Jak se stát úspěšnějším bez úbytku štěstí? 

Jak ho naopak pravidelně dosahovat prakticky bez ohledu na okolnosti?

Přesvědčení o pravdě, zastávání názoru a výsledná mentalita mající pozitivní vliv na proces i výsledek.

Při spatření skutečně úspěšných lidí Vám možná zčistajasna docvakne, že výsledné dílo není takové dělo čirou náhodou, ne nadarmo že se říká "jídlo dělá kuchař, jaký on, takové ono a obráceně" a recept na totální lahodu že se ukrývá ve formuli utvářené z jeho nadání, naladění, nadšení v kombinaci se zkušeností, znalostí a spořádaností, tedy smyslem pro pořádnost, pořádek i poctivost. Právě tyto daly vzniknout onomu učebnicovému pracovnímu prostředí, mistrovsky propracovaným postupům, uznávání užívání výlučně prvotřídních ingrediencí, absenci sklonu k přehnanému šetření svádějícímu k šizení surovin

Opět jste se skálopevně utvrdili...

Že bez hromady energie, píle a obětí se to z dlouhodobého hlediska obejde jen stěží, a že stejně jako za úspěchem a spokojeností v každé jiné profesi, vězí i za tím jeho celkové nadání a schopnost utvářená z energičnosti, inteligence a pracovitosti, navíc obohacená o dobrý charakter poskládaný z dobrosrdečnosti, obětavosti, pokory...  

Že se názor zarytého materialisty považujícího to za pouhou, šťastnou a záviděníhodnou náhodu, nemusí nutně zakládat tak úplně na pravdě, že to spíš o souhře vesměs vrozených a v průběhu života jen lehce vybroušených vlastností, které by druhý, více spirituální člověk souhrnně nazval "vrozený talent", kdežto třetí, takzvaně věřící by se je nezdráhal zaobalit výrazem "Boží dar".

Zatímco pro zastánce druhého pohledu je to potom předurčený osud a pro vyznavače třetího "Boží vůle" a přestože se mohou jejich pohledy lišit v míře předurčení osudu člověka, do jaké míry je veden a v jakých aspektech je to čistě na něm, oba se víceméně shodují v tom, že to má jaksi po zásluze, ať už z hlediska karmy, vesmíru, Boha... 

Oba si však vesměs uvědomují, že jim absolutně nepřísluší jakkoli to ze svojí značně omezené perspektivy přehnaně hodnotit, natož to soudit, hanit, rozporovat. Z pokory k jakémusi předurčení je jim jasné, že když už se v někom probudili pohnutky k takovým myšlenkám, emocím, skutkům, muselo se tak stát a jejich protest na tom nic nezmění. Že s tím stejně nic nezmůžou a nepřivodili by tím lautr nic dobrého. Ani sobě, ani druhému. Ba naopak by to vedlo akorát tak ke prázdnému plkotání, zbytečnému plýtvání přidělené energie, negativní emoční konstelaci, celkové konsternaci a vlastnoruční výkon případného záškodnictví by potom zaváněl ještě větším sebepoškozením. Už jen z této podstaty mu to v ideálním případě alespoň přejí, když už mu v jeho snažení nesvedou nijak pomoct, ve skrytu duše mu fandí, anebo ho alespoň ignorují a soustředí se čistě na sebe, když už se ani na přeorientování do té přejícnosti "ne a ne" dokopat. 

Zato ten první "zarytý ateista, nevěrník" nenese známky smíření se ani s jedním z toho, nevidí hromadu žádoucích jevů a vlastností, které za tím stojí, a už vůbec si nehodlá připustit, že by se mohlo jednat o víc než spleť nahodilých událostí. "Cha, tak vyšší vůle jo? To je pro slabochy. Silnější pes...". "No, i ten je silný z nějakého důvodu.". Potom ho vnímá jen jako náhodně úspěšnějšího soka rodu Homo sapiens, nad nímž se, když už se na víc teda nezmůže, z podstaty jakéhosi hlubinného nenávistného nastavení naopak pohoršuje závistí, zvedá si akorát tak tlak, cukr i cholesterol, odklánějíce se tím od svojí vlastní cesty a vytvářejíce si tím emočně-energetickou blokádu zabraňující čistému cítění ukazujícímu mu správný směr k žití naplněnějšího, radostnějšího života.

Jakoby si absolutně nebyl ochotný připustit, že každý úspěch nakonec stojí spoustu obětí a vyžaduje takové niterní nastavení, kterých by oni sami nebyli sto. Když už se něco děje, zajisté to má nějakou hlubší příčinu. Pokud něco vážně není správné, respektive trestuhodné, ona vyšší moc se sama postará o spravedlivé potrestání a úměrné pykání je v budoucnu nemine. Nemusíte v tom být nijak zvlášť "namočení", nemáte-li zrovna být oním výkonným praporčíkem osudu, optimálně nápomocným elementem, nebo krajně vychovávajícím katem.

O všem je dopředu rozhodnuto a vy v důsledku toho nemusíte řešit krom toho, co dokážete ovlivnit. Jinak se soustředit na zachovávání pokoje, důvěry, zkrátka žádoucího niterního nastavení, kvalitu činnosti vykonávané v přítomnosti, odvádění co nejlepší možné práce, podávání co nejkvalitnějšího výkonu. Samozřejmě v rámci zdravých mezí, dostupných energetických kapacit a nastřádaných sil. Dělání toho, na co máte chuť, cítíte tak jako vhodné, soustředěné a kvalitní odvádění přítomných činností Vám umožní osobnostně růst, dosahovat progresu a štěstí uplatňováním přidělené energie, jejím přetvářením v odvedenou "práci", vytvářením něčeho nového, dobrého, smysluplného, užitečného díla. 

Kvalita, to je ten klíč nejenom k dosažení osobní spokojenosti, radosti, ale pochopitelně taky úspěchu. Nečučet kolem, ale do sebe, je potom ta cesta. Správné vnitřní nastavení, názory, niterní systém priorit, nahlížení na sebe a okolní svět, rozhodují. Snaha o očištění, zlepšení, naplnění, nebytí vyprázdněná, nepřející, porouchaná nádoba.

Ostatně podstata podobenství o hřivnách, o kterém se píše v Bibli, není beztak o ničem jiném. Zlepšuj se, opatruj, uplatňuj a rozvíjej své vrozené, dobré, jedinečné vlastnosti. Každý má nějaké, byť možná zakopané někde echt hluboko a pro jistotu ještě zakryté hromadou bordelu. Ty je potřeba vyhrabat, očistit a uplatnit, jak to jenom jejich současný stav a vnější možnosti dovolí. Byly Ti propůjčeny na tento život, tak se snaž si jich vědomě vážit, zodpovědně k nim přistupovat, rozvíjet a uplatňovat pro dobro věci, naplňovat tak svůj potenciál. Jedině tak můžeš rozmnožovat své hřivny, aniž bys je zakopával do země, nezodpovědně promarnil, rozhýřil. Důvěřuj v to, že je o vše kolem postaráno, že se vše děje z nějakého důvodu, jak má a pro dobro, ať už se to z tvého dosti omezeného pohledu jeví jakkoli odporně. Oddělej si to svoje, jak nejlíp dokážeš a na zbytek se vykašli.