Pospolitost dlužnosti

Zveřejněno dne: 05.04.2022
Autor: Tomáš Maček

Vzájemná pospolitost dlužnosti

aneb jak se správně stavět ke svému, nejen peněžnímu závazku.

Co z principu obnáší bytí někomu dlužen a jaký to má dopad ostatní životní sféry?

To, že někdo vyhoví mé žádosti a půjčí mně tak něco, co zrovna nemám a urgentně, nevyhnutně potřebuju, ještě neznamená, že mám definitivně vyhráno. Právě naopak, vzniká mně tím poměrně svazující závazek volající po a trvající do doby jeho vyrovnání a spolu s ním i jakási starost navíc.

Těch jistě už tak každý máme až nad hlavu, a proto je vyloženě vhodné zavčasu si položit otázku, jestli mně celý tento deal za tu následnou námahu vůbec stojí, je pro mě vážně prospěšné ho uzavřít vyřčením prosbičky s následným vyčerpáním oné službičky a není pro změnu mnohem lepší se bez něho obejít, poradit si sám, takzvaně na vlastní pěst.

Jednohlasně souhlasná dedukce vedoucí k přiklonění se v prospěch akce zvané "otravování druhého prošením o pomoc" pak dává význam pouze za předpokladu naprosté nezbytnosti a zároveň pravděpodobné oboustranné prospěšnosti. V opačném případě na lze tvrdou optikou pohlížet jakožto na krádež, minimálně pak pokus o ni, pokud se vám druhá strana rozhodne nevyhovět.

Tuto laskavost totiž zůstanu nadále dlužný a tak bych měl být časem schopný nejen se revanšovat alespoň to té míry, abych ji jejímu vykonavateli oplatil a doslova s ním tak srovnal účty, ale taky připravený stát se tím, kdo jednou převezme ony pomyslné otěže oběti a pro změnu se on sám vzdá něčeho navíc v jeho prospěch, čímž převáží pomyslně utvořenou, vzájemnou váhu dávání/braní, načež ta jeho miska půjde celá zatížená dočasně směr podložka.


Pravidlo: "nechtěj po druhém nic, co bys mu sám nebyl ochotný obětovat a posléze opětovat" dozajista mající svůj původ v pradávném "chovej se k druhým tak, jak si sám přeješ, aby se oni chovali k tobě" tak není úplně mimo toto téma a jeho dodržování by mělo být jakýmsi vnitřním automatismem a závazkem vyplouvajícím na povrch. 

V tomto ohledu se jedná o neustálé nastolování rovnováhy, vyrovnávání účtů. Nechtít jen nestřídmě vysávat, ani bezmezně rozmazlovat, jako spíš neustále usilovat o setrvávání někde mezi, ve zlatém středu. Kdyby bílá v symbolu jin jang představovala přijímání a černá naopak odevzdávání, člověk by se měl neustále chovat tak, aby se vracel do optimálního barevného rozpoložení padesát na padesát a nikoliv aby ho měl prakticky jednobarevný. Ďábel se skrývá v extrémech, sem kdysi četl v knize od S.N. Lazareva a i sem mně to sedí.

Přestože to nevypadá, že bychom žili v optimálním světě, spíš těžce náhodné divočině, takový harmonický postoj bychom se měli snažit přiřazovat ke všem aspektům našeho života a jeho procházení. Kontrolu nad svým okolím však máme pramalou, a čím menší je, tím menší spoluzodpovědnost poneseme za jako konání. Zato sami sebe ještě ovlivnit svedeme, proto primární zodpovědnost neseme za sebe, svoje nastavení, rozpoložení a z něho pramenící "správanie".

A každý podobný závazek vytváří i určitou tíhu osobní zodpovědnosti za jeho navrácení, přistupuje-li k tomu člověk svědomitě.

A pokud ne, staví-li se k tomu lhostejně, ledabyle, říká si "no co, však to nikdo neviděl, tak jak za to můžu být potrestaný", nemůže být blíž omylu. Bůh to viděl, vesmír to viděl, karma to viděla. Jsme-li k nim naprosto hluší a odstřihnutí od svých pocitů, které nám dávají jasně (spíš jemně) najevo, co je dobré a co zlé, jednotlivé prohřešky se podle jejich povahy a závažnosti načítají a, nepodnikne-li jedinec kroky potřebné k jejich nápravě, "jedna ku jedné" také samovolně vrací. "Lehce, nezaslouženě nabyl, lehce, nezaviněně pozbyl" a pak, podaří-li se člověku vědomě si spojit dané souvislosti mezi sebou, jsou z toho akorát výčitky typu: "že já blbec... to mně za to teda nestálo..." Jenomže to se levému člověku který to vědomě mydlí levá pravá, na podvědomí absolutně nevěří a od pocitu je precizně odpreparovaný povede jen málokdy...

S rostoucím počtem takových vyčerpaných úsluh a nesplacených škraloupů nabírá na síle i ona tíha, kterou by měla doprovázet chuť se revanšovat a člověk by se pak neměl zaobírat prakticky ničím jiným, než jejich zatmelením. Nikdo se nenechává rád otravovat jen tak, ještě cizím individuem a v době odpočinku. Vy jste na tom, tipujeme, dosti podobně. V tomto je to, řekněme, do budoucna dosti zatěžkávající, svazující a je proto potřeba dopředu si pořádně rozmyslet, jestli nám jejich využití vůbec stojí za to, za tu následnou náklonnost, křeč a námahu. Jestli není radši lepší prostě si poradit nějak sám a úplně se bez nich obejít. Do včasných rozhodovacích procesů je v nikterak poslední řadě potřeba systematicky začlenit rovněž skutečnost, u koho že se to chystám danou "službičku" využít, co vpravdě má obnášet a co konkrétního "darující" očekává získat za ni nazpět. To člověka potom někdy odradí už jen samotný nepoměr, nelukrativnost takového "obchodu" a naprostá neochota nechat se o to zpětně připravit. To všechno je v naprostém pořádku, teda pokud si člověk toto NE řekne zavčasu. A ne až když si "spokojeně koupí luxusní fáro na fakturu s odloženou splatností, to si odveze domů, celý rok s ním na ulici dělá machra a až potom, jakmile přijde čas její úhrady, se začne protestovat ve stylu: co si to opovažujete, to auto je moc drahé, to vám rozhodně nehodlám zaplatit vy zloději!" . V tento moment už je na vedení podobně hrdinských, opovážlivých a odrzlých průpovídek poměrně pozdě, nemyslíte? Na takové už vážně není nikdo zvědavý! To je ten horší případ a nikoliv ojedinělý jev, když je z toho v čase odplaty akorát samý úskok a skutek utek, spousta řečí a velké divení, zadírání, vydírání. Podezření z regulérní amnézie, ani by se kdo byť jen slovem zmínil o amnestii. Znáte to, když někomu prokážete velkou laskavost, doslova ho vytáhnete z brajgle a když se vám má odvděčit, je z toho najednou samé to:

"Co to po chceš, tak to teda fakt ne, teď nemůžu a o potom se teď rozhodně nehodlám bavit, samá narychlo splácnutá výmluva, regulérní nepravda, já nerozumět řeči tvého kmene, fakt sorry, já nic, já být korejský muzikant a navíc ne a ne se rozvzpomenout, já najednou bojuju v nemocnici o holý život, pštros jenž ztratil mobilní zařízení zastrčené někde v nabíječce a sem tam dokonce i obsazené, buď tak laskavý a už mě s tím neobtěžuj, obrať se na mého právníka, já být zkrátka levý slizký zmetek s podprůměrným komediantským nadáním." Jenže Správně by se takové věci neměly řešit právně...

O to horší to je, když to dopředu děláte jako svůj business a za jasné, oboustranně přínosné, předem odsouhlasené domluvy "co za to" mu vytáhnete trn z p...aty, aby z toho pak bylo takovéto trucovité vykrucování.

Ve svojí podstatě je přitom jedno, jestli se jedná o "požičání vapky nebo kačky". Za první časem sousedovi ochotu vrátíme třeba hráběmi, nebo třeba vejci, kdežto v případě půjčení si peněz od zcela cizího subjektu nám odpadá starost s vymýšlením způsobu jejího oplacení. Jemu je dostatečnou odměnou naše průběžná platba úroku a případných poplatků. "Jen" je tedy nutné být schopný řádně splácet a "jednou" mu tak celý svůj dluh v celku a pořádku navrátit.

Zadání úkolu člověka, který se touží zadlužit, se pak může jevit poměrně jednoduše. Prostě si vyberu ty, kteří budou chtít nejmíň. Avšak jak již první věty tohoto textu napovídají, ne vždy to bývá tak jednoduché, jednoznačné. Z hypoték, které se navenek neškodně tváří jako ty zdaleka nejlevnější neviňátka, se totiž časem klubou ti největší peněžní požírači, jaké si jen dokážete představit. Za těmi nejvíc sexy pobídkami se často ukrývají nelítostní dravci připraveni oškubat vás i o poslední chmýří, jímž se zůstanete honosit.

V tomto ohledu by si s nimi ostatně nebezpečně zavdali na společné zájmy také některé ženy, pro něž je muž pouhý předmět k naplnění vlastních ideálů a tužeb, jež jakmile poslouží, nebo už není schopen, odhodí ho a hurá na dalšího. Peníze -> svoboda, pohoda -> životní styl -> materiální výdobytky -> společenská prestiž / pokud možno i energie, síla, živočišné uspokojení tak snadno zaměnitelné za skutečnou lásku. Poměrně sobecké až parazitické, zvrácené až chorobné pohnutky při výběrovém řízení, no svojí frekventovaností výmluvně vypovídající o opravdovém vnitřním stavu většinové současné pozemské populace. Kolikrát chutné a vyzpytatelné asi jak mladiství závislí na drogách, nicméně zlatá nezbytnost a praktičnost nadevše a svatý účel světí i prostředky, teda aspoň snad.

Také některé nebankovní společnosti na takové chování svých budoucích zákazníků s převážně cenovou preferencí při výběru své hypotéky doslova vsázejí "ALL IN". Podobně jako na červenou v ruletě, avšak s tím rozdílem, že zde statistika pravděpodobnosti úspěšného trefení se naopak promlouvá výrazně v jejich prospěch.

Většina lidí ji pochopitelně chce mít co nejlevnější. Jen málokdo vidí jediný důvod proč si za něco kdekoli připlácet cokoli navíc, což u takové hypotéky platí cca trojnásob. Vyhodit za pořádné boty, či brýle, to by ještě pochopili, ale za hypošku? Pche, nechtějte je rozesmát. Seškrtat seznam možných výdajů kde se dá, tak dneska uvažuje většina běžných smrtelníků. A nakonec proč ne, těžce nabyté peníze si málokdo přeje lehce pozbýt a kde se podaří ušetřit, tam se to počítá. Ušetřené peníze se od těch vydělaných příliš neliší...

Jenže krom toho, že zde zase musí být nějaká zdravá míra, ať se z toho nevyklube patologické škudlení, takové škrcení opasku, až se člověk uškrtí, také je dobré si uvědomit, že to u hypotéky není zdaleka jenom o úroku, jak se celá spousta lidí dneska domnívá, a maximálně nějakém tom počátečním poplatku "za vyřízení". Jasně, každý ví, že úročení ovlivňuje jak splátku, tak přeplatek, k němuž se onen vstupní náklad přičítá, a tudíž, čím níž je, tím míň utratíme. Jednoduchá rovnice, která dává vzniknout jednoznačnému vzorci uvažování: "Beru je, mají tak nízký úrok!".

Toto chování bývá ještě posíleno zvykem z bankovního prostředí, kde "na papíře" nižší úrok znamená výhodnější variantu i "ve skutečnosti", neboť ostatní náklady s jejich hypotékami spojené se navzájem stírají, neboť dosahují dosti podobných výšin. Maximálně tak nějaká ta povinná pojistka může hodit do výpočtu vidle a po jejím zakomponování nakonec promluvit v neprospěch dané možnosti, no i tak to spíš bývá otázka tisícovek v horizontu několika let, takže nic, z čeho by se muselo vyloženě střílet.

Jenomže ve světě "nebankovek" se může takový chronický rozhodovací návyk při troše nepozornosti vrátit jako nešikovně, moc do výšky hozené frizbí a způsobit svému původnímu vrhači daleko horší újmu a to nejen na čele, ale i hypotečním účtu. Někteří přihlížející by ho právem označili jako šetřící zlozvyk, který se s ním to přehánějícímu postiženému až nemocnému člověku, časem zaslouženě a neméně škaredě vymstil a celou událost zhodnotili slovy: "Škudlil, škudlil až doškudlil." Podobně jako každému to, čemu holduje, přestřeluje v tom, až tomu propadne... Jako by mu život šeptal: "Nechceš se léčit, změnit? Tak si to vyžer...". 

Tam totiž málokdo troškaří, málokdy jde o pouhé desetitisíce a byť miniaturní přešlap při splácení se tam nejednomu vymstil vyšplháním dluhu na hodnotu zástavy, což vedlo k jejímu nucenému prodeji, aniž by z něho ještě kdy uviděl jedinou korunu. Výslednou finanční katastrofu pak komentoval slovy: "Jak jsme to mohli tušit, vizáž firmy, údajné úročení i poplatky super s stejně..."

Za důkladnější popis nepříliš slušných obchodních modelů přinášejících naopak velmi slušný profit některým nebankovním společnostem lze považovat co by pokračování tohoto psaní: předchozí článek, jemuž tento původně dělal narychlo spíchnutého předskokana, avšak vzhledem k tematické nesourodosti byl přesunut na samostatně stojící podstránku.


Důležité upozornění!


Veškeré financování řešíme od OD ČÁSTKY 300 000 Kč. Žádosti o menší peníze nemají možnost pověření specialisté vyřizovat z kapacitních důvodů.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Žádosti o desetitisícové půjčky prosím neposílat. 

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečnou výši doložitelného příjmu vzhledem ke svým výdajům.

Musí tak být splněna zákonná povinnost prověření bonity žadatele a také dosažení jejich potřebných hodnot. Jako příjem se akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou u žadatele zaměstnance nebo poslední 2 podané daňové přiznání, pokud je žadatelem OSVČ. K tomu je samozřejmě možné započítat různé druhy: příspěvků, rent, důchodů a v některých případech také přivýdělků. V registru by se rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiální ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky.

Neumíme řešit hypotéku na koupi nemovitosti, kdy má žadatel vyloženě špatný stav registru, slabé příjmy a zároveň třeba žádné vlastní peníze (akontaci).

V takovém případě může žadatel zvýšit své šance na získání výhodného financování, pokud k sobě dokáže sehnat spolužadatele s potřebným příjmem a stavem registru. Dalším řešením je nabídnout do zástavy ještě jinou nemovitost nad rámec té kupované. Zvýšit šance na zdráné sjednání může taky schopností "přispět" ke kupní ceně alespoň 10% ze svých (nebo po rodině půjčených) peněz.

Pokud budou registry poptávajícího v naprosto tristním stavu, nebo bude dosahovat mizerné výše jeho doložitelný příjem. Nejsme kouzelníci a pokud se klient neposnaží, aby dostatečně zlepšil parametry svojí poptávky, nebude nejspíš možné požadované financování koupě řešit.

A argument typu, že přece proto poptáváte nebankovní, abyste si mohli nemovitost koupit a ještě k tomu v ideálním případě získat peníze navíc na rekonstrukci nebo na poplacení všech bez zástavních dluhů, které máte... To je prosím pěkně požadavek naprosto mimo mísu. Nebankovní sektor je totiž schopný zafinancovat maximálně 60% z tržní ceny nemovitosti, která jde oproti ní do zástavy. To v převedené řeči čísel znamená, že by žadatel o nebankovní hypotéku na koupi musel mít našetřené alespoň 40% z její pořizovací ceny, nebo potom tuto hypotéku patřičným způsobem dozajistit nezatíženou nemovitostí s odpovídající hodnotou.
Mimochodem, za tržní cenu se v případě koupě ve většině případů považuje cena kupní. A to bez ohledu na to, kolik se domníváte, že tržní cena vámi kupované nemovitosti ve skutečnosti je. Nebankovní firma se jednoduše zeptá, proč by jako měl někdo prodávat nemovitost za nižší cenu, než za kolik ji reálně prodat může? Řekně, že tržní cena je přece cena, za kterou se nemovitost prodá(vá). Takže pokud se opravdu nejedná o výhodný kup například v rodině nebo v dražbě, bude se nejspíš při určení tržní ceny vycházet právě z ceny kupní.
Navíc je dobré si uvědomit, kolika procenty bývá ryzí nebankovní hypotéka úročena. Pod 10% se u ní podíváte jedině stěží. Narozdíl o bankovní hypotéky totiž neumí účelové využití hypotéky (kam financování koupě spadá) nijak zvýhodnit. Všechny "nebankovky" jsou prostě bezúčelové (Americké) a tím pádem podobně úročené bez ohledu na účel využití. A to by potom muselo být "sakra výhodné" koupě, aby se vám to oplatilo nebankovně financovat. K tomu všemu snad netřeba dodávat, že se hypotéka na koupi řadí mezi spotřebitelské hypotéky a je proto nutné splňovat zákonnou bonitu i u nebankovní hypotéky na koupi (nejedná-li se o nákup podnikatelského objektu se záměrem ho využít ke své podnikatelské činnosti).

Samozřejmě ale financování nákupu nemovitosti nebankovní hypotékou možné je v případě shody na výše uvedeném. Dá se tak zafinancovat rychle koupě, pokud je to možné a Vám to dává ekonomický smysl a potom převést do daleko levnější banky bez jakéhokoli poplatku hned, jakmile to především časový prostor a stav registru klienta dovolí. V této fází přefinancování do banky je taky vhodné řešit navýšení, pokud jsou potřebné peníze navíc. To lze, jak jsme si řekli, až do 90-ti % z ceny nemovitosti. Nicméně neměli byste kvůli svojí "naivitě" plynoucí z pouhé "neinformovanosti" výrazně přesahovat výše definované hranice. Uvědomme si, že to hlavní, v čem je v tomto případě jeho přidané hodnota, je tolerance jakkoli špatného stavu registru. A za ten si poptávající "pěkně" zaplatí. A tak je vhodné si rozmyslet, i když na nebankovní financování dosáhnete, jestli pro vás není ekonomicky vhodnější variantou počkat si na den, kdy bude možné získat hypotéku přímo v bance.
Toto mějte alespoň rámcově na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016 a to na 101%.

U všech spříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Před vyplacením požadovaného financování nám poptávající neplatí jakýkoli poplatek dopředu.

V žádném z případů nám klient neplatí poplatek dopředu.

Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). Ani jedna z těchto plateb však není odměnou pro nás.
Pokud se v průběhu sjednání dopustíme hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.


Obecné informace

Šedesátá, 7018/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • +420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225. Je vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele. Jsou nabízeny jeho úvěrové možnosti (bankovní i nebankovní) úvěrové poradenství v rámci živnostenského oprávnění + nabídky investorů v rámci tipařských smluv. Dumdluhu.cz je internetový portál, projekt sloužící především ke kvalitnímu úvěrovému, dluhovému poradenství.

Řídíme se zákonem o spotřebitelském úvěru platným od 1. 12. 2016. Vždy u našich investorů dochází v rámci spotřebitelských úvěrů před jejich poskytnutím k posouzení schopnosti splácet - prověření bonity klienta. Dále nedochází k dvojím odměnám a jsou dodržena všechna další kritéria zákona uvedené v informacích trvale přístupných spotřebiteli a v reklamačním řádu.

Některé údaje uvedené na těchto internetových stránkách se nevztahují na spotřebitelské úvěry poskytované podle zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb. Jedná se především o úvěry podnikatelské, realitní služby...

Copyright © 2012 - 2022 Dumdluhu.cz