Půjčka pouze jednomu z manželů – bez vědomí, souhlasu a přistoupení tohoto druhého:

Zveřejněno dne: 26.03.2020
Autor: Tomáš Maček

Manželé ve společném jmění a půjčka jen jednomu z nich - jde to?

"Chtěla bych si od vás půjčit, ale manžel o tom neví a obávám se (jsem si jista), že by s tím ani nesouhlasil, tak bych ho do toho nejraději nezatahovala.

Je i přesto možné řešit a půjčit mně požadované peníze, aniž by se v tom musela má drahá polovička jakkoli angažovat? Tím myslím žádný jeho přístup, podpis ani vědomí."

Tento častý dotaz je uzpůsobený do ženského pohledu, jelikož se značně častěji stává, že nás s ním oslovují ženy snažící se utajit své úvěrové záměry před "chudákem či kruťákem" manželem.

Nutno však přiznat, že to v nejednom případě zkoušel i sám manžel nejspíš se "těšící" z tiché domácnosti.

Abychom po modernu projevili tíženou nestrannou spravedlnost a dostáli tak genderové rovnoprávnosti, můžete si ve vlastní představivosti umazat všechna ta a.

Děje se tak často v situacích, kdy se jednomu podařilo zkrátka zadlužit, aniž by o tom ten druhý věděl a jelikož to chce ututlat, seč mu síly stačí, tají před ním i svůj požadavek na konsolidaci. Jiným příkladem může být přání financovat pořízení věci, u které se jaksi obává, že by byla v přímém rozporu z přesvědčením drahé polovičky.

Nezřídka se taky stane, že už jsou sice dávno od sebe, každý si žije svůj vlastní život, ale jaksi se nestihli rozvést, nebo to nepovažovali za důležité, vždyť přece o co jde, jakýsi papír a status na občance, stejně jako si ani neráčili pořešit SJM, ale přesto teď mají z nějakých pohnutek pocit, že už si jako mohou vystupovat každý sám za sebe a klidně se postavit do řady hlásících se o nemalé zadlužení, aniž by o takovém kroku měla stále oficiální manželka jakoukoliv šajnu, jakoby nebyla pochopitelně vyžadována její spoluúčast na této věci.

Neuvědomují si přitom skutečnost, že se v takovém případě půjčka vztahuje na oba dva, neboť mají společné nejenom majetky ale také dluhy a tak přinejmenším její případné nesplácení a vymáhání může negativně poznamenat oba podobně. Ostatně dožadovat se odletu s propadlým pasem taky není nic moc. Svou roli hraje také morální hledisko, kdy stejně jako by se jim samotným nejspíš za moudra "nedělej druhým to, co sám nechceš, aby bylo děláno tobě" moc nelíbilo, kdyby je druhý ohrozil vzetím půjčky bez jejich souhlasu, neměli by se podobnému gestu vystříhat i oni sami?

Jenomže jakési zájmy druhých někteří neberou v potaz zcela automaticky. Ostatně to je také důvod, proč byla povinnost o pohlídání tohoto pravidla z vrchu přidělena samotnému půjčujícímu, aby se tak přispělo k vytvoření bezpečného a transparentního úvěrového prostředí. Z tohoto titulu má přikázáno při jakémkoli úvěrování přesahujícím 200 tis Kč, aby byl na úvěrových smlouvách přítomen písemný projev souhlasu obou manželů, pokud jejich společné jmění nebylo zasaženo úpravami dovolujícími jejich samostatné vystupování.

Tímto projevem se doslova myslí přístup (spolužádání) obou manželů, který jednohlasně vyjadřuje jejich společný zájem a vylučuje jakýkoli prostor pro právní pochyby. "Oba jste to podepsali na projev své svobodné vůle, tak jaké pak copak teď?" Půjčující potom nemusí řešit zbytečné neshody, čelit kritice druhého za půjčení prvnímu a vést kostrbaté soudní spory, když tomu šlo tímto poměrně jednoduchým preventivním opatřením zavčas zabránit.

Proto se ta tento specifický typ požadavku ptáme:

"No a kolik peněz ideálně potřebujete? A SJM máte, nebo jste ho za doby manželství či předmanželskou smlouvou úplně rozdělovali, či alespoň částečně zužovali?"

A jedním dechem dodáváme:

"Omlouváme se, ale financování řešíme od částky 300 tis Kč a pokud není žádoucí úkony dotčeno společné jmění, musí manželé přistoupit společně."

Nakonec to není jenom o tom, zvládnout spolu slavnostně "docupitat" k oltáři, nebo před (místo) starostu v té ateistické variantě. Je potřeba taky odříkat onen posvátný slib:
"Zachovám Ti věrnost, lásku a úctu a nikdy Tě neopustím."
Vzpomínáte? Zkuste usilovat o jeho obnovu a dodržení...

Co když si chce půjčit jenom jeden z manželů bez přístupu a vědomí toho druhého? Jde to? Ano jde, ale...

Společné jmění manželů a požadovaná výše úvěru hrají v tomto směru zásadní roli:

Nejednou se stane, že se na nás obrátí s poptávkou po půjčce jeden z manželů, který si zkrátka nepřeje, aby ten druhý o této jeho žádosti věděl. Není možné, aby dal písemný souhlas, jakýsi projev, že o tom ví, bere na vědomí a souhlasí. A už vůbec nepřichází v úvahu, aby přistoupil jako takzvaný spolužadatel k úvěru.

Když se jich na základě tohoto dotazu ptáme, jestli mají SJM, nebo si jej nechali v průběhu manželství rozdělit, případně zúžit, nechápavě kroutí hlavou a ptají se „To je co to SJM?“. Tento „zvláštní pojem“ jim ale, ani po upřesnění, že vznikl spojením počátečních písmen tří slov Společné Jmění Manželů, často tento nic moc neříká… Přitom má na tuto problematiku zásadní vliv…

To je přitom automaticky aktivní u všech manželství, pokud si manželé z vlastní iniciativy nepožádají o omezení jeho vlivu ať už jeho úplným rozdělením, nebo zúžením v plném jeho rozsahu. K tomu může dojít jak na úplném počátku tedy při svatbě, nebo kdykoli v průběhu manželství. Odpovídají často: „aha tak to jsme nic takového nedělali, tak to asi budeme mít to společné.“

Je přesto možné půjčit jenom jednomu z manželů, i když máme SJM „aktivní“, aniž by se o tom ten druhý musel dozvědět, být v tomto procesu sjednání půjčky jakkoli aktivní, figurovat v něm?:

Zajímá vás, jestli lze vyřídit půjčku jenom na vás, tedy aniž by musel být druhý z vás manželů v této věci jakkoli aktivní a ve finále figurovat na úvěrových smlouvách? Ano, v některých případech možné to je…

Protože se ale v případě společného jmění dotýká půjčka i druhého z manželů, i když nefiguruje na úvěrových smlouvách, bývá výše úvěru k poskytnutí omezena ze strany poskytovatele, někteří z nich toto neumožňují vůbec. Jednoduše vyžadují na spolužadatele i druhého z manželů. Můžou totiž v případě nesplácení půjčky a nutnosti následného vymáhání (soudního sporu a exekuce) vzniknout nepříjemné komplikace pro oba z manželů v případě, že je na úvěrových smlouvách přítomný jenom jeden z nich a současně bylo v době zadlužení aktivní SJM. Jinými slovy může prý relativně snadno vzniknout situace, kdy druhý z manželů (který v úvěru nijak nefiguruje) se nebude moct bránit u soudu, ale následně bude dluhy vymáhán (exekučně postižen) i na jeho (polovině) majetku.

Aby tomu poskytovatelé úvěrů předešli a vyvarovali sebe i vás manžele zbytečným nedorozuměním, jednoduše v takovém stavu SJM, vyžadují přístup k úvěru ze strany obou manželů. Potom v tomto směru není prostor pro žádné ALE („nedorozumění, bezpráví) Je to potom „jasné jako facka“, když jsou oba manželé (spolu) žadateli na úvěrových smlouvách, že byl úvěr (svobodně) brán v jejich (naprosté) shodě, (nejlepším) zájmu, tedy na pokrytí společných výdajů (domácnosti). Je tedy zcela v pořádku domáhat se dostání svého závazků (řádného splacení úvěru) na obou manželích (spoludlužnících) současně a stejným dílem.

I pro samotné manžele je to lepší z důvodů prevence budoucího „nemilého překvapení“ jednoho z nich, jeho následné nemožnosti se jakkoli vyjádřit u soudu (protože se ho soudní řízení netýká, není jeho účastníkem) a „protiprávného“ vymáhání i na jeho majetku… Asi je vám toto „pravidlo“ po vůli, jste-li zrovna v pozici toho, který o choutkách po úvěru své „drahé polovičky“ netuší, a kterého by se její zadlužení mohlo v budoucnu negativní dotknout… Na druhé straně máte nárok požadovat po poskytovateli, abyste byli na žádosti o úvěr sami, tedy aniž by se o tom druhý ten druhý z vás musel dozvědět...

Ano, máme SJM a chci být na žádosti bez své (ho) chotě. „Dobře, maximální výše úvěru ale nejspíš nepřesáhne 200 tis Kč a někde to nepůjde vůbec“:

Budete se ale muset spokojit s nižší výší úvěru. V takovém případě totiž bývá maximální výše úvěru k poskytnutí omezená. Osobně neznám na trhu poskytovatele půjček, které by byli ochotni (schopni) půjčit více než 300 tis Kč jenom jednomu z manželů, kteří jsou k sobě vázáni společným jměním. Alespoň ne takové, kteří by byli regulovaní a tak pro klienta bezpeční, navíc taky výhodní. Často se tato hranice nachází maximálně u 200 tis Kč. Přesahuje-li požadovaná výše úvěru tuto hranici, bývá k jeho zdárnému sjednání vyžadován minimálně písemný souhlas druhého z manželů.

Aby tak bylo možné úvěr řešit bez nutnosti přistoupení druhého z manželů, kteří jsou k sobě vázáni společným jměním, výše úvěru by nemohla přesáhnout určitou hranici, z mého pohledu orientačně 200 tis Kč. Při vyšších úvěrech bývá vyžadován alespoň písemný souhlas, že bere na vědomí a souhlasí i druhý z manželů. Většinou se ale setkáte s požadavkem na zařazení obou manželů do úvěrových smluv na pozice prvního a druhého žadatele, tedy takzvaného hlavního dlužníka a spoludlužníka.

Protože my řešíme z kapacitních důvodů financování od částky 300 000 Kč, není možné, pokud je společné jmění manželů, půjčit jenom jednomu z nich bez vědomí, souhlasu, ideálně přímo přístupu i druhého z nich.

Jak tedy získat úvěr bez druhého z manželů, když chceme řešit přes vás a požadovaná výše úvěru přesahuje řekněme hranici 200 000 Kč?:

Jak z výše uvedeného vyplývá, úplně jinou situací je, když manželé buďto v době uzavření sňatku, nebo kdykoli v jeho průběhu přistoupili k advokátovi, nebo notáři a provedli právní úkon zvaný úplné rozdělení společného jmění manželů. Nemuselo se přitom jednat pouze akt o úplného rozdělení SJM, ale taky o takzvané zúžení v jeho plném rozsahu. Dotaz, v čem přesně se tyto dvě varianty liší, to směřujte nejlépe na osloveného notáře, advokáta. Za mě bude rozdíl nejspíš minimální, ne-li z praktického hlediska téměř nulový.

Podstata se totiž ukrývá v tom, že pokud není rozdělené, nebo úplně zúžené SJM, může poskytovatel v případě nesplácení v rámci vymáhání požadovat splacení i po druhém z manželů. Toho se to tak čistě z lidského, ale i právního hlediska může týkat. Sice v rámci „soudního procesu“ je sice spor vedený pouze proti tomu z manželů, který figuruje na úvěrových smlouvách, i když byl úvěr brán v době jejich aktivního SJM. Ale „vymahači“ od exekutora se potom mohou domáhat urovnání dluhu i na majetku obou manželů.

Poskytovatel by proto měl před poskytnutím úvěru ověřit, zda druhý z manželů je o tomto kroku informovaný a souhlasí s ním, aby potom především v případě nesplácení úvěru sjednaného pouze na jednoho z manželů nebyl ten druhý „nemile překvapený“. Nejlépe když zrovna v rámci projevu tohoto souhlasu přistoupí k úvěru jako spolužadatel. Potom o tom není v případných budoucích sporech pochyb.

Tímto krokem můžete na celou tuto problematiku poměrně snadno, elegantně a „levně“ vyzrát. Stačí navštívit osobu k provedení takového úkonu oprávněnou a úplně tak za „pár tisíc“ zamezit negativnímu dopadnu zadlužení na vás oba. Druhého z manželů se tak zadlužení prvního přestane absolutně týkat, stane se vůči němu do budoucna zcela „imunním“.

A tak i kdyby se přestal daný úvěr splácet, nebo začali „padat trakače z nebe“, jeho se to nijak negativně nedotkne. Z mého pohledu je to v tomto směru férové řešení, pokud si nepřejete, aby se riziko nesplácení a negativních dopadů z něj nemohlo (majetku) druhého z vás dotknout.

Poté můžete bez problémů vystupovat každý sám za sebe, bez nutnosti informování toho druhého, bez (negativního, ale i pozitivního) dopadu na něj. Zároveň poté každý z poskytovatelů na trhu rád půjčí jenom vám bez vědomí, souhlasu i přístupu vašeho chotě…

Ideální řešení nejenom z morálního hlediska:

V této kapitole si spíš zopakujeme, co už bylo v té předchozí v určité formě řečené… „A to jako proč?“ Protože už sem to napsal, tak lepší než to smazat… (moje ze spisovatelského pohledu ne moc v pořádku heslo, já vím) Tak třeba tam objevíte něco, co výše není zmíněné, nebo se na to podíváte z jiného úhlu pohledu a to vám pomůže pochopit…

Je poměrně nezodpovědné a ne zcela morální, chtít z tohoto pohledu po poskytovateli daného úvěru, aby půjčil jenom vám, i když máte SJM, aniž by o tom vaše „drahá polovička“ věděla… Aniž by o tom byla informovaná a souhlasila (což projeví písemným souhlasem), nebo se přímo přidala na úvěrovou smlouvu jako druhý žadatel, spolužadatel… Chtít po něm, aby tak vystavil i druhého z vás možnému negativnímu dopadu plynoucího z vaší případné neschopnosti splácet vámi poptávaného v budoucnu čistě ve svůj prospěch využitého úvěr... Aniž by o tom byl on sám dopředu informovaný a mohl tak projevit nesouhlas… To nepovažujeme za moc OK (v pořádku).

Pokud byste se někdy ocitli v roli druhého z manželů, kterého se sjednání úvěru sice dotýká, ale má mu to být zatajeno, počítám, že by se vám takové umožnění pravděpodobně příliš nelíbilo… Proto je to nejenom z pohledu „slušných mravů“, ale i v očích České národní banky a zákona obecně nevhodné.

A proto každý poskytovatel by z mého pohledu měl požadovat v rámci SJM i souhlas druhého s manželů. Často u vyšších úvěrů, řekneme nad hranici 200 tis Kč, bývá obecně vyžadován souhlas i druhého manžela písemnou formou. Při výši úvěru přesahující částku přibližně 300 tis Kč je nutný i jeho přístup k úvěru ve formě takzvaného ručitelství, kdy se musí zařadit (alespoň) na místo alespoň spolužadatele…

Ale my přece máme rozdělené (zúžené) SJM. Aha, tak to NO PROBLEM:

Úplně jiná tedy situace nastává, kdy mají manželé rozdělené společné jmění manželů, nebo došlo k jeho zúžení v plném rozsahu. A teď nemám na mysli jenom nějakou ústní dohodu, nebo „na rychlo sťápnutou“ smlouvu v šuplíku. Mám na mysli oficiálně u k tomu oprávněné osoby provedené a v patřičných dokumentech zaznamenané rozdělení, nebo zúžení.

V takovém případě totiž může vystupovat každý z nich sám za sebe, aniž by se to jakkoli dotklo toho druhého. To stejné platí i v úvěrovém světě, kdy si může jeden z manželů bez jakýchkoli „zádrhelů“ sjednat půjčku, hypotéku, nebo jakýkoli jiný úvěrový produkt čistě sám na sebe, tedy bez nutnosti souhlasu, natož pak přístupu druhého z manželů. Samozřejmě pokud splní i další podmínky pro získání úvěrového produktu v požadované výši o daného poskytovatele. Tím se myslí především adekvátní stav registru a výše doložitelného příjmu… Pokud mají manželé tímto způsobem upravené společné jmění, mohou bez jakýchkoli komplikací vystupovat každý sám za sebe jako dvě naprosto nezávislé osoby („jednotky“).

Optimální řešení - hurá k advokátovi, nebo notáři:

A tak řešením, pokud vážně nechcete, nebo zkrátka nemůžete přibrat vašeho „životního partnera“, je kromě omezené výše úvěru také rozdělení SJM, nebo jeho zúžení v plné výši. K tomu ale taky potřebujete říct alespoň „bé“ svému manželi, tento krok mu nějak vysvětlit a „přimět“ ho k němu. Jakmile toto budete mít splněno, můžete bez jakýchkoli skrupulí žádat o úvěr v „neomezené výši“ sami.

Stačí k tomu navštívit notáře (advokáta, právníka), který má k tomuto úkonu oprávnění, zaplatit přibližně 2 tisíce a „mít to z krku“. To samozřejmě opět nebude možné provést bez návštěvy (souhlasu) od obou manželů. Takže budete hold i v takovém případě muset obeznámit druhou polovičkou s tímto krokem a nějak ho k tomu notáři „dotáhnout“. Ve svojí podstatě však můžete tento požadavek po vaší „drahé polovičce“ argumentovat vícero způsoby. Nemusíte tak říkat, odkud přesně „vítr vane“, „odkrývat opravdové karty“. Hlavní je, když s tím bude souhlasit. Vlastně mu tím ve svojí podstatě nepůsobíte žádné škody, naopak ho chráníte před vlastní případnou neschopností splácení úvěru. Účel tak v tomto případě světí prostředky. Můžete to „zaobalit“ například do jeho ochrany, „víš drahoušku, plánuju podnikat a tak může se stát cokoli, víš, lepší tak bude, když se tě můj případný neúspěch nebude ohrožovat“. Stačí, „hotové vyřízené“, tak to podepiš a je.

Má to i své rizika a stinné stránky:

Horší potom je, když si v rámci vypořádání, v případě že jednou rozvedete, budete chtít „zištně“ nárokovat jeho majetek, ale ten bude doložitelně nabytý po tomto rozdělení… V takovém případě nejspíš „ostrouháte“ a tak hodně v tomto směru záleží, jak movitý druhý je, případně jak bohatý bude v budoucnu. Pokud v něj takzvaně věříte, tedy že naplní své „velké vize“ a nezůstane jenom u „planých řečí, může vás jednou takové rozdělení SJM „zabolet“. Na druhou stranu se taky může zadařit čistě vám (takzvaně se okotíte), v takovém případě se potom může jednou „tlouct do čela“ ten druhý z vás, kterého k rozdělení, nebo zúžení SJM „přemluvíte, přinutíte“. Ten může při rozvodu „děkovat vesmíru, nebo taky proklínat tento den“, „že já idiot jsem na ni tehdy dal a to SJM s ní rozdělil“… U většiny zdravě smýšlejících párů by to ale mělo být jedno, je lepší SJM rozdělit, nepřenášet tak riziko na druhého, hlavně když se ho vůbec netýká a nemá na něj žádný vliv. Případný majetek si potom rozdělovat podle „zásluh“, aby kdyby přišlo na „nejhorší“ v podobě rozvodu, jste se jeden na druhého nemuseli „škaredě dívat“.

Skutečný příběh „z kanceláře“:

Často se s tímto požadavkem setkáváme především například v těchto situacích:

Manželka si nabrala spoustu drobných půjček, aniž by o tom manžel věděl. Že jsou hodně nevýhodné a že se ho „tvrdě dotknou“, pokud manželka přestane být schopná splácet, což se nezastavitelně blíží, je snad jasné. Řekněme, že všechny dluhy dělají půl milionu. Ano 500 000 Kč bývá orientačně požadovaná výše k úhradě všech vzniklých dluhů. „Kde si pro Pána nadělala tolik dluhů“ možná se ptáte. Ať už propadla hazardu, nebo nákupům „kdejakých krávovin“, to teď není důležité. Podstatné je, že po penězích ze všech těchto úvěrů se jenom zaprášilo a zůstali jenom vysoké úroky, zůstatky a splátky. Ona z toho chce vyváznout „v suchu“, hledá proto poskytovatele, který by jí půjčil peníze za výhodných parametrů na zaplacení všech těchto dluhů.

Má to ale jeden „drobný háček“. I když mají společné jmění, není možné, aby o tom manžel věděl. A taky je možné řešit jedině bez zástavy nemovitosti. Protože tu buď nemají vůbec, nebo ji vlastní napůl, nebo jenom manžel a tak s ní pochopitelně není možné ručit. První zkouší, jestli by se jí nedalo půjčit 30 tisíc. Píše v sobotu, ale chtěla by to do pondělí. Ne že by to chtěla, ona to potřebuje do pondělí! „Umíte to, pomůžete mi?“ Ptá se…

Když je jí teda po všech těch upozorněních napříč celými našimi stránkami znovu oznámeno, že řešíme financování od částky 300 000 Kč, upřesňuje, že dobře, že její dluhy dělají dohromady orientačně 500 000 Kč. Tak říkám, že se na to podíváme, že už se teda zkusí řešit kompletně, aby se ideálně vše poplatilo jedním co nejvíce výhodným konsolidačním úvěrem. Poděkuje. Následuje ale dotaz, jestli jí do pondělí pomůžeme s těmi 30 ti tisící, které musí nutně zaplatit, aby jí nezačali nasakovat zbytečně drahé pokuty, nezačalo „tvrdé vymáhání“. Odpovídám, že na to nemáme možnosti a nevím o nikom, kdo by jí dokázal prakticky přes neděli takové peníze půjčit za rozumných parametrů. Rychlá reakce zní: „a co mám dělat, když nějaké splátky mám po splatnosti a nějaké budou v pondělí?“. Měl sem sto chutí napsat, že nic, že měla dát vědět prostě dřív a ne v takovém časovém presu, kdy jí doslova a do písmene „hoří koudel u zadku“. To sem nenapsal, ale možná už je pozdě, aby se jí dalo pomoct, registry už budou příliš špatné, i kdyby to bonita dovolila.

Zavolám jí v pondělí a uvidíme. Pro možnou pomoc se udělá, jako vždy, maximum. Je ale možné, že už nebude možná… Dostala jasně za úkol se mezitím domluvit s manželem, protože pokud to přestane být schopná platit, což v jejím případě reálně hrozí výhledově do 2 dnů, bude tímto chudák dost nemile překvapený a poznamenaný i on. V tomto případě je to jasně v jeho zájmu, aby o tom věděl, protože bez toho nebude možné jim pomoct na 100%. Mají SJM a bez přístupu manžela na úvěr 500 tis Kč ani ťuk. Navíc ten tak pomůže manželce, zastabilizuje tak situaci a bude moct začít činit do budoucna „ochranná opatření“, aby se nic takového do budoucna už neopakovalo. Odepsala: „juju“… Tak uvidíme…

Spíš to ale vidím, že na to nesebere odvahu a radši bude dál ztrácet energii a čas hledáním po internetu a dopisování „kdo ví komu všemu“, než se to na ně celé „zhroutí“. Než aby energii investovala správným směrem, tedy do „nalití čistého vína“ manželi, klidně v podvečer při vůni svíček a červeného vína, hlavně ať při tom sedí, kdyby s ním náhodou seklo… O stavu by měl být každopádně jasně informovaný, protože dluhy jste si vzala v období společného jmění manželů a tak i když on sám chudák o tom nevěděl, nevědomost ho v tomto případě nejspíš neomluví a neuchrání před vymáhání i na jeho majetku.

Je proto i v jeho nejlepším zájmu, aby s vámi situaci řešil! Proto se s ním domluvte a nám dejte zkrátka vědět až tehdy, jakmile budete oba dva „ready“. To znamená ochotni přistoupit si jako spolužadatelé k novému (samozřejmě ideálně co nejvíce výhodnému) konsolidačnímu úvěru, kterým by se všechny (samozřejmě ideálně všechny) dluhy zaplatili a byl klid. Kdo ví, třeba ani manžel není „úplný svatoušek“ a má taky nějaký ten úvěr, který by se přidal a ulevilo se tak trochu i jemu, když už k tomu přišel „jako slepý k houslím“. Nebo si může zažádat o nějaké peníze navíc, když už k úvěru musí sám přistoupit, ať už na cokoliv, třeba na dílnu, kolo, motorku, nebo třeba střelnou zbraň, aby mohl někde ventilovat, vybít zlost (samozřejmě myšleno na střelnici v ideálním případě)… Začněte to ale řešit co nejdřív a společně, protože bez něho nejspíš nezmůžete vůbec nic…

Závěrem:

Je pravdou, že málo kdy se na nás s takovým požadavkem obrací jeden z manželů například s poptávkou na hypotéku. K té jsou většinou ochotni přistoupit oba dva, i když to nazývají jako „zbytečné“, protože jeden z nich třeba nemá zrovna příjem. To ale nevadí, splní se tím podmínka, že mají-li SJM, musí přistoupit společně. Tečka. Pokud si v případě podnikatelských úvěru přeje úvěr čistě na sebe pouze jeden z manželů, většinou už mají rozdělené SJM a tak to ani v takovém případě není překážka k vyřízení co nejvýhodnější hypotéky na trhu, která bude v daný čas k dostání… Většinou se jedná právě o předluženost a žádost o konsolidaci, která se paradoxně už dávno dotkla druhého z manželů a je v jeho nejlepším zájmu začít situaci s vámi řešit. Argument typu „ale to by on nepřežil“ sice chápu, jeho život je rozhodně přednější než nějaké peníze. Jenomže se to dozví tak nebo tak. Když ne od vás zavčas, abychom s tím mohli něco udělat, tak posléze od vymahačů, kdy už s tím nepůjde dělat vůbec nic a dluhy navíc „jenom porostou“. Tak si můžete vybrat, za mě je první varianta lepší, než ta druhá. A mimochodem i šance na jeho přežití jsou podle mě vyšší…

Důležité upozornění!


Veškeré financování řešíme od OD ČÁSTKY 300 000 Kč. Žádosti o menší peníze nemají možnost pověření specialisté vyřizovat z kapacitních důvodů.

Z důvodu omezených kapacit nejsme schopni celorepublikově řešit požadavky klientů na menší peníze. Žádosti o desetitisícové půjčky prosím neposílat. 

Půjčku bez zástavy nemovitosti je možné sjednat pouze pro žadatele, který má akceptovatelný stav registru a dostatečnou výši doložitelného příjmu vzhledem ke svým výdajům.

Musí tak být splněna zákonná povinnost prověření bonity žadatele a také dosažení jejich potřebných hodnot. Jako příjem se akceptuje především pracovní smlouva na dobu neurčitou u žadatele zaměstnance nebo poslední 2 podané daňové přiznání, pokud je žadatelem OSVČ. K tomu je samozřejmě možné započítat různé druhy: příspěvků, rent, důchodů a v některých případech také přivýdělků. V registru by se rozhodně neměly nacházet záznamy typu: nedávného zesplatnění, exekuce, nebo oficiální ukončení insolvence. Pokud tyto záznamy u žadatele jsou, bude nejspíš možné řešit pouze zástavou nemovitosti, tedy prostřednictvím nebankovní hypotéky.

Neumíme řešit hypotéku na koupi nemovitosti, kdy má žadatel vyloženě špatný stav registru, slabé příjmy a zároveň třeba žádné vlastní peníze (akontaci).

V takovém případě může žadatel zvýšit své šance na získání výhodného financování, pokud k sobě dokáže sehnat spolužadatele s potřebným příjmem a stavem registru. Dalším řešením je nabídnout do zástavy ještě jinou nemovitost nad rámec té kupované. Zvýšit šance na zdráné sjednání může taky schopností "přispět" ke kupní ceně alespoň 10% ze svých (nebo po rodině půjčených) peněz.

Pokud budou registry poptávajícího v naprosto tristním stavu, nebo bude dosahovat mizerné výše jeho doložitelný příjem. Nejsme kouzelníci a pokud se klient neposnaží, aby dostatečně zlepšil parametry svojí poptávky, nebude nejspíš možné požadované financování koupě řešit.

A argument typu, že přece proto poptáváte nebankovní, abyste si mohli nemovitost koupit a ještě k tomu v ideálním případě získat peníze navíc na rekonstrukci nebo na poplacení všech bez zástavních dluhů, které máte... To je prosím pěkně požadavek naprosto mimo mísu. Nebankovní sektor je totiž schopný zafinancovat maximálně 60% z tržní ceny nemovitosti, která jde oproti ní do zástavy. To v převedené řeči čísel znamená, že by žadatel o nebankovní hypotéku na koupi musel mít našetřené alespoň 40% z její pořizovací ceny, nebo potom tuto hypotéku patřičným způsobem dozajistit nezatíženou nemovitostí s odpovídající hodnotou.
Mimochodem, za tržní cenu se v případě koupě ve většině případů považuje cena kupní. A to bez ohledu na to, kolik se domníváte, že tržní cena vámi kupované nemovitosti ve skutečnosti je. Nebankovní firma se jednoduše zeptá, proč by jako měl někdo prodávat nemovitost za nižší cenu, než za kolik ji reálně prodat může? Řekně, že tržní cena je přece cena, za kterou se nemovitost prodá(vá). Takže pokud se opravdu nejedná o výhodný kup například v rodině nebo v dražbě, bude se nejspíš při určení tržní ceny vycházet právě z ceny kupní.
Navíc je dobré si uvědomit, kolika procenty bývá ryzí nebankovní hypotéka úročena. Pod 10% se u ní podíváte jedině stěží. Narozdíl o bankovní hypotéky totiž neumí účelové využití hypotéky (kam financování koupě spadá) nijak zvýhodnit. Všechny "nebankovky" jsou prostě bezúčelové (Americké) a tím pádem podobně úročené bez ohledu na účel využití. A to by potom muselo být "sakra výhodné" koupě, aby se vám to oplatilo nebankovně financovat. K tomu všemu snad netřeba dodávat, že se hypotéka na koupi řadí mezi spotřebitelské hypotéky a je proto nutné splňovat zákonnou bonitu i u nebankovní hypotéky na koupi (nejedná-li se o nákup podnikatelského objektu se záměrem ho využít ke své podnikatelské činnosti).

Samozřejmě ale financování nákupu nemovitosti nebankovní hypotékou možné je v případě shody na výše uvedeném. Dá se tak zafinancovat rychle koupě, pokud je to možné a Vám to dává ekonomický smysl a potom převést do daleko levnější banky bez jakéhokoli poplatku hned, jakmile to především časový prostor a stav registru klienta dovolí. V této fází přefinancování do banky je taky vhodné řešit navýšení, pokud jsou potřebné peníze navíc. To lze, jak jsme si řekli, až do 90-ti % z ceny nemovitosti. Nicméně neměli byste kvůli svojí "naivitě" plynoucí z pouhé "neinformovanosti" výrazně přesahovat výše definované hranice. Uvědomme si, že to hlavní, v čem je v tomto případě jeho přidané hodnota, je tolerance jakkoli špatného stavu registru. A za ten si poptávající "pěkně" zaplatí. A tak je vhodné si rozmyslet, i když na nebankovní financování dosáhnete, jestli pro vás není ekonomicky vhodnější variantou počkat si na den, kdy bude možné získat hypotéku přímo v bance.
Toto mějte alespoň rámcově na paměti, než u nás poptáte hypotéku na koupi.

Řídíme se novým zákonem o spotřebitelském úvěru, který přišel v platnost 1. 12. 2016 a to na 101%.

U všech spříznených investorů dochází u spotřebitelských úvěrů ke splnění všech zákonných nařízení. Mezi hlavní můžeme zařadit povinnost půjčujícího vyhodnotit úvěruschopnost poptávajícího, k čemuž dojde prověřením jeho bonity. Poměr mezi celkovými příjmy a výdaji žadatele musí být vždy dostačující a splňovat zákonem přikázanou výši.

Stejně tak nedochází ke dvojím odměnám, které by se pobírali od půjčujícího i úvěrovaného zároveň.

Klient je dopředu vždy zavčas informován o všem, co by mohlo mít vliv na jeho rozhodnutí. Koná se vždy v jeho prospěch a dělá maximum pro jeho celkovou spokojenost.
Je čistě na jeho svobodném uvážení, jestli je pro něj spolupráce s námi přínosná a bude mít zájem v ní pokračovat, nebo nikoli.
Povinností, která musí být v tomto ohledu splněná, je celá spousta. Proto se dbá zvýšené pozornosti na jednotlivá zákonná ustanovení a nešetří na nákladech za právní služby.

Před vyplacením požadovaného financování nám poptávající neplatí jakýkoli poplatek dopředu.

V žádném z případů nám klient neplatí poplatek dopředu.

Co jediné je v některých případech potřeba v průběhu sjednání uhradit, jsou náklady spojené s odhadcem za provedení odhadu nemovitosti pro účely sjednání bankovního hypotečního úvěru. Za vedlejší náklady, které si poptávající musí hradit, mohou být považovány taky: právní služby (jsou-li zapotřebí), náklady na dopravu (palivo, amortizace, mhd) nebo na komunikaci (paušál). Ani jedna z těchto plateb však není odměnou pro nás.
Pokud se v průběhu sjednání dopustíme hrubého porušení některé z domluv nebo zásad "slušného jednání", může od poptávající od realizace s pověřeným specialistou kdykoli a bezplatně odstoupit. Aby se předešlo snahám o vypočítavé obcházení, je nutné, aby poptávající v případě takového rozhodnutí počítal s tím, že nebude mít možnost dále pokračovat ve vyřízení vyhledaného a nastaveného úvěru u námi zvoleného optimálního investora.
V opačném případě, pokud se mu nakonec přece jenom podaří v dohledné době díky nám dohledané financovnání získat, nám náleží předem dohodnutá odměna.


Obecné informace

Šedesátá, 7018/7055
Budova 64, 760 01, Zlín

  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

  • +420 777 465 451


Všeobecné a právní podmínky poskytování nebankovních úvěrů jsou k dispozici ZDE:

Zodpovědná osoba: Tomáš Maček, IČ: 88853225. Je vázaný zástupce samostatného zprostředkovatele. Jsou nabízeny jeho úvěrové možnosti (bankovní i nebankovní) úvěrové poradenství v rámci živnostenského oprávnění + nabídky investorů v rámci tipařských smluv. Dumdluhu.cz je internetový portál, projekt sloužící především ke kvalitnímu úvěrovému, dluhovému poradenství.

Řídíme se zákonem o spotřebitelském úvěru platným od 1. 12. 2016. Vždy u našich investorů dochází v rámci spotřebitelských úvěrů před jejich poskytnutím k posouzení schopnosti splácet - prověření bonity klienta. Dále nedochází k dvojím odměnám a jsou dodržena všechna další kritéria zákona uvedené v informacích trvale přístupných spotřebiteli a v reklamačním řádu.

Některé údaje uvedené na těchto internetových stránkách se nevztahují na spotřebitelské úvěry poskytované podle zákona o spotřebitelském úvěru 145/2010 Sb. Jedná se především o úvěry podnikatelské, realitní služby...

Copyright © 2012 - 2022 Dumdluhu.cz