Dluhy pod levnou a robustní střechou.
Rostou o sto šest? Postaráme se o to.
Lekli Vás zlé zprávy kolem hypotéky?
Zastavte se pro lék do naší apotéky.
Kurýruje z vaší reality vší neduhy.
Přestřelené splátky, přeplatky❔
Provádění krouhání na plátky 👇
Bez podvádění, rouhání i prohlídky❕
KONZULTOVAT
bezodkladně konzumovat kapitál
splatit vše, platit míň, mít klid
zachránit si tak nemovitost
neztratit za nehoráznost
potom dát do banky
nebo prodeje
za dost
Rostou o sto šest? Postaráme se o to.
Lekli Vás zlé zprávy kolem hypotéky?
Zastavte se pro lék do naší apotéky.
Kurýruje z vaší reality vší neduhy.
Přestřelené splátky, přeplatky❔
Provádění krouhání na plátky 👇
Bez podvádění, rouhání i prohlídky❕
KONZULTOVATbezodkladně konzumovat kapitál
splatit vše, platit míň, mít klid
zachránit si tak nemovitost
neztratit za nehoráznost
potom dát do banky
nebo prodeje
za dost
info@dumdluhu.cz
KALKULOVAT
KOOPEROVAT✅ už 6,8 %/rok, až 80 % LTV a 30 let
❌ nastražené vícenáklady, příplatky
╰┈➤ záruka úroku a úspory až 86 %
📣 pouze se zástavou a od 500 tis Kč
O Kč předem i za předčasné splacení
12 let zkušeností, přímý poskytovatel
slušný a spolehlivý, provize provizorní
👀 Další kréda
Ne-banka ne dražší než banka?
Paranormální realita dneška.
A ta neparanoidní realizace...
Nevstup na riziko vlastní ztráty.
❌ nastražené vícenáklady, příplatky
╰┈➤ záruka úroku a úspory až 86 %
📣 pouze se zástavou a od 500 tis Kč
O Kč předem i za předčasné splacení
12 let zkušeností, přímý poskytovatel
slušný a spolehlivý, provize provizorní
👀 Další kréda
Ne-banka ne dražší než banka?
Paranormální realita dneška.
A ta neparanoidní realizace...
Nevstup na riziko vlastní ztráty.
Přerostlé splátky i přeplatky? 📉 Krouháme na plátky = úspora až 86 % ≠ rouháme❕ Už 6.8 % na 30 let a 12 letu. 
777 465 451 
info@dumdluhu.cz 
kalkulace 
konzultace 
kooperace
777 465 451 info@dumdluhu.cz kalkulace konzultace kooperaceNedávno mně jeden poptávající sám od sebe řekl, jak ho chtěla jedna nebankovní firma očividně podvést, obrat, zkrátka jakoby na něj zkoušela neférovou praktiku. A z tónu jeho hlasu bylo cítit radost a hrdost, že jim na tento „špek“ nenaletěl. Totiž když u této nebankovní firmy poptal hypotéku, dostal po určitém vyhodnocení z jejich strany ve finále vyjádření, že aby mu mohli požadované peníze za daných podmínek formou nebankovní hypotéky poskytnout, je potřeba, aby si obnovil IČ, živnost před nedávnem přerušil, protože se mu v podnikání moc nedařilo a od té doby je čistě zaměstnancem + si přivydělává něco málo neoficiálně bokem.
Řekli mu, že nebankovní hypotéku (úvěr) je možné mu poskytnout jedině jako podnikatelskou (nikoli jako spotřebitelskou) a pokud s tímto souhlasí, dali mu orientační nabídku takového hypotéky včetně docela rozumného úroku a doby splatnosti, je nutné, aby si obnovil živnost, IČ. Některé své závazky měl stejně z nevydařeného podnikání v minulosti, tak ani účel využití podnikatelské hypotéky (tzn. na podnikání a věci s tímto spojené) nebyl „daleko od pravdy“. Navíc tyto závazky (půjčky, kreditní karty, kontokorent, popřípadě jiné úvěry) byli tak drahé, že bonitně na klasickou hypotéku pro spotřebitele neměl šanci skrz minimální zákonnou potřebnou výši bonity dosáhnout. Myslíte si, stejně jako on, že taková nebankovní firma musela být neférová, tzn. pro něj v budoucnu nutně nebezpečná? No samozřejmě že nemusela být. Mohlo se jednat o fér investora, o fér nebankovní hypotéku, která neměla žádný vedlejší úmysl nechat si od klienta zaplatit víc, než byl dohodnutý roční úrok v rozumné výši. Nicméně protože by na potřebnou výši hypotéky skrz bonitu tento pán nedosáhl, vyhodnotila tato firma s právním oddělením jako právně možné, poskytnout (nabídnout) nebankovní hypotéku jako podnikatelskou. Jinak by mu prostě nemohli nabídnout nic – v tomto konkrétním případě byt tak třeba nemohli jinak pomoct. V něm každopádně takový krok ze strany této nebankovní firmy vyvolal odpor a po přečtení několika článků v médiích, zaslechnutí v rádiu, jednosměrné hlášky jako „nebankovní firmy se snaží obejít nový zákon o spotřebitelském úvěru a s ním spojené náročnosti na požadovanou bonitu půjčování na IČO!“ / „bez IČO nepůjčujeme“ / „založ nebo obnov si IČ jinak máš smůlu“, a celý tento požadavek na IČ považoval automaticky za pokus o podvod na něj. Jakoby takový požadavek ze strany nebankovní firmy musel automaticky znamenat, že je firma neférová a snaží se tímto „obcházením zákona o spotřebitelském úvěru“, respektive se v budoucnu po sjednání nebankovní hypotéky bude snažit, klienta obrat, podvést.
Na jednu stranu můžou být takové obavy na místě a ne daleko od pravdy. Na druhou stranu mohou byt naprosto zbytečné a lze se s takovým přístupem „raději ti kliente půjčíme na IČO podnikatelský úvěr než úvěr spotřebitelský“ setkat i u zcela férových nebankovní firem. Tyto chtějí člověku pomoct, respektive rozhodně není záměrem nebo cílem svého klienta „obrat“ nad rámec předem domluveného ročního úroku (úplaty za poskytnuté peníze nebankovní hypotékou). Jenom zkrátka poptávajícímu jinak půjčit ani nemůžou. Takže to může jakoby být v zájmu poptávajícího, protože stejně hlavní riziko a sním spojené sankce (komplikace, problémy) pro případ, že by byl poskytovatel obviněn ze záměrného obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, nese sám poskytovatel. Dlužník je v takovém případě prakticky v suchu. Takže pokud je 1. investor férový, jedinou odměnou, kterou očekává, je pro něj domluvený úrok v rozumné výši následně splácený klientem formou měsíčních splátek, 2. jinak prostě není možné vyjít žadateli vstříc a za 3. vyhodnotí jako právně možné, a nést tak s tím spojené riziko, půjčit poptávajícímu podnikatelský úvěr (ne spotřebitelský) a nemuset tak řešit přísné nároky na bonitu poptávajícího. Je to pro poptávajícího vlastně jenom dobře, že mu je ochotný půjčit, takto vyjít vstříc. Protože ruku na srdce, získat dneska peníze na nebankovním trhu od fér investora a zároveň za takových podmínek (úroku, splatnosti, splátky, potřebné výše, možnosti doplacení v budoucnu) to není žádný med.
Tato povinná náročnost na bonitu ze strany půjčujících se naopak nevztahuje na podnikatelskou hypotéku (hypotéky, která má být poskytnuta podnikateli především na účel podnikání) a investor tak může peníze půjčit, aniž by musel bonitu u žadatele o úvěr nějak zásadně řešit, stejně jako nebankovní firma nemusí řešit stav registru žadatele – to ale v obou případech jak u spotřebitelské tak podnikatelské hypotéky. Na druhou stranu musí být (rozumný) poskytovatel v tomto směru velice opatrný, protože půjčí-li spotřebitelský úvěr, aniž by si důkladně prověřil bonitu poptávajícího a ta splňovala přísná kritéria, nebo obejde-li očividně a záměrně zákon o spotřebitelském úvěru a půjčí úvěr jako podnikatelský, může na to velice tvrdě doplatit například ztrátou licence od ČNB, sankcí, trestním stíháním a mimo jiné taky tím, že mu bude moct dlužník peníze vrátit prakticky kdykoli, respektive dle svých možností, což obecně znamená možná taky nikdy, a bez úročně.
A tak je jedna věc, úhel pohledu, když se investor (nebankovní firma) snaží dát s právníky „hlavy dohromady“ a vymyslet jak by bylo právně možné poskytnout podnikatelský úvěr poptávajícímu, aniž by se s tím pojilo jakékoli právní riziko. To znamená, aby při poskytnutí současně splnili (neporušili) kritéria zákona a nakázání ČNB, před kterou musí v případě potřeby obstát v obhájení takového kroku. Aby tak vůbec mohli poptávajícímu půjčit a to současně potřebnou výši hypotéky, která poptávajícímu řeší situaci kompletně a může mu tak opravdu být pomocná. A samozřejmě si pak tato firma v případě poskytnutí pro poptávajícího přijatelné hypotéky může vydělat na dohodnutém úroku. Což je ten slušný případ, kdy snaha o poskytnutí podnikatelského úvěru na IČ nemusí pro poptávajícího vůbec znamenat riziko, snahu jej jakkoli v budoucnu poškodit, obrat. Naopak, je to snaha o to, moct mu vůbec v jeho (nesnadné) situaci půjčit a tím mu tak pomoct, a něco si tak pochopitelně taky vydělat. Což by v očích nového spotřebitelského úvěru nebylo možné. Poptávající prostě bonitně nemá na to, aby prošel na tak vysokou hypotéku. A tak si sám může vybrat, jestli je s něčím podobným v pohodě, nebo není a zkrátka nebankovní hypotéku nezíská (tzv. „bonitně není na spotřebák možné“). No a pokud s tímto půjčením na IČ („napasováním“ úvěru jako podnikatelský) poptávající v pohodě není nebo toto „napasování na podnikatelský úvěr“ ani právně není zkrátka možné, je už za hranou zákona a není mu tak možné požadovanou nebankovní hypotéku poskytnout. Co bude dělat? Půjčí mu snad stát, který s tímto přišel? Pomůže mu ČNB, ministerstvo financí nebo někdo podobný? To víte, že ne. Potom v případě například jakéhosi „předlužení“, kdy má už např. hypoteční zástavu na své nemovitosti a kolem další extrémně nevýhodné a drahé dluhy bez zástavy, půjde raději do osobního bankrotu, nebo se rozhodne nemovitost prodat standardním realitním způsobem za maximální možnou cenu, z prodeje se pak poplatí všechny dluhy a zbytek, pokud zůstane, si nechá na nový život? Nic jiného poptávajícímu hold nezbyde, pokud nemá osobu blízkou, která by k němu byla ochota přistoupit a současně měla dobrý dostatečný příjem. Za mě je toto druhé řešení formou klasického prodeje rozhodně rozumnější, protože v osobním bankrotu insolvenci stejně přikazuje velice často insolvenční správce zpeněžení nemovitého majetku a tak se nemovitost dlužníka s osobní insolvencí (bankrotem) velice často prodává v dražbě, kde prodej jeho nemovitosti probíhá za podstatně méně výhodných podmínek, prodává se za podstatně nižší ceny než tržní prodejná na klasickém realitním trhu, pro samotného klienta. Jenomže lidé utíkají do osobního bankrotu kolikrát právě proto, aby nepřišli o svoji nemovitost. A najednou „bum“, nakázání o zpeněžení nemovitosti pro úhradu nezvladatelných dluhů, dražba, nucený prodej. Na to pozor!
Jde totiž o to, že u podnikatelského hypotečního úvěru má dlužník („podnikatel“) daleko menší možnosti v rámci ochrany sebe a své dlužné pohledávky, než má spotřebitel v případě + spotřebitelského hypotečního úvěru. Jeden by si pomyslel, že stát a potažmo ČNB prozatím myslí jen na „chudáčky spotřebitele“, kterým přinesli různá pomocná a ochranná opatření hlavně před predátorskými nebankovními firmami. Ale tak trochu tam nahoře soudruzi zapomněli na „samorosty podnikatele“, ti ať si poradí, ochrání se a když tak sem v tom hold vyčvachtají sami.
Nicméně ochranných opatření („barikád“), které má ke své obraně spotřebitel dlužník a na druhou stranu podnikatel dlužník zkrátka nemá proti různým praktikám ze strany úvěrových společnosti, především těch nebankovních v minulosti státem naprosto nijak neregulovaných, je mnoho. Například co si dokážete představit jako příklad a může velice často a jednoduše dlužníka u nebankovní hypotéky postihnout je, že zkrátka bude chtít nebankovní hypotéku jednou (ideálně co nejdřív) zaplatit a převést například na podstatně výhodnější bankovní hypotéku. Odpovídá tomu i ideální mnou doporučovaná strategie, vnímat nebankovní hypotéku jen jako přechodný krátkodobý nástroj k překlenutí momentálního těžkého období a s ním spojené nemožnosti se dostat do banky. Doporučuju často, pokud klient vyloženě nemá v úmyslu klidně vyššími postupnými splátkami uhradit během několika let a chce tak splatnost třeba maximálně 5 let, nastavit dobu splatnosti na maximum, u nebankovních hypoték většinou 20 let, aby tak získal minimální splátku. Následně je ale nutné mít od nebankovního investora umožněné jednorázově doplatit (přefinancovat do banky) a to se snažit, aby proběhlo co nejdřív (někdy několik měsíců, maximálně 5 let, než se vyčistí registry). U spotřebitelské hypotéky je poskytovateli uložena povinnost dlužníkovi toto jednorázové doplacení umožnit kdykoli a prakticky zdarma. Jenomže u podnikatelské hypotéky se o ničem takovém ze zákona nemluví. Poskytovatel tak může v případě žádosti o jednorázové doplacení ze strany dlužníka u podnikatelského (hypotečního) úvěru požadovat společně s dlužnou jistinou (to co poskytovatel půjčil mínus to málo co dlužník zaplatil na měsíčních splátkách) taky například ušlé úroky za celou dobu splatnosti, nebo jiné naprosto neúměrné sankce, které v takovém případě mohou z dlužné jistiny udělat až násobky, které bude chtít poskytovatel vrátit při jednorázovém doplacení zpátky, zkrátka dlužníkovi přijde při vyžádání na vyčíslení zástavního věřitele částka 2.5 mil Kč a přitom se domníval, že když si půjčil např. 1 mil Kč, bude snad vracet o něco míň, nebo přinejhorším stejně. A dlužník podnikatel se hold nebude mít velice jak bránit, na koho obrátit. Samozřejmě, neměl by si to nechat líbit, měl si sehnat rozumného právníka, který se v tomto vyzná a vyvinout tlak. Nebankovní firma, pokud toto udělá, se většinou zalekne, a snaží se najít kompromis, něco jako „tak teda jo, tak nám dej ne 2.5 ale 1.5 mil Kč, obrat tě o 500 tis Kč a ne 1.5 mil Kč nám teda bude stačit“. U spotřebitelského úvěru stačí zaklepat na dveře finančnímu arbitrovi a ten už by se měl postarat, aby spravedlnosti bylo „za dosti učiněno“ a je možné, že si ta nebude firma nebude nárokovat ani korunu navíc, bude ráda, když dostane, to co půjčila.
Zase trochu odbočím:
No firma s takovým záměrem nejspíš spotřebitelské úvěry ani nepůjčuje, protože se do takové situace nechce dostat. Totiž vzhledem k tomu, že tuto strategii zastává a snaží se přenést v realitu u každého klienta, nedávalo by jí to smysl. Mimochodem i to může být jakýsi lakmusový papírek mě teď nepadlo. Fér nebankovní firma by měla být schopna půjčit i spotřebitelský úvěr. Neměla by být zaměřena ryze na podnikatelské. To znamená, že by měla mít licenci od ČNB na poskytování spotřebitelského úvěru. Na druhou stranu beru zpět, jsou půjčující, kterým se nechce splňovat desítky nutných právních kritérií a hledisek, aby tuto licenci získali a tak půjčují prostě jenom podnikatelské úvěry. A neznamená to ještě, že by zamýšleli obrat klienta o víc, než je předem smluvený úrok v rozumné výši.
Spotřebitel tak každopádně má v případě sjednání spotřebitelského úvěru v rukou jakousi obranou sílu, kterou může vyvinout na půjčujícího tlak a ten „jde s cenou dolů“. A tak kolikrát půjčující s takovým neférovým záměrem ani jinak než na „IČ“ podnikatelský úvěr nepůjčí, protože prostě žijí jenom z těchto nadměrných sankcí a bez nich by jim takové „podnikání“ nedávalo smysl (resp. tolik potřebné a očekávané milióny). Samozřejmě ani podnikatel by si u podnikatelského úvěru neměl takový přístup, nadměrné sankce (obohacování) ze strany poskytovatele, nechat líbit. Měl by vyvinout minimálně tlak, pohrozit poskytovali minimálně s právníkem zabývajícím se úvěrovým právem, kdy se poskytovatel může zaleknout a jít podstatně níž se sankcí, zůstatkem – vyčíslením, zkrátka s cenou. Jenom je to prostě u podnikatelského úvěru podstatně složitější, než u spotřebitelského, a na toto tyto „neférové“ nebankovní firmy. Nejde jenom o sankce samotné, které bývají u podnikatelského úvěru hůř napadnutelné, odstranitelné, ale i o celkové okolnosti, za kterých je (není) možné například provést zesplatnění, kdy po kolika neuhrazených nebo pozdních splátkách a zkrátka celkově správu pohledávky. Kdy u podnikatelského úvěru může být poskytovatel k dlužníkovi podstatně tvrdší, než u úvěru spotřebitelského. A nemusí řešit jeho bonitu.
A tak i tohoto „líce“ by si měl být člověk vědomý, než si vezme úvěr nazvaný (nastavený) jako podnikatelský.
Ve světe těchto dvou hledisek je potom na uváženou, jestli lze automaticky firmu, která poskytne raději podnikatelský úvěr na IČ, zařadit mezi „šmejdy“? Za mě určitě ne. Na druhou stranu tento záměr umožňuje nejenom půjčit bez doložení příjmu (zkoumání bonity), ale taky se k dlužníkovi chovat daleko hůř a bez nutného postihu, než u spotřebitelského úvěru. Podnikatelova práva zkrátka nejsou tak dobře chráněna. A tak si s ním může poskytovatel „dělat víc co chce“. A tak pokud je takový poskytovatel nefér a vyskytuje se na úvěrovém trhu ČR za účelem, aby se nadměrně obohacoval na svých klientech. Může to pro jeho klienta (dlužníka) znamenat v budoucnu, jakmile při „správě dlužníkovi pohledávky“ půjčující uplatní některou z nefér praktik vedoucích k jeho „nadměrnému obohacení“, znamenat opravdu velký problém, výrazné prodražení dlužné částky.
Proto je rozhodně potřeba být opatrný při výběru nebankovní hypotéky a především mimobankovního investora (půjčujícího), který ji má poskytnout. Není všechno zlato, co se třpytí a v tomto případě to může platit doslova trojnásob.
Na trhu nebankovních hypoték (podnikatelských a spotřebitelských úvěrů) se vyznáme. Neváhejte se nás proto zeptat na cokoli, co Vás zajímá a co s touto problematikou souvisí.
Rádi upřímně zodpovíme Vaše dotazy, sdělíme upřímně vše potřebné a pomůžeme se minimálně vyvarovat neférovým nebankovním firmám, respektive jsme schopni na ně upozornit – jestli se jim vážně vyvarujete, už záleží na Vašem rozhodnutí a důvěře v to, co Vám řekneme.
Rádi současně doporučíme vhodné férové investory, kteří Vám můžou být skutečně nápomocni. Kteří rádi poskytnou férové a dočasné nebankovní hypoteční řešení, nebudou si za odměnu nárokovat víc, než dopředu jasně sdělený úrok a umožní KDYKOLI převést hypotéku do banky na podstatně výhodnější bankovní hypotéku, kterou Vám budeme současně sledovat a sjednáme Vám ji přes naše skvělé bankovní možnosti, jakmile to bude jenom trochu možné.
Řekli mu, že nebankovní hypotéku (úvěr) je možné mu poskytnout jedině jako podnikatelskou (nikoli jako spotřebitelskou) a pokud s tímto souhlasí, dali mu orientační nabídku takového hypotéky včetně docela rozumného úroku a doby splatnosti, je nutné, aby si obnovil živnost, IČ. Některé své závazky měl stejně z nevydařeného podnikání v minulosti, tak ani účel využití podnikatelské hypotéky (tzn. na podnikání a věci s tímto spojené) nebyl „daleko od pravdy“. Navíc tyto závazky (půjčky, kreditní karty, kontokorent, popřípadě jiné úvěry) byli tak drahé, že bonitně na klasickou hypotéku pro spotřebitele neměl šanci skrz minimální zákonnou potřebnou výši bonity dosáhnout. Myslíte si, stejně jako on, že taková nebankovní firma musela být neférová, tzn. pro něj v budoucnu nutně nebezpečná? No samozřejmě že nemusela být. Mohlo se jednat o fér investora, o fér nebankovní hypotéku, která neměla žádný vedlejší úmysl nechat si od klienta zaplatit víc, než byl dohodnutý roční úrok v rozumné výši. Nicméně protože by na potřebnou výši hypotéky skrz bonitu tento pán nedosáhl, vyhodnotila tato firma s právním oddělením jako právně možné, poskytnout (nabídnout) nebankovní hypotéku jako podnikatelskou. Jinak by mu prostě nemohli nabídnout nic – v tomto konkrétním případě byt tak třeba nemohli jinak pomoct. V něm každopádně takový krok ze strany této nebankovní firmy vyvolal odpor a po přečtení několika článků v médiích, zaslechnutí v rádiu, jednosměrné hlášky jako „nebankovní firmy se snaží obejít nový zákon o spotřebitelském úvěru a s ním spojené náročnosti na požadovanou bonitu půjčování na IČO!“ / „bez IČO nepůjčujeme“ / „založ nebo obnov si IČ jinak máš smůlu“, a celý tento požadavek na IČ považoval automaticky za pokus o podvod na něj. Jakoby takový požadavek ze strany nebankovní firmy musel automaticky znamenat, že je firma neférová a snaží se tímto „obcházením zákona o spotřebitelském úvěru“, respektive se v budoucnu po sjednání nebankovní hypotéky bude snažit, klienta obrat, podvést.
Na jednu stranu můžou být takové obavy na místě a ne daleko od pravdy. Na druhou stranu mohou byt naprosto zbytečné a lze se s takovým přístupem „raději ti kliente půjčíme na IČO podnikatelský úvěr než úvěr spotřebitelský“ setkat i u zcela férových nebankovní firem. Tyto chtějí člověku pomoct, respektive rozhodně není záměrem nebo cílem svého klienta „obrat“ nad rámec předem domluveného ročního úroku (úplaty za poskytnuté peníze nebankovní hypotékou). Jenom zkrátka poptávajícímu jinak půjčit ani nemůžou. Takže to může jakoby být v zájmu poptávajícího, protože stejně hlavní riziko a sním spojené sankce (komplikace, problémy) pro případ, že by byl poskytovatel obviněn ze záměrného obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, nese sám poskytovatel. Dlužník je v takovém případě prakticky v suchu. Takže pokud je 1. investor férový, jedinou odměnou, kterou očekává, je pro něj domluvený úrok v rozumné výši následně splácený klientem formou měsíčních splátek, 2. jinak prostě není možné vyjít žadateli vstříc a za 3. vyhodnotí jako právně možné, a nést tak s tím spojené riziko, půjčit poptávajícímu podnikatelský úvěr (ne spotřebitelský) a nemuset tak řešit přísné nároky na bonitu poptávajícího. Je to pro poptávajícího vlastně jenom dobře, že mu je ochotný půjčit, takto vyjít vstříc. Protože ruku na srdce, získat dneska peníze na nebankovním trhu od fér investora a zároveň za takových podmínek (úroku, splatnosti, splátky, potřebné výše, možnosti doplacení v budoucnu) to není žádný med.
Nebankovní firmy nemůžou půjčit vždy
Jde v podstatě o to, že u spotřebitelského úvěru (dále v tomto případě jen hypotéky) musí poskytovatel důkladně prověřovat bonitu poptávajícího (rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji, náklady) a ta musí současně splňovat poměrně náročné kritéria, dostatečnou výši pro získání poptávajícím požadované výše hypotéky. A tak se často může stát, že nebankovní firma (půjčující) zkrátka nemůže poptávajícímu vyjít vstříc, poskytnout požadovanou nebankovní hypotéku / kolikrát tak poptávajícímu pomoct, protože prostě poptávající tato přísná kritéria na bonitu nesplňuje a ČNB zakazuje takovému klientovi půjčit. A nikoho velice moc nezajímá, že takovou nebankovní hypotéku poptávající vážně potřebuje, a i když teda za méně výhodných podmínek než v bance, stále by mu výrazně zlepšila situaci, pomohla realizovat jeho záměr, poplatit dluhy, třeba výrazně snížit splátky i celkový přeplatek, sjednotit všechno do jednoho a výrazně je tak zpřehlednit a podobně.Tato povinná náročnost na bonitu ze strany půjčujících se naopak nevztahuje na podnikatelskou hypotéku (hypotéky, která má být poskytnuta podnikateli především na účel podnikání) a investor tak může peníze půjčit, aniž by musel bonitu u žadatele o úvěr nějak zásadně řešit, stejně jako nebankovní firma nemusí řešit stav registru žadatele – to ale v obou případech jak u spotřebitelské tak podnikatelské hypotéky. Na druhou stranu musí být (rozumný) poskytovatel v tomto směru velice opatrný, protože půjčí-li spotřebitelský úvěr, aniž by si důkladně prověřil bonitu poptávajícího a ta splňovala přísná kritéria, nebo obejde-li očividně a záměrně zákon o spotřebitelském úvěru a půjčí úvěr jako podnikatelský, může na to velice tvrdě doplatit například ztrátou licence od ČNB, sankcí, trestním stíháním a mimo jiné taky tím, že mu bude moct dlužník peníze vrátit prakticky kdykoli, respektive dle svých možností, což obecně znamená možná taky nikdy, a bez úročně.
A tak je jedna věc, úhel pohledu, když se investor (nebankovní firma) snaží dát s právníky „hlavy dohromady“ a vymyslet jak by bylo právně možné poskytnout podnikatelský úvěr poptávajícímu, aniž by se s tím pojilo jakékoli právní riziko. To znamená, aby při poskytnutí současně splnili (neporušili) kritéria zákona a nakázání ČNB, před kterou musí v případě potřeby obstát v obhájení takového kroku. Aby tak vůbec mohli poptávajícímu půjčit a to současně potřebnou výši hypotéky, která poptávajícímu řeší situaci kompletně a může mu tak opravdu být pomocná. A samozřejmě si pak tato firma v případě poskytnutí pro poptávajícího přijatelné hypotéky může vydělat na dohodnutém úroku. Což je ten slušný případ, kdy snaha o poskytnutí podnikatelského úvěru na IČ nemusí pro poptávajícího vůbec znamenat riziko, snahu jej jakkoli v budoucnu poškodit, obrat. Naopak, je to snaha o to, moct mu vůbec v jeho (nesnadné) situaci půjčit a tím mu tak pomoct, a něco si tak pochopitelně taky vydělat. Což by v očích nového spotřebitelského úvěru nebylo možné. Poptávající prostě bonitně nemá na to, aby prošel na tak vysokou hypotéku. A tak si sám může vybrat, jestli je s něčím podobným v pohodě, nebo není a zkrátka nebankovní hypotéku nezíská (tzv. „bonitně není na spotřebák možné“). No a pokud s tímto půjčením na IČ („napasováním“ úvěru jako podnikatelský) poptávající v pohodě není nebo toto „napasování na podnikatelský úvěr“ ani právně není zkrátka možné, je už za hranou zákona a není mu tak možné požadovanou nebankovní hypotéku poskytnout. Co bude dělat? Půjčí mu snad stát, který s tímto přišel? Pomůže mu ČNB, ministerstvo financí nebo někdo podobný? To víte, že ne. Potom v případě například jakéhosi „předlužení“, kdy má už např. hypoteční zástavu na své nemovitosti a kolem další extrémně nevýhodné a drahé dluhy bez zástavy, půjde raději do osobního bankrotu, nebo se rozhodne nemovitost prodat standardním realitním způsobem za maximální možnou cenu, z prodeje se pak poplatí všechny dluhy a zbytek, pokud zůstane, si nechá na nový život? Nic jiného poptávajícímu hold nezbyde, pokud nemá osobu blízkou, která by k němu byla ochota přistoupit a současně měla dobrý dostatečný příjem. Za mě je toto druhé řešení formou klasického prodeje rozhodně rozumnější, protože v osobním bankrotu insolvenci stejně přikazuje velice často insolvenční správce zpeněžení nemovitého majetku a tak se nemovitost dlužníka s osobní insolvencí (bankrotem) velice často prodává v dražbě, kde prodej jeho nemovitosti probíhá za podstatně méně výhodných podmínek, prodává se za podstatně nižší ceny než tržní prodejná na klasickém realitním trhu, pro samotného klienta. Jenomže lidé utíkají do osobního bankrotu kolikrát právě proto, aby nepřišli o svoji nemovitost. A najednou „bum“, nakázání o zpeněžení nemovitosti pro úhradu nezvladatelných dluhů, dražba, nucený prodej. Na to pozor!
Dva odlišné přístupy nebankovních firem
Každá strana má dvě mince (rub a líc) a řekněme, že výše je popsán „rub“, přístup nebankovních firem, které mohou mít slušný záměr, chtějí poptávajícímu pomoct a jinak než formou podnikatelského hypotečního úvěru by prostě nemohli. Ale jak už sem zmínil, i v tomto případě existuje „líc“, který může být pro poptávajícího v budoucnu, pokud si u takového „nefér“ investora vezme nebankovní hypotéku, peníze půjčí, velice drahý až likvidační.Jde totiž o to, že u podnikatelského hypotečního úvěru má dlužník („podnikatel“) daleko menší možnosti v rámci ochrany sebe a své dlužné pohledávky, než má spotřebitel v případě + spotřebitelského hypotečního úvěru. Jeden by si pomyslel, že stát a potažmo ČNB prozatím myslí jen na „chudáčky spotřebitele“, kterým přinesli různá pomocná a ochranná opatření hlavně před predátorskými nebankovními firmami. Ale tak trochu tam nahoře soudruzi zapomněli na „samorosty podnikatele“, ti ať si poradí, ochrání se a když tak sem v tom hold vyčvachtají sami.
Doplňkově bych rád upřesnil:
Ani náhodou nechci tvrdit, že ochrana spotřebitele je v tomto směru nepotřebná. Jednoznačně je zapotřebí. I chápu nutnost sledování bonity, aby zkrátka nedocházelo k bezhlavému zadlužování jedinců, jak tomu bylo v minulosti, kdy nikdo neřešil příjem, závazky – bonitu a lidé si tak spokojeně brali úvěr za úvěr se splátkami ve finále vyššími, než byl příjem. Což se nazvalo „nezvladatelným zadlužením“ a končilo většinou osobním bankrotem, insolvencí. Kterou stejně tak stát zavedl pro „chudáky spotřebitele“ jako „záchrannou vestu“ v případe takové situace, kdy jim dluhy „přerostli přes hlavu“ a nezvládali dál splácet, dostát svým závazkům. Na druhou stranu co některé firmy na trhu stále vymýšlejí a způsobují svým klientům i přes platnost těchto ochranných opatření a jak je možné, že nikdo nezakročí, nad tím kolikrát stále zůstává rozum stát. Možná je to i jakousi neznalostí klientů, kteří si myslí, že jim nezbývá nic jiného než přistoupit na tvrdé podmínky a požadavky takových firem. Nevědí, na koho se obrátit s požadavkem o pomoc. Představují si silné právníky takových firem, které to mají zkrátka podchycené a co on sami tak asi zmůžou. A tak kolikrát radši „strčí hlavu do písku“ a nedělá nic, nebrání se, neútočí zpět, nevyhrožuje. Na jednu stranu je to tak trochu pravdivá představa, na druhou je tady k dispozici „zdarma pomocná služba“ od státu, na myslím mám finančního arbitra. Na toho se v případě sporu může obrátit každý (spotřebitel) a požádat ho o pomoc, o „učinění spravedlnosti žádosti“.Ale zpátky k tématu. A tak má půjčující (investor) u (v případě sjednání) podnikatelského úvěru jakési právo, spíš beztrestnou možnost, dělat věci, kterých by se u spotřebitelského úvěru nemohl dopustit, respektive mohl, ale velice rychle by na to mohl doplatil, pokud by si to sám dlužník (nebo 3. strana) nenechali líbit a postěžovali na správných místech, například opět u již zmíněného (v textu menším písmem výše) finančního arbitra. Mám na mysli především nenechat si líbit nepřiměřené (nadměrné) sankce za cokoli, ať už často za nedodání některých podkladů, opožděnou splátku, požadavek na jednorázové doplacení (nebo jeho znemožnění).Nicméně ochranných opatření („barikád“), které má ke své obraně spotřebitel dlužník a na druhou stranu podnikatel dlužník zkrátka nemá proti různým praktikám ze strany úvěrových společnosti, především těch nebankovních v minulosti státem naprosto nijak neregulovaných, je mnoho. Například co si dokážete představit jako příklad a může velice často a jednoduše dlužníka u nebankovní hypotéky postihnout je, že zkrátka bude chtít nebankovní hypotéku jednou (ideálně co nejdřív) zaplatit a převést například na podstatně výhodnější bankovní hypotéku. Odpovídá tomu i ideální mnou doporučovaná strategie, vnímat nebankovní hypotéku jen jako přechodný krátkodobý nástroj k překlenutí momentálního těžkého období a s ním spojené nemožnosti se dostat do banky. Doporučuju často, pokud klient vyloženě nemá v úmyslu klidně vyššími postupnými splátkami uhradit během několika let a chce tak splatnost třeba maximálně 5 let, nastavit dobu splatnosti na maximum, u nebankovních hypoték většinou 20 let, aby tak získal minimální splátku. Následně je ale nutné mít od nebankovního investora umožněné jednorázově doplatit (přefinancovat do banky) a to se snažit, aby proběhlo co nejdřív (někdy několik měsíců, maximálně 5 let, než se vyčistí registry). U spotřebitelské hypotéky je poskytovateli uložena povinnost dlužníkovi toto jednorázové doplacení umožnit kdykoli a prakticky zdarma. Jenomže u podnikatelské hypotéky se o ničem takovém ze zákona nemluví. Poskytovatel tak může v případě žádosti o jednorázové doplacení ze strany dlužníka u podnikatelského (hypotečního) úvěru požadovat společně s dlužnou jistinou (to co poskytovatel půjčil mínus to málo co dlužník zaplatil na měsíčních splátkách) taky například ušlé úroky za celou dobu splatnosti, nebo jiné naprosto neúměrné sankce, které v takovém případě mohou z dlužné jistiny udělat až násobky, které bude chtít poskytovatel vrátit při jednorázovém doplacení zpátky, zkrátka dlužníkovi přijde při vyžádání na vyčíslení zástavního věřitele částka 2.5 mil Kč a přitom se domníval, že když si půjčil např. 1 mil Kč, bude snad vracet o něco míň, nebo přinejhorším stejně. A dlužník podnikatel se hold nebude mít velice jak bránit, na koho obrátit. Samozřejmě, neměl by si to nechat líbit, měl si sehnat rozumného právníka, který se v tomto vyzná a vyvinout tlak. Nebankovní firma, pokud toto udělá, se většinou zalekne, a snaží se najít kompromis, něco jako „tak teda jo, tak nám dej ne 2.5 ale 1.5 mil Kč, obrat tě o 500 tis Kč a ne 1.5 mil Kč nám teda bude stačit“. U spotřebitelského úvěru stačí zaklepat na dveře finančnímu arbitrovi a ten už by se měl postarat, aby spravedlnosti bylo „za dosti učiněno“ a je možné, že si ta nebude firma nebude nárokovat ani korunu navíc, bude ráda, když dostane, to co půjčila.
Zase trochu odbočím:
No firma s takovým záměrem nejspíš spotřebitelské úvěry ani nepůjčuje, protože se do takové situace nechce dostat. Totiž vzhledem k tomu, že tuto strategii zastává a snaží se přenést v realitu u každého klienta, nedávalo by jí to smysl. Mimochodem i to může být jakýsi lakmusový papírek mě teď nepadlo. Fér nebankovní firma by měla být schopna půjčit i spotřebitelský úvěr. Neměla by být zaměřena ryze na podnikatelské. To znamená, že by měla mít licenci od ČNB na poskytování spotřebitelského úvěru. Na druhou stranu beru zpět, jsou půjčující, kterým se nechce splňovat desítky nutných právních kritérií a hledisek, aby tuto licenci získali a tak půjčují prostě jenom podnikatelské úvěry. A neznamená to ještě, že by zamýšleli obrat klienta o víc, než je předem smluvený úrok v rozumné výši.
Spotřebitel tak každopádně má v případě sjednání spotřebitelského úvěru v rukou jakousi obranou sílu, kterou může vyvinout na půjčujícího tlak a ten „jde s cenou dolů“. A tak kolikrát půjčující s takovým neférovým záměrem ani jinak než na „IČ“ podnikatelský úvěr nepůjčí, protože prostě žijí jenom z těchto nadměrných sankcí a bez nich by jim takové „podnikání“ nedávalo smysl (resp. tolik potřebné a očekávané milióny). Samozřejmě ani podnikatel by si u podnikatelského úvěru neměl takový přístup, nadměrné sankce (obohacování) ze strany poskytovatele, nechat líbit. Měl by vyvinout minimálně tlak, pohrozit poskytovali minimálně s právníkem zabývajícím se úvěrovým právem, kdy se poskytovatel může zaleknout a jít podstatně níž se sankcí, zůstatkem – vyčíslením, zkrátka s cenou. Jenom je to prostě u podnikatelského úvěru podstatně složitější, než u spotřebitelského, a na toto tyto „neférové“ nebankovní firmy. Nejde jenom o sankce samotné, které bývají u podnikatelského úvěru hůř napadnutelné, odstranitelné, ale i o celkové okolnosti, za kterých je (není) možné například provést zesplatnění, kdy po kolika neuhrazených nebo pozdních splátkách a zkrátka celkově správu pohledávky. Kdy u podnikatelského úvěru může být poskytovatel k dlužníkovi podstatně tvrdší, než u úvěru spotřebitelského. A nemusí řešit jeho bonitu.
A tak i tohoto „líce“ by si měl být člověk vědomý, než si vezme úvěr nazvaný (nastavený) jako podnikatelský.
Ve světe těchto dvou hledisek je potom na uváženou, jestli lze automaticky firmu, která poskytne raději podnikatelský úvěr na IČ, zařadit mezi „šmejdy“? Za mě určitě ne. Na druhou stranu tento záměr umožňuje nejenom půjčit bez doložení příjmu (zkoumání bonity), ale taky se k dlužníkovi chovat daleko hůř a bez nutného postihu, než u spotřebitelského úvěru. Podnikatelova práva zkrátka nejsou tak dobře chráněna. A tak si s ním může poskytovatel „dělat víc co chce“. A tak pokud je takový poskytovatel nefér a vyskytuje se na úvěrovém trhu ČR za účelem, aby se nadměrně obohacoval na svých klientech. Může to pro jeho klienta (dlužníka) znamenat v budoucnu, jakmile při „správě dlužníkovi pohledávky“ půjčující uplatní některou z nefér praktik vedoucích k jeho „nadměrnému obohacení“, znamenat opravdu velký problém, výrazné prodražení dlužné částky.
Proto je rozhodně potřeba být opatrný při výběru nebankovní hypotéky a především mimobankovního investora (půjčujícího), který ji má poskytnout. Není všechno zlato, co se třpytí a v tomto případě to může platit doslova trojnásob.
Na trhu nebankovních hypoték (podnikatelských a spotřebitelských úvěrů) se vyznáme. Neváhejte se nás proto zeptat na cokoli, co Vás zajímá a co s touto problematikou souvisí.
Rádi upřímně zodpovíme Vaše dotazy, sdělíme upřímně vše potřebné a pomůžeme se minimálně vyvarovat neférovým nebankovním firmám, respektive jsme schopni na ně upozornit – jestli se jim vážně vyvarujete, už záleží na Vašem rozhodnutí a důvěře v to, co Vám řekneme.
Rádi současně doporučíme vhodné férové investory, kteří Vám můžou být skutečně nápomocni. Kteří rádi poskytnou férové a dočasné nebankovní hypoteční řešení, nebudou si za odměnu nárokovat víc, než dopředu jasně sdělený úrok a umožní KDYKOLI převést hypotéku do banky na podstatně výhodnější bankovní hypotéku, kterou Vám budeme současně sledovat a sjednáme Vám ji přes naše skvělé bankovní možnosti, jakmile to bude jenom trochu možné.