Jak se stát úspěšnějším bez úbytku štěstí? 

Jak ho naopak pravidelně dosahovat prakticky bez ohledu na okolnosti?

Přesvědčení o pravdě, zastávání názoru a výsledná mentalita mající pozitivní vliv na proces i výsledek.

Při spatření skutečně úspěšných lidí Vám možná zčistajasna docvakne, že výsledné dílo není takové dělo čirou náhodou, ne nadarmo že se říká "jídlo dělá kuchař, jaký on, takové ono a obráceně" a recept na totální lahodu že se ukrývá ve formuli utvářené z jeho nadání, naladění, nadšení v kombinaci se zkušeností, znalostí a spořádaností, tedy smyslem pro pořádnost, pořádek i poctivost. Právě tyto daly vzniknout onomu učebnicovému pracovnímu prostředí, mistrovsky propracovaným postupům, uznávání užívání výlučně prvotřídních ingrediencí, absenci sklonu k přehnanému šetření svádějícímu k šizení surovin. Opět jste se skálopevně utvrdili, že bez hromady energie, píle a obětí se to z dlouhodobého hlediska obejde jen stěží, a že stejně jako za úspěchem a spokojeností v každé jiné profesi, vězí i za tím jeho celkové nadání a schopnost utvářená z energičnosti, inteligence a pracovitosti, navíc obohacená o dobrý charakter poskládaný z dobrosrdečnosti, obětavosti, pokory...  Že se názor zarytého materialisty považujícího to za pouhou, šťastnou a záviděníhodnou náhodu, nemusí nutně zakládat tak úplně na pravdě, že to spíš o souhře vesměs vrozených a v průběhu života jen lehce vybroušených vlastností, které by druhý, více spirituální člověk souhrnně nazval "vrozený talent", kdežto třetí, takzvaně věřící by se je nezdráhal zaobalit výrazem "Boží dar". Zatímco pro zastánce druhého pohledu je to potom předurčený osud a pro vyznavače třetího "Boží vůle" a přestože se mohou jejich pohledy lišit v míře předurčení osudu člověka, do jaké míry je veden a v jakých aspektech je to čistě na něm, oba se víceméně shodují v tom, že to má jaksi po zásluze, ať už z hlediska karmy, vesmíru, Boha... Oba si tak uvědomují, že jim absolutně nepřísluší jakkoli to ze svojí značně omezené perspektivy přehnaně hodnotit, natož to soudit, hanit, rozporovat. Z pokory k jakémusi předurčení je jim jasné, že když už se v někom probudili pohnutky k takovým myšlenkám, emocím, skutkům, muselo se tak stát a jejich protest na tom nic nezmění. Že s tím stejně nic nezmůžou a nepřivodili by tím lautr nic dobrého. Ani sobě, ani druhému. Ba naopak by to vedlo akorát tak ke prázdnému plkotání, zbytečnému plýtvání přidělené energie a negativní emoční konstelaci. Případné záškodnictví by potom zavánělo ještě větším sebepoškozením a tak mu to v ideálním případě alespoň přejí, když už mu v jeho snažení nesvedou nijak pomoct, ve skrytu duše mu fandí, anebo ho alespoň ignorují a soustředí se čistě na sebe, když už se ani na přeorientování do té přejícnosti "ne a ne" dokopat. Vždyť každý úspěch nakonec stojí spoustu obětí a vyžaduje takové niterní nastavení, kterých by oni sami nebyli sto. Když už se něco děje, zajisté to má nějakou hlubší příčinu. Pokud něco vážně není správné, respektive trestuhodné, ona vyšší moc se sama postará o spravedlivé potrestání a úměrné pykání je v budoucnu nemine. Nemusíte v tom být nijak zvlášť "namočení", nemáte-li zrovna být oním výkonným praporčíkem osudu, optimálně pomáhajícím elementem, nebo krajně vychovávajícím katem. O všem je tím pádem dopředu rozhodnuto a vy v důsledku toho nemusíte řešit krom toho, co dokážete ovlivnit. Soustředit byste se přitom měli zejména na činnost vykonávanou v přítomnosti a na to, abyste odváděli co nejlepší možnou práci, podávali co nejkvalitnější výkon, samozřejmě v rámci zdravých mezí, dostupných energetických kapacit, nastřádaných sil. Kvalitní odvádění přítomných činností Vám umožní osobnostně růst, dosahovat progresu a uplatňovat přidělenou energii, přetvářet ji v odvedenou "práci", vytváření nového, dobrého, smysluplného, přínosného veledíla. Kvalita, to je ten klíč nejenom k dosažení osobní spokojenosti, radosti, ale pochopitelně taky úspěchu. Nečučet kolem, ale do sebe, je potom ta cesta. Správné vnitřní nastavení, názory, niterní systém priorit, nahlížení na sebe a okolní svět, rozhodují. Ostatně podstata podobenství o hřivnách, o kterém se hovoří v Bibli, není o ničem jiném. Zlepšuj se, opatruj, uplatňuj a rozvíjej své vrozené, dobré, jedinečné vlastnosti. Byly Ti propůjčeny na tento život, tak se snaž si jich vědomě vážit, zodpovědně k nim přistupovat, rozvíjet a uplatňovat pro dobro věci, naplňovat tak svůj potenciál. Jedině tak můžeš rozmnožovat své hřivny, aniž bys je zakopával do země, nezodpovědně promarnil, rozhýřil. Důvěřuj v to, že je o vše kolem postaráno, že se vše děje z nějakého důvodu, jak má a pro dobro, ať už se to z tvého dosti omezeného pohledu jeví jakkoli odporně. Oddělej si to svoje, jak nejlíp dokážeš a na zbytek se vykašli. Zato ten první "zarytý ateista, nevěrník" nenese známky smíření se ani s jedním z toho, nevidí hromadu žádoucích jevů a vlastností, které za tím stojí, a už vůbec si nehodlá připustit, že by se mohlo jednat o víc než spleť nahodilých událostí. "Cha, tak vyšší vůle jo? To je pro slabochy. Silnější pes...". "No, i ten je silný z nějakého důvodu.". Potom ho vnímá jen jako náhodně úspěšnějšího soka rodu Homo sapiens, nad nímž se, když už se na víc teda nezmůže, z podstaty jakéhosi hlubinného nenávistného nastavení naopak pohoršuje závistí, zvedá si akorát tak tlak, cukr i cholesterol, odklánějíce se tím od svojí vlastní cesty a vytvářejíce si tím emočně-energetickou blokádu zabraňující čistému cítění ukazujícímu mu správný směr k žití naplněnějšího, radostnějšího života.