Shrnuto souhrnným prohlášením: dozajista existují i další slušné možnosti, no stejně, Grand předčí máloco.
Níže v textu jsme, jak už je našim nedobrým zvykem, tak nějak prvoplánově a letmo chaoticky promíchali tři témata: vyzdvižení Grandu, snahu o objektivní zachycení jeho okolí a pár moudrých slov na téma závist/nepřejícnost. Některé myšlenky jsou poměrně kvalitní, no nadále se nám už moc nechce zabývat jejich pižláním a cizelováním, jak by si byly bývaly dozajista zasloužili. Věříme, že i tak snad každý dokáže vysondovat si je, a odfiltrovat od okolního balastu a nechat se jimi obohatit.
Začněme oním klíčovým srovnáním, pěkně zpříma, hned z úvodu konstatujme jeden krutý fakt a ke zbytku se prokousejme oklikou.
Kdybyste vzali drtivou většinu konkurenčních produktů, které si klienti troufli zpětně uzavřít, a statisticky si srovnali jejich dosavadní náklady s předkládaným Grandem, který v tomto případě reprezentuje nepříliš šťastně obětovanou příležitost, vyvstal by před vámi šokující závěr a sice zřetelná úspora v řádech vyšších desítek procent hovořící suverénně v jeho prospěch. To u milionové hypotéky pro ty, kterým by "kurzovní" převod činil potíže, činí v řeči směrodatnějších čísel nejméně stovky tisíc korun českých hovořících jasně v jeho, respektive Váš prospěch, kdybyste ho byli bývali upřednostnili. Těm, kteří tak neučinili, nebo jim učinit nebylo umožněno, se neraz stalo, že v celkovém znění u nejedné konkurenční pobídky zaznamenány dokonce několikanásobné náklady. 2 x, 3x, 5x... Pro některé žádný problém. Nevěříte? Pokud by se vám podařilo získat přístup ke kompletní databázi veškerých historicky uzavřených nebankovních obchodů jakožto, řekněme, nějakému vrchnímu finančníku, investigativnímu novináři, či vyšetřujícímu dozorci, dozajista byste se o tom sami přesvědčili a neměli dalších námitek. Jsou dohledatelné exemplární případy, kdy byste jeho využitím ušetřili víc, než byl celý jeden dluh na vaší hypotéce. A že takových nebylo málo... Kdybyste to vzali z opačného konce, zřejmě by se vám nepoštěstilo spatřit v ní natolik nákladově atraktivní nebankovní hypotéku, která by ho svojí výhodností dokázala dohnat, byť by byla o jedno kolečko pozadu. Většina bude ztrácet nejméně o dobré tři a to už jí bude padat jazyk na blůzu. Kdyby to měl klasifikovat rozhodčí, pravděpodobně by to označil jako naprosté deklasování rozdílem nanejmíň tří tříd. Tento souboj by možná též osočil z nespravedlivého, podezříval ho ze smíchaní benjamínků a nadopovaných profíků. Taková zběžná analýza reálných dat by vás dozajista taktéž utvrdila v tom, že předčít ho může snad jedině přímé vkročení do banky a slavnostní vyfasování zelené na "první dobrou"... Osobně se nedomníváme, že tento závěr, byť tak trochu na způsob ala krocan, nutně pramení z přebujelého egoismu. Skutečně to považujeme za skutečnost a velice nic jemu konkurence skutečně schopného kolem nevětříme. Navíc na takovém tom niterní nastavení "prostě si zdaleka nejlepší a tečka" je cosi návykového, zklidňujícího, soběstačného a možná i lehce progresivního. Jenom si to vyzkoušejte, ale zkuste přitom nebýt úplný looser, přinejmenším je dobré to v takovém případě zatím nedávat tolik na odiv, nechat blahodárně účinkovat čistě uvnitř...
Přesto už jsme povyrostli, zmoudřeli, ze svého egocentrické rozpoložení se stali více objektivnějšími. Tím pádem koktejl tvořený poněkud zaslepeně naházenou konkurenci do jednoho kelímku zamíchanou s jejím souhrnným haněním nám přestal chutnat. Pravda je taková, že každý z nich dělá, co nejlíp dokáže, jen každý přitom vychází z jiného charakterního založení, má odlišnou osobní zkušenost, očekávání i postupy, je k tomu ochoten vynaložit, obětovat různé prostředky, disponuje variabilními možnostmi. Na základě těchto volí rozličné metody, které mohou mít na koncového klienta různorodý dopad. Buďto jednoznačně blahodárný, totálně katastrofální, nebo umístitelný kamkoli na škálu mezi těmito dvěma extrémy. Každý by měl primárně sledovat svůj vlastní zájem a v tom vašem nejlepším by mělo být přiklonění k tomu, kdo Vás se svými dispozicemi dokáže, pokud možno co nejtěsněji, vměstnat k onomu prvně zmíněnému. V tomto ohledu je to prosté, buďto se na trhu strategicky vyskytuje, vědom si své hodnoty, "hrdě" nabízí, aby usiloval o opravdovou výpomoc zbídačeným klientům, anebo, vědom si své zákeřnosti, podle podbízí, aby této situace vypočítavě zneužíval a s grácií ostříleného kata je pravidelně přiváděl do ještě větší bídy, respektive odrovnával. Nebo vláčně proplouval někde mezi tím a v rozdílných stupních se buďto podílel na zlepšení/zhoršení finanční situace poptávajícího.
Přestože byly časy a není to zas tak dávno, kdy najít těch opravdu nápomocných víc než na prstech jedné ruky, jejíž nositel při neopatrném manévrování na silvestrovském ohňostroji ještě přišel o rovné tři, by měl regulérní problém i sám Google, který, byť v té době již disponoval poměrně sofistikovaným algoritmem, na hledací dotaz "férová nebankovní společnost" divže nevyplivával jednotnou odpověď "ty jo nebuď naivní blázen" a útrpnou zkušenost s nimi zpětně popuzeně neproklínal snad jenom napůl svatý, nebo regulérně odevzdaný... Zajisté zde už najdete i takové, kteří sem nepřichází s čistě levými úmysly, tedy proto, aby si z vás uzmuli i to, co ještě zůstalo a poslali vás do ještě dáleko horšího finančního kopru. Nabýváte přesvědčení, že to už není ani možné? Abyste se znovu nevídaně nedivili... Ano, věřme tomu, že se časy změnily a ti, které nepoložila menší očista až regulérní pogrom nebankovních společností, dokázali se přizpůsobit vzneseným a neméně vznešeným zákonným nárokům a zásadním zásahům do jejich činnosti a zatím se jim, byť za nutnosti značně zvýšeného úsilí, stupně vynaložené obezřetnosti a podstupovaného rizika, daří koexistovat, tedy neodpadnout v probíhající selekci...
Určitě by se tady dali najít takoví, kteří do nadále "toho šlapou co to dá" a už nějaký ten pátek soustředí veškeré své bytí do posunu této činnosti, obětovávají tak dostupné maximum, aniž by přitom byli zahleděni čistě do sebe, tzn. zohledňovali pouze své cíle. Hledí i na obecné blaho druhých, netřepou, nešmelí, netlačí, a zároveň si nenárokují honoráře, pro než by se neváhal zohnout sám Zlatan a nemají tak obří oči třeba jako Pablo, či Adolf, kteří jsou mimochodem narození 60 let po sobě a oba tak charakterizovalo znamení buvola, shodou okolností shodného prvku - země: pracovitost, zásadovost a neústupnost. A my bychom tyto progresivní jednotlivce, pracanty a poctivce neradi rozesmutnili, nebo i po právu rozzuřili tím, že bezohledně bagatelizujeme jejich každodenní úsilí a obětovávání. Děláme unáhlené, nezralé závěry, ba co víc, vypouštíme o nich bludy a lámeme nad nimi hůl jako nějací nevybouření, nevychovaní, pokorou nepolíbení spratci. Jsme-li skutečně věřící, věřme, že i každý jejich skutek je veden a má nějaké opodstatnění, byť ve finále vesměs destruktivní, nevkládejme tam zbytečně pozornost, nenechme se tím rozhodit. Nezměníme to, tak se soustředíme se čistě na svoje počínaní. Každý ať si dělá, co si myslí, sám sklidí, co zasel a dojede na to, v čem přestřelí. Zachovejme si, pokud možno, maximální možný vnitřní klid, nenarušenost a čistotu. V našich končinách dozajista existuje správná, poctivá a přitom schopná grupa, to je snad jasné nad slunce. Taková, před kterou bychom měli jevit respekt a pokoru, sklopit bulvy a šoupat chodidly. Přestože se z toho může postupně vyklubat poměrně daleké a náročné cestování a s čistým svědomím vám vyjma té naší těžko doporučíme jednu konkrétní, držíme pěsti, přejeme štěstí a pevné nervy.
No nemají-li koule jako onen buvol těsně před započetím páření, nebo nejsou-li slepí podobně jako Esmeralda, budou se muset všichni bez výjimky a sklonu k větším protestům držet dosti "při zemi" a tak rovněž i pod "radarem", aby je nestihl zákonodárcův hněv. Ten dneska totiž stojí spíše za zády spotřebitele, dlužníka, připraven vystartovat na věřitele při sebemenším náznaku jeho poškození. Což je na jednu stranu v pořádku, vyrovnává-li zdravě obě misky vah, přehnaně nenadržuje a nesnaží se tu druhou rozdrtit nárazem o dno. Že dneska existují bohatými zásobárny energie obdarování domorodci a navíc "vlastenci", kteří mají slabost pro žití v této krajině a jenom tak nesběhnou, je bezesporu fakt. Díky tomuto potenciálu to budou schopni dlouhodobě táhnout a uspokojovat se přetvářením jejího každodenního přídělu v odvádění pro klientsky prospěšné práce. No je otázkou, jestli je nepřejde chuť skrze onu zákonnou "šikanu", její zapálení pro lidu milné, chránící až spásné sklony, jestli to pro ně bude i nadále představovat rentabilní podnikatelský směr a nepůjdou své tyto zdroje raději vkládat do něčeho lukrativnějšího. "Si jim půjčujte sami, když jste tak chytří, my si půjdeme po vzoru spoluobčanů alias dě... uhm lníků pro západ radši s klidem přivydělat poklidnou manuální prací do sousední spolkové republiky." No na druhou stranu nezaujatě hold co. Dluh je z globálu stejně jednou z nejhorších věcí na světě, protože zotročuje, tak se bez nich lidé snad obejdou...
Snad ještě také dokáží vyškrábat energetické a peněžní rezervy pro poctivé odvádění každodenní činnosti, zohledňování dobra svých klientů a přispívání k celkovému zlepšení jejich životní úrovně namísto jejich vypočítavého šulení, zneužívání špatné finanční situace a inteligence, aniž by nemuseli "po večerech" drhnout podlahu po započtení všech těch neodmyslitelných, úmorných, nákladových položek a k tomu ještě vyčlenit čas vlastní bytosti v "jakémž takémž" energetickém stavu a vydatný finanční budget na znalého asistenta a právníka, kteří by se věnovali všem těm úmorným legislativním ptákovinám. Zkuste si v tom všem hospodaření s nedostatkem všeho a boji o holé přežití zůstat zarputilým zastáncem a bojovníkem o klientské blaho. Ještě když u většinového klientského spektra začnete po čase shledávat různé vady na charakterní kráse a se stále větší pravidelností se budete stávat očitým svědkem různých neschopností, nezodpovědností, nemorálností, nemravností, slizkosti, útoků, lží, krádeží, nebo přinejmenším pokusů o ně. Jak se takovým mohli jakožto jedněm z mála podařit úvodem protáhnou přes poměrně náročné, úzce vyprofilované výběrové síto slušnosti, je otázkou. Asi byl pořád aplikován příliš slabý filtr a byť původně v dobrém jménu vyšší úspěšnosti, obchodovatelnosti, profitabilnosti, napáchali tito úvěrovaní klienti tu největší škodu, fugu v rozpočtu. A že to zpočátku bylo pohádkových sluníček a héreckých výkonů "pár excellence"... Ale aby se potom měli rovněž k dodržování přislíbených povinností, to už jaksi ne. Nejenom na ty, ale taky na projevenou vstřícnost málokdo nezapomněl, tam ten se měl ke všemu jen ne k včasnému splácení, ten má problém snad i s fondem písma na smlouvách a chce se soudit častěji a za větší kraviny než lidé v Americe, třetí radši vletěl do insolvenční kanceláře jen se za ním zaprášilo a práskli dveře... To je potom těžko... To aby pak člověk nepodlehl pokušení, nechal se svést ze své cesty a zrovna svoji strategii letmo bezohledně neuzpůsobil maximálnímu možném profitu, v jejímž souladu se hodlá, byť hanebně, pohojit i na těch pár skutečných dobrodincích z toho mála, co jich ještě zůstalo chodit po planetě zemi a zbylo platících v jeho klientském portfoliu. Nakonec na zemi krátce, chce si pobyt taky trochu užít a ne se neustále plahočit s prázdnou kapsou. A do světa úvěrování tehdy rozhodně nevystupoval z čistě dobročinných, mnohdy až charitativních pohnutek... Ne že bych se takových tendencí zastával, nebo je jakkoli jinak hájil. Jak jistě víte, spíše je haním a jako prevenci bych doporučil přiklonit se k ještě důkladnějšímu vstupnímu proklepávání a rázně zakročovat proti všem, kteří začnou jevit známky byť sebemenšího naklánění se doleva. Bez zákonných nástrojů stojících za vašimi zády je to nejspíš jediný způsob, jak se uchránit před budoucím peněžním poškozením až potenciální sebe likvidací. Natáhněte pomocnou ruku, nedejte si pořádný pozor, udělejte sebemenší chybu a někteří lidé vám ji zkrátka sežerou. Po loket, rameno, klidně až srdce, záleží, kam až je pustíte. Jedno prořeknutí, jedno podezřelé gesto, jeden varovný signál, vztyčit prst a když tak neúprosné "bye bye baby". Dát na první dojem a netahat to za zbytečně hranu. Ať si dělá problémy jinde, jiným, kteří mu je s radosti opětují, laskavě přistřihnou křidélka. Zpětný pohled potvrdí jenom samé nepříjemnosti z přemáhání s takovýma a nakonec z nich stejně nic krom spousty obětovaných příležitostí, chyceného žlučníku, energetického úpadku a traumatická amnézie. Ale tak aspoň to byla škola a pro příště víte, že s takovými fakt ne, nebo fakt jedině jinak. To jít radši s čistou hlavou zahradničit, spokojeně zasadit sazenice, vytrhat plevel, ušetřenou energii přetvořenou v pocit lehkosti a štěstí investovat do plodnějších aktivit a milovaných bližních...
Jenomže člověk zvenku vidí jen dlužníky jako ubohé chudáčky a věřitele jako sprosté a prašivé psy. Má svoje pohádkami, telenovelami a různými mladistvými ideály své vznešené představy, očekávání a z nich plynoucí závěry. A tak se i tímto jen potvrzuje všude platící pravidlo: "v jádru to bývá dosti jiné než se navenek jeví"... Proto, nejsme-li přímo v tom, nemá smysl se nad tím nějak přehnaně pozastavovat, pohoršovat, či rozplývat. Naše optika v tomto hledu dosti zkresluje, tvrdá realita nekoresponduje s našimi naivními představami, zbytečně se (do toho) necháváme zas(t)áhnout, místo abychom si nerušeně žili to svoje. Určitě to tak má být, když k tomu z nějakého důvodu dochází, kolikrát se to obejde bez naší pozornosti, jevení soucitu, nebo odsuzování, vysílání lásky, či nenávisti. To se samo týká věci, která je absolutně mimo naši kontrolu a vliv. Pokud se nás to přímo (ne)příjemně dotýká, je na místě zaujmout postoj, postavit se vůči tomu a vyslat tu či onu energii. Jak jinak má být oceněno nám přínosné a nepotrestané nám škůdné, když neuděláme nic, ať už pramení z nevděčnosti, zbabělosti, anebo lenosti? No, jsou situace, a není jich vůbec málo, kdy smíření se nezměnitelným okolím, nedělání v tomto ohledu ničeho, soustředění se na pozitivní sebe programování, šetření sil a jejich plné věnování do smysluplnějších, ovlivnitelných aktivit naopak to zdaleka nejlepší stanovisko. Svět je plný protikladů a směrů, na kterých můžeme zplna hrdla plýtvat omezenou pozorností (časem a svěžestí), ale spousta z těchto úbytků je čistě dobrovolná. Už tak máme klidu, svobody a radosti poskromnu, tudíž je třeba disciplinovaně rozlišovat a neplýtvat energii na ptákoviny. Kór na ty, které pro nás nemají absolutně žádný užitek, nemají dopad na náš život, jsou pro jeho chod nepodstatné, ani obráceně s nimi nehneme byť jen o píď, ba co víc, působí na nás negativně, jsou nezáživné, až otravné, vyloženě nás strhávají, negují, rozhazují, až serou, vyloženě srát. Snad se vyřeší sami od sebe i bez našeho zaujetí, všemožného vysílání a pramálo, až nulově efektního přičinění. Ne snad, ale určitě a to navíc tak, jak po zásluze mají a ne tak, jak se slepě domníváme, že by měly. V tomto ohledu si dejte rovněž pozor na ničivé pocity nepřejícnosti jakožto poměrně závažné vady charakteru, kterou trpí neustále rostoucí procento zapšklých Čechů. Pramení z jejich vlastního pohoření při snaze o úspěch, nepoštěstilo se jim na cestě k jeho dosažení, ať už vlastní vinou, nebo vnějším zásahem, nenaplnili vlastní očekávání, nebo z vnějšku kladené ambice, takže jejich stávající svět nabyl šedavý odstín. Teď vlastně zastávají postoj: "Když ne já, tak nikdo!" "Brr, pojďme blut.". Je to pochopitelné, zhrocených snů je na této planetě tak 5000 z 5001, no taky je to vidět, cítit. To už kdyby radši ten vnitřní balast vzali, jeho prostřednictvím se namotivovali, zdravě nakrkli na sebe i okolí a tuto jinak destruktivní energii přeměnili v kreativní, vložili ji do co největšího možného progresu v činnosti jim vlastní, který lze jen stihnout do doby, než nad člověkem dotáhnou zips od pytle. Ale stejně, pokud se to člověku nepodaří dát úplně pryč, tak tímto pocitem bude sám soužen a zároveň jím zatěžovat druhé až do smrti. Prostě je to vnitřní patologie, emoční odchylka (úchylka), povahová vada, která se u některých ujala po nevhodném zpracování zakušených událostí a pozbytí potřebné pozornosti hluboko zakořenila. Tu je teď jednoduše potřeba odstranit, dát pryč, vynést na světlo, odevzdat, odmodlit, a tak se jí, snad nadobro, zcela zbavit. Vnitřní nespokojenost a přitom vnější nečinnost, nulová snaha o zlepšení okolní situace je podle S. N. Lazereva naprosto nepřípustná záležitost, která vás připravuje o energii, pocit štěstí a taky vás, stejně jako nesrovnalost s minulostí, či budoucností nebezpečnou rychlostí přibližuje i k onomu pytlovému připnutí. A to, že než k tomu dojde, nebude život takového zakomplexovaného, zapšklého jedince žádná extra slast, je snad každému jasné. Čeká na něho užírání se úspěchem druhých, což je sám o sobě odporný akt, nebo nepřirozené přemáhání, jenom aby to měl taky, nemusel jim tolik závidět a naopak se před nimi mohl chlubit. Každopádně to, co za závistivé brajgle z některých zhrzených závistivců vychází, je vážně že FUJ hnus fialový, jinak potvrzující trefné Ektorova slova, že by takový štěstím nepolíbený břídil regulérně záviděl i nohy do X. Políbení se ani nedočká, dokud nezmění jádro sebe, přístup, postoj. Přesné je taky pojmenování, že se přitom většina tváří "jakoby NIC". Přesto je to i tak kolikrát očividné, nebo přinejmenším pocítitelné, že je to uvnitř řešené téma vyvolávající vnitřní neklid a sžírání. No každý svého osobního štěstí strůjcem, takže je-li to komu po chuti i srsti a nehodlá poctivě pracovat na zlepšení svého charakteru, zlidštění eliminací tohoto zlozvyku, doslova lidské metly, ať se jí dle libosti klidně zadáví. Ostatně pořekadlem: "Přej a bude ti přáno" možná naši předkové tak úplně neměli na mysli přejícnost zpětně opětovanou od ostatních lidí. K čemu totiž komu taková je, řekne si nejeden. Tu ať si strčí za čepec... Ale od vesmíru. Noo, uhm, to už je jiná. Na tom možná stojí za to zapracovat, když by teprve taková změna vnitřního rozpoložení posléze otevřela dveře příchozí hojnosti...