I to se klidně může stát...

Jo teď, když vám vítr fouká do zad, se to dobře vykřikuje a vystřikuje, ale počkejte, až se otočí čelem vašemu čelu a po vzoru vašeho dosavadního běsnění se promění v hurakán. Znáte to, jednou tak, podruhé jinak, nahoru, dolů, dopředu, dozadu, prostý koloběh, prostě karma. Pár pomatených vojáků a jejich cáknutých přisluhovačů, kteří tou dobou stále budou na potápějící se lodi (a že se začíná pomalu vylidňovat společně s vodou pomalu prosakující děravějícím podpalubím), jistě stihne po větru přeskočit na souš a přehodit přes sebe plášť vítězné strany, ale když se na ně přijde, nijak zvlášť vřelý přístup nemůžou očekávat ani ti z nich, kdož tak konali v dobré víře a slepé poslušnosti nastolenému režimu. Tím tuplem proflákne-li se, že byli o všem podrobně obeznámení, či neskromně motivováni, alias výživně cinknuti. Ti nechť se po zatčení dovolávají milosti, seč jim plíce stačí. Ostatně i to dozajista znáte z hodin dějepisu a dobových záběrů, jak po všech těch ukrutnostech jenom čučeli jak puci...

Ano, víme, když on je to ten celosvětový trend, vlna, na kterou jsou ti naši vládní papoušci krátcí, neboť ji vzdouvají mocenské elity dávající řád planetárnímu chodu. Díky nim jsme si na druhou stranu doposud žili, jak jsme si žili, tzn. nikterak špatně, tak je potřeba taky ledacos snést, když už o tom z nějaké příčiny rozhodnou, a nejenom nevděčně plivat zlobu. Ještě směrovanou čistě tady na ty naše nastrčené tajtrlíky, kteří vypadli ze vzdělávacího systému a prošli sítem výběrového řízení, jehož zcela zásadním hodnotícím kritériem bylo důvěryhodné působení a slepá poslušnost, tzn. nízká úroveň niterní oduševnělosti (čistoty, lásky, morálky?). Pak aby to tak nevypadalo, zvenku ještě "jakž takž" OK, alespoň pro člověka věřícího v a řídícího se čistě materiálním (tzn. většinu), ale uvnitř neupřímné, nepravdivé, zahnívající....


Mimochodem, úplně naspod tohoto článku najdete doplňující psaní aktualizované k 8.12. pro změnu inspirované předvánočním fotbálkem. Sečteno podtrženo:

"Že se nám ti dobráci, kluci a holky stojící za touto maškarádou, uráčili dát pokoj alespoň na klidné, šťastné a veselé prožití svátků Vánočních, teda zejména prostor pro pokud možno bezbřehé rozhazování, nakupování dárků?

Ale jen naivka by si po dosavadním průběhu dělal iluze, že to do nás po Novém roce ve finální fázi nenaperou prostřednictvím onoho potuněného mikro armagedonu až po uši, čili co sneseme, to do nás vleze.

A to bez ohledu na naše duchaplná předsevzetí, nadějné vyhlídky pod novoročním ohňostrojem. Vsadil bych se, že pozitivního toho bude začátkem nového roku 2022 mnohem víc, ale obávám se, že ne tak, jak si mnozí přejeme. A taky, že nejeden exot "nevyexkrementoval" ze svých úst poslední blud..."


Konečně pravdivé prohlášení:

Jak by to dozajista křičel Andrej na celé kolo, teda kdyby měl zrovna bránit vnímání vlastního jména ve společnosti a enormní ekonomické zájmy, nikoliv pouhé životy a strohé úspory celého národa: "CELÉ JE TO JEDNA SPROSTÁ LEŽ, KAMPAŇ A ÚČELOVKA!". V tomto případě bych s ním bezvýhradně souhlasil a navrhoval se tímto argumentem inspirovat.

Pojďme zkusit k celé této záležitosti přistupovat jako k předem připravené, uměle vykonstruované, jasně načasované, pečlivě organizované a nestydatě vylhané kampani cíleně vyvolané za účelem celosvětového pozdvižení, spuštění vlny neklidu, strachu, útlumu a házení přímo obřích klacků téměř pod všechny nohy ještě stále chodící po planetě zemi. O hlavních cílech a fázích tohoto projektu, či snad sociálního experimentu se můžeme jen dohadovat, ale vypadá to na co dočinění přinejmenším s důkladnějším pročištěním a roztříděním, lepší kontrolou a ovladatelností, odlidštěností a ovlivnitelností. Které z nich jsou již zdárně splněny, ve které fázi se tudíž momentálně nacházíme a jakých běsů se ještě plánují dopustit, to ví jen čert a jeho iniciátor.

Každopádně se tady zkusme malicherně nenimrat v maličkostech, rozezleně ukazovat na postavičky ve spodní hierarchii a namísto na kozla skákat na vepře, zatímco nám očividně uniká většina styčných části celku, které celí zaboření do jednotlivých detailů zákonitě odmítáme, povrchně přehlížíme, nebo zaslepeně ignorujeme. Tak třeba je to celé jedna nešťastně šťastná náhoda, jako když tenista trefí vítězné prasátko a hned po zdvižení omluvné pravačky ji použije k radostnému gestu, nebo není? Nehrozí vám daleko dřív přivození mozkové mrtvice ze všech těch šaškáren kolem toho "stafylokoku", než statut nebožtíka jeho zapříčiněním? A po sté první: vážně jsou tu kvůli němu, nebo on kvůli nim?

První se naučme rozlišovat jednotlivé symboly na kartách, než se dáme do hraní pokeru o skutečné peníze, jinak budou stát naše rozhodnutí, požitky ze hry i dojmy zanechané u ostatních za starou belu. V lepším případě nás budou považovat za ostudy hodnou bačkoru, v tom horším je pak nasadíme obě dvě...

Znáte to přirovnání s ledovcem a maximálně špičkou vyčnívající nad hladinu? Myslíte, že tady vám, veleváženému davu, byl snad poprvé v historii poodhalen komplet celý? Jak velké šance tomu dáváte, vskutku stále stoprocentní? A znáte tu historku s lodí, co si tak dlouho dělala ze všech na okolo dobrý den, pak ho přehlédla a šla komplet celá ke dnu?

Zkusme se na to podívat z globálu, ujasnit si fakta, udržet určitý distanc, zdravý nadhled a zejména chladnou hlavu. Při pohledu z vrchu možná spatříte víceúčelový, nadvládní, makroekonomický nástroj, který byl ukut k co možná nejpreciznějšímu splnění svých úkolů, jako je např. vyvolání ekonomické krize, útlumu, restrukturalizace a tak i přispění ke změně chodu světa takřka k nepoznání.

A taktéž se vám dozajista podaří orientačně si představit mizernou pravděpodobnost, s jakou se jim tyto okolnosti mohli v daný moment sejít čistou, natolik šťastnou náhodou...

I přes všechny ty nechutnosti pevně věříme, že nejen v tom negativním slova smyslu. Třeba převážně v tom dobrém. I když to zrovna tak zatím nadvakrát nevypadá. Vlastně vůbec. Ale tak třeba si jednou řekneme: "Jendo vidíš to, toto by bez toho trápení nebylo. A jak je to dobré...".

Ale tak třeba se mýlíme a taky, co s tím my zmůžeme, když nejsme ani panáček na šachovnici, max tak jednotka čísélka milion a víc na monopoly kartě. Alespoň, byť dosti zespod, teď trochu vidíme, jak se ta hra nahoře zhruba hraje... A kdo ví, třeba ji průběžným prosazováním vlastních pravidel jednou hromadně přetvoříme výhradně ve vlastní blaho... Ale když se ohlédneme zpátky, myslím na všechny ty konflikty, hladomory, epidemie, zas tak otřesně s námi nenakládají, to se jim musí nechat... Vlastně se máme přímo báječně. Jenom si to uvědomit. A odfiltrovat všechen ten negativní plebs. A naladit se na radostnou vlnu. A pocítit vděčnost. Za vše, co zrovna máme. A bojovat za to, co chceme, jak nejlíp dokážeme...


Nebetyčná demagogie pokračuje

Ano, i po téměř dvou letech stále probíráme všechny ty poblázněné opatření, proti nimž lze devastační účinky onoho netopýřího odéru, proti němuž (v jehož jménu) se s takovou vehemencí zbrojí a důležitostí pofidérně ochraňují lidské životy, označit za naprosto ubohé břídily. Vždyť právě tyto "záchranné" zákroky nakonec poškodí víc lidí jak estébák a tomu zbytku přichystají zítřky růžové asi jako po pozření houby s nebezpečně podobajícím se zbarvením. Neberte mě za slovo, do čísla, ale není ochrana proti něčemu, co celkově uškodí daleko méně než ona sama, nanejvýš švihnutá? Není snad boj předstíraně vedený za záchranu životů, který jich ale časem odrovná daleko víc, než kdyby k němu vůbec nedošlo, zavržení hodný? A není pak na místě takové """udatné bojovníky povolané k záchraně životů""" naopak označit za """sériové vrahy"""??? Ba možná spíše """osoby spolupodílející se na hromadném vyvražďování"""??? Kdoví, jestli oni sami vůbec vědí, co je jejich skutečný účel. Existuje snad planější, prázdnější a od pravdy vzdálenější pojem než takový boj za životy a dobro druhých? Není snad ve skutečnosti zcela záměrným a zákeřným bojem namířeným přesně proti nim?? "

Je to jako z jedné strany rozsévat kůrovce a z té druhé v hraném boji proti němu kosit celé lesní palouky a přetvářet je v holé mýtiny. Ten, jakožto "viník všeho", je pak pouhým prostředkem, skutečným záměrem je moct vytěžit více dřeva a podpořit tak dřevařský průmysl, záminkou navenek záchrana ostatních stromů před nákazou. A lidi, místo toho, aby ochraňovali, tomu ještě fandí a při prázdném pohledu na mýtiny s pokácenými pařezy si pak říkají "hold, co se dá dělat, kůrovec..."." Vlastně bych se ani nedivil, kdyby i tomu tak bylo, ale už tak je těch konspirací na jeden nádech "až až".

A někteří exoti se pořád budou "jak praštěné děcka" mezi sebou malicherně dohadovat, umíněně a veledůležitě rozčilovat, hašteřit na písečku a měřit si svá přirození ve snaze o zjištění, čí argument že je v tomto souboji proti této nezvladatelně se šířící nemoci ten správný. Dokonce i kněz vám při kázání na nedělní mši zplna hrdla téměř přikáže, abyste neprodleně šli a nechali se naočkovat.

Taky jsem doufal, že třetí liebesbrief už nebude zapotřebí, ale tak když člověk vidí, co se děje kolem něho, jaké obludy vypouští jaké bludy do éteru. Jednou to je ještě ok, po druhé "klid, nechej to tak, zhluboka dýchej, dobře se nalaď, všechno se děje z nějakého důvodu, každého potká, co ho potkat má... a po ne víc jak pátém průchodu kolem televize na návštěvě: to je tvl co, no to snad ne, tak mi ty poď!".

ANO, neustálé přelévání sil v souboji mezi psychopatickými prospěcháři, domnělými svatoušky a z nich všech znechucenými, zarputilými odpůrci stále pokračuje. Stádo opětovně vydatně krmené mediálním balastem se znovu začíná strachovat o svoje životy. Byť už se zdálo, že jsou všichni v pohodě nad věcí, stačilo pár "bu,bu,bu" vystoupení a už to v nich zas žhne. A NE, vážně netušíme, kdy bude konečně klid, LÍP...

Osobně mě udivuje, kolik lidí v tom má stále guláš a bezmezně věří tomu, co nám systém servíruje. Prostřednictvím státu, tedy "námi" placených reklam a jednotlivých politických postaviček a jejich rovněž námi draze placených představení. Promiňte, ale přitom to nikterak nevypadá, že by za ty naše peníze sloužili našemu dobru. Spíše naopak, jako bychom si je paradoxně platili pro vlastní nebetyčné poškozování. Ale tak to chápu, jsou to zanedbatelné drobné v porovnání s tím, co teče odjinud...

Už mě bolí rameno z neustálého oč... teda opakování (naštěstí zatím jen) a psaní o tom, jak se tady celou tu řeší podřadné malichernosti a nepodstatné ptákoviny, kdy se, přeneseně do auto-moto, zabedněně brečí nad vadnou svíčkou ve zpětném blinkru, ale že motor vyzpěvuje z posledního kvůli totálnímu zanesení filtrů se neřeší, to jakoby nic, to v pořádku, někteří o tom nemají páru a v domněle dobrém úmyslu řeší bezpečnost všech na planete jeho zprovozněním, druzí jsou teď prostě placení od výrobců blinkrů a ne filtrů, takže na ně hází bobek a ti třetí mají skrytý zálusk na přivedení auta do šrotu, třeba protože, řekneme, vlastní šrotiště, nebo výrobu nových aut, pro které potřebují zvýšit odbyt. A my se tady povezeme na jejich vlně, budeme dobré dva roky lamentovat nad oním blinkrem a pak stejně s velkou pravděpodobností dojezdíme.

Svoji pozornost zabedněně věnujeme nepodstatnému, brečíme nad rozlitým léčivem, posloucháme hlody, výplody, totální bezbřehé demagogie a fantasmagorie prázdných špinavců akorát hledících se řádně napakovat, odevzdaně sledujeme ty jejich tragikomedie a sem tam si pohoníme ega, kde že to podle nás ta pravda vězí... Což je v pořádku, dokud jsme alespoň na plus mínus správné stopě a ne TVL totálně mimo ovlivněni naivní důvěrou v koho, co, si ji fakt nezaslouží. A to klíčové nám přitom stále zcela uniká...


Vo co že to go

A to teď pomiňme to úplné odstrčení do pozadí, ignoraci a totální ledabylost vůči všem těm skutečným civilizačním metlám, chorobám a hrozbám, které nám a naší planetě reálně hrozí a mají tu moc nás vyklátit ve stovkách milionů, desítkách procent, nebo výhledově vyhladit komplet. Všechny ty rakoviny, cukrovky, infarkty, přírodní katastrofy do značné míry pramenící z naprosté ignorance přehršle stresu, nutného životního stylu, nekvality přijímaných potravin, vzduchu a zanedbání ekologie. To je skoro dva roky naprosto OK, k tomu snad není určen ani jediný list v novinách, nebo "reklamní" set v televizi. To není trendy, to nikdo nepodporuje, to by nesplnilo zacílené.

Ale KU, aby se to tam dva roky jenom hemžilo nemocí, která nás dokáže pobít snad míň jak sezónní chřipka, ledva z (omluvte mě za případnou nepřesnost) 0.(00?)1 %, a hlavně odborníky, kteří "na zakázku hrdinsky" přichází se všemožnými preventivními, záchrannými, pro ti ní bránícími opatřeními, které jsou stejně postavené těžce na hlavu stejně jako její nositelé a funkční asi jako prádlo z "lídlu", hlavně že nás pošlou do totálního ekonomického kopru a ony samy přitom životně nejenom peněžně odrovnají víc lidí jak fašismus a sama netopýří blecha by to při svojí vrozené (resp. vložené) schopnosti likvidovat snad nesvedla ani za třicet let neřízeného řádění... To už je fakt na psychiatrickou léčebnu.

Už by nám mohlo celoplošně dojít, že ve skutečnosti, jádru pudla, vůbec nejde o ni, ale o to všechno je kolem, kvůli ní zaváděné. Že v celém tomto příběhu slouží pouze jako argument, ospravedlnění, záminka k učinění ničivých kroků. Právě ty museli z nějakých důvodů nastat a, byť škaredě, zato ale výstižně, korunovaný Kurvid III. jim slouží jen jako pouhá záminka. A dokud nesplní své předem definované účely, bude tady s námi i nadále, byť, pokud se soudruzi neodhodlají k ještě ráznějšímu přitvrzení, už taky poměrně znuděně. Tak snad se uráčí dát nám pokoj dřív, než se tady sežereme navzájem...


Ceny uup a příjmy noo

První varovná vlaštovka, která nám na další účtence přiletěla vyfackovat za všechny tyto "spásné, proti bacilové", ale okol vše kazivé kroky, jsou tržní ceny, které letí směr měsíc takovým tempem, že si chudák bitcoin určitě připadá jako břídil a spoustě lidem teď tanou na mysl obavami obestřené dotazy: "a kde jako mám na ty pálky asi tak vzít? Copak ti darebáci netuší, zapomněli, že jsme ještě přednedávnem měli domácí vězení a různá karanténní opatření, kvůli kterým jsme si na jakožto jeden z mála normálních peněz přišli akorát tak od státu ve formě náhrady vzniklých škod a ušlých zisků? Vždyť po takovém finančním fiasku a příjmové pohromě bych měl problém utáhnout i dobrou polovinu těch předchozích!" Načež je napadá jediná rozumná odpověď: "Na ty ceno-tvůrce tak pálky vzít!"

Každý finančně vycucaný jak citron po chřipce, navíc vybavený vlastním kapitálem asi jako čajem proti kašli a spousta ještě k tomu zůstala zasypaná dluhy jako posmrkanými kapesníky. Stabilní peníz vydělává leda pod státní sukní zaměstnanec, ostatní viděli rozumný příjem ledva z vlaku. Každý v nejistotě jak ministr zdravotnictví, až na to, že ten si z toho odnese alespoň miliony, no možná taky doživotní stud v tom lepším případě. V tom horším poválečnou oprátku za zločiny spáchané na civilním obyvatelstvu. To se celé vystresované začíná plahočit na pokraji sil, popíjí chemické povzbuzovače namísto černých čajů, kape si antidepresíva, asi jako kapky na uvolnění nosu. A oni si páni zlatí tam nahoře přijdou s tak markantním navyšováním cen snad všeho, že by si pro ně i strýček skrblík nechal nastokrát provrtat koleno. Násobek úročení za pár podzimních nocí, jako by by přes ně bylo bývalo chumelilo, desítky procent na pohonných hmotách a kdo ví čeho všeho.

Každý takový vašnosta rozhodující o osudu ze svých blahobytem zaslepených dimenzí, by si zasloužil nejprve vrazit mezi "spodní" vrstvu i s celou svojí "famílií" a okoštovat servírovanou meducínu na vlastní kejhák. Potom by možná přišel s letmo odlišnou recepturou, strategií... Jakoby neptejte se mně, co bych dělal já, být na jejich místech, možná totéž, možná hůř, možná nic. Pracují v diametrálně odlišném prostředí, kde prohnilost a intriky jsou neustále na pořadu dne. Tam nejde o nic jiného, než prosazování svých zájmů a přihrávání kšeftů svým "přátelům". Nějak extra v té snaze o přežití myslet i na lidské blaho bude nejspíš řádná fuška, ne-li přímo nemožný úkol. Tak je tak nesekýrujme, dokud jsme tam sami nenakoukli. Jedno je jasné, že to bude pořád dokola, dokud se něco pořádně nevymele a všechny nás to nezabolí natolik, abychom vyslali vlnu pořádné nevole a nepřekopali to tam celé od základů. Ale tak k tomu je ještě dlouhá, trnitá cesta...


To se bezesporu dozvím, až se střepu toho "zlozvyku" neopouštět paty z toho svého milovaného obydlí a odhodlám se zase vydat do víru "velkoměsta", rajónu neuroticky projíždějících, svým smradem nejen dýchací soustavu zanášejících plechů a bledých, nasraných tváří se zpuchnutými víčky posazenými nad vystrašenými bulvami vykukujícími na znovu oprášenými, ústními pokrývkami... A to jejich časté povalování v sebenevhodnějších planetárních zákoutích a už konečně povznesený, hrdinský a posměvný úsměv na tvářích mnohých spoluobčanů svědčil o zdárném obratu v této šaškoidní bitvě. Kdepak. Snad jste naivně nečekali, že se po takových opatřeních svědčících o takových možnostech vzdají tak snadno? Ano čekali, já vím.

Už se na to nemůžu dočkat, očekávám, že bude stačit pár pohledů, abych byl sám zasažen, zhrozen, vyprázdněn, na máry, zbaven většiny vitální energie, lehkosti a víry ve všechno dobro i budoucí blaho panující na této kouli v nekonečnu. Během několik mrštných momentů bude na scéně namísto vyhořených plic akorát tak syndrom zoufalého vyhoření. Nezabere ani to, že si to, že se vyštrachám pln elánu a dobrého vibu. Pokud se mně nepodaří udržet v tempu a pod bublinou ukutou z řešení čistě svých povinností, až mně po chvíli spatříte, nejspíš se vám naskytne pohled na nepříliš se liší lidskou trosku, až se vám možná vydere na mysl něco jako: "fuj, tak takového sem dneska ještě neviděla, ten je z těch všech zdaleka nejhnusnější..." Možná za to, alespoň částečně, bude taktéž moct moje opičí nátura nevídaně talentovaná jedna ku jedné přejmout a zopičit to, co právě viděla. Ale stejně, vo co go a to že sem v jádru docela fajn kluk, nejspíš nebudete sto spatřit.

"Češi? To je ten národ z většiny tvořený zatrpklými, protivnými a bezduchými zobmíky, tam nejezdi kámo!" by možná namítl nejeden cizinec těšící se z daleko zdravější barvy, čistší osobnosti, karmického základu, z jehož středu vyzařuje úplně jiná, až oslňující energie, sálá z něho slunce, dobrota, pokoj. A co my mu na to? "Pojď si sem zkusit žít na pár let a pak uvidíme, co bude, udělají z tebe vole!"


Regulérní hypodrom:

Zatím se mně, stejně jako, počítám, většině běžných smrtelníků opředených hypotékou, stáhl žaludek a zježili chlupy na zátylku jen z těch úroků, které na mě blbce vesele vyčkávají, neboť sem se, převážně z obdivuhodné, raritní a hrdinské věrnosti, měl k nulové snaze o refinancován té své krásky v zanedlouho končící fixaci a jejímu prodloužení na maximální dostupné období, alias "dejte mně to historické minimum prosím pěkně rovnou na celých dvacet". A to stačilo zvednou telefon, udělat pár hovorů, poslat pár mailů, zahrát pár divadýlek, přitlačit na pár lidí a bylo by vymalované, přehlížel ohromený nářek ostatních sám vysmátý se směšným úrokem až do "nevidím". Nevadí, aspoň můžu být hlasem spousty a spolu s ostatními na to pěkně pič... nadávat... Sranda by byla, kdyby se tento slib úrokové neměnitelnosti banky rozhodly porušit, stejně jako fixační dohodu o NE-promiskuitě přednedávnem neostýchala porušit celá spousta spoluobčanů, a po jejich vzoru, na jakousi ekonomickou oplátku, zvedly celoplošně úroky bez ohledu na fixaci, tedy i těm, kterým do jejího konce zbývá cca půlka předpokládané délky jejich životní poutě. Za mě se ale spíš přikláněl k tomu, že se opětovně uchýlí k výraznému snižování. Sice ne až tak moc dolů, odkud původně vystartovali, ale někam lehce nad tuto úroveň. Jakmile spatří všechnu tu krev, zaslechne všechen ten brek a pocítí všechen ten panický hněv, půjde mase laskavě na ruku.

Myslím se s tím vším tak nějak dopředu počítá, jak s korekcí cen nemovitostí, tak zvýšením cen movitých statků, platů, a proto to celé probíhá přesně podle předem stanoveného plánu. Náhoda? Neexistuje. Něco jako že nás tento "kurvid" jakožto výsledek vyložené náhody poctil svojí přítomností, že se mu podařilo přicupitat zrovna v moment, když jim byl tolik vhod, jako na zavolání, pomoc s hůry ekonomickým reformám, že tady teď jako máme co dočinění s pouhými opatřeními proti jeho šíření, maximálně "sem tam" nějakou tou snahou o business místních činitelů, prosystémových podkuřovačů, pardon přisluhovačů, že to nemá žádný vyšší rozměr... TVL nebuď NAIVNÍ... TZN není NÁHODNÝ. Někdo s ním, kvůli něčemu přišel a dělá si jeho jménem, co uzná za vhodné, aby přesně splnil svůj cíl, jeho účel.

Nejsem žádná studovaná bedna, která by to byla schopná prokouknout a poinformovat o všech přesných bodech, které má taková skupina v notýsku s nápisem "ke splnění", "za lubem". Ale ani natolik zaslepená ovce, která by neviděla to, co je tak patrné: "máloco je takové, jaké nám to předkládají". Jedno je jasné, jsou děsivě velcí, mocní a stejně tak nemalé jsou jednotlivé jejich záměry s celým "mraveništěm". Tak taky šetři energií a zbytečně nepindej tady ty naše politiky, vždyť je evidentní, že jsou v tomto ohledu chudáci pouhé figurky poslušně plnící přidělený úkol: "zastrašit, zmrazit, opíchat!". Je jedinou otázkou, kdo tak činí ve slepé víře a kdo z nich dobře ví, oč tu běží. Každopádně dovolit si jít proti něčemu tak obřímu očividně nemůže nikdo, leda by chtěl přijít o "koule, krk (či jiné orgány)", za které je neúprosně držen. Ani vy byste na to ty koule beztak neměli, tak tady velice neplivejte, nemachrujte. Beztak je vaše neustále rostoucí suverénnost, nenažranost a bezbožnost jedním z hlavních karmických důvodů, kvůli který k celému tomuto "prozatím mírnějšímu" pogromu dochází.

Hlavně se tady nezadavme všemi těmi pohádkami a divadelními představeními sloužícími zejména k ospravedlnění všech těch zaváděných habaďůr. Ale taky z toho tady zkusme nezešílet od vzteku a vzpoury, vymysleli to nejchytřejší hlavy na světě, které mají k dispozici úplně jiný obrázek a vidí tak věci, o kterých nemáme ani šajnu. Nesnažte se mně namluvit, že je to tam samý zákeřný zloduch a nadobro tím poškrábat mé růžové sklíčka...? Snad je v tom realizačním týmu i nějaký dobrosrdečný kavalír myslící výhradně na dobro těch, které jejich zásahy do společnosti bytostně zasáhnou. Pevně věřme, že sleduje 2 misky vah: všeobecně prospěšné / destruktivní a jednotlivá rozhodnutí dle jejich dopadu na veřejné blaho. Potom, byť to z našeho pohledu vypadá sebevíc odpudivě, je to vlastně pozitivní záležitostí. Jak to kdo dokáže rozlousknout, to netuším, ale tak třeba by to bez tohoto zákroku vážně celé šlo brzy do kopru z nějakého důvodu a následný obrázek se nám líbil ještě míň. Znovu zdůrazňuju slůvku třeba.

A když ne a dochází k tomu čistě kvůli něčí touze po moci, tak to i tak dle S. N. Lazareva musí mít nějaký vyšší "vesmírný, výchovný" důvod, když tomu bylo dovoleno nastat a nakonec to povede, přestože přes velkou bolest spousty lidí, k mistrně výchovnému, vyššímu dobru. Dobře se to říká, ale dostávat sám zvnějšku po koulích není nic nadvakrát příjemného, vím. Každopádně, dává mně smysl i to, že v bojovat se má v přítomnosti a čistě na vnější úrovni a pasovat se tak situacemi, hrát s kartami které přichází, jak nejlíp dokážeme, umíme, kdežto minulost, kterou už stejně nijak nezměníme a akorát se nad ní niterně rozlaďujeme, je potřeba přijmout a to bezpodmínečně. Co se pak týká vlastní budoucnosti, tak o tu se zkusme přehnaně nestrachovat, protože nahoře už je prý stejně o všem rozhodnuto...


Pozn. red.:
  1. Když už se tak v minulosti jednou stalo, že tato přírodní hříčka poctila naše životy svojí návštěvou, jsme zastánci názoru, že k tomu tak z nějakého vyššího, byť nám třeba prozatím nepřesně známého důvodu muselo dojít. Přestože poměrně prudérně prosazujeme názor, že se tak nestalo náhodně, samo od sebe, ale přišli s ním promyšleně, plánovaně, ať se lidé nenechávají naprosto mystifikovat a z globálu pláčou nad tím správnějším hrobem, rozhodně nejsme statického a stereotypního myšlení, že buď je něco zlé, anebo dobré, a nic mezi tím že neexistuje. Spíše tvrdíme, že všechno "zlé je k něčemu dobré" a bez prvního by nemohlo dojít ke vzniku druhého a vice versa. Tzn. že to celé rozhodně nemělo, nemá a nebude mít ryze negativní dopady na náš život, naopak že existuje spousta pro společnost byť bolestných, tak taky blahodárných: očistných, tvůrčích a výchovných účinků, které třeba uvidíme až s odstupem času, nebo sic už ne my sami, tak ti po nás pozůstalí.
  2. Snad je z toho též dostatečně zřejmé, že ho nepovažujeme za zcela vymyšlený, neexistující, jen prostě zdaleka ne tak škodlivý pro lidské zdraví, aby se mu věnovala taková popularita. Kór když jenom ona samotná dokáže mít natolik ničivé účinky. Že by se v dnešní, na ostatních frontách extra nezdravé společnosti, měla pozornost věnovat jiným, daleko závažnějším hrozbám a ne tady všechny alibisticky zatěžovat natolik nezhoubnou záležitostí ve prospěch "kdo ví přesně čích a kdo ví jakých" zájmů." Každá lidská ztráta bolí, o to víc, jedná-li se o rodinu, či kamaráda. Ani nás taková neminula. Každopádně to, že bezesporu dokáže "zapálit" plíce, snad ještě neznamená, že musíme v boji proti němu zapálit celý svět. Kdyby nám o něm nevyzpěvovali v televizi každý den, beztak o něm většina ani nevíme.
  3. Domníváme se, že počet lidí, kteří denně umírají z jiných příčin, je s jeho mortalita z celkové morbidity naprosto neporovnatelná. Kdybychom si na ně posvítili alespoň z desetiny tak poctivě, jako na tuto infekční aféru, zachráníme podle mě životy daleko více lidem. Počet dozajista ještě zvýší fakt, že pro ně budou volné kapacity a nebude jejich péče tak nebude moct být "zanedbána" na její úkor. Hlavně samotný fakt, že byli lidé byli po vzoru Norského a nikoliv Bavorského modelu víc v klidu, zmizel jim ze života všechen tento uměle vyvolávaný stres, strach o život, bezpečí, živobytí svoje i svých bližních, který jak většina víme, stojí na počátku vážných nemocí a výhledově, byť neprůkazně a nepozorovatelně, je tak jednou z největších metel lidstva, by věříme, v konečném důsledku dokázal zachránit tolik lidských životů, že by jich tolik COVID-19 neměl srdce, ani moc vzít, i kdyby s nechal nepozorovaně řádit, nastokrát zmutoval a stal se sebe víc morbidním, aniž by za tím zase stál mocenský záměr. Ale chápu, že se to špatně počítá, když všem přeživším pak nemůžete dát do karty: přežil díky NEcovidu. Natož pak prodloužil se mu život o deset let, prožil spokojený a naplněný život, nebo vychoval vyrovnané a obdivuhodné pokračovatele rodu a už vůbec ne: místo toho jsme se zaměřili na osvětu a prevenci před... a tím uchránili před zhoubou zhruba desetkrát tolik lidí... Ale nic takového, to z nějakého důvodu nadále ponecháme mimo zorné pole včetně všech těch špinavostí s tím spojených a necháme nadále běžet kovidovou kampaň... Zato zemřel(a) na covid beztak vrazíme, kam se naslepo, po úplném zamhouření obou očí jenom dá, ať mají ty získají ta čísla pořádné grády a s nimi i ty statistiky na záživnosti. Nebo oprávněnosti, prosaditelnosti, tzn. "prodejnosti" navrhovaných opatření?

    PS. K potvrzení našich výroků nedisponujeme jediným průkazným materiálem, jedná se o čistokrevné domněnky nabyté z pozorování dosavadního dění, pouhý názor na věc od jednoho člověka, takže, byť o tom očividně dosti pochybuje, je taky možné, že tady jen blouzní, sáhodlouze sepisuje konspirační traktáty a přitom je úplně mimo mísu on i jeho názory. Že je to vážně celé jedna naprostá náhoda, že lidstvo zasáhla netopýří pohroma bez jakéhokoli vědomého a tudíž záměrného vnějšího zásahu, tedy nezaviněně jen jako Boží trest, něco na způsob poslední potopy, nebo Sodomy a Gomory, aniž by se o ni mamutím dílem zasloužili určití lidé. Ne že by to ve finále nebylo naprosto jedno, účel posvětí prostředky tak nebo tak. Stejně tak to nic nemění na tom, že nikterak nemíříme proti záchranným složkám, které se s ní teď "jen" snaží krizově vypořádat, a hasí ji (a píchají), seč jim síly stačí. Všechno je to o lidech. Víme, že je v tom spousta z vás vědomě zcela nevinně. Prostě to k vám přišlo a mnozí děláte to nejlepší, co dokážete, abyste pomohli co nejvíce lidem. Za to bychom Vám chtěli upřímně moc poděkovat. Vážíme si Vás za každý jeden výjezd, za každou jednu vlídnost a vstřícnost. Ať už vůči při pouhé ambulanci, vůči hospitalizovaným jednotlivcům, tak jejich blízkým, rodinám. Naprosto chápeme, že tomu prostě věříte, jako my tomuto. Být na Vašem místě, možná bychom mluvili jinak. Ať už se ti lidé chovají jakkoli, ať už jste jakkoli vyčerpání z neustálých majáčků tam a zpátky, jakkoli znechucení a apatičtí, pořád jsou to lidé a zaslouží si vaši něhu. Chápeme, že většina z vás je o tomto přímo přesvědčená, opačný pohled si není ochotna připustit, o opaku zkrátka nechcete slyšet ani slovo a nedáte si říct, aniž byste podrážděně reagovali. Opět shodně jako my. Tak snad se pravda brzo ukáže a vypluje napovrch hladiny jako lekníny. Do té doby opatrujte sebe i pacienty svěřené do vaší péče... Nakonec "a co jako", jestli venku zuří válka, vy stejně nemůžete udělat víc, než se naplno starat o pacienta, který se zrovna nachází na vašem lůžku. To je vaše povolání a do poslední chvíle ho budete dělat co nejkvalitněji, ať už to vypadá beznadějně sebevíc. (nedojímejte se, nedávno sem to kdesi zaslechl)

Ropa a elektrika

Jo a taky sem na moment ztvrdl při letmém spatření cen na tabuli s nápisem Benzina. Mé oči spočinuli hned na čísélku vedle cedulky Verva, což je mimochodem pořádný, sto oktanový benzín, který sem se nedávno zapřísáhl dopřávat svojí čerstvě renovované káře. Když sem tam spatřil ono magicky zaokrouhlenou čtyřicítku, nasucho jsem polknul a tak nějak okamžitě slevil ze svých zásad. V mysli sem si vybavil své, nevídaně nenažrané autíčko, pohladil ho po zádi a citlivě mu naznačil, že se občas, tak cca na přeskáčku, bude možná muset spokojit s požíráním chudšího, naturalu pětadevadesát. A jestli to půjde s takovou vervou dál, že si ho alespoň vystavím, jen ještě nevím kde. Jo a, přestože jsme poměrně rychlý i zběsilý, taky sem sundal z nástěnného držáku poctivě zazimovaný bicykl na občasné projížďky a přiobjednal kvalitní procházkou obuv. Stejně se přitom člověk cítí nejlíp... A nemusí pak chodit běhat... A konečně se to na těch cestách trochu uklidní...

Jo a prosím vás, radši přede mnou, je-li to možné, pomlčte o vývoji cen elektřiny. Ještě nenastal leden a tak mně na mailu nepřistála klasická faktura s celoročním doplatkem, který už tak byl loni naprosto příšerný. A to sem topil v krbu jak Nastěnka za kruté zimy.., Vzhledem k tomu, že momentálně můj jediný otop zajišťují, nutno podotknout že rovněž nevídaně nenasytní, električtí hadi poskytující mně zdatnou ochranu před umrznutím, nerad bych jim dal úplný pohov z titulu šílených cen jejich žrádla. Už tak dosavadně jedou sotva do půlky těla. No dobře, alespoň bych se byl konečně nucený odhodlat k něčemu, co se mně doposud nechtělo: "potunit obezdívku dvěma mřížkami pro lepší proudění teplého vzduchu začít se drbat se dřevem"...


Kde na to jako mám kurde vzít

Tak se mě hlavně neptejte, jak to jako máte, kór v tomto, nakonec pořád neukončeném, tedy nikoliv konečně alespoň po ale stále vy kurvidovém období, celé utáhnout. Prostě na to někde musíte naškrábat. Nebo pro to alespoň udělat maximum. A přitom si zachovat důstojnost i čistý trestní rejstřík... Snad jedině se zkusit omezit, při porovnání s dřívějškem to pořád nemusí být nic tak drastického, nebo se uvrhnout do ještě vehementnějšího neurotismu.

Nechápu, co si kdo myslí, každému je snad jasné, že jste pořádný vydělaný peníz neviděli od "Kuvajtu napadení", teda "netopýra uletění", kdy jste se ještě těšili z věku skoro o dva roky nižšího, a to už to tehdy nestálo příjmově za moc, bylo nahraně, zatraceně těžké? Co teď máte s takovými cenami dělat? Dělá si z vás snad někdo kozy alias "dobrý den"? Zkuste se zatnout a přečkat to se vztyčenou hlavou. Každé těžké období jednou skoční, jen je otázkou, či se ho ve zdraví dožijete. Zachoval bych klid, podle mě budou muset s cenami zase dolů, nebo půjdou vaše zisky celoplošně nahoru a potkají se s nimi někde na půl cesty.

A pro své zdraví uděláte nejlépe, když budete svoji pozornost věnovat jinam a žít, jak celkově nejlíp dokážete a sem tam se striktně vyhradíte, vzepřete. Hlavně si važte a radujte se z toho, co teď máte, protože příště, až dohoníte to, za čím se tak neurvale ženete, to už nemusí být. Teď máš to, pak byť budeš mít to, nebudeš mít zase toto, anebo se třeba poštěstí a chvilkově se bude v tvé realitě nacházet to i to, anebo po zhroucení obojího nebude to ani to. Proto ber a užívej, čím oplýváš v přítomnosti.

Zachovej sluníčkový přístup a spokojeně dělej to, co svedeš ovlivnit, jak nejlíp dokážeš. Jo a taky se můžete pomalu začít připravovat na žalobu a nárok odškodného za protiprávní jednání ústavních činitelů, nebylo by od věci, aby za to po zásluze do jednoho nesli zodpovědnost, zaplatili. Doteď velcí hauři, když měli oporu skutečně mocných, ale co zmůžou potom, až je v tom ti nad nimi nechají vymáchat a dav je bude chtít doslova roznést na kopytech, roztrhat a sežrat? Při každé akci je hold nutné počítat s protireakcí...


Přestože máte svůj penězovod, podobně jako stále rostoucí procento populace, přinejlepším rozhozený na způsob papučí po třetí světové, spíše rozbombardovaný jak ono území po tehdejších nelítostných náletech a zmasakrovaný na způsob tamní populace... Všechno poletuje v nejistotě a už se pomalu dostáváte za hranu sil... Ale místo, aby šly s tekoucí krví dolů i ceny všeho, to né. Naopak, na co se podíváte, to hurá směr vzhůru a že razantně! Zkuste to vydržet...

Kdo by si v té dnešní "zmanipulované umělině" dělal naděje na nalezení jakékoli zdravé logiky, se zlou se potáže. Netušíme, kde si jako myslí, že na to lidé seberou, musí jim být jasné, že drtivá většina nikde, ani do kdy nás tak vydrží štengrovat, než si dají konečně pokoj a nám toliko kýžený klid. Spíš nás nechají ještě "chvíli" vycukat a ukončí to zhruba za pět dvanáct, tedy těsně předtím, než se tady mezi sebou sežereme navzájem.

Každý prodávající, byť sám zoufale vězící na pokraji bankrotu, teď nemilosrdně drží, zvedá ceny, střílí s čísly jak vysloužilý kulometník a přitom dělá, jakoby nic, dělo sem, raketa tam, jakoby o nic nešlo, jejda, prostě to roste. Každý se toho snaží zneužít a zkouší, kolik kdo ještě snese, zkousne. Staré "přeřechtané, proprděné" plečky za cenu téměř nového, proč ne. Kdo je ochotný to podporovat, živit, věří básničkám o neustálém růstu, nacpat si barák předraženými krámy ze strachu z jejich nedostatku, tak ať si poslouží.

Prý že se zdražují vstupy, navíc že je jich žalostný nedostatek, tak hold musí s cenami vzhůru. Jenomže jak dlouho si myslí, že mu za ně jako bude kdo reálně nakupovat? Obáváme se, že dlouho ne, když nikdo ne. To se pak můžou tvářit, jak chtějí, ale budou muset nacupitat s cenami tam, kde to bude pro kupující atraktivní k pořízení. Přirozená korekce tak snad musí být v nedohlednu. Jak dlouho může existovat trh s takovými cenami produktů, na které kupující nemají a o které tím pádem nemají zájem?

Vypadá to, jakoby snad z co největšího počtu lidí chtěli vycucat co největší počet peněz, pokud možno i zbytek z vytvořené zásoby, pěkně si je tak nachystali na donucené podmanění, dobrovolnou nadvládu a ochotu v(d)ěčného otroctví. Že všemi těmi opatřením ze spousty z nich zároveň mimoděk vycucají i život a jiným ho razantně znekvalitní, zkrátí, tak ať, hold nutné zlo, vedlejší ztráty, hlavně, ať se to dělá ve jménu dobra, jejich záchrany! Před ničivými dopady nikoliv zubaté, ale téměř bezzubé nemoci.

A lidé jim to pořád žerou, jakoby média měla patent na pravdu a co řekli psychopaticky sebestřední (prospěchářští a dobře zaplacení), či důvěřiví, domněle dobromyslní, již zpracovaní (zmanipulovaní) tajtrlíci ve zprávách bylo svaté, přestože je tam toho spousta záměrně zkresleného, nechutně lživého a černého jak uhlí... Pořád dokola.

Pořád bychom každopádně měli mít taktéž na paměti, že tyto nechutně invazivní, nedůstojné až ubohé kampaně tlačí jedny z nejchytřejších hlav na planetě zem, tak je jasné, že budou prokazovat dostatečnou rafinovanost a vynalézavost, aby dokázali hravě překrucovat pravdu, zaměňovat ji lží „jakoby se nechumelilo“ a „s jedním prstem zaraženým ve věnci“ si z jejího nositele utahovat a dělat z něho absolutně absurdního, poblázněného a navíc bezohledného, zdraví ostatních ohrožujícího šaška, hulváta. Ale že oni pozhasínali víc životů než tyfus a ty, které ještě plápolají, razantně zkrátili, a to svými zpackanými, zbytečnými opatřeními proti nemoci, která by jich bez jakéhokoli zásahu sama sklátila sotva čtvrtinu, to je v naprostém pořádku, že? Ale tak kvůli tomu taky nakonec „určitě zcela náhodně“ přišla, aby se za tímto účelem a ve jménu „boje proti ní“ mohla podobná opatření mající enormní makroekonomické dopady zavádět.

Do voleb klid, do konce sezony v Chorvatsku klid, lup jedem klapka start, další vlna mediální masáže, množství nakažených roste, hospitalizace, úmrtí, bledých, vystrašených, vzteklých ksichtů vykukujících zpod roušek rovněž, červená barva všude, sezonní chřipka nikde a hromadná soutěž o to, kdo přijde s UBOŽEJŠÍM způsobem, jak přesvědčit zbytek k dobrovolnému nechání se ojet. Osvědčené a mnohými režimy odzkoušené donucovací metody ala po dobrém, po zlém, z(NE)výhodnit, zastrašit, podněcovat k bonzování, dalšímu srdceryvnému šíření injekční osvěty.

Zabejčení ze zjevného tlačení

Řekněme, že..."Si na mě dělá zálusk, tak strašně ho tam chce vrazit a dává mně to okatě najevo snová, symetrická, spanilá blondýna. Dělá všelijaké vábící manévry, zkouší to zleva, zprava, nejradši by mě ojela za prvním rohem, nebo klidně i před ním, zkrátka po mě z nějakého, všeobecně neznámého důvodu prahne víc, jak po Leovi... Upřímně říkám, že by mě to s největší pravděpodobností spíš odradilo, zahrál sem plaché a cudné pako, anebo vzal nohy na ramena a nenápadně jí zmizel z dohledu, života tak, abych jí hlavně neranil, anebo, když už to musí být, naprosto minimálně.“

Už jenom z pohledu jakési zjevné jednoduchosti, hrozící tendence k lacinému rozdávání, přemíře zkušeností a taky, přestože rozhodně neoplývám svůdně loveckou náturou, principu jakési mužské lovící potřeby bych byl nad ní nejspíš byl býval ohrnul nosem. A jelikož takové věci neventiluju, ostatně ani není moc komu, nemusel bych být konfrontován narážkami typu "Co děláš vole, si to s ní párkrát užij a zdar." Vážně netuším, co by to muselo být za úkaz, aby se tak nestalo. A ano, taky vím, že je takové přirovnání stejně zcela mimo mísu, ale tak též snad poslouží svému účelu a krom důvodu mé samoty a všednosti mých dní pochopíte rovněž to, co sem tím chtěl říci.

Určitě jste sami na vlastní kůži i orgánová ústrojenství, která jsou jí až na pár míst důkladně pokryty, poznali přírodní princip odtažitosti: "když jeden po druhém prahne, ten druhý je poněkud vlažný, pak se to postupně otáčí, touha se přelévá z jedné stran na druhou, anebo jasně, prostě to tak jen zůstane a tomu druhému pak nezbyde než vychladnout. Anebo se tím utrápit." Podle mě s tím má co dočinění chemie pomáhající dosáhnout celkové partnerské vhodnosti. Tak se netrapte, když vám to nefunguje, prostě to není ta pravá, osudová polovička... Ale zpátky k věci. Tematicky podstatný je roky ozkoušený zákon vzájemné odpudivosti, který funguje na jednoduchém mechanismu: "Když vás někdo strašně chce, spíš hrozí, že ho vy budete strašně nechtít." Tento přehnaný apetit ve vás zcela přirozeně a automaticky vyvolá pod i vědomý odpor. To se potom ten milovník může stavět klidně na hlavu, ale čím větší, okázalejší stojky bude vyvádět, tím víc bude růst vaše apatie vůči němu a spíš se objeví na black listu tragédů, neboli jednotlivců stoprocentně nevhodných k jakýmkoli dalším akrobatickým kouskům. Sebetrýznivá zoufalost většinou vyvolá odpudivý vzdor a ten ji, posílen komplexem odmítnutí, ještě bičuje. Zdravý hák je pak jediná naděje na svolnost k různě odvážným věcem.

A to se, prosím pěkně, stále bavíme o vztahu dvou zástupců opačného pohlaví, tedy muže a ženy. Teď si vezměte, že jste hetero jak hovado, máte vyložený odpor k tuhnutí a růstu čehokoli jiného, než své vlastní chlouby a řitní aparát je pro vás ryze posvátnou, veskrze jednoúčelovou záležitostí, kdy si jakékoli invazivní hrátky s ním, natož tak kompletní "odpanění", alespoň opět tím vlastním, nejste schopni byť jen představit, aniž by se vám přitom nezamotala hlava, nepozastavilo srdce, nepřizvedl žaludek a samou hrůzou nestáhli půlky. A teď si tento odpor vynásobte zhruba pětapůlkrát. Gratuluji, právě jste získali představu o mém nechutenství k násilné nitrožilní invazi.

„Takže fakt jako soráč ty můj tajný ctiteli, obdivovateli, voyeure a nepolevující chlípníku, ale dokud se nepřikradeš pod rouškou tmy a nesnížíš k násilně donucovacím prostředkům, o které v minulosti též nebyla zrovna nouze, asi si fakt nedám říct, spíš se pod velením zdravého rozumu a po vzoru býčí nátury ještě víc zapatkuju a to si ho pak ku klidně kuř, že nepolevím, ať už o to moje zprznění budeš usilovat sebevehementněji, sebezoufaleji, sebetrapněji. Cákni si to pro mě za mě na podlahu, ať tě ta nehorázná nadrženost zase na chvíli přejde, ty úchyláku jeden úchylná a mně dej laskavě svatý pokoj! Nebo koukej konečně kápnout Božskou a přijdi s pádnějším argumentem, než že tím mám ochránit zdraví před tímto hrůzostrašným bacilonosičem.

Beztak jen proto, aby vše to všechno nešlo do normálních kolejí, nedáš pokoj ani těm, kdož už se ti dobrovolně poddali. Dokonce i u těchto zástupců stáda, kteří už tak pod tíhou jakkoli tíživých opatření odhodlali učinit a nechali se poslušně opřít zejména proto, aby měli svobodu a klid, se teď třepotá prdýlka, protože na nějakou nadvakrát harmonii, cestování a dokonce ani to zdraví to zrovna nadvakrát nevypadá a dokonce ani žádnou extra obranyschopnost jejich organismu před touto zhoubnou nákazou. Spíš se začínají orosovat z obavy, že se nechali infikovat čímsi přinejmenším podezřelým, pofidérním, možná výhledově vážně regulérně zdraví, štěstí a svobody škodlivým. Ale tak to je teď světe velkého divení, přitom si je dle všech zjevných indicií chtěl bezostyšně vylupat vehementněji než vořech hárající fenku. Jak by řekl jeden slovenský rapper: „a že sa ti na to more chytili jak buzerant na řiť. Homoklády…“


Co jako nacvičuju, proč se nenaočkuju:

Přitom to vlastně je tak lákavá výměna, takový kratičký zákrok za naprostý klid. Teda potom se to párkrát zopakuje... Za dva roky, kdo ví co bude... Aha tak za půl? Aha, tak to moje nakonec neplatí? Je tam míň toho viru, nebo čeho? No každopádně začněme zlehka, jako v rychlých prachách, potom, jak se budou postupně osmělovat a otrkávat, budeme postupně přitláčet na pilu nestoudných návrhů, vlastně příkazů, ale to teď neřešme. Snad se nezačnou všichni ti, kteří se ve svojí naivitě nechali nestoudně podvést a ještě si přitom stihli znepřátelit ty, kteří tak odmítli učinit, neboť se neubránili pokušení pohoršeně si na ně ukazovat ukazování prstem, rozzlobeně ozývat, co to mělo jako znamenat, takové jejich neslýchané zmanipulování a vymr.. vyšu.. vyšou.. vytrt.. vyklep.. osou.. no zkrátka zneužití! To aby se teď začali stydlivě omlouvat, lítostně odčiňovat, anebo chodit kanálem s nápisem "pardon, já být sketa". Za to a špatně zvolenou stranu byste vy neurvalí rozsévači nesli neblahé následky.

Teď jim zatím stačí jediné svolení... K jedné naprosto bleskové a, až na zuby zatínající a mdloby navozující "ták, už to bude, teď to jenom trošku píchne", rovněž bezbolestné operaci. A ve mně vyvolává takový zarputilý odpor, vyložený vzdor, místo abych se prostě nechal prošťouchnout a je... PROČ si (sakra zase) dělám zbytečné problémy???

Tak zaprvé mně celá tato propaganda připadá už jen z hlediska značně pokulhávajícího provedení přinejmenším podezřelá. Vlastně už se to dostalo do bodu, kdy jsem vůči ní totálně alergický z důvodu její neklidné vtíravosti, strašící vlezlosti, bezpáteřní manipulativní mašinérii, nedůstojnosti, vypočítavosti, opovážlivosti, neupřímnosti, překrucování, nepravdivosti, lživosti, všem těmto a x dalším negativním přívlastkům, které, věřím, že nejenom mně osobně vyloženě lezou krkem, hýbají žlučníkem a nebezpečně zvedají tlak.

To ve mně při tak důkladné masáži vyvstávají selské otázky typu: "Kdo, z jakých přesných pohnutek, proč mně to nepoví normálně…?" Zafunguje ve mně ona prachobyčejná, pro důstojné, sebe si zdravě vážící, nestádovité osoby přirozená protireakce založená na principu dvou protipólů, které na sebe působí a buďto se vzájemně přitahují, anebo naopak odpuzují. Každopádně na sebe vyvíjejí tlak.

Řekl sem to chemické příručky správně? Prostě ty po mně moc prahneš, já tě mám tím pádem u prdele. A po tom všem "odporném střídajícím ubohé", co tady kolem toho soudruzi předvedli, jim nemám jediný důvod věřit ani ono pohlavní zakončení mezi stehny, natož že cokoliv z toho, co každodenně dělají, je jakkoli motivováno mým, našim osobním blahem, dobrem.

Možná je to zčásti rovněž kvůli faktu, že si tak nějak ze základu uvědomuju, co je pro lidské zdraví v tomto dnešním nezdravím vším prošpikovaném světě ještě přínosné... A když vidím, jak se nejeden bezpáteřní, prospěchářský zmetek, kterému je naše životaschopnost, životní úroveň štěstí očividně ve skutečnosti naprosto šumafuk, ba naopak ještě přispívá značnou měrou k jejich degradaci, nebo ji alespoň, v porovnání s touto infekční přeháňkou, nehorázně zanedbává, protože to teď přece není trendy, nedostal to za lukrativně zaplacený úkol, NENÍ TO KŠEFT, tedy se ohání jeho ochranou čistě v zájmu kšeftu, bude rozkřikovat o ptákovinách, hrát na mně nepodařené divadlo... Není ve mně sebemenší chuti, jít mu na ruku, ať už v jakémkoli stupni, sebemenším ohledu, jakkoli nepodstatné záležitosti, natož se od něho nechat opíchat, uspokojit jeho perverzní choutky, prostě protože na to zrovna dostal chuť. A nedá si pokoj a nedá, naopak vykřikuje a dělá scény jak nějaký rozmazlený fracek, který si něco z nějakého důvodu umanul a teď uplatňuje různé, nátlakové, intrikami propletené strategie, které vážně vypadají, že neznají konce ani TOTOTÁLNÍHO DNA. To víš, že jo. Nekompromisně natřískat na holou a nechat s vystrčeným zadkem na veřejnou hanbu málo. I z toho divadla bych rozezleně odešel po jednom takovém vystoupení a už se tam jaktěživ neukázal. Každé jedno tvoje dosavadní extempore mě jenom utvrdilo v postoji rázného NE. Ať už to ti nad vámi, kteří s vámi tahají, jako bych se ocitl v loutkovém, chtějí z jakéhokoli, sebevíce, sebeméně závažného, zdraví a pocitu škodlivého důvodu a ať už tím chcete JENOM vydělat, nebo tím posluhujete daleko HNUSNĚJŠÍM cílům, musím sem dát najevo své stanovisko, zklamání, ba přímo znechucení. Svým vystoupením s obsazením postav postižených lidským hyenismem a nepopiratelnou psychopatickou diagnózou jste mě vážně nepřesvědčili a musím vás i s vašimi nestoudnými návrhy a zdegenerovanými přisluhovači nemilosrdně zařadit mezi vyložený ODPAD. Vypínám, nevěnuju pozornost a druhou šanci nedávám. Probuďte mně, prosím, až bude po tom.

Těžko říct, jestli za to dodatečně může taky dávno potlačená vzpomínka na vážnou autonehodu v mládí následovaná soubojem o holý život a následným strávením měsíců po nemocnicích. Ne, že by se tam ke mně chovali jakkoli škaredě, naopak zpětně všem posílám vděčnou frekvenci za záchranu života... A už vůbec ne, že bych se tam nesetkal z propíchanou kůží. Naopak sem byl všude možně durch prošpikovaný vším možným. Ale tak znáte to, podvědomý blok, je podvědomý blok. Možná za to může tak trochu povaha odvěkého rebela, která se ve mně pravidelně probouzí již od ranných let. Možná taky nějaké ty osobní zkušenosti, nabytý pohled na skutečné fungování okolního světa a celkově schopnost vidět věci, které by chtěl sledovaný mermomocí schovat a ve své nevíře v cokoli nemateriálního, možná krom vzduchu a šíření nějakých těch vln skrz ho, si hrozbu snadného prohlédnutí nijak nepřipouští, byť jeho řeč a řeč jeho těla je též dosti průhledná. Určitě se do toho propisuje taky povaha opice, která musí všeho vrtošivě rýpat a ze všech si téměř za všech okolností dělat legraci, byť se sama pohybuje po dosti tenkém ledu. No taky, jak všichni víme, je to docela vychytralé, mazané stvoření, tak to mně, prosím pěkně, řekněte, jak ji chcete asi tak převézt, přechytračit... Tak pardon. Byť tím dosti riskuje, pořád doufá a věří, že se jí v případě tvrdé odvetné akce a použití hrubé oponentovi síly (co jinému mu taky zbyde) podaří vyhnout bezprostředně hrozícímu nebezpečí, vyskočit na nejbližší strom a nějak se z toho vystříhat...

Závěrečný aplaus za divadelní představení par excellence:

Hned úvodem je jednotlivým jejím aktérům nutno zpětně vystřihnout uctivou poklonu za to, jak zodpovědně a zaujatě k jednotlivým jeho pasážím přistoupili. Byť je pravdou, že zejména zpočátku jimi podávané herecké výkony poněkud pokulhávaly, brzy se vše dostalo do správných kolejí, sžili se se svými rolemi, pořádně se rozehřáli a představení postupně to začalo nabírat na intenzitě. Možná tomu jen zkraje nepřikládali patřičnou váhu, neboť ani oni sami od toho neočekávali takový biják, natož dlouhodobý kšeft, což se podepsalo na dojmu z celkové laxnosti, kdo ví. Snad jen hluchoslepý by však neocenil úctyhodné nadání vybraných herců pro divadlo, jejichž nevídané vlohy jako je teatrálnost, dramatičnost a komediálnost, mistrně dokreslovala neslýchaná šikovnost při práci s hlasem. Ostatně co jiného se taky dá od typu jejich profese očekávat...

Rovněž jejím tvůrcům nutno nechat, že se přípravu jednotlivých scenérií, dialogů a zejména pak převažujícím monologů jali pojmout dosti poctivě, čemuž ostatně plně odpovídá i rozsah, nadnárodní přesah, ba dokonce celosvětový zásah jejich veledíla. Jeho takřka bravurnímu ztvárnění se rozhodně nedá nedá upřít ani velké snahy o zakomponování prvků jako jsou dramatičnost, přesvědčivost, rafinovanost, zákeřnost, přetvářka, kdy především při názorné ukázce lidských neřestí to v publiku doslova emočně vřelo, přetékalo všelijak pohoršenými emocemi. Dokonce i sami dospělí se třásli se strachy, jejich ratolesti nedobrovolně přebírající jejich traumata prolévaly smutné slzy, někteří odvraceli zrak, nebo si ho zakrývali krabicemi od popkornu, zbytek zhruba od třetí "lekačky" nekompromisně opouštěl sál, hrnul se k východu, po cestě trhal vstupenky na kusy a cestou domů se snažil o vytěsnění úděsných vzpomínek... Pořád lepší, než kazit zážitek ostatním třeba tím, že ten popkorn vyklopí nazpět, nebo vykropí přímo na jejich hlavu, klín, mít po náladě a pravidelně se třepat od strachu ještě příští středu. Nechápejte mě zle, ne, že by tomu přesně tak, alespoň při každém správném hororovém žánru, nemělo být. Divák má být, pokud možno celou svou bytostí, vtažen do děje, naplno prožívat každou jednu scénu a domů se pak odpotácet pln různých dojmů, které mu běžný život "ne a ne" nabídnout. Vlna strachu davově se šířící napříč celým sálem je prvek, který zde v žádném případě nesmí chybět. Co by to jinak bylo za režiséra, u jehož počinu by lidé znuděně zívali, nebo se při takto zaměřeném představení popadali za břicho. Takový emoční tobogán od toho nakonec očekáváte, kvůli němu na takový snímek jdete a platíte si za jeho pozření. Vědomě se jím chcete nechat zasáhnout, na onu chvíli se přenést jinam, zapomenout na trable a šeď svých všedních dní.

O poznání horší je, když:

- se něčeho takového nedobrovolně dostane každému jednomu současnému obyvateli této planety, tedy aniž by si o to býval řekl, jakkoli po tom toužil.

- je vám taková zbastlená podívaná předkládaná ve všemožných časech, každý Boží den, dlouhé dva roky a napříč všemi možnými médii, prostředky, propagačními kanály.

- prakticky nemáte na výběr, zcela neodbytně až násilně ji cpou před vaše oči, a ať už je svými zorničkami cloumáte kamkoliv a do ušní laloků si cpete cokoliv, hrůzné představení "ne a ne" odeznít.

To potom nezbývá, než nedobrovolně držet, nebo je alespoň směřovat jinam, co to pustí a nedovolit jim, o co tolik usilují - proniknout dovnitř, zaplnit vaše nitro strachem, paralyzovat a udělat vás povolnými. Pokud s tím na vnější úrovni nemůžete nijak bojovat, nezoufejte, udělat jedno přece jen můžete. Nedejte jim svoje nitro, tzn. absolutně žádnou pozornost. Dělejte, jako by neexistovali. Radši si uvnitř "jako na blázna" přehrávejte nějakou příjemnou pohádku, pozitivní písničku. Podaří-li se to předstírat dostatečně velkému množství lidí, rychle je to přejde a pokud ze zoufalosti nepřitvrdí, to svoje "bu bu bu" si budou moct strčit akorát tak do prdele. Stejně jako nemotorné a směšné strašidlo u mlýna, které už je stejně dávno provařené a pořád se ho bojí akorát "připosraný primitiv Pepíček".

Zato ze sálu se, co si budeme nalhávat, utíká dosti špatně. Jako by nás v něm zamknuli na silu a tři západy. Nakonec se zdaleka nejedná jen o výmysl zástupců naší malé zemičky. Ti jen poslušně a odevzdaně plní rozkazy přijímané z hora, sami přichází akorát s různě tragikomickými návrhy, po jejichž fatálních fiascích se raději opičí se po vzoru okolních států, nebo se na jejich modely alespoň odvolávají pro větší kredibilitu zaváděných "kreténštin". Na nechuti některých je nicméně patrné, že i oni sami tohoto monotónního žrádla podávaného pořád dokola už dávno začali mít plné zuby. Snad ještě víc, než kdy jindy, si to odbývají jako hold nezbytně nutnou náležitost, přehazují mezi sebou zodpovědnost jako vroucí brambor, až nakonec stejně končí v rukou lidu, jako by už tak na tom celém nebyl poškozený a ztrátový AŽ AŽ. Je na nich vidět, že by se mnohem raději věnovali svým záležitostem. Dříve, než si na této politickoekonomické ptákovině nešikovně poškodí svou pověst, politickou kariéru a ani si chudáci nestihnou pořádně nakrást. Tak je jen škoda, že my se jimi tady dobrovolně necháváme dávit O STO ŠEST...

Co na tom, že už postupně ztrácí na kvalitě i hodnosti jakékoli důvěry a opakuje se monotónně asi jako Ordinace v růžové zahradě, že herecké výkony dávno ztratili šťávu a dokonce i dlouholetí příznivci namixovaní se zarputilými zastánci a vyznavači vychladli společně s lovci senzací jako včera čerstvě vyuzené. Vážně, dokonce i pro takové "primitivy", kteří slepě věří všemu, co se v médiích šustne, to soudě dle náhubků, které se už začali pomalu ale jistě povalovat po zemi, očividně pozbylo původního lesku, stalo se čímsi přinejmenším nepřesvědčivým, podezřelým, násilím podstrčeným a vnuceným, cinknutím a jejich zneužitím zavánějícím. "Hele Máňo, vono ani ten vir už není, co bejval. Slyšelas to? Co skopičin jsme se kvůli němu natropili. To s náma teda pěkně vypekli. Jedna velká banda darebáků to je..." A flák to s fekáliemi posiflenou rouškou na zem.

Což o to, "více sadisticky zaměřený" člověk, pro něhož je takový horor primárně určený, vyrobený jako mlýn na vodu, jehož povaha a momentální rozpoložení s ním rezonuje, všeobecně se vyžívá v násilí, libuje si v bolesti a potřebuje vidět krev, jinak neusne, si možná ještě přijde na své. Takového snad ještě dokáže chytit za srdce, nakrmit vydatnou dávkou adrenalinu, blahodárně postrašit, pozměnit k lepšímu. Chudák ale takový "více vnímavý" dobrák citlivé povahy s jinak vytříbeným vkusem, který nerad překračuje hranice příjemné, romantické, lehce akční komedie a komuž takový snímek dozajista nebyl určený. Jeho život je dostatečně pestrý, akční, záživný, než aby ztrácel čas sledováním filmů, cizích, navíc komplet hraných příběhů, natož pak takovýma "odpornýma úchylárnama". Ten se nad takovou přehlídkou ubohé agresivity jednoznačně zhrozí, zbarví do bledé, zřídkakdy pak rudé, více mu ublíží, než pomůže. Pro každého, kdo se cítí, že není dostatečně nesprávný, aby pro něho byl takový pořad určený, vhodný, ať s podobnou vervou vytrhne televizi se zdi a neotvírá ty jejich masochistické titulky... Kdyby uměl takový člověk cestovat časem, dozajista by se přesunul někam jinam, kde lidem tolik neje... Jen by si musel dát majzla na jisté, válkou huntované časoprostory, ve kterých to bylo, alespoň na základě momentálně dostupných dat porovnávaných s prozatím zdaleka neukončeným celkem, ještě daleko horší. Ale tak třeba se na tom potomkové našich dětí v dějepise neshodnou a budou si říkat: "Ach ty hyeny, chudák babička s dědečkem ani netušili, co se děje a co je čeká!"

U takové, stále ještě oduševnělou populaci, které lze bohužel přiřknout značně zanedbatelnější část jejího celku, která si ještě zvládne udělat "pravdivý obrázek" o kolem plujících událostech, její inscenátoři naštěstí už dávno překročili jakkoli akceptovatelné meze. Jejich radar podezřelého chování jim už stihl vyhodit tolik výstražných, červeně zbarvených vykřičníků, že by čuměla i češtinářka opravující diktáty po třídě dyslektiků.

Pravá ruka nemá páru, co dělá ta levá, naprostý okolní amaterismu, ignorantství, egoismus, přetvářka. Povýšenost se přelila v krutost, poslušnost v zaslepenost, kariérismus v ignoranci, suverenita a přitom zabedněnost v lživost, materialismus v ustrašenost, slaboduchost v povrchnost. Je jí doslova na zvracení z toho, co se kolem nich děje, a děsí se jedině z toho, v jakém systému se to ocitli a co jednou bude s jejich dětma. A když podobnou obavu "alespoň ty z toho vynechte" veřejně vysloví sám pan Janeček, firma, kterou založil a lidi, pro které je chlebodárcem, se od něho distancují. Asi ze strachu z možných následků...

To aby se pak nejeden takový náročnější, prozřetelněji pozorující a racionálně uvažující divák, který současně většinou do značné míry rovněž oplývá vyšším intelektem a potrpí si na morální kvality, ještě nezačal domýšlet, že všechno toto mizerné počínání bude mít s jeho osobním blahem společného asi jako sáňky s létem, takže nanejvýš nic moc. Naopak se mu na mysl derou různé bujné, podezřívavé, konspirační teorie, které mu nedají v klidu spát. To by musel být sakra důvěřivý blázen, aby takoví potměšilí šašci vzbuzovali jakoukoliv jeho důvěru, namísto, aby ji nadobro ztratili, a on nezačal zpochybňovat blahost jejich dopadů všechny dobré lidi na planetě Zem včetně sebe a tudíž se o ně nezačal strachovat. A to ani zdaleka ne kvůli chudákovi bacilovi, proti kterému jsou jejich kroky rádoby určené, jako hlavně kvůli nim samotným, dalším zamýšleným krokům a hlavně choutkám a notám těch nad nimi. Vždyť pokud ho zrak a rozum ještě nešálí, dal by ruku do ohně za to, že ten vir v tom celém hraje tak třetí housle, ne-li křoví v pozadí a jestli se má někoho fakt že obávat, jsou to tam ti nahoře. Jak se má asi tak nacházet na straně barikády, kde se nachází masa bezmezně věřící, že jimi přijímaná opatření poslušně kráčí v souladu, tedy "ruka v ruce" s jeho zdravím, namísto aby od nich reálně hrozilo, že půjdou po Valašsku takzvaně doprotivky, tedy "v přímém rozporu, kontrastu" s ním, nebo že se na něho v rámci mocenských zájmů přinejmenším nebude klást přílišný ohled.

Vsadili bychom se, že v průběhu roku 2022 už začnou průběžně povolovat, skutečně (ro)zvolňovat, tak snad se jeho konce ve zdraví a bez výraznějších vad "na kráse" dožije co nejvíc z nás ještě pořád žijících...


Jinak pro Vás dobrodince, kdož jste to prolouskali až sem, máme:

AKTUALIZACI K 8.12.2021:

Edit: předvánoční podvečerní fotbálek

Za jakože kotel dobrý signál budiž považovány humorné průpovídky na nedávném podvečerním fotbálkovém klání, na kterém se všichni jeho účastníci jakoby předháněli v soutěži o to, kdo že se to vytasí s originálnější hláškou obsahující slovo očkování, či vakcinace.

Nutno podotknout, že se jednalo spíš o takové „klučičí“ popichovačky, přestože věkový průměr překračoval dobrých čtyřicet let stáří na jednu hrající hlavu. A taky že se nejednalo o nějaký zběsilý, hysterický, či jinak nekontrolovaný konflikt, kdy by se samovolně přemíchali sestavy dle vzorce ne/očkování a namísto kulatého balónu se kopalo po šišatých hlavách. Nic takového, většina z obou manšaftů k tomu přistupovala překvapivě s poměrně chladnou hlavou, nadhledem a humorem ve stylu „tak se tomu taky všichni zasmějeme, no a co. Zas tak daleko od nepovedeného vtipu to nakonec nemělo. A že z nich lezl jak z ucpané chlupaté deky…“

O jaké hříčky že to nebyla nouze, linuly se napříč hřištěm, a kdybyste se byli bývali pohybovali v jeho blízkosti, dozajista by „polahodili“ vašemu uchu?

Fráze jako „Uhni ty napíchanče, vakcinoide, ty zrůdo jedna napíchaná, vakcinovaná, bacha, ten je infikovaný, napíchaný, kdo ví, co do něho vpustili, nesnáším napichance jedny!“ létali vzduchem v takovém počtu jako v létě mouchy pod svitem večerního osvětlení… Byť sem se snažil, seč mně paměť sloužila, abych si je zapamatoval všechny, nějaké z nich mně uletěli stejně jako ony na zimu, nicméně za ojedinělé reakce postupu do finále hodné bych však považoval:

  1. Prudká střela na bránu, která (nechtěně) zasáhla hráče, jenž nedávno podlehl (snad jedné z posledních) vlně restrikcí, vydírání a z obav o svoje podnikání se nechal („dobrovolně“) píchnout do lokte první dávkou a on: aaauuuu… Druhý: to bych chtěl teda vidět, cos ku vyváděl při tom očkování!
  2. Závan v pokutovém hřišti, na straně soupeře to srší přehršlí povelů a právě výše zmíněný dobrovolník říká: „ku hoši hlavně sa nenechme zviklat, rozhodit jejich řečama!!!“… V reakci na což opět stejný neočkovaný pohotově zareagoval: „Jo??? A co ste celou dobu dělali u očkování, že ste se podobným motem jaksi vůbec neřídili?!“
  3. Neočkovanému zazvonili chytré hodinky, druhý na něho: Vem to. On na to: Nemůžu, teď sem zadýchaný. Druhý: Vidíš? Kdybys byl naočkovaný, tak beztak můžeš…“ Nebo byl vyřknut bojový povel: „pojďme hoši, oni už nemůžou!“ doplněný o dodatečnou, polohlasně pronesenou poznámku: „kdyby byli všichni naočkovaní, tak by mohli…“
  4. Očkovanému naprosto amatérsky uskočil balon u lajny a odkutálel se za ni: „vidíš, to je tím že si očkovaný, než sas nechal naočkovat, tak si tak levý a gumový nebyl!“ Nebo v poslední minutě vedeme o gól a shodou okolností zase ten stejný očkovaný ztratil jakožto poslední balon v malém vápně a ještě stihl ukázkovou kosou zezadu srazit k zemi na bránu útočícího soupeře, který ho o něho připravil a sám se „už už“ se napřahoval ke střele. Díky tomu jsme nakonec remizovali a „chudák“ sklidil poznámky typu: „on byl takový kiksař, magor a guma aj před očkováním, to za to nemůže, má s tím pramálo co společného…

PS.1.:

Zrazu tolik vtipkování... Opět nechci dělat machry... Ale já si z toho dělal kozy od druhého dne nákazy. A co vy?

Mimochodem, kupodivu sem byl já osobně v této hantýrce pramálo zúčastněn. Maximálně v té „sladké tečce na závěr“ sem se lehce svezl, když už se šlo pomalu domů a bylo jasné, že to neskončí rvačkou. Jinak ani jedna z těchto rýpacích poznámek nepocházela z mé hlavy. Z mých úst jen občas vyletovalo pouhé pochechtávání a opakování hlášek pro lepší vlastní zapamatování ve stylu „že … cha cha“ a také dvojí zabolení těch opíchaných, kteří je zrovna přijímali se zjevnou dávkou nelibosti. Přičemž nešlo ani tak o to vyzdvihnout sebe, pošlapat je, jenom tak rýpnout do té jejich zaslepené a naivní poslušnosti a, co si budeme povídat, udělat z nich pro příště lepší lidi. Uvědomělé, opravdové, normální. Ale stejně to kupodivu „nás několika čistých“ většina naředěných, až na „jednu, dvě“ výjimky, přijímali s jakousi humornou nadsázkou. Žádnou extra vědu z toho nikdo nedělal, natož aby to považoval za osobní prohru, hanbu. „Prostě se to stalo, kdo ví, jak to vlastně je, teď fotbálek, pohoda, neřešit…“ Žádné resumé ale „já naivní bláhovec, tu ulhanou bednu už v životě nepustím, ty stránky už jaktěživ neotevřu a tomu šulinovi už neuvěřím ani šulinu mezi stehnama! Tam tomu se budu muset velice omluvit a před tím se začervenat, fest.“ Ne, nic takového. Teda alespoň prozatím. Všechno se to událo tam někde venku, v médiích, vlastně úplně mimo nás, my jenom museli sem tam polknout suchou slinu a vyležet dost divnou slabost našeho organismu…

PS 2.:

V živé paměti mám fotbálek minulý týden a to to teda tak veselé ještě nebylo, ani zdaleka.

Jak sem řekl, nejsem vlastníkem televizoru a všemožné „sračkoidní“ mediální počiny, tedy bulvární, zkreslené, lživé, primitivní, podplacené, manipulativní pořady, stránky a plátky sem s prvním příznakem prázdnoty, levoty a škodlivosti na mentální, duchovní a, troufám si říct, že i duševní zdraví, nemilosrdně zařadil do blacklistu.

Myslím si a pevně doufám, že všech po těchto blamážích, extempore a fiascích půjde podobnou cestou i spousta ostatních a vyhodí je do pomyslného koše. Což je jeden z jejich jednoznačně pozitivních přínosů. Razit cestu „nevěřte médiím“ se pokoušel i Kazma zbitý Rytmusem, ovšem osvěta to zjevně byla nedostatečná. To by je mělo přinutit k razantní restrukturalizaci k přínosnějšímu, anebo přivézt k zániku. A potom, co poslední roky předvedli, dobře jim tak! Času to žere, odvádí to od reality a krom „občasného odpočinku, vypnutí hlavy a pozření nových obrázků“ to nevede k ničemu dobrému…

Ale nechte mě hádat… Že oni vám tam najednou začali konečně pouštět předvánoční pohodu, přehrávat radostnější snímky, servírovat lahodící zprávy? Že ti pašáci vyměnili pozitivní pásku za nepozitivní, prohrávání s virusem na celé čáře za mistrovské zvládání situace, jeho pozvolné ustupování, kdy ty čísla ze dne na den už zčistajasna nejsou tak strašlivé a vše se jakoby kouzelným proutkem Mikuláše a přímluvou andělíčků v dobré obrací, zato čerti jakoby odtáhli zpátky do horoucích pekel?

Zrazu už se začíná blýskat na lepší časy, červená se přelévá přes oranžovou zpátky do zelené, čísla infikovaných klesají závratným tempem, lůžka už nejsou zas tak přeplněná, zdravotnickému personálu se to všechno daří překonávat, nakonec asi neumřeme, čeká nás zářná budoucnost, žádné omezování, jen prosperita, hojnost a růst, sláva hurá, radujme se, veselme, velebme systém a hlavně, nakupujme!!!

Virus je tak hodný, že nám dává prostor pro nadechnutí alespoň na Vánoce!! Asi mu na nás a na našem klidném, šťastném a veselém jejich prožití tolik záleží, že se rozhodl dát si pauzu. Nebo mu to místní klima nedělalo dobře a tak, alespoň na ty svátky, odletěl do teplých krajin. Nebo, jak říká jedna legenda, dočasně zalezl pod čerstvě napadaný sníh, kde celý zamrazený trpělivě vyčkává na svého silnějšího a daleko surovějšího sourozence Omika, než se mu podaří překonat vzdálenost a dorazit na pomoc bratříčkovi z daleké, pro změnu z Jihoafrické republiky. A to nechtějte vidět, jaké rozpoutá peklo…

Pevně tedy doufejme, že takové vítězné fotbálkové vtipkování není unáhlené, předčasné, že (si) soudruzi nahoře a jimi placená média nedávají pokoj jen na Vánoční svátky, že v tomto rytmu budou pokračovat i po novém roce.

Abychom si od všeho toho vnějšího teroru taky trochu odpočinuli a hlavně se mohli naplno pustit do utrácení zbytku úspor, které ještě nestihl požrat onen bacil názvoslovím odvozený od slovesa kurvit. Tedy hurá do pokud možno bezbřehého rozhazování, nakupování všemožných vánočně emočně zabarvených věci, darů, dárků, materiálních vymožeností a zážitkových poukazů, které alespoň na štědrý večer a krátce po něm obšťastní naše blízké a především: se tak konečně zase na chvíli rozproudili všemožné kšefty… Nechci vyznít nevděčně, děkujeme i za to. Za každou dopřávanou chvíli vnějšího klidu, který z opačné strany přináší i ten vnitřní. A ten je, jak mnozí zjišťujeme, doslova nadevše.

To všichni pociťujeme zejména dnes, kdy každý šponujeme svoje dva nejsilnější pudy, tedy: sebezáchovy a pokračování rodu, tedy záchovy svých blízkých, co to jenom dá a dovolí energetické možnosti. A zbytek rezerv zběsile valíme do zajištění nadstandardně zářné budoucnosti. Doba je však „zlá, těžká“, kapacity trhu jsou omezené a s mnoha věcmi mnohdy nehneme, i kdybychom je byli ochotni nastokrát znásilnit a upsat se ďáblu. Prostě nás smetou jako nezadržitelná lavina… Celá tato nejistota, která se na nás stejně tak valí, skvěle účinkuje na tišení jakýchkoli slabostí, či odhánění choutek po siestě, užívání si… Dokonale to celé působí jako takový populační nakopávač, sice je to nepřirozené, neustále roztáčíme kolo aktivního přebytu, dostáváme se do odpočinkového nedostatku, jdeme směle za hranu svých možností, nevíme, jak dlouho to ještě vydržíme, ale teď jedeme a to je hlavní. Hlavně pro systém… My musíme přece přežít a mít se dobře! Ten kolektivní stres z toho nepřirozeného shonu a místy i zoufalost vznikající od pondělí do neděle a cca od 7 do 8 je potom cítit „ve vzduchu“ přímo hmatatelně a nedá nám moc pokoje, i kdybychom ho zrovna chtěli. Prostě to tam někde uvnitř, kde jsme prý na nejhlubší úrovni jedno, cítíme a nedá nám to pokoje. Jako spínač neurotismu, vnitřního neklidu, se kterým tam nějaký „dobrák“ nahoře udělá „cvak, cvak“. Dny letí jako voda a my se přemáháme. Ze života prakticky kulové, potom jenom šup ho do urny a hop zpátky do záhrobí, no co jiného nám zbývá… To už s sebou radši mrskáme spolu s ostatními, ať ten neklid tolik nevnímáme, a udržujeme se ve stavu zaneprázdněnosti, plnění všemožných, byť sebevíc marnotratných, úkolů. „Chtě, nechtě“ nás furt něco zvnějšku i zevnitř nutí s sebou kmitat "jako včeličky", pořád něco dělat se zbytkem masy a potom polomrtví, ale vnitřně spokojení padnout k televizi, nabrat trochu sil na zítřejší show. Ale jasně, tak co, pořád lepší tak "slepě" plnit svou roli a snažit si užívat pocit letu, mít radost z maličkostí, než čučet jako trubec zpovzdálí, velice filozofovat a pozastavovat se neustále nad marnotratností takového počínaní. Nad celkovou pomíjivostí a tak i bezvýznamností. Včela prostě koná. Obojí je někdy potřeba. Vyvíjet aktivitu, tak se zastavit, odpočinout, zamyslet... Jak dát nohy pěkně nahoru, nebo do pohybu a refresh, chill, tak být v přítomnosti zažrán do prosté činnosti a jejího kvalitního odvádění. Zase, jak kdo cítí. No teď jsme dost tlačeni spíš do extrému přemáhání. A že je to cítit... Možná, že na vesnici to tak hmatatelné není, třeba tam tyto vlny neklidu nemají dosah, nejsou tolik cítit na vlastní srdce, nervovou soustavu i kůži, třeba se tam ta davová lavina z neurotismu nedovalí. Možná je to jenom otázka města. Možná do nás šijí ještě něco z vrchu na povzbuzení. Fakt nevím. No osobně ten klid cítím výhradně v neděli… No zase mně, hlavně v závěru dne, strašně třeští hlava, ale to může být z půstu od kávy, nebo je to určitá forma dojezdu, daň za nepřirozený přetlak vyvíjený přes týden. A to všechno fakt není jen tím, že bych se chystal do kostela… Prostě si většina lidí dala konečně pohov, pokoj. A že je to ku cítit… Jen počkejte a navnímejte ten pocitový přelom v pátek kolem 17:00... Jakoby tam nahoře fakt někdo udělal CVAK a lidem byl dán pokoj, nebo si ho konečně mohli dát, nemuseli na silu dělat, co v jádru sebe nechtějí, a měli radost ze života. UF ta úleva...

Osobně bych se nedivil, respektive regulérně přikláněl k variantě, že nám to „ti parchanti“ tak „lehko, zadarmo“ nedarují, že to akorát tak stihne doputovat ona další, zaoceánská, jihoafrická, daleko zákeřnější, smrtelnější mutace, která rozpoutá takové finální peklo, že bychom u finální scény před apokalyptického bijáku zívali znuděním, že nám lidem nacházejícím se v tom čase na planetě Zemi zase rychle zamrzne úsměv na tvářích a my „čutálisti“ se po Novém se „pro jistotu“ ani nesejdeme. Nebo možná jo, ale pomateně poletující s plynovýma maskama na ksichtech jako ony mouchy v lampě, kdy se to popichování zase rázně pootočí, nejenom sérum se přeleje zpět do žil očkovaných a ti jehlou políbení naposled za tetanu zase stáhnou ramena zpátky pod lopatky. Nebo si dají, ať už „na tajnačku, nebo prostest“ scuka jenom ti očkovaní… Nebo budou dělat, jakoby nic, zatímco si na plac kromě pití, balonu a turfů přinesou i vlastní vakcinační nádobky a píchačky, naskáčou na nás jako prašiví, resp. hladoví lvi. Dají nám co proto, do držek a v zájmu blaha, přežití všech ostatních, nevinných, poslušně navakcinovaných a námi bezohledně ohrožovaných spoluobčanů na nás s vyplazeným jazykem a palcem přitlačeným na stříkačkové spoušti zakleknou a s pokřikem „tak tady to máte vy hajzlové“ nám to tam u střídaček vpraví násilím…

Vážně se domnívám, obávám, že všichni tito plašiči, strašiči a traviči nepronesli poslední slovo a že nás z jara čeká ještě přinejmenším jedna, pořádná vakcinační ofenzíva, odvetná akce, či čistka všech těch neslepě neposlušných, vzpurných, nedůvěřivých, antisystémových vyvrhelů. Že nám ještě přiloží pod kotel a to poctivě, pořádně. A zůstane nás jenom hrstka, těch nejodvážnějších, nebo nejbláznivějších, kteří by radši padli, než poklekli, pardon, sedli a podrželi jedné nevinně vyhlížející, pilné a mrštné včeličce.

Nebuďme naivní, sil máme ještě na rozdávání a zas tak strašné to zatím nebylo. To se zatím pomalu utahovala smyčka. Ještě tomu chybí nějaká závěrečná fáze, kule rvoucí tečka, která s námi pořádně zatočí, než se poslední projektová etapa přelije v konečné vítězství lidstva nad hrůznou epidemií. Ta se pro většinu přeživší populace stane podobně ohraným tématem jako rozchod tamté herečky. Prostě nad tím mávnou rukou, bývávalo, maximálně si čas od času zajdou na posilovací dávku. V tom horším případě na repasování zastaralého čipu, nebo jeho aktualizaci, i když ta snad půjde udělat i na dálku bez vědomí, teda spoluúčasti očipovaného. V tom lepším se z toho vyvodí důsledky, „padne pár hlav“, zavedou preventivní opatření a svět se přetransformuje k lepšímu místu pro život…

Z toho důvodu bych se osobně pocitově přikláněl k variantě, že to nejhorší, běsnící, vyburcovaný závěr, nás teprve čeká. Že mediální magnáti ještě nepronesli poslední manipulativní lež „jako vrata“, že ti prospěchářští kariéristi nevyplodili s hraným soucitem poslední „prašivost“, že je to jen další ticho před bouří a schyluje se k další plánované etapě na náčrtcích konstruktérů zvané rozpoutání závěrečného pekla.

Ale nejsme jasnovidci, tak třeba, snad se mýlíme. Tak, nebo tak, teď nestrašme před večerem, nemalujme zbytečně čerta na zeď a pojďme si pořádně užít, vychutnat a procítit čas Vánoční, co to jen dovolí a dá. Nekažme si ho, dřív než na Nový rok to stejně nebude, takže času na načerpání maxima špetek energie máme ještě dost. Teda nějaký měsíc. Co bychom za takové „prázdniny“ dali za školních dob. A zkusme k tomu přistupovat zodpovědně, vychutnávat si to a vědomě dobíjet baterky. Něco mně totiž říká, že každou jednu z nich zužitkujeme do poslední „molekuly“ dřív, než pomalujeme vajíčka a chytneme do rukou všemožné mrskací pomůcky. Tak abychom to do té doby přežili ve zdraví, uchovali si dostatečný energetický zůstatek jakožto balzám na nervy a štít zvyšujícím odolnost, a o tělesné, či duševní zdraví nás potom OPĚT nepřipravili především všemožné nastrčené, či zmanipulované a slepě poslušné postavičky, RESP. jejich vyhrožování a úřadování spíše než řádění obávaného omikronu, ke kterému mě z fleku nenapadá žádná posměšná zkomolenina. A možná že dobře tak, když je dost dobře možné, že výhledově splní podobný účel jako plyn v komoře před zase ne tak dávným časem - likvidaci nežádoucích osob a odpůrců nastolovaného režimu.

PS. 3.:

Kdo že byl hlavním iniciátorem a přinašečem této slovní přestřelky? Paradoxně ji vyvolal, nadále burcoval a živil zejména jeden neočkovaný hráč ze všech takřka nejstarší. Čili žádný nevyzrálý tajtrlík. Tento od prvního pohledu skutečný hromotluk a bojovník ze sebe očividně potřeboval konečně vylít všechnu tu dlouhodobě hromaděnou frustraci, kterou v sobě doposud převážně potlačoval jako „páru v papiňáku“. Všechna ta zoufalost a zlost z mnohdy nesmyslného omezování, vyhrožování, zastrašování, kterým poslední dva roky útrpně čelil… Zhnusen vší tou ustrašenou nedůstojností a na povrch vyplavivší pokřiveností jeho okolí, které nedobrovolně, mnohdy se spadlou bradou a blednoucí tváří přihlížel u svých spoluobčanů… Všechny ty spory, lumpárny a útoky na jeho osobu, milované a blízké… To všechno jakoby teď dalo jeho zařízení povel k neodkladně nutnému vyventilování a muselo najednou ven „pěkně z plných plic“. A že si to zjevně užíval jako trestanec navrátivší svobodu. Létalo to mu to z úst „jedna radost“. Zřejmě mu vlili kuráž do žil z ony (ne)pozitivních zprávy, zčistajasna řídnoucí mraky na obzoru a zjevné pronikání slunečních paprsků na jeho tvář. Protože minulý týden ještě tak vítězoslavně nepůsobil, ani z posledního balkonu desetipatrového paneláku vedle. To se ještě dojemně loučil s obavami, rudnoucími tvářemi a na sílu hraným úsměvem, že na příští fotbálek už možná nebude moct přijít, bo nebude moct vytáhnout paty z bytu zamčený na tři západy jako vzpurný vězeň odmítající do sebe poslat „poslední tečku“ (nebo prostě před, před, před, před…?). Po právu pyšný na to, že to doposud vydržel a nenechal se lacině zlomit. Teď, když se mu zazdálo, že kurvid pomalu a snad definitivně opouští bitevní pole a zejména média (si) konečně začínají dávat svatý pokoj, tak si potřeboval ulevit a jakoby na oplátku si vychutnat všechny ty ovce, které se doposud nechaly přinutit. Nevím, jestli ví, že je to spíš Vánoční pauza a po Novém roce mu zase bude cukat nejenom koutek, ale vlastně je to jedno. Radost ze zatím přežité a navíc úctyhodně odbojované bitvy, která ustala, se má řádně vychutnat a oslavit bez ohledu, jestli generálové zanedlouho zavelí k jejímu pokračování. V tom je to krásné, že si člověk prostě užívá jen to teď, protože ví, že nic jiného vlastně nemá a co nevidět ani mít nemusí…

PS. 4.:

Začínám nabývat přesvědčení, že jakýkoli vnější odpor, protest a zesměšňování začíná pozbývat na významu, že tím člověk stejně tak jedině docílí zhoršení situace. Všechno se děje z nějakého důvodu. Samozřejmě není dobré nechat si nečinně kálet na koutek, no... Ti hore si stejně pravděpodobně podělají, co mají v plánu „tak či tak“, splní si své cíle… Jediné, co změní to, když z vrchu spatří různé formy davového přehlížení, pohody, posměchu, nepřítomnost strachu, slepé poslušnosti a neplnění předsevzatých opatření, tak že to povede akorát tak k disciplinárnímu potrestání „povstalců“, celkovému přitvrzení a tedy zhoršení, „zbytečně“ zvýšené bolesti, než kdyby se jen „šoupalo nohama“. Že s žádoucím efektem se to stejně nepotká, když stejně... Pokud tady naprosto neblouzníme z cesty a vážně je to z vrchu řízené, aktéry jsou entity tak vysoko, že kdyby chtěli, tak ti na lusknutí prstu podstrčí cokoliv do pondělního pokrmu, úterního nádechu, středečního zvlažení úst, čtvrtečního nikotinu, či pátečního párátka, či hajzlpapíru. Všemožné víkendové aktivity raději ponechám bez bližších specifikací. Tak kvůli tomu by snad nedělali takové extempore. Kdo ví, co všechno už v nás vesele koluje, aniž bychom o tom měli tušení, a vesele to dopujeme dál. Každopádně představa, že se zaleknou a ustoupí ze svých pozic kvůli pár „protiúderům“ ze strany hrstky odvážlivců, je zcela zcestná. Vždyť tady ovlivňují více než sedm miliard bytostí. Takže i kdyby se nám nějaké stovce tisíc podařilo organizovaně vystoupit, je to pro ně několika mravenčí povstání, které potlačí na lusknutí pařátu. I kdyby se nám podařilo zaráz vyčůrat proti tomu hurikánu do moře, tak to to ani nepozná. Na jeho slanosti, hladině to prd přidá, na jeho rozbouření houby ubere. Stejně si tady, podobně jako komanči, odkroutí to svoje, jak potřebují, a odkráčí, až jakmile si to splní a sami uráčí. Nás pak možné jen nechají „vychutnat si vydobyté vítězství“ s cinkajícími stříkačkami na Václaváku, jen aby se neřeklo". Jen doufejme, že tento teror, omezování svobod a dělání z lidí stroje rovněž nezabere 40 let, které budou průběžně prokládány hrdinskými, mučednickými oběťmi a neustálou nadějí, které budou přicházet prakticky vniveč. Proto je nutné s odporem, který je bezesporu bohulibý, nakládat uvážlivě. Aby z toho nebyly jen „zbytečné oběti pro nic“ a ono čurání z útesu do moře proti přívalovému větru…

PS. 5.:

Ať už to tedy mají papaláši v plánu jakkoli a podle toho se to celé vyvrbí, i toto je důvodem, proč je toto , alespoň na tomto pro diametrálně odlišné témata určeném webu, můj poslední „výstražný“ názor a oči přiotevírající článek na toto téma, který mě vesměs poškozuje a ohrožuje. A kéž by jenom mě… Možná i z toho důvodu je to jediné, co z toho je, nepopsatelně háj pocit. Možná dotvářený přicházením a dělením se o vlastní pravdu, možná upozaděním logiky a upřednostněním citu, možná z neohrožené snahy dát podporu dobrým. No kolik jich ještě je? Teda když pomineme fakt, že všichni jsme uvnitř Božské Boží děti. Sorry jako, ale navenek to u některých fakt není vidět, to aby se jeden nezaneseného dořezal… Neříkám, že já sem bezchybný, že zkousnout mě musí být pro druhé fakt že oříšek a že neexistuje minimálně tak tisíc tak tisíckrát lepších lidí. Neuměl bych tak kritizovat, resp. poukazovat na pokřivenost druhých, kdybych při tom nevycházel sám ze sebe, vlastních tendencí, „démonů“. I kdy to možná navenek budí dojem z domnívání se o vlastní perfektnosti, domnívám se, že opak je pravdou. Ono to kolem se každému lehko hodnotí, poukazuje na chyby, poučuje, moudře radí. Ale pomoz potom, pouč, změň sám sebe… To je úplně jiný oříšek. Vždy je dobré pohybovat se ve zdravých, akurátních mezích, odsud posud ve všem, jin/jang. Nepřeklánět se přehnaně na jednu barikádu. Vnímat a přijímat smysl toho, co se kolem děje. Spousta lidí zkrátka potřebovala, musela dostat pravítkem přes prsty, nebo bičíkem přes vajca, chcete-li. Vesmír jen čekal, až přeteče přijatelná měrka a kladl si otázku, jakým způsobem přesně k tomu dojde. Aby se tak nějaké přehnané útočení na útočící stranu nestalo nepřijetím, bojem proti osudu, vesmíru, nebo Bohu, je-li zrovna vaše mysl jeho všudypřítomnosti otevřená... No bez rázného odboje proti špatnostem by taky nemuseli skončit včas, mohli by tak zbytečně zasáhnout ty, kterým nejsou potřebné a jejich viníkům by se nedostalo výchovy zaslouženým trestem, tak se to bez "bezhlavého" protestu taky neobejde. Ale tak zase odsud posud. Každý, ať si dělá, jak cítí, anebo alespoň myslí...

Všem Vám dobrým přeju Boží prozřetelnost, vedení, ochranu a pomoc, které ale, pevně věřím, se Vám automaticky dostane i bez jakéhokoli mého vnějšího přičinění, aniž by to mělo příliš co dočinění z mojí vnitřní zbabělostí. Zkrátka třikrát (3 tematické články) a dost.

Některé věci, které se na okolí dějí a my je máme pramálo jak ovlivnit, a že jich není málo, je prostě potřeba umět láskyplně přijímat. A nejenom rebelovat. Ti ostatní, dobrotou nepolíbení, kvůli kterým zejména musela celá tato "katastrofa" přijít, stejně budou dál dostávat od života po koulích všemi možnými prostředky, dokud nepřijde „konec jejich hry“, anebo se stihnou opravdově vnitřně přeorientovat, projít hloubkovou niterní změnou k žádoucímu obsahu i formě (formou uvědomění, procítění, očisty, prozáření, nezrádcovství sebe, druhých i Boha, nebezvěrcovství, láskyplnost, opravdovost). Tento kovidový je jedním z prostředků. Může samovolně přijít zcela odlišný, opět aniž bych se o to musel usilovně snažit, úpěnlivě k tomu přičiňovat, mermomocí se zasazovat. Stejně, když už nás to profackalo celoplanetárně, to bylo do určité míry potřeba nám všem planetárním příslušníkům. V něčem jsme zkrátka začali přestřelovat... Účel zde světí prostředky, ryba smrdí od hlavy, a co bude mít přijít, to přijde. A kdo ví, třeba mně ještě stihnete oplatit škodolibé posmívání, jakmile to vyškolí, smete a skolí mě samotného ještě dřív než vás. I když to pak možná bude z mojí strany velkého divení, za co že to i mě. Každý máme hromadu much, o kterých ani vědomě nevíme, dokud nepřijde životní zkouška, jejich nalákání na med a likvidování mucholapkou. Za některé z nich může naše slepota, pomýlenost, naše okolí, no za naše prozření, jejich odstraňování, vlastní průběžné zkvalitňování a snahu o něho jsme ale zodpovědní každý sám za sebe. A v jednotlivých, ostrých, těmto podobným „vesmírných“ testech pak musíme obstát sami za sebe. Teprve tehdy se ukáže, kdo je fakt že kapr a kdo napůl leklý, pozérský skalár…

PS. 6.:

Toto čísélko budiž jasným důkazem, že mě k tomuto seřazení vážně neinspirovali ony herní konzole, které se svého šestého vydání prozatím nedočkaly. Jen to ze mě samovolně proudí a chci tomu dát na přehlednosti, fazóně, aby se konce dočetlo, dočkalo co nejvíce z Vás, drahocenných čtenářů…


Důležité upozornění!


Veškeré financování řešíme od OD ČÁSTKY 300 000 Kč. Žádosti o menší peníze nemají možnost pověření specialisté vyřizovat z kapacitních důvodů.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Žádosti o desetitisícové půjčky prosím neposílat. 

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečnou výši doložitelného příjmu vzhledem ke svým výdajům.

Musí tak být splněna zákonná povinnost prověření bonity žadatele a také dosažení jejich potřebných hodnot. Jako příjem se akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou u žadatele zaměstnance nebo poslední 2 podané daňové přiznání, pokud je žadatelem OSVČ. K tomu je samozřejmě možné započítat různé druhy: příspěvků, rent, důchodů a v některých případech také přivýdělků. V registru by se rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiální ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky.

Neumíme řešit hypotéku na koupi nemovitosti, kdy má žadatel vyloženě špatný stav registru, slabé příjmy a zároveň třeba žádné vlastní peníze (akontaci).

V takovém případě může žadatel zvýšit své šance na získání výhodného financování, pokud k sobě dokáže sehnat spolužadatele s potřebným příjmem a stavem registru. Dalším řešením je nabídnout do zástavy ještě jinou nemovitost nad rámec té kupované. Zvýšit šance na zdráné sjednání může taky schopností "přispět" ke kupní ceně alespoň 10% ze svých (nebo po rodině půjčených) peněz.

Pokud budou registry poptávajícího v naprosto tristním stavu, nebo bude dosahovat mizerné výše jeho doložitelný příjem. Nejsme kouzelníci a pokud se klient neposnaží, aby dostatečně zlepšil parametry svojí poptávky, nebude nejspíš možné požadované financování koupě řešit.

A argument typu, že přece proto poptáváte nebankovní, abyste si mohli nemovitost koupit a ještě k tomu v ideálním případě získat peníze navíc na rekonstrukci nebo na poplacení všech bez zástavních dluhů, které máte... To je prosím pěkně požadavek naprosto mimo mísu. Nebankovní sektor je totiž schopný zafinancovat maximálně 60% z tržní ceny nemovitosti, která jde oproti ní do zástavy. To v převedené řeči čísel znamená, že by žadatel o nebankovní hypotéku na koupi musel mít našetřené alespoň 40% z její pořizovací ceny, nebo potom tuto hypotéku patřičným způsobem dozajistit nezatíženou nemovitostí s odpovídající hodnotou.
Mimochodem, za tržní cenu se v případě koupě ve většině případů považuje cena kupní. A to bez ohledu na to, kolik se domníváte, že tržní cena vámi kupované nemovitosti ve skutečnosti je. Nebankovní firma se jednoduše zeptá, proč by jako měl někdo prodávat nemovitost za nižší cenu, než za kolik ji reálně prodat může? Řekně, že tržní cena je přece cena, za kterou se nemovitost prodá(vá). Takže pokud se opravdu nejedná o výhodný kup například v rodině nebo v dražbě, bude se nejspíš při určení tržní ceny vycházet právě z ceny kupní.
Navíc je dobré si uvědomit, kolika procenty bývá ryzí nebankovní hypotéka úročena. Pod 10% se u ní podíváte jedině stěží. Narozdíl o bankovní hypotéky totiž neumí účelové využití hypotéky (kam financování koupě spadá) nijak zvýhodnit. Všechny "nebankovky" jsou prostě bezúčelové (Americké) a tím pádem podobně úročené bez ohledu na účel využití. A to by potom muselo být "sakra výhodné" koupě, aby se vám to oplatilo nebankovně financovat. K tomu všemu snad netřeba dodávat, že se hypotéka na koupi řadí mezi spotřebitelské hypotéky a je proto nutné splňovat zákonnou bonitu i u nebankovní hypotéky na koupi (nejedná-li se o nákup podnikatelského objektu se záměrem ho využít ke své podnikatelské činnosti).

Samozřejmě ale financování nákupu nemovitosti nebankovní hypotékou možné je v případě shody na výše uvedeném. Dá se tak zafinancovat rychle koupě, pokud je to možné a Vám to dává ekonomický smysl a potom převést do daleko levnější banky bez jakéhokoli poplatku hned, jakmile to především časový prostor a stav registru klienta dovolí. V této fází přefinancování do banky je taky vhodné řešit navýšení, pokud jsou potřebné peníze navíc. To lze, jak jsme si řekli, až do 90-ti % z ceny nemovitosti. Nicméně neměli byste kvůli svojí "naivitě" plynoucí z pouhé "neinformovanosti" výrazně přesahovat výše definované hranice. Uvědomme si, že to hlavní, v čem je v tomto případě jeho přidané hodnota, je tolerance jakkoli špatného stavu registru. A za ten si poptávající "pěkně" zaplatí. A tak je vhodné si rozmyslet, i když na nebankovní financování dosáhnete, jestli pro vás není ekonomicky vhodnější variantou počkat si na den, kdy bude možné získat hypotéku přímo v bance.
Toto mějte alespoň rámcově na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016 a to na 101%.

U všech spříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Před vyplacením požadovaného financování nám poptávající neplatí jakýkoli poplatek dopředu.

V žádném z případů nám klient neplatí poplatek dopředu.

Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). Ani jedna z těchto plateb však není odměnou pro nás.
Pokud se v průběhu sjednání dopustíme hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.


Obecné informace

Šedesátá, 7018/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • +420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225. Je vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele. Jsou nabízeny jeho úvěrové možnosti (bankovní i nebankovní) úvěrové poradenství v rámci živnostenského oprávnění + nabídky investorů v rámci tipařských smluv. Dumdluhu.cz je internetový portál, projekt sloužící především ke kvalitnímu úvěrovému, dluhovému poradenství.

Řídíme se zákonem o spotřebitelském úvěru platným od 1. 12. 2016. Vždy u našich investorů dochází v rámci spotřebitelských úvěrů před jejich poskytnutím k posouzení schopnosti splácet - prověření bonity klienta. Dále nedochází k dvojím odměnám a jsou dodržena všechna další kritéria zákona uvedené v informacích trvale přístupných spotřebiteli a v reklamačním řádu.

Některé údaje uvedené na těchto internetových stránkách se nevztahují na spotřebitelské úvěry poskytované podle zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb. Jedná se především o úvěry podnikatelské, realitní služby...

Copyright © 2012 - 2022 Dumdluhu.cz