Dluhy pod levnou a robustní střechou.
Rostou o sto šest? Postaráme se o to.
Lekli Vás zlé zprávy kolem hypotéky?
Zavolejte si pro lék do naší apotéky.
Vykurýruje z vaší reality vší neduhy.

Přerostlé splátky, přeplatky❔
Provádění krouhání na plátky 👇
Bez podvádění, rouhání i prohlídky❕

 KONZULTOVAT
bezodkladně konzumovat kapitál
splatit vše, platit míň, mít klid
zachránit si tak nemovitost
neztratit za nehoráznost
a brzo dát do banky...
Send  info@dumdluhu.cz
Abacus  
KALKULOVAT
Peace
 KOOPEROVAT

✅ už 4,8%,80% a 30 let
❌ vícepráce, náklady navíc
= záruka úroku a úspory 86%
📣 pouze se zástavou a od 500 tis Kč
O
 
předem i za předčasné splacení
12
let zkušeností, přímý poskytovatel
slušný a spolehlivý, provize provizorní

👀 Další kréda

Nebanka ne dražší než banka?
Paranormální realita dneška.
A ta neparanoidní realizace.
Přerostlé splátky i přeplatky? 📉 Krouháme na plátky = úspora až o 86 % ≠ rouháme❕ Už 4.8% na 30 let a 12 letu. Telephone free icon 777 465 451 Send  info@dumdluhu.cz Abacus  kalkulace  konzultace Peace  kooperace

Když je mým chlebodárcem zaměstnání a výhodně úvěrovat hlavní potřebou:

Zveřejněno dne: 26.03.2020
Autor: Tomáš Maček
"Jsem zaměstnanec, moje měsíční příjmy a vytvořené rezervy nejsou pro pokrytí zamýšlené investice dostatečné. Proto potřebuji získat peníze výhodnou půjčkou nebo hypotékou. Jaké jsou teda moje vyhlídky, když mě živí zaměstnání, aneb zdrojem mého příjmu je pracovní činnost v rámci zaměstnaneckého poměru?!"

Takovou investicí může klidně být i refinancování a konsolidace současných závazků (dluhů), které zbytečně "užírají" z vašeho měsíčního rozpočtu více, než by bylo zdrávo. Úsporu, která vznikne po jejich vyplacení a sloučení v jeden podstatně výhodnější, je taky možné považovat na zisk. Jestli z úvěru ušetříte, nebo vyděláte, to je ve finále "prašť jak uhoď".

Ani na Vás podnikatele se nezapomnělo, je Vám věnována poslední část článku...

1. Peripetie řadového zaměstnance, aneb nemáš to jednoduché představiteli "prostého lidu":

Když našetřit si by trvalo možná i desítky let:

Řekněme, že se vám právě naskytla možnost zajímavé investice. Máte možnost vložit „svoje“ peníze do věci, která by vám mohla v budoucnu relativně „jednoduše“ a bez přehnaného „rizika“ přinést (vydělat) další peníze. Ať už nárůstem její hodnoty po zakoupení, díky takzvanému dobrému (výhodnému) koupi, nebo přinášejícím užitkem, za který by šla odměna do vaší kapsy jakožto jejím „právoplatným“ majitelem. Váš jediný příjem by tak už neplynul jenom z neustálého otáčení se v práci „od rána do večera“ a počítání sice zasloužených, poctivě získaných, za to ale relativně „tvrdě vydřených“ korun. Nebo co když si zrovna potřebujete pořídit věc, kterou striktně ke svému životu potřebujete, nebo po níž už „dlouhé roky“ toužíte?

Má to ale celé jeden „háček“. Jak si máte na pořízení takové věci, tedy na úhradu celé její prodejní ceny, našetřit peníze? Když celý váš příjem tvoří pouze výplata ze zaměstnání, jejíž výše měsíčně nepřesáhne průměrnou mzdu v ČR, která se aktuálně pohybuje orientačně u 32200 Kč. Poplatíte si svoje životní náklady a odložit „na potom“ si dokážete při nejlepším 2000 Kč měsíčně. To je za rok 24 tisíc, za 10 let pak 240 tisíc. Když k tomu připočtete „nějaký ten“ úrok zhodnocení, pokud je vkládáte na adekvátní spořící produkt... No taky na druhé straně, ať je to férové, odečtete inflaci, která vás „den co den a rok co rok“ postupně obírá o hodnotu vašich, náročně uspořených peněz… Ale jenom ta „blbá“ televize stojí 15, dovolená 30 a auto 300 tisíc. Co ta nemovitost za 3 milióny? A za co potom nakupovat „celou hromadu“ dalších věcí, které člověk časem potřebuje, nebo po kterých tak „prahne“… Kde má člověk „nabrat“ tolik peněz?

Tržní ekonomika z pohledu „řadového zaměstnance“:

Jak to má asi tak dokázat „běžný smrtelník“, řadový zaměstnanec, který za každou hodinu svého života, kterou z drtivé většiny věrně věnuje zájmům svého zaměstnavatele, dostane několik „stovek korun českých“ do svojí „kasičky“? A že by se zaměstnavatelé dobrovolně předháněli v tom, kdo dá víc, to se zrovna říct nedá. V „sortě lidí“, kteří se na nás obrací, je možné jednotlivce dosahující svým průměrným příjmem za několik posledních měsíců na průměrnou mzdu považovat za „boháče“.

Spousta z nich se mnohdy ani po spoustě přesčasů (a dokonce ani ještě dalších brigád) se svojí měsíční výplatou nemůžou moc „vytahovat, rozšoupnout“… Výše jejich zaměstnaneckého příjmu za měsíc často stačí tak akorát k tomu, aby pokryli životní náklady, které musí vynaložit, aby tento měsíc přežili… Na žádnou „extra další parádu“ to není… Pár tisíc měsíčně by se jim nejspíš při troše uskromnění mohlo podařit dát bokem. Ale tím si našetří tak na průměrnou dovolenou jednou za rok, aby se „zhuntovaní“ z něj dali „jakž takž do kupy“, než aby z toho jednou za dlouhá léta dokázali financovat nákup třeba auta, natož nemovitosti. To vážně musíte život takto prožít, jenom pracovat, odkládat abyste si mohli „na staré kolena“ danou věc dovolit? No, pokud nevezmete zodpovědnost do vlastních rukou, kam „tak nebo tak“ stejně patří, a nenajdete způsob, jak si vydělat dostatek peněz, tak nejspíš ano. Nemá to jednoduché ten pracující lid.

Ale až bude nejhůř, stát se postará…

No alespoň stát pracujícím lidem nabízí všechny „sociální výhody“. „Jenom pracuj a jednou se o tebe, na staré kolena, postaráme. Zajistíme, aby si mohl prožít důstojné a relativně zaopatřené stáří, nic se neboj…“ Na staré kolena dostaneš důchod, k dispozici skvělé nemocniční prostředí… Že z důchodu bude při současném demografickém vývoji skoro „prd“ a ještě větší „prd“ si za to po pádu hodnoty peněz inflací koupíte… Že v nemocnicích si už teď chudáci důchodci, kteří pomalu nemůžou vstát z nemocničního lůžka, musí házet do kasičky pod televizi desetikorunu, aby se na ni mohli vymezený čas dívat… Jakmile dojde kredit, mají „po ptákách“. To snad stačí jako živý důkaz toho, jak moc si stát svých „odsloužilců“, kteří celý svůj život poctivě pracovali a odvedli do státní kasy „hromadu peněz“, váží. To že tam hrozí regulérní úmrtí z vyhladovění, nebo z úzkosti, kdy není důchodce navštíven personálem celé hodiny „připoutaný k lůžku“. Rozhodně neříkám, že je to lehká práce, ale s jakou apatií, laxností a nelidskostí ji někteří vykonávají… To onen je živý důkaz starostlivosti státního aparátu. Nebo spíš neustále se prohlubující ubohosti zdravotnického systému… Kdy je mnohdy lepší léčit sám doma na kuchyňském stole, kde si nezpůsobíte tolik zbytečných zdravotních újem, jako v nemocnici? Navíc, co myslíte, že je dneska ve vládě „koho po tom“? Většina dnešních představitelů tehdy ještě tahali kačery po světnici a neměli z toho vůbec nic. Ti co byli „u moci“ už jsou nejspíš „pod drnem nebo si užívají důchod v plné hojnosti někde na bahamách“ a nikoho moc tento neproduktivní lid nezajímá. Tam jim přidáme pár stovek na důchodu, jenom aby „nebrečeli a volili“, i když nikdo pořádně neví, kde tyto peníze „vydolovali“, hlavně že je chvilku klid… Tam ať si „čučí“ na televizi, na seriály, v nemocnici jim to ještě „zpeněžíme“ a ať si klidně co nejdříve… Myslíte, že o vás bude jednou postaráno líp?

Při dnešních mnohdy přemrštěných cenách všemožných produktů a služeb… Kde si má takový člověk sehnat peníze na pořízení některé z tak drahých věcí jako je auto, nebo nemovitost, když se ani z „kolem projíždějícího vlaku“ nepodobá profilu jedince, kterému je minimálně pětapadesát a který celý svůj život zasvětil poctivé práci, šetření (mnohdy až chorobnému) a neustálému odkládání peněz na potom (a s nimi i všemožných životních požitků, které z nich mohl mít)? Sice si života moc neužil, přespříliš radosti a zážitků z něj neměl, což o to, ale za to poctivě a tvrdě pracoval a nějaké ty stovky tisíc mu teď na účtu leží. Možná je dokonce milionář. Našetřil milion a půl za celý svůj život. Dřív by to byl majlant, ale co dneska? Za to si ve Zlíně nekoupí ani byt 2+1, v Praze pomalu ani garáž…

Jsme mladí, chceme naplno žít:

Na takovou životní filozofii to u spousty dnešních (mladých) lidí stejně nevypadá. Vzhledem k jejich způsobu života často se řídící hesly jako „žijeme dneškem, žijeme teď a tady, tu a teraz, budoucnost je věc nejistá, vychutnej si přítomný okamžik, jak to jenom jde, zítřek nebyl nikomu z nás slíben, gádže nemíňajů love…“, v nich není „zdárně pěstována“ zrovna nějaká extra spořící tendence a schopnost… Otázkou je, jestli za to může jejich „vzpurnost a touha po svobodě“, nebo ovlivnění „velkým bratrem systémem“, který je vábí k „utrácení“ reklamami, kam se jenom podívají. Ono ekonomika taky moc nemusí „přehnané šetřílky“. Kdo by potom roztáčel její kola? Kdo si bude kupovat všechny ty produkty a služby, kterých je na trhu tolik? Kdo bude tvořit ono HDP a zajišťovat hospodářský růst, když ne poctivě pracující, utrácející a daně odvádějící lid. Když ne mladí lidé… Možná je to kombinací obou faktorů… Neříkám, že by bylo pro ně nějak lehké je dneska vydělat. Systém se je, asi jako tomu bylo vždy, snaží zařadit stylem „vystuduj, zaměstnej se, moc se neohlížej a pracuj“. Než se člověk vypracuje, než jeho mzda dosahuje důstojných výšin, trvá to. No když už se jim to podaří, chtějí si splnit své „materiální sny“, pro které tak tvrdě pracovali. Peníze se u nich zkrátka moc dlouho „nezahřejí“.

Na jednu stranu je to v pořádku, člověk by měl naplno prožívat a co nejvíc si užívat přítomný okamžik. Žít tak, ať si z každého dne odnese aspoň trochu té radosti. I Ježíš Kristus říkal „blázne, ještě tuto noc budeš muset odejít a k čemu bude všechen ten majetek, který si nashromáždil?“… V přeneseném slova smyslu to ale znamená spíš varování před extrémem hrozícího workoholismu (přepracovanosti), kdy člověk už má sice dostatek, ale touží po tom hromadit ještě víc. Nevěnuje se dostatečně (nebo vůbec) sobě, ani svým blízkým, zapomíná na život. Chce víc, chce hromadit, žene se za tím. Práce pro něj představuje vše. Přehání to. Neznamená to, že má člověk teď rychle a neuváženě „rozhýřit“ všechny peníze, které má a přitom vůbec nemyslet na svoji budoucnost s heslem „však ono to nějak dopadne“… I to je totiž extrém a totiž nezodpovědnosti vůči své budoucnosti. Je to podle mě celé myšleno čistě duchovně, nemateriálně. Člověk by měl být uvnitř vděčný za každý jeden přítomný okamžik, za život, za ten zázrak, který se děje kolem, když tady proplouváme nekonečnem na točící se kouli. Za to, že se tady může točit, pozorně vnímat a uvědomovat si tu krásu kolem…

Myslím na své materiální zítra:

Každopádně by ale měl z materiálního hlediska zajímat i o zítřek, svoje hmotné, finanční zajištění. Když by dřív člověk žil jenom „pro dnešek“ tím způsobem, že by slavil, hodoval, všechny zásoby si „rozšafně“ pojedl přes léto a nemysleli přitom vůbec na zimu… Ono přece jenom šance, že se jí člověk dožije, je vyšší, než že do té doby „skončí svět, nebo jeho pozemské putování“… S takovým přístupem by ji nejspíš nepřežil a byla by to jenom jeho vina… A tak nemyslet vůbec na budoucnost, nebýt na ni lautr vůbec připravený, je špatně statně stejně jako každý extrém… A tak ani přehnané lpění na budoucnosti, nebo strach z ní, nejsou dobré. Ubližujeme tak stejně vážně svému vlastnímu zdraví, jako když nemáme doopravdy vyřešenou vlastní minulost, neseme si z ní nezpracovanou (nebo nesprávně zpracovanou) událost, která nás oslabuje a zároveň často naplňuje smutkem, vztekem, nebo třeba depresí. Dneska k žití a přežití potřebujeme peníze a tak pokud si neodložíme dostatek bokem, „nevytvoříme rezervy na zimu“, může se stát, že budeme taky o hladu. I když je pravda, že na něj v dnešním socializovaném světě asi nezemřeme… Pomůžou buďto sociální dávky, relativně snadno sehnatelná práce, no když bude nejhůř, na ulici se někdo snad slituje… Každopádně i pro nás bude mnohem lepší, pokud přistoupíme ke své finanční budoucnosti zodpovědně. Jako „mimoděk“ se potom nebudeme ani muset zbytečně a kolikrát též draze zadlužovat…

Jako ve filmu:

„Tak trochu“ mně to celé připomíná povedený film Vyměřený Čas. Jeho hlavní pointou je, že se v něm nevydělávají peníze, ani se jimi neplatí, vlastně tam vůbec nejsou. Místo nich je tam jedinou a hlavní komoditou vlastní životní čas. To je jejich odměna za odvedenou práci i měna, za kterou od druhých nakupují. A tak, jak pro většinu z nás představují naše vlastní peníze jenom číselnou cifru v bance ukazující se na „našem účtu“, v tomto filmu lidem běží na digitálním ukazateli zobrazeném na jejich předloktí. Když odvedou svoji práci, připočte se jim za odměnu čas místo mzdy. Když chtějí něco koupit od druhého, přičtou část svého životního času právě jemu. Naprosto jasně tak ví, kdy zemřou, pokud si nevydělají další životní čas, což jsou v přeneseném významu na dnešní svět vlastně peníze. Dneska to funguje podobně, akorát máme svoje konta a někteří staromódní z nás i peněženky. Jejich obsah je taky vyjádřitelný v číslech. A dojdou-li nám, znamená to prostor pro velké, mnohdy životní problémy. Teda zatím nejsme až tak napřímo a bez „skrupulí“ vystaveni smrti. Smíříme-li se s nadcházejícím obdobím výrazně snížené kvality žití, pokud jsme byli zvyklí žít v peněžní hojnosti, a nerozhodneme-li se tak raději zakusit „jaké to je viset za kus lana upevněného kolem krku bez jakéhokoli kontaktu se zemní, nebo jak se dýchá rybičkám pod vodou, či jestli například náhodou nestavíme projíždějící vlak vlastním tělem“… Pořád můžeme požádat o podporu, uchýlit se do insolvence, najít si nové zaměstnání… Nějak se z toho „vyhrabat“. Pořád je šance na „světlo na konci tunelu“… Ve filmu tuto šanci nemají, jakmile jim dojde čas, okamžitě na místě umírají. Ruku na srdce. Kolik by nás tady na tom světě zůstalo chodit živých? Když si vezmeme, kolik lidí je dneska v dosti mínusových číslech… Nejenom že nemají našetřený žádný vlastní kapitál, za který by dokázali vyžít… Oni ještě dluží… Někdy dokonce doslova „kam se jenom podívají“ a to za úročení katastrofálními úroky a sankcemi… Proto není od věci, shlédnout tento film a představit si, že peníze fungují stejně, jako životní čas v něm. Rozhodně doporučuju si to nejenom představit, ale taky se podobným scénářem řídit, jako by tomu tak ve skutečnosti vskutku bylo. Určitě při zastávání takového „postoje k penězům“ ubyde lehkovážného rozhazování nejenom těch vlastních, no mnohdy i půjčených peněz… Mezi „utrácením“ a „investováním“ peněz, tedy jejich „zbytečným plýtváním“ a „moudrým vkladem“ je poměrně velký rozdíl…

Povinné versus dobrovolné náklady:

Je vhodné rozdělit si vlastní náklady na povinné, jejichž neuhrazení by pro vás znamenalo velký problém, a náklady „dobrovolné“, které si můžete „dopřát“, pokud na ně zůstane. Na dobrovolné položky se ale u mnoha zaměstnancům už nedostane. Nezůstane jim na ně z platu dostatek po úhradě všech povinných nákladů. Je to pro ně zkrátka „luxus, který si nemůžou dovolit“. Tak si na pořízení většinou těchto dobrovolných (někdy při zhoršení finanční situace i povinných) častou berou „na první pohled nevinně působící“ dluhy. Právě ty ale řadu z nich z dlouhodobého pohledu dostávají do finančních problémů. Takový člověk z „běžného zaměstnaneckého platu“ je rád, když zvládne uhradit měsíční platby za to, může ten měsíc někde bydlet (nájem, inkaso, nebo hypotéka / vybavení domácnosti)… Že má za co jíst a pít… Že si může pořídit nějaké věci osobní potřeby (oblečení, vybavení…). Že se vůbec může přemisťovat jinak než pěší chůzí (auto, mhd, vlaky). Do toho náklady na záliby a relax, aby na celý ten kolotoč mohl „aspoň na malou chvilku“ zapomenout, odpočinul si, prožil chvilku radosti a jakž takž si dokázal zachovat duševní zdraví („nejeblo“ je z toho všeho)… Poslední položka už se ale dá zařadit spíš do dobrovolných a mnoho lidí na sobě v tomto ohledu „šetří“. Nedopřejí si moc radostí naplňujících aktivit. Teda někdy krom „večerní televize a piva“... Zkrátka si svým měsíčním příjmem poplatí takové statky a služby, aby mohli v dnešním světě vůbec žít a ten měsíc přežít… Do toho odvedou za všechnu svou (příjmovou i výdajovou) aktivitu daně do státní kasy… A nezbyde jim skoro nic… A to z pohledu systému docela záměrně, musí přece udržet lidi v „provozu“ (ekonomické aktivitě), ještě aby si „vyvalili pupek a užívali života, chodili od ničeho k ničemu“. To by tak vypadalo… Musí přece dál investovat většinu svého životního času a energie do další poslušné práce pro svého zaměstnavatele, aby získali další peníze, které budou následně opět prakticky komplet použité na to, aby mohli přežít i ten další měsíc. To aby nemuseli na ulici, žebrat o drobné, nebo přepadat druhé, aby vůbec přežili a „nezemřeli hlady“, jako ve výše zmíněném filmu… Ostatně musí být možné je něčím ovládat. Penězi to jde poměrně slušně…

Čelem vpředu, krok sum krok:

Tak jak si můžou takovým způsobem zaměstnanci našetřit na pořízení jedné z mnoha věcí, které k životu potřebují, nebo po kterých uvnitř touží? Nějaké vyhlídky do budoucna, na ty se teď může s klidem zapomenout. Postupovat je potřeba postupně. Z bodu A do bodu B se dostanu jedině krok za krokem. Teď je podstatné „přežít další měsíc“. Vypadá to celé „krutě“, ale jak jinak chcete, kdybyste byli vy tam nahoře, celý systém tržní ekonomiky udržet funkční a „pracující lid“ udržet v pracovitosti? Jak by celý tento systém jinak mohl fungovat? Než tak, že se vyvine tlak na potřeby člověka prostřednictvím nedostatku peněz, bez kterých dneska nemůže vůbec nic. Jak by to vypadalo, kdyby měl každý hojnost peněz a mohl si dělat, co sám chce, uzná v daný moment svého života za vhodné… Kdo by jako pracoval na druhé, na stát? Aneb každý má tolik osobní svobody, kolik má peněz. Proto jsou peníze vždy až na prvním místě, ať se vám to líbí, nebo ne… Chcete žít kvalitní život? Že ano? No, potřebujete peníze… A jejich získávání vás nejspíš připraví o svobodu… A bude stát nemálo vašeho času, energie, nervů… Vydělat balík a nemuset je jedna cesta. Druhá potom vydělávat tím, co vás baví. Potom je to v pořádku, protože pracujete a současně žijete, bavíte se, máte něco ze života, zlepšujete se, poznáváte…

Pokračování:

Řekněme teda, že se nacházíte v situaci, kdy na pokrytí kupní ceny dané věci potřebujete „balík“ peněz. Ty ale nemáte šanci ve výhledné době získat ze svého čistého měsíčního příjmu. A čekat celé roky, než byste si je dokázali našetřit, to se vám moc nechce. Současně není možné potřebné peníze „vydolovat“ ze svých rezerv, ani prodat nějakou svoji věc za adekvátní cenu, ani oslovit někoho blízkého, kdo by vás teoreticky „založil“…

Chcete na pořízení dané věci sehnat co nejvýhodnější úvěr! Proč jinak byste se taky nacházeli na tomto webu zabývajícího se úvěrovou tématikou… „DumDluhu.cz, tak šílený název, ještě abychom ho navštěvovali jenom tak, z nudy si ho pročítal po večerech třeba…“

Zůstatek z vašeho zaměstnaneckého příjmu po pokrytí všech vašich dalších nevyhnutelných („životních“) měsíčních nákladů, zdaleka nedosahuje dostatečných výšin. A tak, než byste si odkládáním z něj na „zamýšlenou investici“ dokázali naspořit, trvalo by to „celá léta“. Navíc by se to celé s největší pravděpodobností neobešlo bez spousty dalších hodin strávených prací (přesčasů), během kterých byste „ze života“ nejspíš neměli „už vůbec nic“. Váš každodenní život by se tak dal alespoň v rámci pracovních dní kategoricky popsat jako: brzké vstávání, polibek nejbližším (jsou-li), odchod do práce, příchod v pozdních hodinách znavený s minimálním zůstatkem životní energie, postel, sladký, alespoň 6 ti hodinový spánek a celé pěkně nanovo… Nejspíš by to bylo „z globálního pohledu“ v pořádku takto si vydělat na věc. Hold když něco chci mít, tak si na to musím (umět) taky vydělat. A kdo ví, třeba by vás „pod tlakem“ napadla nějaká ta „zkratka“, podnikatelský nápad, který by vám podstatně urychlil získání potřebných peněz, nebo je svojí výší a tempem výdělku dokonce neočekávaně předčil. Na druhou stranu se takové „chování spotřebitelů“ moc nenosí. Reálně by tak hrozilo, že si na výstavbu nebo pořízení onoho vysněného domu, bytu (ať už za účelem vlastního užívání, nebo následného pronájmu), automobil, nebo rozjetí podnikatelského záměru, vydělají při současném tempu výdělku až někdy kolem příštího života… A taky by to bylo v pořádku, hold vám daná věc není souzená, nedokážete-li si na ni vydělat svoje peníze. Ale když dneska jsou lidé lákáni k okamžitému uspokojení jejich potřeb. Vždyť je to v zájmu všemožných obchodníků, výrobců stále více „šizených věcí“, které vydrží pár let a potom znovu „kupuj, plať“. Je to v zájmu systému.

Jak jsme si už prošli různé alternativy… Rodina ani známý Vám nepůjčí, protože taky nemají, nebo se zkrátka nepotkáte s ochotou z jejich strany. Nejste pro ně takzvaně „důvěryhodný adept“. Dědictví vás „nějakým záhadným“ způsobem minulo, nebo by znamenalo více problémů (hodnota převzatých dluhů), než užitku (hodnota zděděného majetku). A zpeněžení nějaké vaší věci nepřipadá v úvahu, ať už protože nic tak cenného nemáte, nebo je váš vztah k ní natolik silný (vřelý), že v žádném případě nehodláte ustoupit z pozice jejího vlastníka… „Ano pravda, o tom už se psalo, tyto možnosti nemáme, proto chceme získat co nejvýhodnější úvěr na koupi, který je na trhu k mání…“

2. Jsem podnikatel aneb když mým je „chlebodárcem“ podnikatelská činnost:

Pokud je zdrojem vašeho příjmu naopak ryze podnikatelská činnost, ať už fungujete na sebe jako fyzickou osobu a řadíte se tak hrdě mezi osoby samostatně výdělečně činné (zkráceně OSVČ), nebo jste "schovaní" pod osobou právnickou, ať už sročkem nebo akciovou společností...

Nicméně nejste v očekávání proplacení žádné větší faktury, která by vám přinesla peníze v dostatečném množství pro financování vašeho záměru…

Nebo se váš drahý zákazník (odběratel), řídíc se hesla „váš pán“, ráčil odložit její proplacení na „termín neurčitý“ a vás tak (ať už z důvodu opravdové aktuální a doufejme, že taky dočasné platební neschopnosti, nebo v horším případě prostě vyčůranosti, neochoty platit) zařadil do seznamu „faktur k úhradě - čekej.cz“, který, aby toho nebylo k vašemu neštěstí málo, začíná svojí délkou tak trochu připomínat řeku Nil.

Nebo i když má dojít k brzkému proplacení, částka na ní uvedená není zdaleka dostatečná pro pokrytí vašeho investičního záměru v jeho plné výši. Současně jste si z předchozích „kšeftů“ nevytvořili dostatečné peněžní rezervy, do kterých byste si teď mohli pro potřebné peníze sáhnout…

Obchodní partneři buď volné peníze nemají a ti, kteří disponují „nadbytečným“ volným kapitálem, Vám svoje peníze nepropůjčí ani za navrhovanou úplatu v podobě úroku, který jste ochotni za zápůjčku zaplatit. Dokonce ani za spolu podíl na plánované akci, o který jste ochotni se podělit. Neslyší ani na nabízený barter, který jste ochotni za půjčené peníze poskytnout jako protislužbu. Zkrátka se jim váš záměr (business plán) nezamlouvá, možná jim přijde příliš riskantní, což by mohlo vést k vaší neschopnosti zapůjčené peníze vrátit, nebo mají možnost své peníze „zaparkovat“ za „více lukrativnějších“ podmínek.

Ani nejste majitelé movité, či nemovité věci, kterou byste si mohli dovolit zpeněžit jejím prodejem a tyto peníze následně použít na zamýšlený záměr. Samozřejmě většina z vás jste majiteli nějakých strojů, pozemků, nebo komerčních budov, ale ty nevyhnutelně ke svému podnikání potřebujete a úplně o ně přijít jejich prodejem by pro vás znamenalo nemalé finanční ztráty.

Pokud jsou vaše vyhlídky zhruba takové, jaké jsou popsány výše, nezbývá, než pouvažovat nad sjednáním „v(ý)hodného“ (smysluplného) úvěru. O ten se jedná především tehdy, pokud mají tyto ztráty představovat větší čísla, než představuje úplata, kterou si naúčtuje ten, kdo vám peníze poskytne, většinou v podobě úroku a všemožných poplatků „na vstupu, v průběhu a na výstupu“.

Když je součet všech peněz, které budete muset celkově na takovém úvěru přeplatit, nižší, než kolik vám peníze z něj vydělají, nebo kolik vám celkově ušetří na případných škodách, které by vám bez peněz z úvěru jinak vznikly, tehdy pro vás nejspíš bude načerpání takového úvěru správným krokem. Zkrátka platí „zlaté pravidlo“, kterým je možné se řídit:

„Pokud vám peníze získané z úvěru ušetří po úhradě všech nákladů s ním spojených více peněz, než kolik byste museli „obětovat“ bez něj (načerpání a následného využití úvěru)… Nebo naopak vydělá investice z úvěru více peněz, než kolik bude váš celkový přeplatek na něm, tehdy vám dává úvěrovat velký smysl…“

Závěrem nám dovolte se do-představit, zároveň Vás upozornit, eventuálně varovat:

Jsme, děláme, budeme:

DůmDluhů.cz jde přirovnat k virtuální navigaci vedoucí poptávající k vytyčenému úvěrovému cíli tou nejkratší a tudíž časově, energeticky i ekonomicky nejúspornější cestou.

Ambicí je propojovat je i nadále s tím správným průvodcem (úvěrářem) nebo přepravcem (půjčujícím) schopným ve chvíli našeho oslovení ze všech nejp(i)lněji uspokojit jejich na/stávající peněžní představu a potřebu.

Ze všeho nejvíce si zakládáme na propracované analytice, nadstandardních možnostech realizace (znal(ám)ostech), spolehlivé servisní péči a zejména celk(n)ové vyzpytatelnosti, tzn. předvídatelnosti, i nakládáme ze všech nabízejících tržnice beztak nejvíce zátěže.

Naše specializace:

Srovnáváme jednotlivé nabídky partnerských poskytovatelů úvěrových produktů z ne/bankovních, soukromých a veřejně dostupných zdrojů pro spotřebitele (zaměstnance) i podnikatele (firmy), uzavíráme vítěze z hlediska momentální dostupnosti, ceny a kvality. Máme vlastní kapitál, což nás staví do role přímých poskytovatelů, k tomu uzavřené smlouvy o obchodní spolupráci se všemi slušnými ne/bankovními ústavy, družstevními záložnami i privátními investory. Dále provozujeme činnost nezávislého dluhového poradenství na základě živnostenského oprávnění. V neposlední řadě využíváme nástroje realitního trhu k dosažení rychlého zpeněžení klientovi nemovitosti v horní cenové hladině. Kromě standardního prodeje se specializujeme i na okamžitý výkup, zpětný leasing, družstevní (nájemní) bydlení a tak podobně. Předvádíme (chvástáme) se tím, že nám nevadí pro banky problémová klientela a nepodvádíme!

Čtyři dohody:

(Pro)hlášení mající informační a preventivní charakter před nedorozuměními, spory a pokutami:

První - letmý nástřel:
Všechny číselné údaje, které jsou k vidění na těchto internetových stránkách, mají čistě informativní povahu a tedy sloužit k utvoření si orientační představy, neustále se mění jako nálady či počasí a proto bychom rozhodně nestrčili nohu do soudní síně za jejich doručení každému jednomu čtenáři. Pokud si přejete počíst, či od nás vůbec můžete s něčím počítat, popř. čím skoro a přesně, jak by vypadala ona slavná, Vás nejvíce oslnivá hypoteční či realitní nabídka, na níž se zmůžeme, s výslednými hodnotami rozhodujících ukazatelů její zajímavosti zaokrouhlenými na (de)setiny, je nezbytné se s námi alespoň telefonicky zkontaktovat, nebo sejít, podělit o všechny směrodatné konkrétnosti ke své záležitosti a není problém vytvořit. Ostatně to od nás máte vždy bezplatně, nezávazně a diskrétně, takže ostrouháte jen několik jednotek času plus mentální síly a když Vám nepadne do oka, jednoduše na ni zanevřete.

Druhé - ach ta legislativa:
Děláme, seč nám síly stačí, abychom svou, legislativně ostře sledovanou činnost vykonávali v souladu s výkladem paragrafů novely zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb., která platí od 1. 12. 2016 a má za úkol ji regulovat.

Tzn. co se dá, tedy skoro nic jiného, abychom splňovali povinnosti a ne/prováděli úkony jím ukládané, zakazované při uzavírání i správě všech pohledávek majících mezi nimi co pohledávat, tudíž zběžně přeletěno:

Patřičné prověřování úvěruschopnosti úvěrovaného před jejich poskytnutím podle jím předepsaných metrik a jejich momentálních limitů a to zejména bonity (příjmů vs. výdajů) dostatečné k získání vyřizovaného spotřebitelského úvěru. Dopředu negarantujeme kladné vyřízení, nežádáme žádnou formu úplaty, předsmluvní formulář i smluvní dokumentaci dostává žadatel k nahlédnutí s dostatečným předstihem a prostorem bez jevení známek tajení i vyvíjení nátlaku, při čerpání si neúčtujeme dvojí odměnu, ani jedna z posléze inkasovaných plateb nepřesahuje arbitrem schvalované meze, dlužník má právo kdykoliv předčasně splatit a to nanejvýš za k tomuto úkonu věřitelem účelově vynaložené náklady i dalších, asi "sto šest" příkazů, které si dle libosti prostudujte na tomto externím zdroji: 257/2016 Sb. Zákon o spotřebitelském úvěru, nebo v informacích trvale přístupných spotřebiteli a reklamačním řádu.

Třetí - mírné výluky aneb výjimky potvrzující pravidlo:
Na ostatní nabízené produkty a služby, za něž jmenovitě považujeme podnikatelské úvěry pro osoby právnické (společnosti) a fyzické (živnostníky) i realitní služby, se tato legislativa nevztahuje, aniž by jevili známky jejího obcházení, nebo jakkoli jinak inklinovali k záměrnému zaměňování zaměstnanců s živnostníky kupříkladu kvůli nižší, nejen administrační zátěži.

Čtvrté - za plagiátorství na galeje:
Na vědomí se dává, že vaše plagiátorství porušuje naše autorská práva a po zásluze se trestá! Jazyk juristů tvrdí, že se jedná o takzvanou krádež duševního vlastnictví, tedy nejen sprostý, ale i ze zákona trestný čin, kdy vám po prokázání viny hrozí i v naší malé zemi nemalé peněžní postihy a doživotní odnětí licence i svobody až na 2 roky, nevzpomínaje raději karmické a jiné kárné postihy. Vyvarujte se proto jeho neblahým dopadům na vaše blaho nepro(od)váděním na tomto portále! Nehodláme dál dobrovolně (bez odporu) chodit za bezmeznou dobrotu na bezednou žebrotu. Za další implementaci námi pracně vymyšleného obsahu jedna ku jedné očekávejte odvetný akt.

Nejstřídmější peněžní ob(d)nos u nás dělá 400 000 Kč, o prostší nálož Vás proto poprosíme neprosit kór sprostší mluvou.

To platí jak u bez i zástavních úvěrů, kdy na vině je zejména naše omezená časová kapacita a nerentabilita vzhledem k výnosům z celorepublikového vyřizování menších částek.
U desetitisícových úvěrů by musela být platební zátěž pro klienta natolik vysoká, že by to hraničilo s únosností a smysluplností vůbec.
Enormně úročené nebankovní mikro úvěry nabízené na trhu jsou toho jasným důkazem.

Prostý TIP:
Chcete-li míň, zkuste banku, nebo jednu z renomovaných nebankovních společností, máte-li tam dočasně z nějakého důvodu zavřená dvířka, vřele doporučujeme zatnout zuby, toto období přečkat bez přílivu nového úvěrování a mezitím, je-li to možné, usilovat o odstranění v tomto snažení překážející závady. Pořád lepší, než skočit z louže a skončit v blátě... Nebo najít jiné východisko a bez úvěrování se tak obejít úplně. Žádný dluh = značka ideál, pro mnohé sprosté slovo.

U úvěru bez zástavy je nově nutné být alespoň vlastník nemovitosti, pro nemajetné nemáme v momentální nabídce zhola nic.

Aby bylo mezi námi jasno, tak pro jistotu ještě podotýkáme, že půjčku bez zástavy nemovitosti jsme pořád ještě ochotni řešit, nebo prostě schopni. Zkrátka to jde, abychom nevyzněli příliš pyšně, ani namistrovaně.

Má to ale jeden "menší" háček a to ten, že jakožto žadatel o ni ji musíte alespoň vlastnit, přes což už u nás vláček s vaší žádostí nadále nepřejede, jen Vás teda nebude jednosměrně tlačit k jejímu ručení.


Polehčující okolnosti toho milníku, k němuž jsme dospěli neblahou osobní zkušeností:

Odedneška jsou pryč ty časy, kdy jsme se mohli usm(n)ažit, abychom lidem zhola nemajetným, zato však zplna hrdla zadluženým sloučili jejich dluhy do jednoho, o parník výhodnějšího konsolidačního úvěru.

Dalo to práce jako na kostele, odpad z toho byl teda požehnaný, odměna i vděčnost nevalná a té následné splátkové delikvence, mdloby i hanba pomyslet...

Z jedné strany to shazovali investoři jako na běžícím stole hákliví na kdejakou ptákovinu jako staré na měsíčkách, z druhé se to pak táhlo jako smrad vinou těžce nechápavé anebo letargické klientely občasně se snoubící s našimi letadlovými (offline a jet leg) stavy z přetlaku, vyřízení a averze.

A pak to najednou začalo přilétat jako kulové blesky z čistého nebe, vícero zdvižených prstů od životů, je regulérně ohrožující události, zdravotně varovná znamení, že takto už to dál (níž) jednoduše nešlo, takže jsme přestali meškat, váhavě váhat, odkládat neodkladné a málem neslyšně z posledního zbytku sil praštili do stolu, načež pronesli ono pověstné "A DOST".

Časy se hold mění, ne vždy se hodí zkostnatěle lpět na starých, dneska už nefunkčních vzorcích uvažování, a v této pohnuté době je celý žhavý půjčovat jen tak ledakomu bez patřičné nemovité opory leda dobrý dobrodruh...

S eskalující hrozbou hromadného propouštění jakožto doprovodným jevem roz(v)orání soukromého sektoru, s ní přímo spjatých výpadků příjmů, platebních neschopností, k tomu strmých pádů cen nemovitostí coby podkladových aktiv, peněz drahých jako čert a ztrácejících na hodnotě jako krypto, rozhodně není radno očekávat žádné extra rozdavačné tendence.


Závěrem:

Vás poprosíme o respektování tohoto našeho rozhodnutí a my na oplátku zase slibujeme, že vyvstane-li znovu na obzoru něco tak velkorysého a zároveň lidového, jak si obojetně představujeme,

střelhbitě vezmeme toto preventivní varování na tabuli houbou, tento z popela povstalý, nezastavovaný úvěrový produkt opět vykreslíme křídou v nejvyparáděnějším možném světle na inzertní ceduli, s níž nad hlavami pak v cuku letu bohorovně vyrazíme na slavnostní promenádu do internetových ulic.

Do té doby poněkud úlevně vyhlašujeme nevratného šlofíka, "dobro" došli, ENDE ŠLUS, dasvidania, nebo "pro nás za nás" hasta la vista, ať příliš nezníme jak proruští švábové...

Dále u něho platí, že stav registrů, příjmů, dluhů (bonity) i účelů, tedy takzvané úvěruschopnosti úvěrovaného hraje úhlavní úlohu.

Výhodnost a štědrost námi nabízených půjček bez jakékoliv zástavy musí být něčím vykoupená, tím je větší náročnost na stav registru, příjmu a výdajů (bonity) žadatele.
Tím netvrdíme, že by museli být v naprosto precizní kondici, aby ji bylo možné řešit. Na druhou stranu to ani nemůže být vyložená katastrofa.
Tyto žadatelovi kvality jsou totiž bez podmínky nemovitého zajištění jedinou zárukou řádného splácení a navrácení půjčených peněžních prostředků.
Proto představa, že je poskytovatel nechá zcela bez povšimnutí, je mylná. S vysokou mírou benevolence se setkáte jedině u těch miniaturních, na úkor toho i vysoce předražených, nebankovních půjček.
I tam by už ale půjčující měl ponovu provézt zběžné proklepnutí žadatele podobným způsobem a to z titulu jemu uložené povinnosti prověřit jeho úvěruschopnost zákonem o spotřebitelském úvěru.

Dokládané a zkoumané podklady:
Jednak u nich automaticky dochází k nahlédnutí do registrů, z nichž se bere v potaz řádnost zpětného splácení využitých úvěrových produktů a jejich momentální zatíženost, neboli žadatelova úvěrová angažovanost.

V rámci závažnosti poškození registrů platí, že by se v nich rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo nedávno oficiálně ukončené insolvence bez ohledu na splacenou část.
Pokud jsou tyto záznamy u žadatele evidovány, nabízí se řešit se zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky. Jiná věc do zástavy se prozatím nepřijímá.

V rámci příjmů pak bývá u zaměstnance vyžadována pracovní smlouva na dobu ne/určitou a dokládací procedura: potvrzení o výši příjmu za posledních 6 měsíců, výpisy z účtů a výplatní pásky, nebo určitá kombinace.
U podnikatelů OSVČ tvoří základ pro doložení jeho příjmů daňové přiznaní často zohledňované za poslední 2 roky, faktury, výpisy z účtů, obraty, výkazy zisků a ztrát, bezdlužnost vůči státu a opět různý jejich poměr.
K tomu je u obou samozřejmě možné započítat různé druhy příspěvků, přivýdělků, rent, důchodů...

Manželé se společným jměním manželů (SJM) si v pozici spotřebitelů musí "ze zákona i rozumu" žádat společně, žádné tajnůstkaření.

SJM neboli zkratka stvořená z počátečních písmen těchto tří slov: Společné Jmění Manželů totiž neslouží pouze k tomu, aby automaticky docházelo ke spravedlivému rozdělování (ne)movitého majetku, který po sňatku nabyde jeden z jeho účastníků, se svou drahou polovičkou v pohlavně rovnoprávném poměru 50/50, přestože se ona sama na žádné listině stvrzující její vlastnická práva zrovna nevyskytuje.

Podobným způsobem totiž může dojít k samovolnému přenášení a podvojnému přiřazování i toho dluhového, tedy úvěrového zaangažování (zatížení), které si za dobu manželství odváží "pořídit či převzít čistě sám na sebe" jeden z manželů za absence písemného souhlasu a tudíž snadno i vědomí toho druhého, kterého se tak i přesto mohou v budoucnu negativně (do)týkat případné spory vedené v souvislosti s řádným neplněním s ním spjatých povinností, přestože na úvěrových smlouvách o něm opět není ani zmínka. Jinými slovy pak, třeba z důvodu nesplácení, může dojít k věřitelovu (vymahačovu) uspokojení takto vzniklé pohledávky i z dlužníkovi poloviny majetku spadajícího do společného jmění, pokud nedisponuje žádným, výlučně vlastním.

A proto, aby byla plně zachována jakási partnerská transparentnost, musejí si u nás manželé k žádanému úvěru pokaždé přistupovat společně, mají-li mezi sebou v době podání žádosti společné jmění plně aktivní.

I zadlužení je totiž záležitostí mající důležité vazby na vzájemné soužití, k jejímuž mlžení by proto nemělo docházet už jen z principu lidskosti a zmíněné průhlednosti. O příjem silně ochuzená sestava žadatelů pak stejně v drtivé většině případů nevychází ani bonitně, což je další pádný argument pro neprodlené přesvědčení druhého z manželů k jeho přímé spoluúčasti na akci alespoň z pozice spolužadatele, potažmo budoucího spoludlužníka, který bere vítr z plachet narážkám hrdopychů typu: "Snad jsem už dospělá, plně svéprávná osoba oprávněná si rozhodovat sama za sebe a jednat, jak se mně zlíbí?!" To na každý pád jste, no též můžete být ve svých snahách zvenčí omezována, ohrožujete-li svým jednáním život bližního jako v tomto případě - (do)životního partnera.

Abyste se tak nedělo a Vy si pak mohli začít plně přetavovat své peněžní představy v realitu bez potřeby ohlížení se na rozmar manžela a žadonění o jeho souhlas, je nutné mít SJM zúžené, ideálně pak úplně rozdělené (zrušené). K tomu lze dospět buďto sepsáním předmanželské smlouvy upravující pravidla pro rozdělování společného jmění, nebo potom takovou jeho změnou provedenou kdykoliv v průběhu manželství třeba u notáře. Ten Vám po společné návštěvě (ne vážně nestačí, když přijdete sami) za pár tisíc rád rozváže křidélka a Vy si budete moct žádat a vystupovat každý sám za sebe, jak jen se Vám zachce bez nutnosti přizvání k účasti a výhledově i možnosti negativního zásahu toho druhého.

Tato tématika samozřejmě má své "světlé i tmavé" výjimky a potvrzující pravidla, stejně jako každý takový krok pochopitelně má své vlastní individuální specifika, pro i proti a tak i nároky na vhodné provedení, které je potřeba zohlednit a do výsledného díla všestranně zapracovat tak, aby sedli jako "hrnec na zadek" nejlepším zájmům obou manželů.


Více informací k této problematice si můžete přečíst: RADY A TIPY: SJM jak ho otočit ve svůj vlastní ekonomický prospěch

Na samotné myšlence záměny placení zvyšujícího se nájmu za splácení hypotéky a radši svého plácku neshledáváme nic vadného, no...

... nemáte-li nic našetřené, dalšího do zástavy, zato šílenou platební minulost (morálku) a úvěruschopnost ano, pak už ano a v realitu ji přetaví jedině "podvodník", který vás ve výsledku vyjde daleko dráž než nájemník, na to vezměte jed.

Ani banky, které si půjčené peníze cucají z prstu, teda pera, teda vašeho elektronického podpisu, nedávají víc než 80% z ceny a to musíte mít všechno pünktlich, cajk, nehledě na to jejich nedávné lichvářské vybarvení a neumazání dodnes.

Po soukromníkovi pak nemůžete chtít, aby se svými řeholí vydřenými a nastokrát zdaněnými penězi kouzlil kolem sta procent kupní, poté zastavované a možná i prodejní hodnoty pořizované nemovitosti a nejlépe je ještě úrokově podstřelil, abyste ho divže neukamenovali za to, že je nejen škudla ale i nenažranec.

Ještě chvíli nám tady budou nořit, válčit, strašit a omezovat pod nosem, nezaměstnanost vyskočí jak z trampolíny, výplaty a tržní ceny sletí za výdělky z většiny podnikatelských činností jak po skluzavce, vy mu přestanete platit dřív, než se jeho zástavní právo stihne na katastru uvelebit, zabydlet a mu nezbyde než ji střelit se ztrátou třeba třiceti procent, ne-li hůř, nebo v ní zůstat finančně trčet s prsty zkříženými i na nohách a dlouhé večery se potají modlit za brzkou otočku, výstřel a co největší pohojení toho pohnojení, nejlépe vývar. Zatímco vy si to budete spokojeně lebedit zpátky v nájmu, nohy v luftu, dlouhý kouř a nulová ztráta. Při vší úctě, to víte že jo...

Taky mějte na paměti, že první dekádu stejně jde i v bance většina splátky na úmor úroků a dlužná jistina vám ubývá poskromnu, takže toho po pěti vážně moc neumažete, tak to taky nemusí být žádná sláva...
Samozřejmě taky záleží na tom, v jaké fázi vývoje cen na realitním trhu se k tomuto kroku "dokopáváte". Vzhledem k tomu, že ten býčí již asi máme na jistou dobu za sebou a ztuhle hledíme medvědovi do očí, tím spíš může být úprk do pronajaté nory vítězná, životní úspory zachraňující strategie, neb zmíněný propad ceny slavnostně zakoupené nemovitosti pod tu pořizovací, natož zůstatek hypotéky, je pramálo příjemná záležitost a pradávno známá zase ta, že tomu, co umí v krátkém časovém úseku samo násobně vrůst, nebude činit zas takový problém padnout stejným tempem a dílem hubou dolů. A držko pády málokomu chutnají.

Zkrátka a jednoduše, pokud tedy nemáte vyhlédnutou nemovitost, na kterou se nemůžete vynadívat, při jejímž obývání vám plesá srdce od samé radosti, máte to štěstí, že jste ji vyštrachali za vyloženě směšné peníze a nebo vám přináší extra užitek (výdělek v podnikání), které by případný pokles vykryli, byli dostatečné silnou záplatou na to "vykrvácení", pobýt si ještě v nájmu, rok, dva si počkat, jak se situace vyvrbí, když už jste to vydrželi doteď, nemusí být zas tak špatný nápad.

Riziko, že vám doteď jak o život uhánějící vlak ujede ještě dál a jaktěživ už na něho nestihnete naskočit, je z mého pohledu značně menší, než že po této "menší" zastávce začne sjíždět dolů kopce a na nespočtu jednotlivých zastávek cesty bude trpělivě vyčkávat na sporadicky a opatrně naskakující cestující, pokud teda nevykolejí a nevydá se střemhlav na výplach pánevního dna, z něhož se bude roky pracně sbírat. Po přihlédnutí k okolnostem a své skeptické nátuře bych se přikláněl, nebo minimálně nedivil krasojízdě jako na horské dráze ve stylu č. 2.

A nevyužitá (promarněná) příležitost může být lepší než trpká zkušenost...

Navíc, nedosáhnete-li na hypotéku ani ze vznášedla, netřeba to řešit a už vůbec ne věšet hlavu. Nemáte zač...


To si zase nalejme čisté info. Ne, vážně Vám nikdo nezaplatí celý vysněný baráček za miliony, když jste si na něho doposud nenašetřili ani korunu (dvacet tisíc fakt nic neřeší), nemáte co dalšího zastavit a navíc byste dle prokazatelných příjmů a zákonných ukazatelů bonity bezpečně neutáhli ani dvoutisícovku měsíčně navíc, nebo jsou vaše registry jeden velký paskvil, takže dát se tak vsadit na vaši schopnost řádného splácení, respektive absenci opožděné splátky, máte to s kurzem tak 46:1 v prospěch vašeho selhání to dokonce hned v prvním roce kalendáře.

Přibližně počítejte, že minimálně 20% budete muset "někde vyškrábnout", anebo hypotéku do-zajistit další nemovitostí v této hodnotě. Pokud byste se tím náhodou dokázali dostat na LTV nějakých 60%, může Vám toho být odpuštěno mnohem víc, neboť to je zhruba strop u nebankovní hypotéky Standard, avšak "na oplátku" u ní počítejte s podstatně vyššími provozními náklady.

Taky pochopitelně můžete mít tak absurdní štěstí, že se Vám podaří sehnat nemovitost s tržní hodnotou 5 milionů za 3. V takovém případě však počítejte s našim okamžitým dotazem: "Proč by vám ji kdo prodával za 3, když by ji mohl prodat za 5?". Nebude-li ve vaší odpovědi obsaženo něco ve smyslu rodinného příslušníka, dobrého kamaráda, nebo obchodního partnera, spíše počítejte s našim nesouhlasným stanoviskem.

Stejně tak, ostatně jako všude, může pomoct, podaří-li se Vám si k sobě sehnat takzvaného spolužadatele, který dohání vaši tristní ziskovost, nebo platební morálku. Natvrdo se tak však může stát, že začnete v úvěru doslova zavazet, překážet (mu) v jeho vyřízení. Ano, víme, že jste si ho k sobě dočasně přibrali, a chápeme, že opustit ho, nechat hypotéku i kupovanou nemovitost čistě na něm, není nic moc, ale hold jinak to kolikrát nepůjde, a navíc mezi námi děvčaty... Jestli ho potom z žádosti vyvážete, až se registry či příjmy "vyléčíte", nebo ho v ní nahradíte, vyjde prakticky nastejno, čili je prašť jak uhoď. Jen je potřeba dopředu vyladit a přednastavit.

Na 101% se snažíme držet hubu i krok s dárci zákona o spotřebitelském úvěru, jehož novelizované stanovy nám zpestřují životy již od vánoc 2016.

U všech zpříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Žadatel nám před vyplacením jím opřekot odkývaného úvěrování nic neplatí, žádná urovnání vynaložených nákladů, natož odměna, ani dvojí při něm.

Životní časy, energie, nervy, administrační, provozní paušály, amortizace, benzíny, ani ty sladkůstky a kávy, bez kterých by to nešlo a neměly spolu tu čest, nic z toho nejde za vámi, pokud si nesáhnete na slibované peníze.

V žádném z případů nám žadatel neplatí poplatek dopředu.
V každém případě je možné účtovat za předčasné splacení pouze administrační náklady, které se s tímto úkonem přímo pojí.
Ceník všech uplatňovaných poplatků a potenciálních pokut splňuje zákonem ustanovené limity, jejichž překročení by znamenalo praktikování takzvaného nadměrného obohacování, které se řadí mezi neoprávněné a tudíž trestuhodné přestupky...


Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na vlastní dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). To nerozporuje výše zmíněné, nebo ani jedna z těchto plateb nejde v náš prospěch.

Dále... Dopustíme-li se v průběhu sjednání hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.

V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.

Probrat to po telefonu:

Síd(dí)líme

Třída Tomáše Bati 1547,
760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.


Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225.
Vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele.

WBO: written by owner / not AI nor copy
Copyright © 2012 - 2023 DůmDluhů.cz